30. 11. 2010

hádanka jen tak (č. 2)

Padá padá bílý sníh
z temného nebe
tam někde v oblacích
vidím jen tebe

Choulím se do sněhu
který jen studí
bez tebe na zemi
zůstanem chudí

choulím se do svých snů
které mne hřejou
chtěla bych vždy už být
jen a jen s tebou

zastavení dvacáté třetí

Nemůžu si pomoci, ale pořád mám pocit, že se ptám málo, a že dávám strašně jednoduché otázky, na které můžete odpovědět jen jednou větou. A tak přemýšlím, jak bych ten konec poutě nějak ztížila, ať máte pocit, že jsme před vrcholkem kopce a že zastavení k vydechnutí je nutné....
Tak co třeba něco z alternativního školství? Ano, vím, téměř jsme se k němu nedostali (jen v dnešní skupině), ale je to tak krásné téma... A mnozí z vás hojně využívají tetičku wiki (jak jsem zjistila z odpovědí na to, co jsou roráty:-), tak snad vám to nebude vadit, když se dnes zeptám zrovna na toto...
Jen tak vtipně dodám, že u Winnetské soustavy jsem si pro vysvětlení vymyslela hravé motýlky, pilné včeličky a pomalé medvídky. Tak hádejte, co to je a v jakém smyslu to bylo myšleno...
Otázka č. 23 zábavná: Jak byste vysvětlili "aha efekt"? A zažili jste ho někdy?
Otázka č. 23 vtipně záludná: Tak jak to je s těmi motýlky, včeličkami a medvídky? Přišli jste na to?
Otázka č. 23 potřebná: Jaké znáte typy alternativních škol? Vyberte si jednu a blíže charakterizujte...

29. 11. 2010

zastavení dvacáté druhé - methodos

Methodos znamená v překladu cesta. Pak metody výuky a výchovy jsou cestou, po níž jdeme k nějakému cíli.
Metody jsou v pedagogice takové hezké téma. Pro pedagogickou teorii hodně vděčné, pro životní praxi už méně.
Můžeme perfektně znát různé metody výuky i výchovy dopředu i pozpátku, ale nezaručí nám to, že je umíme použít.
Kolikrát přemýšlím, v čem to vlastně je. Když jsem šla studovat pedagogiku, bylo to mimo jiné také proto, abych věděla, jak vychovávat své děti. Ale vlastně ani tak moc nevím, jestli mi to pomohlo....
Stejně si myslím, že nejzákladnější a prvotní "metodou" výuky je především umění zaujmout. A ve výchově pak vše záleží na emocích. Zaujetí a emoce - když toto ve svých metodách nezvládáme a nemáme, pak nic nezmůžeme.
Otázka č. 22 konkretizující: Která metoda výchovy a výuky je podle Vás ta nej?
Otázka č. 22 sladká: Je lepší dostat bonbónek nebo přes zadeček?
Otázka č. 22 zděšená: Neptala jsem se již jednou na totéž?

Zprávy "technického rázu"

Dobrý večer všem. Slíbila jsem v sobotu studentům Filozofie výchovy z oboru PS-UVVP, že pro ně rovněž připravím něco podobného jako jsou mikulášská zastavení. Aby se to příliš nepletlo, Mikulášská zastavení pro dosavadní studenty budou ukončena (ve formě otázek) tento pátek 3.12., odevzdání je do půlnoci 6.12. V pátek 3.12. začne Malá předvánoční pouť pro studenty sobotního studia, ukončena bude přesně 24.12,, tedy na Štědrý večer.
Prosím, neztraťte se v tom :-)
Seminární práce platí, stejně jako termín odevzdání - nejpozději dva dny před termínem zápočtu nebo zkoušky. Na všechny vypsané termíny se musíte zapsat, ať mám pak kam zápočet či zkoušku vložit.
Ještě mám na všechny velkou prosbu - mohli byste prosím v rámci odpovědí zaslat také Vaši fotografii, ať vím, kdo se pod Vaším jménem skrývá? Znám Vás podle vzhledu, ne podle jména...
Moc děkuji a všechny zdravím a přeji hodně pohodové předvánoční dny,
mp

28. 11. 2010

Mikulášovo intermezzo č. III

Tak Mikuláš už nezáří kdesi daleko ve Vesmíru jako zář, jen ztěží viditelná lidskému oku.
Již se přiblížil k Zemi na dosah.
Už vidí rozzářená světla měst vesniček a dědinek a chaloupek. A také světla obchodů a supermarketů a velkých nákupních center. Již vidí vyzdobené ulice a domy, už vidí stát na náměstích rozsvícené vánoční stromy.
A nediví se tomu.
Těší se. Těší se na děti, na ty malé i velké. Těší se na to, až bude rozdávat dárky. Těší se na to, že bude sám, bez doprovodu andělů a čertů, tak jak se do těchto podob maskují lidé. Protože on není a nikdy nebude ten Mikuláš s bílými vousy a s berlí a s biskupskou mitrou na hlavě. Ne, to ne, protože tento Mikuláš je opravdový. Ne převlečený za někoho, ne chodící ulicemi s partou čertů, řinčícími řetězy a s partou zlatovlasých okřídlených andělů.
Náš Mikuláš je totiž skutečný. Ale tady tito jeho lidští "dvojníci" mu nijak nevadí. Pokud dělají dětem radost, pak je to chvályhodné. A dobré.
A nic na tom nevadí, že ten skutečný svatý Mikuláš přichází tiše, nikým nepoznán a nepozorován, podobně jako jeho dárky nejsou zase až tak hmatatelné jako ty dárky pozemské.
Tak raději ani nedutejme - protože za několik dnů skutečně přijde...

