24. 12. 2017

Na konci

Jsme na konci cesty. Došli jsme až k cíli. Můžeme si třeba představit, že jsme došli na nějaký vrchol nebo kopeček. Pro někoho to mohla být pohodová cesta rovinkou, pro někoho naopak prudké stoupání.
V obývacím pokoji svítí vánoční stromeček, - už je po večeři, po vybalování dárků, nastala noc.
Noc, ve které se narodila láska.
Celý svět - tedy téměř celý svět, oslavuje v tyto dny toto narození - narození dítěte, které změnilo, spasilo svět. Ne nějakou bitvou, násilím, ale láskou.
Nepochopitelné se stalo skutečností.
A tak i my každým rokem vzpomínáme na to tajemno, ve kterém zazněla slova andělů: pokoj lidem dobré vůle.
Přeji ho, tedy ten pokoj, také vám všem poutníkům na této naší cestě.
Nebo už v jejím cíli.
Nebo na začátku?

23. 12. 2017

Čekání

Tato noc je pro mne "Ježíškova" noc. Už léta, opravdu už léta, balím o této noci dárky. A přichází Ježíšek, sedíme spolu u jednoho stolu, povídáme si, vymýšlíme básničky na dárečky. Obvykle se k tomuto peče v troubě i vánočka, která provoní celý domek.
Taková krásná předvánocční noc.
Zítra nás ještě čeká zdobení stromečku a Betlému.
A Vánoce mohou přijít.
A pak už zase nebudou.
Nejkrásnější je to čekání...

Vlastně vše v životě je neustálým čekáním. Jsme lidé na "čekané."  Čekáme. Život samotný je čekáním.
Na co vlastně čekáme?

22. 12. 2017

Martinova husa je už dávno za námi.
Ušli jsme kus cesty....
Před námi je cíl - tajemný, krásný, kouzelný.
Vonící dětství, štěstím, láskou...
námi všemi.

Čím vám nejvíce voní Vánoce?

21. 12. 2017

Tvář

Každá facka prý letí světem, pokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.
Zvláštní věta. Zvláštní představa.
A otázka - proč jako?
Proč facka letí, střídá a dopadá na tváře, a svůj let dokončí jen tam, kde je jí odpuštěno? Kde někdo řekne - tak jo, budiž, bolelo to, ale fajn, dál už nepoletíš, odpuštěno, zlo zničeno?
Lehce se to říká, těžce se to koná.
Vracet facky je docela fajn a máme k tomu přirozené tendence.
Říci jí -nevadí - je již o něčem jiném.
O čem tak asi?

20. 12. 2017

Přání

Mívám občas prapodivná přání. Manžel se někdy opravdu diví.
Ale tomu z dnešního rána se patrně v očích mého muže nic nevyrovná.
Vánoce se totiž rapidně rychle blíží, a tak došlo i na mě - začala jsem uklízet. Protože Ježíšek nepřijde, pokud nebude uklizeno...
A tak uklízím. Likviduju ten vesmírný prach u nás doma, snažím se.
A večer - v noci - jsem při úklidu přišla na něco, co nutně potřebuji a co chci. Nejlépe ihned.
Univerzální štěrbinovou hadici Flexi clean k vysavači.
Nemohla jsem se dočkat, až ráno toto veliké přání, bez kterého už nemůžu dále žít (a uklízet) svému muži vyslovím.
Málem upadl do mdlob.
Ale vyhověl...
Objednal onu děsivě znějící věc přes internet.
Možná přijde do Vánoc.
Když ne do těch letošních, tak určitě do těch příštích....


Jaké bylo v dětství Vaše největší přání k Vánocům? Pamatujete si ještě?

19. 12. 2017

Srdce

P. Teilhard de Chardin hovoří v jedné ze svých knih o štěstí v několika rozměrech:
a to jako o:
štěstí růstu,
štěstí lásky
štěstí adorace.
Jinými slovy být, milovat, děkovat.
Takže co je štěstí? Spočívá v tom, že si uvědomujeme, že jsme, že máme ten veliký dar zde na zemi prostě být. Pak v tom, že milujeme, že máme ten veliký dar lásky. A nakonec adorace - se skloněnou hlavou děkujeme za vše, co máme... i nemáme.
Takže štěstí je ukryto hluboko v nás. Máme ho na dosah. Netřeba ho hledat někde v dalekých krajinách. Nebo čekat, až odněkud přijde. Nepřijde. Ono už totiž je.
Kde?
V našem srdci.
Co nám brání k tomu, abychom byli šťastní?

18. 12. 2017

Bude půlnoc.
Choulím se do Tvých myšlenek,
do tvého dechu

schoulím se pod deku
a budu nevěsta
na útěku

Štěstí

Co je štěstí?
Vědět, že jsme se všemi lidmi, které známe, v pohodě a v klidu.
Že není na světě člověk, kvůli kterému bychom prošli na protější chodník, než abychom se s ním setkali.
Mít čísté srdce.
To je štěstí.
Někdy se v noci probudím téměř s úzkostí, když se mi náhle vybaví některé situace kdysi dávno, které jsem nějak zkazila, kterými jsem někomu ublížila. A děsí mě to, jak hluboce se někdy naše i nechtěné nebo nevědomé křivdy na jiných zapisují do duše.
Štěstí je tyto myšlenky nemít... Tedy žít tak, aby nebyly.
Ve výchově dětí to platí dvojnásob. Nebo tisícinásobně... kolikrát bych něco vzala zpět, ale stalo se a nedá se odestát.
Co je štěstí?
Žít to, co žijeme, rádi a naplno.


V tomto týdnu už nebudu klást otázky "cíleně", ale už jen tak... pro štěstí :-)) a najdete je přímo v textu...

17. 12. 2017

Gaudete

Dnes byla 3. adventní neděle, tzv. radostná, Gaudete. Na adventním věnci by měla dnes svítit svíčka v jiné barvě než jsou všechny ostatní, a to navíc v dost nezvyklé barvě pro svíčku - měla by být růžová.
Prožíváme v této předvánoční době zvláštní období, plné různých starodávných pověr a pranostik. Například prý můžeme předpovídat i počasí na celý příští rok pro každý měsíc. Víte jak? Podle dnů od svaté Lucie po Štědrý den. Jaké ty dny budou, takový bude v příštím roce celý měsíc. Jak bylo dnes? Deštivo, sněživo, chladivo, větrno? Tak takový bude měsíc květen. (13 - leden, 14 - únor, 15 - březen...atd...). Aspoň takto si to naší předkové předpovídali... a dost možná, že jim to i vycházelo.
Ale kdo ví, co nám příští rok přinese. A nejen z hlediska počasí...

