30. 11. 2008

Třesu třesu bez, kde můj milý dnes

Dnes je Ondřeje. Podle pověry tak trošku tajuplný den, plný kouzel, týkající se hlavně lásky. Nebo spíše výběru partnera.
Dívky měly v tento den zatřást buď keřem černého bezu nebo plotem u stavení. A odkud se prý ozvalo štěkání psa, tedy z které světové strany v té chvíli zaštěkal pes, z té pak také měl přijít budoucí ženich. Do roka a do dne...
Ha, co když ti psi štěkali ze všech stran, co pak chuděra dívka dělala?
Možná ti naši předkové byli i tak trochu divní. K čemu to je, vědět, z které strany přijde ženich, když nevíme, co to bude zač? A jestli skutečně miluje?
Ale možná tam někde v tom tajemství a čekání něco jako láska ukryto vždycky bylo a vždycky i je. Jak jinak. A vědět, odkud přijde láska, to nakonec taky není někdy k zahození.
Až na to, že to nikdy dopředu nevíme...

Otázka č. 10 hlavní a těžká: Jakou úlohu má láska ve výchově?
Otázka č. 10 vedlejší: Je láska důležitá? Nejdůležitější?

29. 11. 2008

Čekání

Zítra máme první adventní neděli. Přišla kamarádka, sedly jsme si ke kávě, ona navíc také k adventnímu věnci. Je šikovná - vždycky jen na ni koukám, jak jí to jde od ruky, a občas jen něco přidržím či podám, a za chvíli je věnec, pravý domácí, hotov. Říkáme tomu v množném čísle, že "děláme", ale vždycky to vlastně dělá sama, samotinká, a myslím, že je tomu i ráda... že pouze mluvím... a nechávám ji tvořit samotnou. Ale možná, že čeká, až tomu jednoho dne bude opačně, - ona bude jen podávat a něco povídat a já budu makat :-) Nevím, netuším.
Faktem ale je, že ten věnec na stole se čtyřmi svíčkami připomíná čekání. Nemám ráda čekání, většinou chci všechno a hned a najednou, nechce se mi čekat. Nikde nikdy se mi čekat nechce, ani na zastávce trolejbusu, ani v čekárně u lékaře, ani v práci na práci, ani na trpělivé dokončení nějakého díla. Chce se mi mít všechno hned a teď.
Adventní doba připomíná, že to není asi tak zcela dobře. Že trpělivost přináší růže, a taky Ježíška, a že život je vlastně neustálé čekání - na cokoliv. A že bychom se měli naučit čekat na určitý čas, protože vše na světě prostě a jednoduše svůj čas má.
I proto zapalujeme svíčky na adventním věnci pěkně postupně, ne všechny najednou. A já bych tak chtěla, aby už svítily a hořely a voněly všechny čtyři najednou. Nic mi nebrání, abych to neudělala hned teď. Stačí vzít zápalky...
Ale vím - ztratilo by se pak to kouzlo očekávaného... a nakonec i samotná radost z čekání.
Otázka č. 9 hlavní: Čekáme ve svých životech na cíle výchovy? (své i jiných?)
Otázka č. 9 vedlejší: Je vůbec možné na to čekat? Když, tak proč ano nebo proč ne?

28. 11. 2008

Ale kdeže

Seděla jsem u paní profesorky v jejím malém bytě, pomaličku pila kávu a ujídala malý koláček a poslouchala její vyprávění o životě. Dívala jsem se do krásných a veselých hnědých očí 83 leté paní a přemýšlela o tom, jaký ten její život asi byl a jaký nyní je... A bylo mi najednou a opět z toho všeho života a z toho všeho žití prostě a jednoduše smutno.
Dopila jsem a dojedla a doposlouchala a spíše jen tak, aby řeč nestála, jsem vyslovila takovou tu obligátní větu, že život je těžký. No jo....
A ona se na mne docela překvapeně a udiveně podívala, jako kdyby si myslela, jak jsem na takovou nesmyslnou věc vůbec mohla přijít a zcela bez přemýšlení a s úsměvem odpověděla:
Ale kdeže!
Byl to nádherný okamžik. Venku za okny si na dětském hřišti hrály děti, přede mnou seděla moudrá, krásná a vyrovnaná žena, která i přes svůj těžký život ví, že těžký není...
Moc jí za tato slova děkuji - a vím, že si tu chvíli budu skutečně dlouho, dlouho pamatovat.
Otázka č. 8 hlavní: Jaké známe cíle výchovy?
Otázka č. 8 vedlejší: Co je životní zdatnost?
Otázka č. 8 mimo-vedlejší (nemusíte odpovídat, jen pro zamyšlení): Máte těžký život? :-)