zastavení dvacáté první - o neděli

Dnes je neděle. Ta první adventní.
Někdy - ale opravdu jen někdy, hlavně před Vánocemi - o tom přemýšlím. V době, kdy "čekáme" a kdy podle tohoto "čekání" je nazváno celé období, a dokonce i neděle.
Na co vlastně čekáme? Na Ježíška?
Na lásku, na štěstí, na pochopení, na porozumění, na to, až uděláme to a ono, až zvládneme tamto, až budeme někým nebo něčím, nebo....? Na co vlastně čekáme?
První adventní neděle je vstupem do období, kdy čekáme na narození miminka, dítěte, které spasí svět.
V čem spočívá spása světa? Tedy nás, lidí?
Občas o tom přemýšlím.
A někdy se bojím své vlastní myšlenky, že vlastně všichni tak nějak čekáme na smrt. Tedy na něco jako neděli ve smyslu nicnedělání, tedy na odpočinek, ale ne pouze na nedělní okamžik, ale na ten odpočinek, který bude (?) věčný.
Ale to je na delší povídání...
A dnes je přece jen první adventní neděle, a tak bychom měli na to, co nás čeká, čekat s radostí a vesele.
Otázka č. 21 zjišťující: Víte, co to jsou (byly) roráty? (Kdo neví, prosím, najděte si odpověď)
Otázka č. 21 odlehčující: Na co čekáte?
Otázka č. 21 nedělní provokující: Je pro Vás neděle odpočinkovým dnem? Odpočíváte rádi?

27. 11. 2010

zastavení dvacáté - o dítěti

Tak jsme se k tomuto přece jen dostali, tedy doputovali jsme až sem. K tématu dítěte.
Dítě je láska, štěstí, naděje, životní smysl - a bla bla bla.
Dítě je věčná otázka, zodpovědnost, úsilí, hledání.
Dítě jsou bezesné noci, a trápení, a výčitky, a starost.
Dítě je úzkost a strach. Pocit, že to nezvládnu nebo naopak pocit, že zvládám všechno.
Dítě je výchova. Ten, kdo vychováván být má i ten , kdo vychovává.
Dítě je celý vesmír v nás i nepatrné lidské stvoření, z kterého kdo ví co bude.
Dítě je ten tvor, který věří na Ježíška a jeho dárečky.
A na Mikuláše.
Děti jsme pořád my všichni - a to dávné dítě v sobě neustále a mnohdy nevědomě hledáme.
Kvůli tomu všemu, co jsem napsala v předešlých řádcích.
Tedy kvůli lásce, štěstí, naději, životnímu smyslu - a tomu bla, bla, bla, protože jsou to jen prázdná slova.
Nebo ne?
Otázka č. 20 nesmírně vážná: Zůstal ve Vás ještě kousek dítěte?
Otázka č. 20 problematická: Jaké jsou dnešní děti?
Otázka č. 20 jen tak: Jakým dítětem jste byli? Uměli byste to charakterizovat?

26. 11. 2010

Zastavení devatenácté - o štěstí

Štěstí - to je mu..ž...ka jenom zlatá :-)
No jo, kdyby tak člověk věděl, co to vlastně je. Ale prý to všichni do jednoho chceme. Prý není člověka, který by si nepřál být šťastný, nebo který by si nepřál prostě nějaké to štěstíčko mít.
A že prý ke štěstí vede nepříliš dlouhá cesta - od srdce k mozku a od mozku k srdci.
A že prý záleží na úhlu pohledu.
A že prý, když ráno vstaneme, máme si říct, že budeme mít šťastný den, protože ho takový mít chceme, a on prostě šťastný bude.
A že prý i v neštěstí můžeme být šťastní, pokud si umíme tento pocit sami v sobě vyvolat. Nebo pokud v srdci šťastní jsme, tak nás nic nezlomí, protože jsme prostě šťastní - a basta.
Tak nevím - hmm - často chci opravdu šťastná být a říkám si všecko to výše napsané. A nejde to. Když je mi prostě nešťastno, nejde být naopak. Dá se na druhé lidi usmívat a třeba i být zjevně veselý, ale uvnitř je ticho, smutno, ztemnění.
Říká se, že štěstí někdy i sedne na vola. Mám někdy pocit, že na mne ještě nesedlo. Asi holt nejsem vůl.
Ale to je slabá útěcha, že jo...
Otázka č. 19 vtíravě se do srdce deroucí: Je možné vychovat šťastného člověka? Pokud ano, jak?
Otázka č. 19 možná hodně těžká: Co je resilience? A jak jí ve výchově rozumíme?
Otázka č. 19 pedagogicko normativní: Máte recept na štěstí, kterým by bylo možné pomoci těm, kdo ho nemají?