Otázky dvacáté osmé - putovní:
Už jste asi unaveni, že ano? Vidím to podle počtu Vašich odpovědí, ale hlavně podle počtu přístupů na blog. Před kopcem otázek - a před Vánocemi - to je velký zápřah. Taky to tak mám.
Takže otázka zvláštní, vedoucí k cíli, těsně, tedy několik dní před vrcholem potřebná:
Co znamená odpustit? Platí, že odpustit znamená zároveň i zapomenout? Jak to vidíte Vy?
Je odpuštění příčinou radosti? 

16. 12. 2017

Omlouvám se za včerejšek - nebyla jsem zde na příjmu.
Skládala a žehlila jsem oblečení pro miminko, které se má v nejbližších dnech narodit.
Budu opět babička.
Skvělý pocit...
A mám s tím spojenou otázku v sousvislosti s dítětem. ..


Otázka dvacátá sedmá putovní: 
Jak rozumíte definici dítěte C. G. Junga?

14. 12. 2017

Na věky (?)

Přiznám se, ale aby to neznělo moc pateticky - mám ráda tento život, tento svět.
Mám ráda rána, kdy kokrhá náš kohoutek, koťata se drápou po okně v tušení blízké potravy,
koně zaržávají ve stáji u nás ve stodole,
ptáci na bidýlku v naší jídelně si něco špitají

a možná nějaká zatoulaná myš nám rejdí ve spíži
a venku nad zahradou krákorá hejno vran (nebo havranů?)

A děda, můj otec, vaří ranní kávu k naší společné snídani.

Ano, mám ráda tento svět, a slovy Komenského, chtěla bych ho takto i na věky...

Otázka putovní dvacátá šestá: 
Putujete tímto světem rádi? 
A dotěrná otázka: chtěli byste toto takto na věky? (Napadlo vás to vůbec někdy? :-))

A otázka pro kočku: 
Už pečete vánočku?

13. 12. 2017

Maminko,
už zase budou Vánoce
kolikáté bez Tebe
a přesto s Tebou

s Tichou nocí
kterou tenkrát hráli
na hřbitově
na rozloučenou

Od té doby,
již kolik let
se jinak
tak jinak
točí svět

ta, co nosí světlo

Dneska mají svátky všechny Lucie. 
Pro mne je toto období docela smutné. Čas prý vše hojí, ale jsou věci a události, které se nezhojí snad nikdy.
Před více než  třiceti lety jsme v tento den, na svátek Lucie, doprovázeli na náš místní hřbitov naši maminku.
Na její svátek. 
Zrovna to vyšlo na svátek Lucinek. Té, co dává, nosí světlo.
I ona jím byla. 
A uhasla.
Jsou věci, které nejdou chápat....


Dnes bez otázek...

12. 12. 2017

Kudy chodím

Ptám se na všechno, kudy chodím. Řekl prý kdysi F. M. Dostojevkij.
Taky se pořád, kudy chodím, na všechno ptám. Samozřejmost věcí a života mi připadá nesamozřejmá. Což je mimo jiné také podstatou filosofie.
Mrzí mě, co mrzí, štve mě, když je něco, čemu nerozumím.
A že toho není málo!
Navíc, když si připadám, že vlastně nerozumím ničemu...


Otázky dvacáté páté:  než se dostaneme k vrcholu našeho putování, ráda bych vás vyzvala opačně: Je něco, na co byste se rádi zeptali vy mne?
Znáte výrok F. M. Dostojevkého o ráji v člověku? Jak mu rozumíte?

11. 12. 2017

pojetí duše

Mám svou malou nefeš
klidně se s ní potěš
když chceš

mám svou malou dušičku
(dej si pozor, mužíčku)

mám velikého ducha
srdce mu však puká

v noci na strom vzlétnu si
a hulákat budu na lesy

jak jdem tímto světem

Jak jdem tímto světem, uniká nám, v čem se pletem....
zpíval kdysi Karel Zich.
Jdeme tímto světem a uniká nám nejen to, v čem se pletem. Spousta věcí nám uniká.
Uniká nám čas.
Možná nám uniká - v tomto světě - i naše duše. Duše vůbec unikají rády.
Mi unikají nakonec i ty otázky.
Mám téměř pocit, že jsem se vás na nic podstatného ještě ani nezeptala :-))

A už bychom měli pomalu docházet do cíle.

Otázky dvacáté čtvrté: 
Jak je na tom Vaše duše?
Je Vaše duše tíhnoucí spíše k řeckému, nebo k hebrejskému, nebo k slovanskému pojetí? 
Nebo k nějakému jinému?
 (nápovědu k těmto otázkám najdete v dalším příspěvku)

10. 12. 2017

Dnešní putovní, už dvacáté třetí otázky:

Jak chápal pojetí zla C. G. Jung?
A jak P. Ricouer?
A jak Vy?

Věci ukončené

Mám ráda věci ukončené.
Ale teď před Vánocemi je to fakt veliký problém. Třeba s úklidem.
Kde se bere, tu se bere, pořád odněkud padá jakýsi prach.
Setřu prach z nábytku, vyleštím skříně, a spol., dám to vše do pořádku a řeknu si: hotovo.
Vytřu podlahu, schody, umyju okna, okenní parapety a: hotovo.
A ono nic.
Prach si odněkud furt padá a padá.
Zametám a zametám, a dívám se na znovu zmařenou práci... a zoufám si.
Kdo si zoufá, ten prý ještě doufá.
Ale v co?
Že ten prach odněkud z vesmíru, že ten hvězdný prach, jednou ustane?
To by nastal konec světa.
A o ten nám přece nejde.
Takže v rámci záchrany tohoho světa uklízím, a utírám prach, šťastná, že ještě můžu.
Protože díky tomu víme, že žijeme.
Že ještě není "ukončeno." :-)

9. 12. 2017

Můj hrdobec

Zlo.
Jak se mu vyhnout?
Věřím, že člověk je ze své podstaty dobrý, jinak by nebyl člověkem. Ale také dobrý člověk má, může mít "potenci" ke zlému.
Bojím se svého vlastního zlého. Špatných, nedobrých myšlenek. Své vlastní schopnosti ublížit.
Ach jo.
Kutálím si před sebou svého zlého hrdobce...