27. 11. 2008

Přemýšlení

Překvapil a rozesmál mě jeden můj známý. Vyprávěl, že mu přichází od jedné organizace, ve které pracuje, maily.
"Ty, a to mi přijde někdy až 6 i 8 mailů týdně!!! "
A znovu se nadechl.
"A představ si, že já na ně někdy musím i odpovídat!"
V jeho očích byl údiv. Ale to nestačilo, ten dobrák pokračoval dále:
"A já ti u toho někdy i přemýšlím!!!"
Málem jsem se zkutálela smíchy ze židle.
Takový div, taková námaha, ono se musí někdy i přemýšlet! :-) Takové neskutečné nároky na jednoho člověka, kdo by to byl býval řekl?
A tak jsem se zamyslela. Vlastně zapřemýšlela. A do háje - vyšlo mi, že přemýšlím, kudy chodím a že bych někdy chtěla, fakticky chtěla, nepřemýšlet. Protože to přemýšlení je vážně někdy tak akorát na bzum a k ničemu.
A svět je možná mnohem hezčejší bez něj.
A tak se ptám:

Otázka č. 7 hlavní: Přemýšlíte hodně u psaní seminárních prací?Myslí se tím svých vlastních.
Otázka č. 7 vedlejší: A musíte hodně přemýšlet nad otázkami z naší zápočtové pouti?
Otázka č. 7 mimo -vedlejší : a je vám to přemýšlení vůbec k něčemu? :-)
A jen tak na okraj: píše se zkutálela nebo skutálela?

26. 11. 2008

Cesta

Dnes byl takový divný den.
Takový, že jsem si ani nestačila všimnout, jaké vlastně bylo počasí. Asi taky máte a asi taky znáte takovéto dny.
Několik důležitých věcí se rozhodlo, že budou, a několik důležitých věcí zase naopak prohrálo svou šanci k tomu, aby byly i nadále.
Je mi z takovýchto dnů vždycky smutno na duši. Hlavně proto, že nevím, kudy vede cesta. A to i přesto, že bych tu cestu chtěla před sebou vidět a chtěla bych ji znát. A kolikrát nechápu, proč ji před sebou nevidím - když bych měla. A když se po mně dokonce chce nejen to, abych ji znala, ale abych ji občas ukazovala i těm druhým, kteří jdou se mnou.
Byl a je to dnes takový divný den, kdy nevíte kam jít...
a přesto jdete.

Otázka č. 6. hlavní: Jaké znáte cesty - methodos - čili metody výuky a metody výchovy?
Otázka č. 6. vedlejší: Dá se vůbec na předchozí otázku jednoznačně odpovědět? Když ano, proč?

25. 11. 2008

Být vychovaný

Někdy si o sobě myslíme, že jsme vychovaní. Někdy dokonce, že dobře.
Co to však znamená být vychovaný?
Co vlastně znamená toto slovo, pokud si jej budeme chtít sémanticky rozebrat?
Slyším v tom slově, že patrně odněkud vy - cházíme. A asi určitým směrem, tedy vy-cházíme odněkud někam. Jsme "chování" k tomu, abychom se z tohoto mohli nějakým způsobem vy - chovat?
Nebo to jsou jen unavené myšlenky před brzkým spánkem?


Otázka č. 5 hlavní: Jaké znáte složky výchovy?
Otázka č. 5 vedlejší: Dokázali byste nějakým způsobem vysvětlit slovo "vychovaný"?

24. 11. 2008

Chápání aneb co je nám dáno

Mému synovci se narodila dcerka. Vypadá skoro jako on, až na to, že má hlavu plnou tmavých vlásků. A chvílemi vypadá také poněkud vyděšeně - to asi z tohoto našeho světa. A to ještě o něm nic neví...
Ale není se čemu divit. Vždyď se jen podívejte třeba na novinky. To je počteníčko.
Nějaká anglická rodina má prý v pohovce mimozemšťana, Salma Hayek je závislá na kojení, Bursík chce vyzvat své dvě rebelky ke složení mandátu a prezident Klaus k tomu všemu prý dělá Česku ve světě ostudu a - vůbec se to dějí věci. Jeden se až diví, že se chce člověku do tohoto světa vůbec narodit.
Mám z toho těžkou hlavu.
Protože i přes ty podivnosti to přece jen není tak marné.
Jen chápat bych to někdy - tak nějak doopravdy a všecko - aspoň trošku přece jen chtěla. Protože toho o tomto světě taky ještě příliš moc nevím. Nebo jen zoufale málo.
Ale možná mi to není shůry dáno :-) a v apatyce nekoupím....
Otázka č. 4 hlavní: Jaké máme základní pojetí pedagogiky a čím se od sebe liší?
Otázka č. 4 vedlejší: Jsou tyto odlišnosti způsobeny rozdílným chápáním pojetí pedagogiky?