25. 11. 2010

zastavení osmnácté - o lásce

Jej, až se toho nadpisu bojím. Napsala jsem to vážně odvážně, ale - co vlastně o lásce víme?
Láska je.
Byla v životě období, kdy jsem o tom pochybovala a kdy jsem si myslela, že není. Dnes už tak nějak nejasně vím, že je.
Ale to je asi také tak všechno, co o ní vím.
A jen nerada bych plýtvala slovy tam, kde se plýtvat nemá.
A ještě jedno vím - na světě je díky tomu, že to "něco", pro co nám chybí slova, skutečně je, opravdu krásně.

Otázka č. 18 prostá: Co Vy a láska? Věříte, že je nebo víte, čím je?
Otázka č. 18 odvážná: Co znamená láska ve výchově?
Otázka č. 18 hravě milá: Dokázali byste jen tak vymyslet nějakou krátkou říkanku pro děti o lásce? (nepište, že ne, ale s chutí do toho, bude hotovo, láska se zasměje, štěstím se zachvěje)

24. 11. 2010

zastaveníčko - co znamená někoho vychovávat

Pojďme se na chvíli zastavit v zamyšlení, co to vlastně znamená někoho vychovávat.
Vychovávat druhého člověka znamená snít o něm. Snít o tom, jaký by měl být. Je to vždy spojeno s láskou. Miluji tě - sním o tobě, působím na tebe svou láskou a tím tě doprovázím na cestě tvého, ale zároveň také svého života.
Pokud někoho miluji, snažím se o něj pečovat, pomáhat mu, - starám se o něj.
Výchova je starost o druhého. A tam, kde se starám, tam jsem i zodpovědná.
Vždyť vlastně i láska je zodpovědnost.
Takže výchova je zodpovědné snění o tom, jak dobrý by měl ten druhý, námi milovaný člověk být, abych jej nejen já, ale také druzí lidé mohli milovat.
A je to snění zároveň a také o sobě samém. Jak dobrá (dobrý) bych měla být, abych lásky druhých lidí byla hodna a nemusela se za sebe a za to, co ve svém životě dělám, stydět.
Je to snění o tom, že nejen vědomě, ale také nevědomě nikdy nikomu neublížíme.
Tak to je výchova. Krásný sen.
A sny jsou od toho, aby se plnily...

zastavení sedmnácté - o kázni

Kázeň. Brr. Takové už i nepěkné slovo.
Kázeň není totéž co poslušnost. Být ukázněný znamená.... co to vlastně znamená? Čím se tento pojem od poslušnosti vlastně liší?
V tom, že dobrovolně dodržujeme určitá pravidla a normy? (nejde pak jen o slušné chování?)
V tom, že posloucháme, co nám řeknou naši nadřízení (nejde pak jen o slepou poslušnost?)
V tom, že zvládáme svá vnitřní "nutkání", své ID? (nejde pak jen o výsledek dobré výchovy v sebeovládání?)
A je kázeň na sebeovládání založena?
To tu máme najednou otázek... a na odpovědi čekám :-))))

Otázky č. 17 - vizte výše

23. 11. 2010

zastavení šestnácté - o poslušnosti

Kolikrát o tom přemýšlím. Být poslušná. Hodná. Neodmlouvat. Dělat to, co po mně chtějí jiní. A někdy u toho ani nepřemýšlet, proč.
To nejde tak jednoznačně říct, že nemáme být poslušní. Ono poslouchat se má. A malé dítě je k tomu, aby poslouchalo, vedeno. Jenže -nemůže to být a není to pouze jediné měřítko dobrého vychování (jak jsme si už říkali).
Ani poslušnost - tak jako láska - nemůže být slepá. Výchova by měla vést mimo jiné k samostatnosti, tedy i k vlastnímu úsudku. Nejde někoho nebo něco jen poslouchat a nenést tak zároveň zodpovědnost za to, co děláme.
Poslušný člověk je člověk, který uznává autoritu, kterou zároveň jako autoritu i vnitřně přijímá, tedy autoritu, která je přirozená. Ale zároveň za své činy nese vlastní zodpovědnost.
Tam, kde vlatní zodpovědnost není možná, tam by neměla být ani poslušnost.
Kolikrát o tom přemýšlím, jak to vyjádřit, aby to bylo pochopeno. Nejen ostatními, ale také mnou samotnou. Protože někdy uděláme z poslušnosti spoustu chyb i tam, kde je neočekáváme..., kde o nich netušíme.
Poslušnost je věc někdy hodně, hodně složitá.
Otázka č. 16 složitá: Je poslušnost znakem dobré výchovy? Co si o tom myslíte Vy sami?
Otázka č. 16 dotěrná: Přemýšleli jste někdy o "problému" poslušnosti? pokud ano, v jaké souvislosti?
Otázka č. 16 divně zjišťující a asi protivná: Souvisí poslušnost s Napoleonským komplexem?