Otázky putovní dvacáté druhé:
Také kutálíte?
A jak z hlediska možnosti zlého vnímáte a chápete dvojí naivitu?

A otázka pro kočku: 
Jak chutná hrdobec? Byl by dobrý k snědku? :-)
A otázka na okraj: Kde jste? Už nemáte sílu kutálet se putováním? :-))) 
Je putování jen pro "odolné" kočičky?


8. 12. 2017

Silná trojka

Chtěla bych dnes ještě vzpomenout na nedávného Mikuláše. a trošku se zamyslet.
S Mikulášem chodívají nejen andělé, ale také čerti. Čertíci.
A straší děti. Hlavně ty nehodné. Aspoň to tak bejvávalo.
A tak dobro vždy doprovází také to, co dobrem není, co je jeho opakem.
Dobrotivý obdarovávající Mikuláš, nebeský anděl a pekelný čert.
Silná trojka. A skoro se zdá, že patří tak nějak k sobě.
I když... docela nelogicky, nezdá se vám?


Otázky putovní už dvacáté první, velice vážné: 
Čert je symbolem něčeho nedobrého, téměř zlého.
V čem spočívá zlo? Co je zlo?
Jaké mohou být příčiny zlého chování? (nápověda - podle Teilharda de Chardina). 


7. 12. 2017

Logika

Některé otázky se dokonce opakují.
Mohli jste si povšimnout, že i v tomto putování se tak nějak "točíme" kolem některých otázek pořád dokolečka.
Protože nedávají spát.
A dnes se zeptám opětovně - neděste se.... na logiku srdce.


Otázka dvacátá: 
Jak souvisí čtvrté Boží přikázání z Desatera s pojmem logika srdce?

Otázka pro kočku:
Jak může být "nelogická logika" srdce logická? 

6. 12. 2017

Otázky

Klademe si otázky. Vlastně už od útlého dětského věku.
Co to je? Proč to je?
Jak to je?
Za co to je?
Život jako takový je vůbec plný otázek.

Také se ráda ptám. A docela často. Nakonec - je to tak nějak i část mé profese.
Toto naše putování je toho vlastně i důkazem.
I když...
kdo ví.



Otázky putovní devatenácté: 
Která s prozatím položených otázek se Vám osobně zdála být nejtěžší? 
A která nejpříjemnější? 
A, skutečně se na to odvážím zeptat, která nejhloupější, neřku-li nejblbější? :-))

5. 12. 2017

za zimních nocí

Vzpomínám na ty večery.
Na okno v kuchyni jsme s bratrem a sestrou položili talíře. Těsně před usnutím.
A ráno na těch talířích byly pomeranče, jablka, ořechy, perníčky, čokoládky, banány, a někdy i uhlí a brambory.
To v noci přišel nadělovat Mikuláš.
K nám nikdy "osobně" nechodil. Ani čert či anděl.
Jen nějakým zvláštním, tajemným způsobem přicházel za zimní mrazivé noci, uložil své dary k nám na okenní parapet a zmizel.
Byla to krásná doba, maminko. Plná kouzel, tajemství, tajemna, očekávání.
Děkuji.

4. 12. 2017

Ta úžasná, nepochopitelná věc

Láska. Ta úžasná, nepochopitelná věc.
Nastoupili jsme teď - jako lidstvo, protože Vánoce jsou "všelidské", všude na světě - cestu očekávání příchodu lásky.
Nepřestává mě to udivovat, že jsme si jako lidé tak nějak téměř globálně osvojili tak nádherný zvyk vždy koncem roku. Slavit Vánoce. A posléze vítat nový rok až po těchto krásných svátcích.
Věříme v lásku. Sice nikdo asi až tak moc nevíme, co to vlastně je, ale věříme tomu. (?)
Je dobře, že ji máme. Že nás potkává. Že se s ní sektáváme. Že je.


Otázky již osmnácté putovní: 
Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera? Vyberte si jedno z nich a svými slovy vysvětlete...
Proč je láska úžasná, nepochopitelná věc? Je-li... - možná máte jiný názor...

3. 12. 2017

tak už je to tady :-))

Máme prosinec, první adventní neděli za sebou, vzhůru k Vánocům.
Ale ještě nás čeká zítřejší Barborka, pak Mikuláš, Lucie....
Prosinec je prostě takový hektický. A má své zvláštní kouzlo.
Po Kateřině a Ondřejovi. V minulosti byla všechna tato mnou vyjmenovaná jména spojena s určitými tradicemi, zvyklostmi. Lidé prostě žili tak nějak jinak.
No jo. Taky žijeme. A i naše doba má něco do sebe.
Prostě je krásné být na světě, ať to je kdykoliv.


Otázky putovní sedmácté:
Líbí se Vám teorie P. Teilharda de Chardina o chuti žít? (nápovědu najdete ve skriptech).
Máte nějakou svou vlastní teorii, jak získat chuť k životu?
A co dvojí Schweitzerova dvojí naivita? Je dobré být naivní?

Otázka pro kočku:
Co ten pán, proč dětem dává nějakou punčošku?

29. 11. 2017

jsou

Jsou dny krátké
jsou dny dlouhé
tiché jako sen
ukřičené
bez výdechu
i zpomalené

Jsou dny
bez Tvých očí
ztemnělé

i Tebou rozzářené



vzpomínka na dětství

Tak od Martinovy husy už uběhlo několikero dnů.
A my už jsme prošli patnáctou otázkou našeho putování.
Dáme si na chvíli čas a prostor na vydechnutí - bez otázek do Barbory.

Zůstane jen jediná, putovní šestnáctá:

Jak vzpomínáte na své dětství? 
Mohli byste se se mnou o svou vzpomínku podělit a napsat ji  (ode dneška do Barborky) místo odpovědi na putovní otázky? 

28. 11. 2017

Smutný byl by pán...?