23. 11. 2008

Sníh, kotě a tabula rasa

Venku padá sníh a všude je bílo. Naše zahrada změnila náhle svou tvář - je svátečně oděná do bílé čisté barvy. Černé kotě, které toto bílo padající z nebe vidí poprvé, je trošku zmatené. Tlapkama se snaží zachytit padající vločky, chvilkama udiveně kouká, co to, a pak se raději upne na mne a proklouzne do domu, protože tam je teplíčko a z nebe nic divného nepadá (zatím:-)).
Někteří filosofové a myslitelé si mysleli, že tak podobně "bílo" to je i s dítětem, přicházejícím na svět. Jeho duše je tabula rasa, nedotčená, nepopsaná deska. Teprve výchova se zapisuje a vrývá rýhy do původní desky, a teprve výchovou se utváří povaha člověka. Ten, kdo vychovává, má takovou moc, že z bílé udělá šedou, černou, a možná i jinou barvu, že člověka v podstatě zformuje. Uplácne jej do nějaké základní podoby a životní osudy již pak na tu danou formu dále jen působí.
Dnes už víme, že tomu tak zcela a úplně není. Nebo ano?

Otázka č. 3 hlavní: Jak to vlastně s výchovou je? Jak je dnes chápána?
Otázka č. 3 vedlejší: Znáte nějaká jména těch lidí, kteří se tímto zabývali? A víte jak?
Otázka č. 3 trošku mimo - vedlejší: A co kočky - koťata, mají si kde hrát? :-)

22. 11. 2008

První krůčky na začátku

Říkáme - začátek.
Něco začíná, něco, co předtím ještě nebylo. Věci, setkávání, vztahy - ty někdy začínají. A začátky bývají - ale zase jen někdy, neplatí to pro všechny, - hezké a plné čekání na to, co přijde. Plné nadějí.
Ale po čase už nebýváme v počátcích. Když něco začíná, tak se něco počíná, ale postupem času se již něco děje. Někdy už jen setrvačností, někdy už jen tak nějak samo sebou, vlastně kolikrát už pak ani nevíme jak. A někdy to všechno tak nějak zevšední, zkaždodenní, stává se normálním a běžným, někdy až otravným tak, že zapomeneme na ten počáteční začátek -
tedy na tu dobu, kdy to vše bylo ještě hezké, plné očekávání a nadějné.
Je tedy třeba "nenechat se otrávit" a vracet se někdy k těm počátkům, kdy vše začínalo. Obnovovat v sobě ty počáteční pocity a sami sebe někdy vracet ve svém životě na ty začátky, kde věci budoucí byly v našem očekávání ještě tak pěkné a hezké.
Nenechme se tedy otrávit ani našimi prvními otázkami... stejně jako ani ničím jiným v životě. Buďme vždy a ve všem jakoby neustále na začátku...

Otázka 2. hlavní: Kdy a jak si myslíte, že měla či mohla mít své počátky pedagogika?
Otázka 2. vedlejší: Znáte nějaké jméno, které by mohlo stát "na počátku" pedagogiky?

Co si bereme na cestu :-)

Dobré ráno, takže pár pravidel, která potřebujeme vědět a znát:
1. malá zápočtová pouť nahradí těm, kdo se jí zúčastní, slibovaný zápočtový test. Znamená to tedy, že ten, kdo mi nejpozději do 15.12. (pouť bude uzavřena 14. 12.) odevzdá vypracované odpovědi, a budou správné (a skvělé a jedinečné), nebude muset psát zápočtový test a zápočet mu bude uznán.
2. Odpovědi na otázky můžete zpracovávat (a předpokládá se to) postupně, avšak odevzdáte mi je až celkově zpracované po ukončení poutě. Odevzdat je můžete elektronicky na mou adresu, nebo také vytištěné - záleží na Vás. Odpovědi mohou být různě dlouhé, jednoslovné však ne :-), máte tady vlastní prostor a záleží na Vašem uvážení.
3. Malá zápočtová pouť je dobrovolná, pokud se Vám nebude chtít se zapojit, skutečně nemusíte. Pro zápočet je nutné odevzdat seminární práci, tato povinnost se malou zápočtovou poutí neruší.
4. Ráda bych, aby tento způsob zápočtu byl pro Vás spíše hravou fomou a abyste se, pokud se zapojíte, pokud možno také pobavili (získávání zkušeností a vědomostí je přece také o tom) a aby Vám tento způsob "zápočtování" udělal možná i trochu radost. Budu ráda, když budeme k tomu přistupovat takto dobrovolně a s úsměvem (pro čtvrteční skupinu připomínám - zapomeňte na formaldehyd :-)
5. Poutě se může zúčastnit každý, kdo bude chtít - někteří studenti mají předmět zapsaný až na léto nebo jsou odjinud, - pokud bude záležet udělení zápočtu na mně, uznám to. Protože jak vím od studentů z minulého roku, toto "putování" může být náročnější než zápočtový test... Ne že bych Vás ale tím chtěla odradit, to ne!
6. Tak napsala jsem vše potřebné? Snad ano, kdyby ne, ptejte se.

