jsou

Jsou dny krátké
jsou dny dlouhé
tiché jako sen
ukřičené
bez výdechu
i zpomalené

Jsou dny
bez Tvých očí
ztemnělé

i Tebou rozzářené

vzpomínka na dětství

Tak od Martinovy husy už uběhlo několikero dnů.
A my už jsme prošli patnáctou otázkou našeho putování.
Dáme si na chvíli čas a prostor na vydechnutí - bez otázek do Barbory.

Zůstane jen jediná, putovní šestnáctá:

Jak vzpomínáte na své dětství? 
Mohli byste se se mnou o svou vzpomínku podělit a napsat ji  (ode dneška do Barborky) místo odpovědi na putovní otázky? 

Smutný byl by pán...?

Je čas si na chvíli vydechnout a odpočinout.
Však i Bůh sedmého dne odpočíval :-)
A náš milovaný Komenský říkával, že všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
A my lidé nejsme hovádka. Abychom furt kvaltovali.
A prý, lidé, psal dále Komenský, z marných věcí se radují, po marných věcech touží, pokud sami na svou marnost nezajdou.
Jo, jo, jo.
Je smutné někam jít, a nedojít, po něčem toužit, a nedosáhnout toho, žít  a nevědět, kým je člověk.
Kdo ví, co by dnes tomuto našemu světu Komenský říkal. Jak by jej asi chápal.
Smutný asi by to byl pán... kdo ví

Otázky patnácté putovní, odpočinkové: 
Jaká byla Vaše nejoblíbenější knížka z dětství?
Dokázali byste nakreslit obrázek na motivy té knížky?:-))
A jak sami vidíte, mým oblíbencem je Komenský. Máte také nějakého svého obdobně oblíbeného autora (a pokud ano, proč?)

to něco

Tak u nás v noci nasněžilo.
To něco malé bílé pokojně padá k zemi, pocukrovává okolní svět, skrývá předchozí bahno a zeschlé listí, a padá a padá. Krása pohledět.
Naše dvě kočičky zažívají toto "něco bílého" poprvé ve svém kočičím životě.
Koukají na mě a třesou se jim tlapičky.
Zvedají je do vzduchu, zatřesou s nimi, aby je to bílé na nich nestudilo, a pak najednou vesele poskakují a lehnou si do té bílé studené přikrývky.
Jako děti... a teď nevím, jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

A všichni mí nejbližší už tak nějak "blbnou" s Vánocemi. Prý - už máš něco napečeno? Ne. A kdy to budeš dělat? Nevím...
A mám najednou pocit, že je strašně málo času.
Ach jo.


Otázky čtrnácté putovní: 
Co pro Vás samotné znamená čekání na Vánoce? Tato doba jako taková? Čím je ve Vašem životě?
Je spojena  s láskou?
A co na to vše "logika srdce?" Jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

Kočiček se dnes neptám, mají svých otázek patrně samy pro dnešek dost...

Honěni časem

Někdy jsme časem doslova honěni.
Jde nám v patách.
A co kdyby šel, žene nás.
A my před ním nikam neutečeme.

Čas je něco, co mě někdy děsí. A z filosofického hlediska, tím, že není, mě naplňuje naprostou bezradností. Jsme v čase, ale zároveň v něm nejsme.
Nejsme v minulosti, ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, prý jen tak na špičce okamžiku. A nevím jak vás, mě děsí být jen tak někde na špičce...
V bezčasí.


Otázky už tedy putovní třinácté: 
Máte nějaká vlastní pojetí dítěte?
A které z těch mnou nastíněných ve skriptech se Vám samotným nejvíce zamlouvá? A proč?
A co čas? Také Vás děsí?

Prý už

Tak prý už má začít sněžit. Prý v nejbližších dnech.
Těším se.
Někdy je moc fajn vrátit se do dětství i prostřednictvím počasí.
Padá, padá, bílý sníh, pojedeme na saních.
Kouzlo zasněžené krajiny, mrazivých nocí, ospalých rán...
Jako z pohádky.


Otázky jedenácté putovní: orpava:-) už dvanácté
Jak se Vám prozatím jde naší poutí?
Těšíte se na otázky, týkající se dětí a lásky?
Tak třeba: Jaká znáte pojetí lásky a shodují se s Vaším pojetím?

Otázka pro kočku:
Co je na té bílé studené věci pohádkového? Brr

ráno raníčko

Takové sychravé podzimní páteční ráno.
Venku je ještě tma, ale už už za pár okamžiků přijde svítání. Je "cítit" ve vzduchu.
Otevřela jsem vrátka, vytáhla ze schránky dnešní noviny, zatřásla se zimou.
Naše dvě kočky se mi zdárně pletly pod nohama, než odskákaly někam jinam.
Ze stodoly zaržála naše kobylka.
Kousek od ní zakokrhal kohout.
Začíná nový den...