22. 11. 2010

zastavení patnácté - o spravedlnosti

Téměř základní vlastností, kterou by měl každý učitel mít, a to v hojné míře, je smysl pro spravedlnost. Hlavně aby byl spravedlivý - to je takřka nejvyšší požadavek dětí, žáků, studentů na osobnost učitele.
Avšak, jak už říkával pan profesor Matějček - "ve škole spravedlivý být nelze." Proč?
Protože každému z nás není dáno totéž. Někdo je nadaný na tamto, jiný na ono, někomu je dáno příliš, někomu méně... a tak ani nejde každého a všechny posuzovat podle stejného metru. Někdo něco zvládá bez námahy a nemusí se ani snažit, někdo s námahou a s velkou snahou nezvládá ani z desetiny to, co ten první.
Možná spravedlnost jako taková ani není. Nebo je nějaká jiná, která tady toto všechno umí brát v úvahu.
Ráda to vysvětluji spravedlností, která je založena na předpokladu dobrého. Pokud budeme vnímat druhé lidi z toho dobrého úhlu pohledu, pak i náš úsudek a soud o něm se bude spravedlnosti aspoň trochu přibližovat. Ale není řečeno, že mé vysvětlení je to jediné a správné...
Otázka č. 15 závažná: Co si myslíte o učitelově spravedlivosti Vy samotní? Vysvětlili byste to stejně nebo máte jiný názor?
Otázka č. 15 poněkud zlehčující: Myslíte si, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě? A že vůbec jsou?
Otázka č. 15 trpce doplňková: Je život jako takový spravedlivý a fér?

21. 11. 2010

zastavení čtrnácté - o učitelích

Existuje - si myslím - poměrně hodně typologií a různých rozdělení učitelů. A také si myslím, že každý máme ze svých vlastních zkušeností svá vlastní rozdělení různých typů a druhů, pozitivních i negativních.
Osobně jsem měla štěstí. Potkala jsem ve svém životě hodně dobrých učitelů - i mučitelů. Ti někteří (některé) mne jen učili, ti ostatní mne svým učením zároveň i "mučili", ale tím mne také hodně naučili.
Ale někdy se ptám - máme žít své životy, žijeme své životy, každý asi tak jak umíme. Samotná však někdy nevím, jestli vlastně víme jak... co je dobré a co je špatné a jak to vlastně poznat. Někdy chceme jen to nejlepší pro druhé i pro sebe, a nakonec to dopadne špatně (pro nás i pro druhé), jindy máme zase dojem, že se nám smůla a neštěstí téměř lepí na paty, a po čase zjistíme, že to bylo vlastně hodně dobré - pro nás i pro druhé. Jak to tedy vlastně rozhodnout? Co, kdy, kde a jak? A kdo nám řekne, toto ano, toto ne?
No přece učitel. Takový ten opravdový, pravý, ne ten ve školách, ale v životě.
Kdo to je?
Život sám.
Otázka č. 14 rozjímavá: Jaké znáte typologie učitele? Z pozitivního i negativního hlediska?
Otázka č. 14 k přemýšlení: Jakou typologii učitelů byste navrhli Vy samotní?
Otázka č. 14 myslím si, že hezká: Není věta, že život je opravdovým učitelem, pouhou frází? N2co, co se jen tak říká, aby řeč nestála, ale smyslu to nemá?

20. 11. 2010

Mikulášovo intermezzo č. II.

Tak Mikuláš si už sbalil svůj ranec.
Tichou nocí nekonečného Vesmíru a září hvězd se pomaloučku polehoučku blíží k Zemi.
A on to ví - blíží se k smutné zemi, avšak plné zářivých očí dětí.
A také ví - blíží se ke kruté zemi, avšak plné milujících a milovaných lidí.
On to ví - blíží se k Zemi, kde je pořád ještě očekáván. I přes světla počítačů, internetů, facebooků a kdo ví čeho všeho.
I přes města plné lidí a lhostejných tváří a i přes touhu po štěstí v bohatství a v přepychu.
I přes místa na světě, kde to na bohatství a přepych ani trošku, ale ani trošičku nevypadá a kde je hlad a nemoce, a umírání a smrt.
Blíží se k zemi, kde umírají lidé, ale zároveň noví se rodí, kde kvetou květiny a tečou řeky a hučí vodopády a kde ráno padají kapičky rosy a k večeru se stmívá, teď na podzim v podivné mlze, sahající až k zemi jako závoj.
To všechno Mikuláš ví.
A chce přinést této zemi ten největší dárek - radost.
Blíží se Vesmírem
a je už očekáván...

zastavení třinácté - šťastná třináctka?

Tak už tady máme třinácté zastavení. A třináctka je prý šťastné číslo. Sice teď docela přesně nevím proč vlastně, a jakou má šťastná třináctka svou historii, ale někdy prostě věřím, že je tomu tak.
Protože - mimochodem, třináctka je i můj šťastný den.
A to skutečně nejsem pověrčivá.
Tak by asi i třinácté zastavení mělo být šťastným i pro nás pro všechny.
A je to zvláštní, protože zrovinka dneska k večeru na mne padlo zvláštní smutno.
Na zahradní cestičce jsem našla mrtvého ptáka (vlastně jen jeho peří) a na chodníku kolem domu několik mrtvých myší bez hlavičky (práce našich koček). A vůbec. Holé stromy bez listí a celkově takový pošmourný smutek všude kolem. Prostě bezútěšno.
Prý to patří k životu. A prý také ke štěstí.
Tak snad ano...
Otázka č. 13 asi nečekaná:-): Znáte nějaké pověry spojené s výchovou? (Pokud ano, můžete se i více rozepsat).
Otázka č. 13 filosoficky zabarvená: Myslíte si, že také smutek může být součástí štěstí?
Otázka č. 13 přituhující: J. A. Komenský v Labyrintu světa píše, že Bůh bydlí na dvou místech. Na nebi v slávě své a na zemi v srdci zkroušeném. Jak to podle Vás myslel?