Je čas si na chvíli vydechnout a odpočinout.
Však i Bůh sedmého dne odpočíval :-)
A náš milovaný Komenský říkával, že všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
A my lidé nejsme hovádka. Abychom furt kvaltovali.
A prý, lidé, psal dále Komenský, z marných věcí se radují, po marných věcech touží, pokud sami na svou marnost nezajdou.
Jo, jo, jo.
Je smutné někam jít, a nedojít, po něčem toužit, a nedosáhnout toho, žít  a nevědět, kým je člověk.
Kdo ví, co by dnes tomuto našemu světu Komenský říkal. Jak by jej asi chápal.
Smutný asi by to byl pán... kdo ví

Otázky patnácté putovní, odpočinkové: 
Jaká byla Vaše nejoblíbenější knížka z dětství?
Dokázali byste nakreslit obrázek na motivy té knížky?:-))
A jak sami vidíte, mým oblíbencem je Komenský. Máte také nějakého svého obdobně oblíbeného autora (a pokud ano, proč?)

27. 11. 2017

to něco

Tak u nás v noci nasněžilo.
To něco malé bílé pokojně padá k zemi, pocukrovává okolní svět, skrývá předchozí bahno a zeschlé listí, a padá a padá. Krása pohledět.
Naše dvě kočičky zažívají toto "něco bílého" poprvé ve svém kočičím životě.
Koukají na mě a třesou se jim tlapičky.
Zvedají je do vzduchu, zatřesou s nimi, aby je to bílé na nich nestudilo, a pak najednou vesele poskakují a lehnou si do té bílé studené přikrývky.
Jako děti... a teď nevím, jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

A všichni mí nejbližší už tak nějak "blbnou" s Vánocemi. Prý - už máš něco napečeno? Ne. A kdy to budeš dělat? Nevím...
A mám najednou pocit, že je strašně málo času.
Ach jo.


Otázky čtrnácté putovní: 
Co pro Vás samotné znamená čekání na Vánoce? Tato doba jako taková? Čím je ve Vašem životě?
Je spojena  s láskou?
A co na to vše "logika srdce?" Jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

Kočiček se dnes neptám, mají svých otázek patrně samy pro dnešek dost...

26. 11. 2017

Honěni časem

Někdy jsme časem doslova honěni.
Jde nám v patách.
A co kdyby šel, žene nás.
A my před ním nikam neutečeme.

Čas je něco, co mě někdy děsí. A z filosofického hlediska, tím, že není, mě naplňuje naprostou bezradností. Jsme v čase, ale zároveň v něm nejsme.
Nejsme v minulosti, ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, prý jen tak na špičce okamžiku. A nevím jak vás, mě děsí být jen tak někde na špičce...
V bezčasí.


Otázky už tedy putovní třinácté: 
Máte nějaká vlastní pojetí dítěte?
A které z těch mnou nastíněných ve skriptech se Vám samotným nejvíce zamlouvá? A proč?
A co čas? Také Vás děsí?

25. 11. 2017

Prý už

Tak prý už má začít sněžit. Prý v nejbližších dnech.
Těším se.
Někdy je moc fajn vrátit se do dětství i prostřednictvím počasí.
Padá, padá, bílý sníh, pojedeme na saních.
Kouzlo zasněžené krajiny, mrazivých nocí, ospalých rán...
Jako z pohádky.


Otázky jedenácté putovní: orpava:-) už dvanácté
Jak se Vám prozatím jde naší poutí?
Těšíte se na otázky, týkající se dětí a lásky?
Tak třeba: Jaká znáte pojetí lásky a shodují se s Vaším pojetím?

Otázka pro kočku:
Co je na té bílé studené věci pohádkového? Brr

24. 11. 2017

ráno raníčko

Takové sychravé podzimní páteční ráno.
Venku je ještě tma, ale už už za pár okamžiků přijde svítání. Je "cítit" ve vzduchu.
Otevřela jsem vrátka, vytáhla ze schránky dnešní noviny, zatřásla se zimou.
Naše dvě kočky se mi zdárně pletly pod nohama, než odskákaly někam jinam.
Ze stodoly zaržála naše kobylka.
Kousek od ní zakokrhal kohout.
Začíná nový den...


Otázky jedenácté putovní:
Vzpomínáte si na nějaká rána ze svého dětství?
Vzpomínáte si na sebe jako na dítě? Co to bylo za holčičku? Co to bylo za kluka? 

Otázka pro kočku: 
Ráno raníčko panna vstala....prádlo si rukou zavázala?

23. 11. 2017

Co hledáme?

Setkáváme se, potkáváme, míjíme se
 a všichni přitom jdeme někam svou cestou za svými cíli. Nebo spíše za svými sny.
Nebo jen hledáme své představy?
A někdy se možná sami vylekáme toho okamžiku, když je najdeme.
Nebo to pro změnu ani nepoznáme.
Kolikrát jsme ve svých životech, na té prazvláštní pouti, vlastně u cíle toho, co hledáme, ale raději se tomu vyhneme?
Bohužel.
Nebo naštěstí?

Otázky putovní desáté:
Co ve svých životech potřebujeme? Existují k tomuto nějaké teorie?
Jaká je Vaše vlastní teorie potřeb?

Otázky pro kočku i pro lidi: 
Kam se ztratil domeček potřeb a jeho komínek
Osobo, neběžely tudy děti a nenesly domeček plný ne-potřebného smetí?

22. 11. 2017

A co... láska?

Svět, člověk, příroda.... výchova. Život.
Co vlastně k životu potřebujeme?
Bezpečí, jistotu, uznání. Druhého člověka?
Práci. Starosti. Stres.
Očekávání  a čekání.
Radost, štěstí, .... bolest.
Ach jo.
A co láska?


Otázky putovní deváté jen tak:
Kde život náš se půlí se svou poutí? (Josef Jedlička - znáte?)
A co láska?

Otázky pro kočku: 
Čí a čí a čičičí, jsou to kluci kočičí...
A co koťátka a jejich maminky?

21. 11. 2017

jak se máte?

Skoro se bojím ostatních lidí zeptat tou pradávnou otázkou: jak se máte?
Odpovědí většinou je, že sice dobře, ale že nemají čas.
Nikdo dnes nemá čas.
Žijeme tak nějak až příliš, příliš rychle, a - unaveně.
Život nás zmáhá. Místo, abychom byli naplněni radostí, jsme "unavení."
Vstáváme do unaveného rána, do unavených rán.

Slyšela jsem onehdy na otázku "jak se máš" docela trefnou odpověď. Prý: mám se dobře, ale těžko to snáším.
Tož tak nějak :-))


Otázky již osmé putovní: 
Také máte pocit, že žijeme v "přerychlené" době?
A co na to Prométheus a bůh Moloch? A circumambulantio?


Otázky pro kočku: 
Kam vlastně spěcháš, človíčku?