21. 11. 2008

Začátek putování

Tak jsme na začátku naší poutě.
Venku padá první mokrý sníh, za chvíli začne noc a my vyjdeme na cestu.
Cesty jsou různé. Mohou být cesty krátké a dlouhé, široké nebo úzké, hladké nebo trnité a plné kamení, upravené a uklizené nebo zatím neprobádané a neprůchozí. Cesty známé a cesty do neznáma. Cesty přímé a rovné a cesty klikaté, nerovné a plné překážek. Cesty vzhůru a cesty dolů. Někdy plným pádem.
Po takto různých cestách putujeme. Také naše poutě mohou být různé, podobně jako cesty. Můžeme putovat do jiných krajů, zemí a měst, můžeme tedy putovat někam, tedy určitým směrem. Anebo také za něčím. Můžeme putovat za lepším životem, za štěstím, za bohatstvím, za slávou, za úspěchem, za láskou, za vzděláním, za sluncem, za bůhví čím možným i nemožným.
Třeba jako my - my budeme putovat za zápočtem.
Tak tedy - vítejte na naší společné pouti.
Snad pro nás bude aspoň trošku příjemná.

Otázka č. 1 hlavní: Odkud se vzalo slovo paidagogos a co vlastně znamená?
Otázka č. 2 vedlejší: Jak souvisí nebo může souviset význam slova paidagogos s putováním?

20. 11. 2008

Studentům - Malá zápočtová pouť začíná

Slíbila jsem na některých seminářích a přednáškách opět malá zastavení s otázkami, na které je možné odpovídat... a pak vypracované odevzdat s možností získat tak zápočet.
Stejně jako v loňském roce půjdeme tedy spolu každý den, krok co krok. Tedy já půjdu :-), vy si své odpovědi můžete postupně vypracovat ve vašem libovolném čase.
Začneme zítra, tj. 21. 11. 2008, a půjdeme až do neděle 14. 12. 2008 tak, abychom stihli zápočtový týden a aby bylo možné uznat odpovědi a tím i zápočet těm, kteří se rozhodnou "putovat za zápočtem" touto netradiční cestou.
Takže zítra, vyjdeme... na naší malou zápočtovou pouť.
Buďte vítáni.

17. 11. 2008

Zamyšleníčko :-)

Co člověk potřebuje k životu?
Trochu jídla, trochu pití, trochu lásky, trochu bezpečí, trochu uznání, atd.... však to víme.
Svět tak, jak má být. Slunce na obloze, zelenou trávu, bílá oblaka, mokrý déšť, jiskřící sníh - teplo ohně.
Blízkou osobu a milé pohlazení. Když ne pořád, tak aspoň občas.
Pochopení. Pohledy beze slov a slova někdy jen tak.
Vítr i chlad.
To všechno potřebujeme, abychom věděli, že žijeme.
Všimněte si - je hodně věcí, které k životu zase až tak mít nemusíme.
Někdy přemýšlím, co vlastně hledám(e) - a proč nestačí jen to slunce, prosvítající nad mraky tam na obloze.
Nevím. Asi to je v nás, ta věčná touha jít tam až někam za obzor.
A hledat sebe sama tam, kde nejsme...

1. 11. 2008

Dušičkové never more

Mám ráda svátek dušiček. Působí tajemně a bolestně, a mlhavě s rozžatými svíčkami na hrobech. Pro mě je tento den předzvěstí Vánoc - v této době položené věnce o Vánocích nahradí ty vánoční, a je to vlastně už jen za chvíli.
Jenže je z toho zároveň smutno na duši. Mám na ten hřbitov už i za kým chodit... a ráda bych, aby tomu bylo jinak. Ale věci jsou tak jak jsou a změnit se nedají. Tak jak to říká Poeův havran - nikdy více - never more.
A blbé je, že nikdy nevíme, kdy to never more vlastně je.
A vlastně, vždyť ani není třeba to vědět.
Je pořád. Každý den.
Raději nemyslet. A neměla bych to sem takto psát, abych vás také nerozesmutněla. Protože to by byl pak smutný svět.
A on smutný není a nebude. Never more :-)