19. 11. 2010

Zastavení dvanácté - pohlavek a autíčko

Kdysi dávno, když jsem se učila na zkoušku z pedagogiky a měla k tomu malé děti (zrovinka takový dobrý model k vychovávání), dostala jsem se až k tématu odměn a trestů. A k názoru, že trest je vždycky prohrou vychovatele a že stejně nic neřeší a dohromady ničemu nepomůže. Zcela nadšená nad tím objevem jsem to volala na svého zrovinka spícího muže, takže mne neslyšel. A i kdyby nespal, neslyšel by, protože jeden z mých synů si hrál s autíčkem a hlasitě napodoboval jeho zvuk (vrrrrrrrrrrrrrrrnnnnnnnnnn, vvvvvvvvvrrrrrrrrrrrrrmmmmm) tak, až z toho drnčela hlava a nakonec i můj unavený mozek.
Poté, co se mi ten zvuk do toho mozku doslova zaryl, zopakovala jsem několikrát větu rozkazovací, znamenající, ať toho nechá, ať je zticha. Nech toho, řekla jsem tedy snad stokrát, ale nic. Syn očividně a uchoslyšně nejevil zájem mne poslechnout, a na to, že se učím zrovna pedagogiku, vůbec nedbal.
Když už to jeho vvvvrrrrrmmmmm bylo k nesnesení a mozek praskal, vylítla jsem a vyrvala mu autíčko z ručiček, plácla jsem ho po hlavičce.
"Ty nevíš, že to nic nevyřeší a ani nepomůže?" Řeklo mi to dítě nevinným hláskem a ještě s nevinnějším pohledem na mne upřelo svá očka. Modrá. Bylo jasné, že na rozdíl od mého spícího muže a svého otce má slova slyšel a zaznamenal.
V první chvíli jsem ho chtěla plácnout i z druhé strany, ale pak jsem se zastyděla a nakonec jsem se rozesmála.
Byl to první a zároveň poslední pohlavek, jaký jsem kdy vůbec dítěti ve svém životě dala.
Otázka č. 12 výzvědná: Co si myslíte (ale opravdu) o trestech ve výchově?
Otázka č. 12 doufám, že snadná: Kdo řekl: Dítě i kdyby andělem bylo, metly potřebuje? A jak to bylo asi myšleno?
Otázka č. 12 doplňující: Znáte nějaká jiná pořekadla, týkající se trestů? Napište prosím aspoň dvě...

18. 11. 2010

hádanka jen tak

tiše se vznáší
klidnou nocí
v odlesku hvězd

jen matně září
někde nad oblaky

daleko od lidí...

možná že vůbec není

přesto však zůstává
nejen
v dětském snění

v tiché touze
každého z nás

když se naplní čas

zastavení jedenácté - těšení podruhé

Přiznám se - čtu si některé vaše odpovědi a musím říct, že jsou také důvodem k těšení. A každý večer se těším, co mi pošlete a s radostí si čtu vaše odpovědi a myšlenky. Je to takové pěkné zpestření dne - a moc vám za to děkuji a omlouvám se, že nestíhám každému odpovídat. Ale mám radost, že tak hezky spolu putujeme a zastavujeme se... a v duchu doufám, že vy samotní máte radost taky. A že se možná i těšíte.
Asi bych to "těšení se" povýšila na nový druh terapie, skutečně ve smyslu léčebného postupu. Možná si to ani neuvědomujeme, ale pokud se naučíme těšit se, pak už s tímto pocitem těšení je všechno na světě krásnější. A zajímavější. A hezčí, a lepší, a příjemnější a radostnější a .... a vůbec. A nejde jen o ty pozitivní věci. Ale třeba, když se budete těšit na zkoušku, bude se Vám na ni připravovat líp. Když se budete těšit na nějakou práci, bude se Vám dělat líp. Hm, a když se budete těšit na druhé lidi, bude se Vám mezi nimi lépe žít. A tak je to se vším.
Těšení se prostě není jen tak. Jako návod k životu je perfektní. No, že jo?
Otázka č. 11 zvídavá: Jaké téma z pedagogiky Vás samotné prozatím nejvíce zaujalo. pobavilo, nebo dokonce překvapilo?
Otázka č. 11 prostá: Která ze složek výchovy se Vám zdá být nejzajímavější a zároveň nejpodstatnější? A proč?
Otázka č. 11 rozporuplná: Zdají se Vám otázky příliš snadné a jednoduché? Mám - respektive - můžu přitvrdit? :-)

17. 11. 2010

zastavení desáté - takový zvláštní podzim

Takový zvláštní podzim tam venku máme. Nebe je už cítit sněhem, večery jsou zahaleny ve strašidelné mlze, listí již ze stromů opadalo, větve stromů jsou holé - ale celkově je teplo, až teploučko.
Prošla jsem se dnes po Karlově mostě a po Staroměstském náměstí a snažila se vyloženě "nasát" tu atmosféru a krásu okamžiku.
Na některých nístech se už chystá vánoční výzdoba.
V Praze bylo nádherně, ale cestou domů tady v Ostravě drobně pršelo. Ale celý dnešní den - a doufám, že i příští dny, budou ve znamení těšení se. Aspoň pro mne. Ráda se totiž na něco těším.
Myslím si někdy, že o tom možná je i život. O těšení se a o schopnosti, - nebo spíše umění? - si to těšení během života uchovat. Prostě umět se těšit se. Pak může být život možná i pěkný a pohodový, když to dokážeme.
Tak se tedy učme těšit se - na cokoliv...