Otázky jedenácté putovní:
Vzpomínáte si na nějaká rána ze svého dětství?
Vzpomínáte si na sebe jako na dítě? Co to bylo za holčičku? Co to bylo za kluka? 

Otázka pro kočku: 
Ráno raníčko panna vstala....prádlo si rukou zavázala?

Co hledáme?

Setkáváme se, potkáváme, míjíme se
 a všichni přitom jdeme někam svou cestou za svými cíli. Nebo spíše za svými sny.
Nebo jen hledáme své představy?
A někdy se možná sami vylekáme toho okamžiku, když je najdeme.
Nebo to pro změnu ani nepoznáme.
Kolikrát jsme ve svých životech, na té prazvláštní pouti, vlastně u cíle toho, co hledáme, ale raději se tomu vyhneme?
Bohužel.
Nebo naštěstí?

Otázky putovní desáté:
Co ve svých životech potřebujeme? Existují k tomuto nějaké teorie?
Jaká je Vaše vlastní teorie potřeb?

Otázky pro kočku i pro lidi: 
Kam se ztratil domeček potřeb a jeho komínek? 
Osobo, neběžely tudy děti a nenesly domeček plný ne-potřebného smetí?

A co... láska?

Svět, člověk, příroda.... výchova. Život.
Co vlastně k životu potřebujeme?
Bezpečí, jistotu, uznání. Druhého člověka?
Práci. Starosti. Stres.
Očekávání  a čekání.
Radost, štěstí, .... bolest.
Ach jo.
A co láska?


Otázky putovní deváté jen tak:
Kde život náš se půlí se svou poutí? (Josef Jedlička - znáte?)
A co láska?

Otázky pro kočku: 
Čí a čí a čičičí, jsou to kluci kočičí...
A co koťátka a jejich maminky?

jak se máte?

Skoro se bojím ostatních lidí zeptat tou pradávnou otázkou: jak se máte?
Odpovědí většinou je, že sice dobře, ale že nemají čas.
Nikdo dnes nemá čas.
Žijeme tak nějak až příliš, příliš rychle, a - unaveně.
Život nás zmáhá. Místo, abychom byli naplněni radostí, jsme "unavení."
Vstáváme do unaveného rána, do unavených rán.

Slyšela jsem onehdy na otázku "jak se máš" docela trefnou odpověď. Prý: mám se dobře, ale těžko to snáším.
Tož tak nějak :-))


Otázky již osmé putovní: 
Také máte pocit, že žijeme v "přerychlené" době?
A co na to Prométheus a bůh Moloch? A circumambulantio?


Otázky pro kočku: 
Kam vlastně spěcháš, človíčku?

Jsem mýtická, vyrostlá na pohádkách,
odpovědi hledám v logu,
na své cestě putuji k Bohu
a ze dne na den podléhám síle mechana

ztracená, zvídavá
taková nějaká malilinkatá
sama sobě nepochopitelná
já

Před stoupáním

Před stoupáním si dopřejeme chvíli odpočinku. Abychom nabrali sílu a dech.
Takovou chvíli si dopřejeme nyní i my.
Odjíždím na několik dní mimo naši republiku a nebudu mít přístup k netu.
Setkáme se v pondělí 20. listopadu:-). Omlouvám se těm poutníkům, se kterými kráčíme už téměř denně (zároveň za vaše odpovědi moc, moc děkuji, mám z nich velkou radost) a těším se na další. Je skvělé, že jste se do putování tak rychle zapojili, děkuji
mp



Otázky putovní již sedmé:
Jaká znáte pojetí člověka podle paradigmat?
Souhlasíte s teorií, že člověk je bytostí utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Které pojetí člověka je vám samotným nejbližší?

Začátky

Začátky jsou vždycky těžké.
Někdy i odradí. Stojíme pod vysokým kopcem, a cíl je daleko.
Kolikrát se nám ani nechce jít.
Kolikrát si říkáme, že na to vlastně ani nemáme. A tak si raději sedneme, a nikam nejdeme.
Nejen cesty, ale i život je prostě takový.
Takový tak nějak pořád jako kdyby od počátku...