17. 11. 2017

Jsem mýtická, vyrostlá na pohádkách,
odpovědi hledám v logu,
na své cestě putuji k Bohu
a ze dne na den podléhám síle mechana

ztracená, zvídavá
taková nějaká malilinkatá
sama sobě nepochopitelná


Před stoupáním

Před stoupáním si dopřejeme chvíli odpočinku. Abychom nabrali sílu a dech.
Takovou chvíli si dopřejeme nyní i my.
Odjíždím na několik dní mimo naši republiku a nebudu mít přístup k netu.
Setkáme se v pondělí 20. listopadu:-). Omlouvám se těm poutníkům, se kterými kráčíme už téměř denně (zároveň za vaše odpovědi moc, moc děkuji, mám z nich velkou radost) a těším se na další. Je skvělé, že jste se do putování tak rychle zapojili, děkuji
mp



Otázky putovní již sedmé:
Jaká znáte pojetí člověka podle paradigmat?
Souhlasíte s teorií, že člověk je bytostí utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Které pojetí člověka je vám samotným nejbližší?

16. 11. 2017

Začátky

Začátky jsou vždycky těžké.
Někdy i odradí. Stojíme pod vysokým kopcem, a cíl je daleko.
Kolikrát se nám ani nechce jít.
Kolikrát si říkáme, že na to vlastně ani nemáme. A tak si raději sedneme, a nikam nejdeme.
Nejen cesty, ale i život je prostě takový.
Takový tak nějak pořád jako kdyby od počátku...

Otázky putovní, už šesté:
Jaký je člověk mýtický? Plný příběhů a pohádek? A kterou pohádku z dětství jste mívali nejraději Vy samotní? Vzpomínáte?
Vnímáte i svůj vlastní život jako příběh? Pokud ano, jaký ten příběh je? Podobá se "pohádce"?Dovedli byste svůj příběh charakterizovat několika slovy? (Můžete jen pro sebe, tato otázka je příliš osobní, nemusíte odpovídat...)

Otázka pro kočku: 
Proč měl kocour v botách boty? A kde ho potkáme? S botami i bez?

15. 11. 2017

Nic nového pod sluncem

Vymknuta z kloubů, doba šílí... napadá mě někdy s Hamletem. A myslím, že nejen s ním.
Doba šílí. A my lidé v ní a s ní.

Ale ne, proč tolik pesimismu.
Na světě je krásně. A nám za chvíli začne doba adventní, však ve městech už je pomalu vánoční výzdoba; a bude zima a bude mráz a všechno pěkné s tím spojené.
A vymknuta z kloubů byla doba vždycky. Nic nového pod sluncem.
Ach jo.

Otázky putovní páté:
Můžeme tu "šílející" dobu nějakým způsobem uchopit a rozdělit, např. podle paradigmat?
A zeptám se dále:  jaká znáte paradigmata? A co s nimi v tomto životě? Jsou k něčemu?

Otázky pro kočku:
Co je to dvojnohé veliké zvíře vlastně zač? Ani myši to nechytá, po střeše neběhá, po plotě nelozí, srst si neolizuje, však ani žádnou nemá... takový to je divný tvor. Ještě že mi občas dává něco k snědku, jinak by byl zcela k ničemu...

14. 11. 2017

Úklid

Často se sama sebe ptám, co je to vlastně za svět, ve kterém žiju.
Prý si občas lítám v oblacích, říká mi můj muž, a je třeba se mnou praštit občas o zem.
No nevím, no. Někdy je ta šlupka celkem i veliká.
Jako onehdy. Uklízela jsem u nás doma, protože se blížil svátek Martina, a nám se tím pádem blížila i rodinná oslava.
Snažila jsem se. Utřít prach, umýt okna, vysát, vytřít - no však to znáte.
A když to bylo všechno jakž takž hotovo, a hosté - mé děti a jejich drahé polovičky i jejich děti, se už sjely na rodinnou oslavu,
a když jsme zasedli k rodinnému stolu, plné pochoutek, tak zrovna v této chvíli náš bílý hluchý boxer přišel ke mně, majíce něco v tlamě,
a spustil mi to na nohy.
Světe, zboř se, byla to mrtvá, zdechlá myš!!!
Už i ten pes mi tak dal veřejný vzkaz: Paničko, měla bys tu uklidit!!
No mami!!!
Vykřiklo jedno z dětí. Syn, který má z myší fobii.
No mami? A?
Kde to žijeme, když už i psi dělají svým paničkám takové lotroviny...?



Otázky putovní čtvrté: 
Jaký je svět, ve kterém žijeme?
Kdybyste seděli na nejvyšším trůně světa, tedy kdybyste mohli, co byste (nejraději) na tomto světě změnili? 

Otázka pro kočku: 
Co by změnily kočky, sedíce na trůně?

pozvánka na koncert

Tentokrát z úplně jiného "soudku".
Pořádáme adventní charitativní koncert skupiny Spirituál kvintetu, a to v neděli dne 10. prosince od 16.00 hod v kostele sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově. Vstupenky 250,- Kč v předprodeji přes OIS nebo také u mě samotné (stačí, když mi napíšete a domluvíme se), na místě 300,-Kč.
Přijďte "nasát" předvánoční atmosféru :-))
Těším se,
mp
P.s. na fotce jeden člen Spirituálu chybí, omlouvám se:-))
mám k tomu i plakátek, ale nejde mi sem přenést..., ale na něm je všech sedm členů současného Spirituálu

13. 11. 2017

občas si píšu jen tak
tak tak všelijak

zatoulané house
co ztratilo se

malá pohádka
s dobrým koncem

veliká Láska
bez princezny

maminčina holčička
i když písnička už dávno nezní

ztracená

tak trošku zamyšlená
smutná paní

"poutnice" za štěstím






Ztraceno ve světě

Ztratila se nám kočička. Koťátko.
Byla dvě. Taková krásná, letní, koťátka.
Bylo s nimi plno radosti. Jak se proháněly po dvorku, hrály si, jak se k sobě tiskly na stříšce za oknem.
Každé ráno jsem kontrolovala, jestli tady ještě jsou. Byly.
Ale toto sobotní ráno se stalo, čeho jsem se obávala. Ráno k oknu přišlo už jen to jedno. Druhé koťátko nikde.
Prošla jsem celou zahradu, ulici, volala...
protože náš domek je takřka bermudský trojúhleník na mizení koťat, ještě jsem jim raději ani nedala jméno, aby mi nebylo až tak líto, když se opět ztratí.
A stalo se. Nepřišlo. Prostě najednou, během noci zmizelo, a není.
To druhé chodí teď všude samo, a taky hledá a čeká (?), že se jeho dvojče vrátí.
Nebo kdo ví...
Je samo.
Tak jsem se rozhodla, že, pokud vám to nebude vadit, půjde s námi :-)


Třetí putovní otázky:
Je filosofie o lásce k moudrosti nebo o moudrosti z lásky? Co si myslíte?
A jak je na tom filosofie výchovy? Do kterého "ranku" filosofie spadá? Proč filosofie a výchova, proč výchova a filosofie? V jakém světě obojí probíhá?