Otázka č. 10 nostalgická: Vzpomínáte si ještě, na co jste se ve svém dětství nejvíce těšívali? Je to těšení se stále ještě tak nějak ve Vás? Nebo už to je pryč... ?
Otázka č. 10 k zamyšlení: Ke které složce výchovy byste "umění těšit se" přiřadili?
Otázka č. 10 metodická: Myslíte, že existuje způsob (metoda), jak naučit ostatní těšit se? Pokud ano, jaká?

16. 11. 2010

zastavení deváté - Dárek


Dostala jsem dárek. Od studenta.

Zavolal mi tuhle ráno a sdělil mi jen tak z ničeho nic, že má pro mne dárek.
Potěšilo mne to. Nakonec, koho by nečekaný dárek a navíc od srdce nepotěšil :-)
Prý mi ho přiveze autem až před domek.
Tak jsem byla zvědavá a čekala, co to jako bude, když je to až s takovým servisem.
A - on přijel, otevřel kufr auta a tam ten dáreček skutečně byl - koukalo to na mne zpoza dlouhého krku a syčelo to do všech stran.
Ne nebojte, nebyl to had, ale bílá krásná husa. Přesně ta, kterou vidíte na obrázku.
Myslela jsem si, že upadnu. Smíchy a překvapením.
A co jako s ní mám dělat? Zeptala jsem se.
No trošku dokrmíte, pak zabijete, oškubete, vykucháte, upečete a sníte.
A očividně mu nevadilo a ani trochu ho netrápilo, že kromě těch posledních dvou věcí nic z toho neumím.
Ale dárek to je pěkný. Dělá radost sousedce, když každé ráno vítá ranní slunce. Ta husa. A dost možná, že i ta sousedka. Dělají si prostě obě radost navzájem.

V duchu si přeju, aby ta husa neměla moc hlad a žila ještě hodně dlouho. Sami vidíte, jak moudře kouká.
Husa jedna dárková...


Otázka č. 9 nevážně vážná: Může být také učitel "dárkem"? Za jakých podmínek? (mám na mysli jeho osobnost a kompetence)
Otážka č. 9 rozmarná: Je pro vás samotné možnost studovat vysokou školu životním "dárkem"?
Otázka č. 9 nadčasová: Myslíte, že Mikuláš už peče?

15. 11. 2010

Zastavení osmé

Když se prý učíme, tak si při tom hrajeme a také pracujeme. Ta myšlenka se mi líbí a opravdu často to zkouším. Učit jiné i sebe, pracovat a zároveň si hrát.
Ne vždy to jde.
Někdy to vše však zůstává jen na úrovni práce. A to je smutné.
Někdy to zůstává jen na úrovni učení. A to je nebezpečné. Pro mne i pro druhé.
A někdy to vše vypadá jen jako hra, a to může být příjemné, a také veselé, a celkově poučné.



Otázka č. 8 taková úsměvná: Vzpomínáte si na nějakou krátkou humornou básničku z dětství? Třeba: Ovečky pasou se samy, jehňátko drží se mámy.. ? Pamatujete si ji tak, že ji bez přemýšlení napíšete slovo od slova? Bez pomoci jakékoliv nápovědy?
Otázka č. 8 humorně zjišťující: A měla nějaké pedagogické poselství? Pokud ano, jaké?
Otázka č. 8 hravá: Na co si nejraději hrajete?

14. 11. 2010

Zastavení sedmé - o formách výchovy

Někdy mě napadá, když hovoříme o "formách" výchovy, a to ve smyslu rodinné, školní, mimoškolní, sebevýchovné, že to je vlastně logicky špatně, protože forma souvisí s pojmem f0rmovat, a my, jak už víme, nejsme tak zcela schopni "formovat" člověka k obrazu svému. To bychom byli opravdu asi moc namyšlení. A pyšní. A tím také hloupí.
My si vůbec ve výchově často myslíme, že je to jednoduchá věc, a že o ní nic moc vědět nemusíme, protože to jde - ta výchova - to vychovávání - tak nějak nejen samo, ale také samo sebou.
Nejde to.
Jinak by to na světě asi vypadalo poněkud jinak. A asi o hodně líp.
Ledaže bychom to slovo forma chápali v tom starořeckém pojetí - jako něco, co "je" oživujícím principem.
Pak bychom mohli formy výchovy chápat jako princip rodinné, školní, mimoškolní, sebevýchovný...
Teď jen uvědomit si, co tím principem může být...?
Otázka č. 7 vzpomínková: Setkali jste se ve svém životě s takovými zásadními výchovnými principy, které vás ovlivňují do dnešní doby a vy o tom víte?
Otázka č. 7 jen tak: Na co budete (nebo si to aspoň myslíte, že budete) ve výchově dětí (svých i ne svých) nejvíce dbát?