Otázky putovní, už šesté:
Jaký je člověk mýtický? Plný příběhů a pohádek? A kterou pohádku z dětství jste mívali nejraději Vy samotní? Vzpomínáte?
Vnímáte i svůj vlastní život jako příběh? Pokud ano, jaký ten příběh je? Podobá se "pohádce"?Dovedli byste svůj příběh charakterizovat několika slovy? (Můžete jen pro sebe, tato otázka je příliš osobní, nemusíte odpovídat...)

Otázka pro kočku: 
Proč měl kocour v botách boty? A kde ho potkáme? S botami i bez?

Nic nového pod sluncem

Vymknuta z kloubů, doba šílí... napadá mě někdy s Hamletem. A myslím, že nejen s ním.
Doba šílí. A my lidé v ní a s ní.

Ale ne, proč tolik pesimismu.
Na světě je krásně. A nám za chvíli začne doba adventní, však ve městech už je pomalu vánoční výzdoba; a bude zima a bude mráz a všechno pěkné s tím spojené.
A vymknuta z kloubů byla doba vždycky. Nic nového pod sluncem.
Ach jo.

Otázky putovní páté:
Můžeme tu "šílející" dobu nějakým způsobem uchopit a rozdělit, např. podle paradigmat?
A zeptám se dále:  jaká znáte paradigmata? A co s nimi v tomto životě? Jsou k něčemu?

Otázky pro kočku:
Co je to dvojnohé veliké zvíře vlastně zač? Ani myši to nechytá, po střeše neběhá, po plotě nelozí, srst si neolizuje, však ani žádnou nemá... takový to je divný tvor. Ještě že mi občas dává něco k snědku, jinak by byl zcela k ničemu...

Úklid

Často se sama sebe ptám, co je to vlastně za svět, ve kterém žiju.
Prý si občas lítám v oblacích, říká mi můj muž, a je třeba se mnou praštit občas o zem.
No nevím, no. Někdy je ta šlupka celkem i veliká.
Jako onehdy. Uklízela jsem u nás doma, protože se blížil svátek Martina, a nám se tím pádem blížila i rodinná oslava.
Snažila jsem se. Utřít prach, umýt okna, vysát, vytřít - no však to znáte.
A když to bylo všechno jakž takž hotovo, a hosté - mé děti a jejich drahé polovičky i jejich děti, se už sjely na rodinnou oslavu,
a když jsme zasedli k rodinnému stolu, plné pochoutek, tak zrovna v této chvíli náš bílý hluchý boxer přišel ke mně, majíce něco v tlamě,
a spustil mi to na nohy.
Světe, zboř se, byla to mrtvá, zdechlá myš!!!
Už i ten pes mi tak dal veřejný vzkaz: Paničko, měla bys tu uklidit!!
No mami!!!
Vykřiklo jedno z dětí. Syn, který má z myší fobii.
No mami? A?
Kde to žijeme, když už i psi dělají svým paničkám takové lotroviny...?



Otázky putovní čtvrté: 
Jaký je svět, ve kterém žijeme?
Kdybyste seděli na nejvyšším trůně světa, tedy kdybyste mohli, co byste (nejraději) na tomto světě změnili? 

Otázka pro kočku: 
Co by změnily kočky, sedíce na trůně?

pozvánka na koncert

Tentokrát z úplně jiného "soudku".
Pořádáme adventní charitativní koncert skupiny Spirituál kvintetu, a to v neděli dne 10. prosince od 16.00 hod v kostele sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově. Vstupenky 250,- Kč v předprodeji přes OIS nebo také u mě samotné (stačí, když mi napíšete a domluvíme se), na místě 300,-Kč.
Přijďte "nasát" předvánoční atmosféru :-))
Těším se,
mp
P.s. na fotce jeden člen Spirituálu chybí, omlouvám se:-))
mám k tomu i plakátek, ale nejde mi sem přenést..., ale na něm je všech sedm členů současného Spirituálu

občas si píšu jen tak
tak tak všelijak

zatoulané house
co ztratilo se

malá pohádka
s dobrým koncem

veliká Láska
bez princezny

maminčina holčička
i když písnička už dávno nezní

ztracená

tak trošku zamyšlená
smutná paní

"poutnice" za štěstím

Ztraceno ve světě

Ztratila se nám kočička. Koťátko.
Byla dvě. Taková krásná, letní, koťátka.
Bylo s nimi plno radosti. Jak se proháněly po dvorku, hrály si, jak se k sobě tiskly na stříšce za oknem.
Každé ráno jsem kontrolovala, jestli tady ještě jsou. Byly.
Ale toto sobotní ráno se stalo, čeho jsem se obávala. Ráno k oknu přišlo už jen to jedno. Druhé koťátko nikde.
Prošla jsem celou zahradu, ulici, volala...
protože náš domek je takřka bermudský trojúhleník na mizení koťat, ještě jsem jim raději ani nedala jméno, aby mi nebylo až tak líto, když se opět ztratí.
A stalo se. Nepřišlo. Prostě najednou, během noci zmizelo, a není.
To druhé chodí teď všude samo, a taky hledá a čeká (?), že se jeho dvojče vrátí.
Nebo kdo ví...
Je samo.
Tak jsem se rozhodla, že, pokud vám to nebude vadit, půjde s námi :-)