Otázky pro kočku: Nejsou lidé také taková malá smutná opuštěná koťátka??


12. 11. 2017

Nedělní ráno


Stojíme na začátku cesty a je neděle. Takový pěkný název má tento den v naší krásné češtině.
V neděli se ne-dělá.
Prastará moudrost, mít aspoň jeden den v týdnu, kdy odpočíváme a kdy nic neděláme.
Mám ráda neděle. Kolikrát v posledních letech i pro ten pocit, že v neděli na mne "nikdo" nemůže. Žádná naléhání, úkoly, pracovní povinnosti, prostě jsem "ukrytá" v tom dni před celým světem. Občas i před sebou.
Zvláštní pocit.
Takový nedělní.
A teď mě napadá - je super začínat naší cestu právě z tohoto nedělního nic-nedělání. Protože jsme na počátku.
A počátky bývají krásné. Takové před-děláním :-)), a zároveň před-nedělní...


Zastavení otázkové druhé:
Má na světě všechno svůj počátek? Třeba i filosofie?
Co vůbec filosofie jako taková znamená? Je pro život potřebná?
Je potřebná pro vás samotné?

11. 11. 2017

Na počátku cesty

Od Martinovy husy k Štědrovečernímu stolu.
Už z tohoto názvu vyplývá, že nás čeká poměrně dlouhá pouť.
Ale poutě již takové bývají.
Někdy jsou kratší, někdy delší, někdy tak akorát. Někdy namáhavé a plné překážek, někdy spíše pohodlnější a plné pohodových zážitků.
Tak jako ostatně život sám.
A co více - také poutníci jsou různí.
Každý z nás jsme svůj vlastní neopakovatelný originál.
Jdeme svou cestou tímto životem, světem; kráčíme svou poutí...
Momentálně jsme na začátku jedné společné.
Přála bych si, aby pro vás byla příjemná, hezká, pohodová, plná zážitků a nových i staro-nových objevů.
Tak tedy, co říci před prvním vykročením našeho putování?
Že by šťastnou cestu?


První otázkové zastavení:
Jak byste představili sebe jako poutníka? (V ženském rodě "poutnici"? :)
S kým se budu s Vámi jako s vlastním neopakovatelným originálem na naší pouti setkávat?
Co od této pouti očekáváte? 




10. 11. 2017

Několik slov úvodem

Jak budeme putovat?
Setkávat se na těchto stránkách budeme téměř každý den, kdy vás tady bude čekat krátké povídání a pak otázky, vztahující se (někdy jen zdánlivě) k filosofii výchovy. Budete odpovídat na všechny otázky, a to podle Vašich možností, nejsou stanovena žádná pravidla, týkající se délky, počtu stran, celkového rozsahu. Bude záležet jen na vás samotných.
Odpovídat můžete také podle Vašich možností - odpovědi můžete posílat každý den, nebo průběžně, nebo až celkově na konci putování, a to na adresu: tohu-vabohu@seznam.cz
Putování ukončíme, jak již napovídá název, na Štědrý den.
Odpovědi na otázky je pak možné odesílat nejpozději tři dny před termínem zkoušek, které budou stanoveny až na první týden v měsíci únoru 2018, čili po naší závěrečné přednášce.
Přeji vám krásné putování, nezapomínejte však, že nám jde především o vlastní zážitek z poutě (ne ani tak o ten cíl :-))
Krsáné podzimní dny vám všem přeje
mp

Podzimní putování 2017: Od Martinovy husy k Štědrovečernímu stolu

Zdravím všechny poutníky připravené na cestu!
Zítra začínáme!!!
Přichystejte si dobrou náladu, pohodu, spokojenost, zvědavost a hodně času:
toto si sbalte do kufříku, cesta filosofií bude dlouhá :-))
Těším se,
mp

4. 9. 2017

Život je jako splašený kůň. A pořád plný událostí. A bolesti, nespravedlivosti, nepochopení. Možná je lepší nevnímat to, nepřemýšlet, nechat to plynout. Neřešit neřešitelné.
Ale je to vůbec možné?
Už zase, zase, máme konec prázdnin. Slovy mého vnuka – o škole už teď je opět dovoleno mluvit i nahlas.
Všechno v životě končí, nově začíná, řekl básník. A nejen on.
Vidím holčičku kdesi tam ve svém dětství, v modrých šatičkách s barevným lemem u sukýnky, a první školní den.
Velkou černou tabuli s nějakým nápisem, děti před ní, jak zpívají, já někde vepředu ve školní lavici, a vzadu ve třídě maminky.
Paní učitelka se na nás usmívá.
Z okna třídy je vidět na náš bílý domek blízko u řeky. Zahrada, náš pes, kočky, slepice na dvorku. Kolikrát budu zbíhat ten kopeček od školy, pohodím aktovku někde v předsíni a přivítám se s maminkou, stojící v kuchyni u sporáku.
Máma má maso, my máme mísu – nezapomenutelná slova ze Slabikáře.
V dalších letech podivné smutky vždy, když končí měsíc srpen. Nejkrásnější den prázdnin byl spojen s datem 30. června. Pak už to šlo vše jen z kopce.
Ono život jde tak nějak pořád odněkud někam, seshora dolů.
Nebo jde jen o úhel pohledu?
Babí, babíí… volá má malá dvouapůlletá vnučka. Kde si? Poď sem!
Je třeba být opět dítětem. A i přes ty splašené koně nabrat nový směr.
Jako ta holčička tenkrát v první školní den v těch modrých šatičkách s barevným lemem u sukýnky. ..


14. 7. 2017

Letní

Sedím si na bobku
uprostřed světa
ztracená, schoulená
sama

v myšlenkách bloudí
jediná věta:
Co ty - co já?


6. 5. 2017

V cíli...(?)