13. 11. 2010

Zastavení šesté - Freud a jeho ID

Před několika léty na pláži ve Španělsku, tedy o dovolené, jsem se při opalování a čtení knížky najednou rozbrečela. Jedno z mých dětí se bezelstně zeptalo, proč brečím a já stejně bezelstně odpověděla, že proto, protože umřel Freud.
Tedy v té knížce. Životopisné. A tam obyčejně ti, o kterých se píše, umírají. Protože životopisná knížka bez smrti "hrdiny" není dokonaným dílem. Ta smrt tam tak nějak chybí.
Mé chytré dítě se chvíli zamyslelo, než podotklo: "Ale to už bylo dávno, ne?"
Ne, pro mne v té chvíli zrovinka umřel a ten smutek a slzy nad tím, že už není na světě, byly nefalšované.
Tak nějak jsem si při čtení té knihy zvykla na to, že je.
I když už dávno není.
Ach jo.
Jen málokomu z nás se to podaří, že "zůstáváme"....
Otázka č. 6 zjišťující: Kdy zemřel S. Freud? A kde a kdy se narodil? A kým vlastně byl?
Otázka č. 6 zábavná: Proč říkáme Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde?
Otázka č. 6 možná příliš zvídavá :-): Máte nějakou humornou historku, kdy jste se pokoušeli zvládnout své ID? A kdo nakonec zvítězil?

12. 11. 2010

Mikulášovo intermezzo č. 1

Všude je ještě tma, světla ani světýlka nesvítí, a Sv. Mikuláš se již pomaloučku polehoučku chystá na svou každoroční pouť.
Vidí na Zemi spoustu malých dětí, čekajících na jeho svátek. Dychtivě čekajících na obdarování.
Vidí na světě spoustu dětí, které nikdy žádný dárek nedostanou. Snad jen v myšlenkách je on sám, Mikuláš, obdarovává. Rád.
Vidí na světě spoustu dospělých lidí, kteří již jen vzpomínají na dny, kdy se na jeho svátek těšívaly.
V punčoše, na talíři, na okně, za oknem, nebo v různých místnostech nacházeli nejen ořechy, pomeranče, perníky, jablíčka, čokoládové bonbony nebo figurky, ale také uhlí, pokud zlobily, anebo syrovou bramboru, pokud zlobily ještě víc.
Venku je ještě tma, světla ani světýlka ještě nesvítí. Ale sv. Mikuláš se již chystá na cestu. Již je připraven, již se těší.
Stačí jen pohlédnout k nebi - vidíte jej ta mezi hvězdami?
Ta záře někde tam daleko, nad našimi hlavami, nepatrná a malinká, to je On...

Zastavení páté

Na světě je někdy zvláštně.
A mezi lidmi také tak.
Někdy se cítím, jako kdybych ke všem patřila, a někdy mi je naopak zcela cize.
Nejen "s cizím mužem v cizím pokoji", ale s cizími lidmi v cizím světě.
A přece jen, - svět cizí není, protože všichni tak nějak momentálně do tohoto světa patříme. Jsme jeho součástí. Takže cizí být ani nemůže.
Ale přesto kolikrát - hodněkrát - cize působí.
A není to tím, že by se o tom příliš moc přemýšlelo, prostě to tak je.
No jo...


Otázka č. 5 opakovací: Co znamená komínek na Maslowově domečku?
Otážka č. 5 pěkná: Jak můžeme charakterizovat "domov" z hlediska Maslowova domečku?
Otázka č. 5 zdrcující: Je normální cítit se na světě a mezi lidmi zvláštně?

11. 11. 2010

Zastavení čtvrté - Sv. Martin

Tak svatý Martin dnes na bílém koni nepřijel.
A ani se moc nekouřilo z komína, což se prý má (na sv. Martina).
A vůbec to byl takový divný den.
Ono je vůbec někdy plno takových těch zvláštně divných dnů. Ale prý to máme snášet pozitivně.
Tak se o to snažím.


Otázka č. 4 podstatná: Jak souvisí pojem "životní zdatnost" s cílem výchovy?
Otázka č. 4 znepokojující: Jak souvisí pozitivní psychologie s výchovou?
Otázka č. 4 doplňková: A co na to sv. Martin? A jeho bílý kůň?

Velikánská omluva

Dobrý večer, strašně moc, ale skutečně hodně moc se omlouvám za dnešní ne-výuku od 15.50 hod na Fráni Šrámka. Nechápu, jak se mi to mohlo stát, ale tak nějak jsem ze svého mozku tento seminář úplně vypustila a úplně klidně jsem si přišla až na 17.30 v domnění, že to je má dnešní jediná výuka. Moc, ale opravdu moc se za sebe omlouvám, o to víc, že jsme se ještě vůbec neměli možnost setkat.
Požadavek k zápočtu pro OBEC byl: vlastní vzpomínka na učitele a pak vědomostní test.
Když se pořádně podíváte na tento blog, najdete zde materiály, ve kterých je námi probírán obsah seminářů, ze kterého vycházejí také otázky k zápočtovému testu. A pokud se zúčastníte Mikulášské pouti, a odevzdáte ji do 6.12. 2010 do půlnoci, přijde Mikuláš a zápočet je Váš :-)) a žádný test psát nebudete muset.
Ani nevím, jak říct - napsat - jako moc a opravdu hodně mne ten dnešní výpadek mrzí, o to více, že jste tam skutečně čekali, že vás to stálo váš čas a já nedorazila...
Prosím, nezlobte se.
Snad se tedy ještě setkáme...