Třetí putovní otázky:
Je filosofie o lásce k moudrosti nebo o moudrosti z lásky? Co si myslíte?
A jak je na tom filosofie výchovy? Do kterého "ranku" filosofie spadá? Proč filosofie a výchova, proč výchova a filosofie? V jakém světě obojí probíhá?

Otázky pro kočku: Nejsou lidé také taková malá smutná opuštěná koťátka??

Nedělní ráno

Stojíme na začátku cesty a je neděle. Takový pěkný název má tento den v naší krásné češtině.
V neděli se ne-dělá.
Prastará moudrost, mít aspoň jeden den v týdnu, kdy odpočíváme a kdy nic neděláme.
Mám ráda neděle. Kolikrát v posledních letech i pro ten pocit, že v neděli na mne "nikdo" nemůže. Žádná naléhání, úkoly, pracovní povinnosti, prostě jsem "ukrytá" v tom dni před celým světem. Občas i před sebou.
Zvláštní pocit.
Takový nedělní.
A teď mě napadá - je super začínat naší cestu právě z tohoto nedělního nic-nedělání. Protože jsme na počátku.
A počátky bývají krásné. Takové před-děláním :-)), a zároveň před-nedělní...


Zastavení otázkové druhé:
Má na světě všechno svůj počátek? Třeba i filosofie?
Co vůbec filosofie jako taková znamená? Je pro život potřebná?
Je potřebná pro vás samotné?

Na počátku cesty

Od Martinovy husy k Štědrovečernímu stolu.
Už z tohoto názvu vyplývá, že nás čeká poměrně dlouhá pouť.
Ale poutě již takové bývají.
Někdy jsou kratší, někdy delší, někdy tak akorát. Někdy namáhavé a plné překážek, někdy spíše pohodlnější a plné pohodových zážitků.
Tak jako ostatně život sám.
A co více - také poutníci jsou různí.
Každý z nás jsme svůj vlastní neopakovatelný originál.
Jdeme svou cestou tímto životem, světem; kráčíme svou poutí...
Momentálně jsme na začátku jedné společné.
Přála bych si, aby pro vás byla příjemná, hezká, pohodová, plná zážitků a nových i staro-nových objevů.
Tak tedy, co říci před prvním vykročením našeho putování?
Že by šťastnou cestu?


První otázkové zastavení:
Jak byste představili sebe jako poutníka? (V ženském rodě "poutnici"? :)
S kým se budu s Vámi jako s vlastním neopakovatelným originálem na naší pouti setkávat?
Co od této pouti očekáváte? 

Několik slov úvodem

Jak budeme putovat?
Setkávat se na těchto stránkách budeme téměř každý den, kdy vás tady bude čekat krátké povídání a pak otázky, vztahující se (někdy jen zdánlivě) k filosofii výchovy. Budete odpovídat na všechny otázky, a to podle Vašich možností, nejsou stanovena žádná pravidla, týkající se délky, počtu stran, celkového rozsahu. Bude záležet jen na vás samotných.
Odpovídat můžete také podle Vašich možností - odpovědi můžete posílat každý den, nebo průběžně, nebo až celkově na konci putování, a to na adresu: tohu-vabohu@seznam.cz
Putování ukončíme, jak již napovídá název, na Štědrý den.
Odpovědi na otázky je pak možné odesílat nejpozději tři dny před termínem zkoušek, které budou stanoveny až na první týden v měsíci únoru 2018, čili po naší závěrečné přednášce.
Přeji vám krásné putování, nezapomínejte však, že nám jde především o vlastní zážitek z poutě (ne ani tak o ten cíl :-))
Krsáné podzimní dny vám všem přeje
mp

Podzimní putování 2017: Od Martinovy husy k Štědrovečernímu stolu

Zdravím všechny poutníky připravené na cestu!
Zítra začínáme!!!
Přichystejte si dobrou náladu, pohodu, spokojenost, zvědavost a hodně času:
toto si sbalte do kufříku, cesta filosofií bude dlouhá :-))
Těším se,
mp