Slíbila jsem, že naši pouť ukončíme 5. 5. 2017. Tak tedy slib plním. V nejlepším se má přece přestat, říká se...
Možná nějaké důležité otázky zde nezazněly, možná jsme více klopýtali, neusedli včas na pařez u cesty, nepohlédli vzhůru k oblakům a ke sluníčku. Možná to nebyla cesta až tak snadná a možná naopak byla až příliš přímá a jednoduchá... kdo ví.
Každá pouť je vždy jiná, neopakovatelná, tak doufejme, že takovou byla i ta naše.
Nedošli jsme do cíle - protože do cíle vlastně nikdy nedojdeme. Cesta - cesty stále vedou dál a jinam. A vlastně nikdy nekončí.
Děkuji vám všem poutníkům za váš čas, za vaše putování, za vaši cestu.
Mějte se moc a moc hezky,
přeji hodně krásy a spokojenosti na té vaší další cestě, ať je vaše putování plné štěstí,
Vaše mp

5. 5. 2017

Příběhy...

"Takový je život lidí. Několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly...", napsal ve své knize Jak voní tymián spisovatel a dramatik Marcel Pagnol.
I když ta věta zní velice přesvědčivě, myslím si, že tomu tak není - těch několik radostí, které v životě zažijeme - zažíváme, nám nikdy žádné žaly a smutky ze života nevymažou. Nemají tu sílu. Dokonce naopak - prožité radosti se stávají časem jakýmsi pomyslným štítem proti úzkosti.

Vracela jsem se dnes krásným ránem vláčkem z jihu Slovenska sem k nám nahoru, do Ostravy. Pozorovala jsem krásnou krajinu tam někde venku za oknem...
a padl na mne podivný smutek.
Všechno končí, neustále něco začíná, a pořád dokolečka dokola. I ta města, vesnice, krajina má svou historii, své lidi, svůj příběh. Všichni vlastně tvoříme příběhy. Příběhy života, světa, lásky, bolesti - prostě toho všeho. (Čeho vlastně?)


Otázky dvacáté druhé, vzpomínkové:
Jsme, my lidé, skutečně utkáni ze svých smutků a vzpomínek? A pokud souhlasíte, co to znamená?
Z čí teorie a myšlenek to vychází?
Má s tímto nějakou spojitost třeba Babička Boženy Němcové nebo přímo samotná Božena Němcová? :-) Pokud ano, jakou?
A otázka osobní, dobrovolná: Hledáte (nacházíte) v sobě to dítě, kterým jste kdysi byli? A opět - pokud ano, jaké to dítě je? Uměli byste ho popsat?

2. 5. 2017

jsme pťed posledním stoupáním... ale moc se omlouvám, jsem na Slovensku a nemám tady českou klávesnici
sednľte si do trávy u cesty a odpočívejte....
pokračovat budeme v pátek 5. 5., do céle dojdeme v nedľli.


otázky dvacáté první:
Na co byste se rádi zeptali Vy mľ?

1. 5. 2017

Lásky čas

Máj, ten lásky čas.
Ještě, že máme celkem pěkný den. Začíná to hezky. Tedy ten měsíc květen - máj.
Jako každá láska :-))

Přeji všem poutníkům krásné prožití dnešního dne. Plno práce:-)), neb je její svátek, plno lásky a polibky (horoucí?) pod rozkvetlou třešní.


Otázky dvacáté, naivní:
Co znamená pojem dvojí naivita? A souvisí nějak s láskou?
A s učitelskou profesí?
A otázky jen tak: znáte nějaké zvyky, tradice , pověry, spojené s prvním májem? Které se Vám osobně nejvíce líbí? Dodržovali jste někdy nějaké v době svého dětství?
Je dětství naivní?

30. 4. 2017

Tajemná noc

Noc před prvním májem.
Beltain, Valpuržina noc....slet čarodějnic...
Hmm.
Za mého dětství toto nebylo. První máj byl jiný, i noc před ním neměla s tím vším nic společného. Zato to ráno - to krásné sváteční ráno, kdy se šlo do průvodu. Mávátka... vlaječky v oknech, výzdoba. Jej.
Co se to děje, že tak rádi - má generace - že tak ráda na toto vzpomíná?
Já fakt ano.
Že by to bylo tím dětstvím, tím dítětem, které se do té doby vrací?
Kdo ví.

Za hodinu a pár minut bude půlnoc. O půlnoci vykvetá někde zelinka Přiďkumě. Kdo ji utrhne, a dá svému vyvolenému, navždy si ho získá...
Tož co tak vyběhnout do lesů a sbírat květinky? Místo reje čarodějnic? :-)) Ty nám k lásce nepomůžou...

Otázky dvacáté: 
Znáte P. Teilhard de Chardinovu teorii chutě žít? Dnes je jí více než kdy jindy potřeba.
Unavený pesimista, poživačný světák, naivní nadšenec - co to ti lidé jsou jako zač?

web pro děti

Jen se chci dnes pochlubit :-)))
Spustili jsme nedávno do světa web pro děti - ne úplně pro ty nejmenší, ale tak kolem 10 a více let. Hledám spolupracovníky  - studenty :-))) Kdybyste někdo měli zájem se na tvorbě tohoto webu podílet, budu ráda...
stránky najdete na adrese: www.balonek.cz
přeji Vám všem pěkné počtení na těchto stránkách, budu ráda i za všechny nápady, připomínky, názory.
Moc děkuji, mp



Jen mě tak mimochodem napadá: Víte, který velký filosof 20. století řekl, že filosofie končí, začíná kybernetika? (Nápověda: Jeho inicály jsou M.H.) 
Sedám si na koště
v noční tmě
proletím Vesmírem
chaosem dnů a snů

vrátím se zpět
zavřená
schoulená
v Tobě

29. 4. 2017

Babky v šátku

Čarodějnice.
Takové babky v šátku :-)) A na koštěti. A s dlouhým nosem. A rozevlátou sukní.
Zítra jich bude všude plno.
A na polích se budou pálit ohně, aby zahnaly jejich zlé síly. Protože oheň je čistý, spálí všechny zlé čáry a máry.

Ach jo.
Valpuržina noc, keltský Beltain, noc plná kouzel a magie.
A pak začně máj, květen, lásky to čas.

A my pomalu dojdeme k závěru naší poutě.