10. 11. 2010

Zastavení třetí

V noci pršelo, dokonce i nad ránem to vypadalo, že nebude hezký den. Aspoň co se počasí týká.
Najednou vysvitlo sluníčko. Takové to podzimní, zbarvené do jemně zlatova. Zahrada je tím sluncem celá provoněná, mokré listí se lepí na boty a klouže pod nohama, a stromy, už téměř holé a bez listí, se lesknou v jeho záři.
Hmm.
Nejde se ale zasnívat a nechat se unášet krásou okamžiku.
Je třeba jít do práce.
Hmm.
Koukat na tváře studentů a přemýšlet, co se jim honí hlavou, - pokud se jim hlavou něco "honí".
Ale i přesto, nebo právě přesto, bude krásný den...
Přeji ho takový i vám všem.

Otázka č. 3 jen tak: Co se vám "honí" hlavou v těchto podzimních dnech?
Otázka č. všetečně vtíravá: Je to někdy i pedagogika?:-)
Otázka č. 3 vážná: Jaké přístupy (kromě toho Vašeho) k pedagogice znáte?

9. 11. 2010

Zastavení druhé

Kolikrát se v životě ptám, kým nebo čím se nechat vést. Ne vždy mám pocit, že znám odpověď.
A kolikrát bych byla vděčná za ruku, která by uchopila tu mou a vedla mne. Neomylně a přesně.
Jenže ono asi nejsou neomylné a přesné cesty.
Klikatí se, a ne vždy vedou tam, kam mají. A ne vždy vůbec nějaké cesty jsou. Místo cest a cestiček jsou třeba jen pěšinky v trávě.
Někdy opravdu nevím, kudyma jít. A nejen v přítomnosti.
A udivuje mne, jak lehce se někdy cítíme být oním "paidagogos".
A jak druhým kolikrát a nevědomě nabízíme místo cest pouhé bloudění...

Otázka č. 2 hlavní: Kdo to byl paidagogos?
Otázka č. 2: smutně zamyšlená: Znáte svou cestu?
Otázka č. 2 jen tak podivná: Proč studenti nikdy nesedí v prvních řadách? :-)

8. 11. 2010

Zastavení první

Vítejte na "startu".
Venku nám prší, do Mikuláše i do Vánoc ještě času dost.
Ono, když se tak nad tím zamyslíte, někdy je "do něčeho" času vždycky dost.
A pak najednou ten čas není.
A jaký je náš čas "výchovy"?
Je na výchovu vždycky hodně, nebo téměř vždycky spíše málo času?
A co to vůbec znamená - někoho vychovávat?
Vést jej, doprovázet jej, po té nejdůležitější cestě.
Po cestě životem.

Otázka č. 1 hlavní : Co je to výchova? Uměli byste to vyjádřit vlastními slovy?
Otázka č. 1 vedlejší: Co znamená "být vychovaný?"
Otázka č. 1 jen tak: A co Vy? Jste vychovaní? A jak se to pozná?

7. 11. 2010

Mikulášská zastavení 2010 - úvod

Chce se mi napsat spíše zastaveníčka, protože to spíše zastaveníčka budou. Tak vás tedy vítám, studenti OBEC :-) S úterní skupinou se vídáme často, se čtvrteční jsme se vlivem okolností viděli jen jednou. Buďte tedy vítání všichni.
Projdeme se spolu pedagogikou. Každý den tady najdete krátká zastavení - moje povídání, někdy související, někdy méně (za což se už teď omlouvám) a samozřejmě otázky. Ty mne baví :-) Snad vás všechny budou taky.
Otázky a zastavení tady budou každodenní, vy však můžete odpovídat tak, jak se vám bude chtít. Ale do Mikuláše je termín odevzdání všech odpovědí, do půlnoci, ani o minutu déle... Protože Mikuláš taky chodí vždycky včas.
Můžete odpovídat i průběžně a posílat své odpovědi na můj osobní e-mail (mia.proki@seznam.cz). To abych měla aspoň částečnou zpětnou vazbu a neměla pocit, že jsem sama.
Protože být sama někdy bolí.
Takže od zítřka už nebudeme sami - moc se na vás těším.
Doufám, že Mikuláš taky.

6. 11. 2010

Tajemství srdce

V těle mi buší srdce.
Kdysi dávno začalo a jednoho dne skončí.
Nevím, pro koho bije. Asi pro děti, pro manžela, pro rodinu, pro studenty, pro lidi kolem, pro všechny známé i neznámé. Pro svět a pro zvířata, pro všechnu krásu kolem nás. I pro bolest.
Neznám své srdce zase až tak moc dobře. Nevidím do něj a netuším, co vše se v něm skrývá.
Ne vždy se v něm vyznám a někdy je hodně, hodně zmatené. Ale přiznám se - chtěla bych, kromě tajemství života, jednou pochopit také to tajemné tajemství svého srdce.
A jen doufám, že někdo, když ne já sama, to tajemství přece jen zná...