Otázky devatenácté, čarodějné:
Čím se od sebe liší řecké, slovanské a hebrejské pojetí duše?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá a proč?
Mají čarodějnice duši?
Proč je myšlení dle některých filosofů podobné letu čarodějnic na koštěti?

28. 4. 2017

Duše

Mám malou dušičku
plnou úsměvů
plnou smutku

plnou setkání
i lásky

mám malou dušičku
a v ní nepatrné
bolestivé
vrásky



otázky osmnácté, na duši zaměřené:
Jak se má Vaše duše?
A Vaše nefeš?
A co na to psyché?

27. 4. 2017

Pojetí dítěte

Ptala jsem se včera na to, jaké vlastně jsou dnešní děti. Přiznám se, slýchávám na toto zvláštní a různé názory. My dospělí to někdy vidíme hodně pesimisticky, téměř negativně.
Kdysi se na "pojetí" dítěte na jedné z přednášek posluchači zeptali také C. G. Junga, představitele analytické psychologie. Moc se mu do odpovědi nechtělo. Podobně jako mnohým dalším ne psychologům, ale spíše filosofům. Jako kdyby se dítě a dětství filosofie moc netýkalo. Ale jen na první pohled, je to jen zdání.
Takže se také vás dnes na to zeptám...


Otázky sedmnácté, obsáhlejší, na dítě zaměřené:
Jaká znáte pojetí dítěte a dětství?
Jak "definoval" dítě C. G. Jung?A jak jeho definici rozumíte?

26. 4. 2017

Štěstí (?)

Děti.
Asi to nejdražší, co máme. Bez nadsázky.
Smysl života.
Štěstí.
Ale je to složité. Každé štěstí je spojeno - jak již říkal sv. Augustin - se strachem, že o to štěstí přijdeme. Takže nemůžeme být zase až tak šťastní.
Štěstí je tak vratké, že ho můžeme ztratit během jednoho okamžiku.

Ale jak jsem říkala na jedné z přednášek  - četla jsem krásný citát o štěstí. Zněl takto:
Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, až se konečně otevřela. A já pochopil, že jsem klepal zevnitř... (Rumi)

Otázky šestnácté:
Je štěstí muž-ka jenom zlatá?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti? Jsou jiné, než bývaly v minulosti?

25. 4. 2017

Srneček

Možná by to chtělo na chvíli si oddechnout.
Na každé cestě je přece třeba občas odpočívat, nabrat nový dech. A my jsme již drobet udýchaní, začínáme stoupat do kopečka.
Viděla jsem dnes na naší zahradě srnečka. Stál tam jako vyřezaný ze dřeva, krásně zbarvený, nehybný; oba jsme na sebe v údivu chvíli nehybně hleděli.
Pak se otočil, udělal pár kroků zpět směrem do křovin (původně okrasných) a v naprostém klidu ulehl. Bez okolků mi tak dal najevo, že tady prostě bydlí on.
Tak nevím, je to naše zahrada...
Hmm. A bude po květinkách.

Ale vypadal nádherně...

Otázky již patnácté, zamyšlené:
Co je dobro a co je zlo? Máme nějakou "metodu", jak to bezpečně rozeznáme?
Souvisí, nebo může to nějak souviset se srnečkem a s květinami?

24. 4. 2017

Dnešní otázky, už čtrnácté:
1. Jak byste vysvětlili pojem mateřská a otcovská láska?
2. A co je logika srdce?

Ty - já - Ty

Můj ještě ani ne dvouletý vnouček ukazuje prstíkem na sebe a říká : Ty. Prostě on není pro sebe samého já, ale je ty. Prozatím.
Připadá mi to úsměvné.
A přitom to je tak filosoficky moudré.
Budeme-li chtít najít v hlubinách své duše sami sebe, klesneme-li až na samé dno své osobnosti, své duše, svého nitra, svého srdce,  - nenajdeme tam sami sebe, ale toho druhého.
Na dně našich "propastí" není naše ego, naše já, ale druhý člověk.

Malé dítě to říká nedopatřením, omylem, ale v podstatě správně :-) Sice se brzy naučí říkat to své já, já, já....
Ale v životě se jednou, bude-li mít štěstí, vrátí k onomu láskyplnému ne-Já, nýbrž Ty.

Myslím, že právě tomuto "omylu" říkáme láska.

23. 4. 2017

Láska a únava

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví - píše se v Písni písní ve Starém zákoně.
Vždyť silná jako smrt je láska.... pokračuje jednen z dalších veršů.
A náš Komenský na jednom místě píše, že láska nezná únavu.

Láska se neunaví. Když něco děláme z lásky a s láskou, na únavu nedbáme. Únava nás nepřemůže.



Otázky třinácté, láskově odpočinkové:
Která pohádka se Vám v dětství nejvíce líbila a proč?
Uměli byste nakreslit svou oblíbenou pohádkovou postavu (y) nebo pohádkový příběh?
Pokud ano, nakreslete, prosím...:-))nebo jinak umělecky ztvárněte... vždyť láska nezná únavu:-))

22. 4. 2017

Zrozeni k lásce

Naše srdce je primárně zrozeno k lásce... řekl jeden z významných filosofů 20. století, Max Scheler.
Být zrozeni k lásce. Nebo ne, jinak, mít srdce zrozená k lásce.
Tak pěkně to zní.
Podívejme se však kolem sebe na současný svět. O čem vypovídá. O čem svědčí.
Lásku abyste prstíčkem hledali v té kopě nesmyslných sporů a konfliktů.

Řekněte mi prosím, že se mýlím...

Otázky dvanácté, láskové:
Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jaké je Vaše vlastní pojetí lásky?

Duše v těle

Lásko, Bože lásko,
kde ťa ludia berú
na horách něrastěš
v poli ťa něsejú.....

Co k tomu více říct? :-)))

Možná jen to, co říkal opět Komenský (a jak ho asi většinou neznáme), že ten, kdo ztratí někoho milovaného, tak:   „...mrtvou téměř v živém těle duši nosí…“


21. 4. 2017

Když se díváš...

Když se díváš na člověka, vidíš Krále....
říká Komenský.
Když se díváš na člověka, a přemýšlíš o něm, je jako vánek,
jako přelud, i kdyby stál pevně. Píše se ve Starém zákoně.
Každý žitím putuje jak přelud.
A hluku nadělá, ten vánek pouhý....

Otázky dnešní, odpočinkové:
Jsme jen přeludy? Vánkem?
A co láska? (Ta nás čeká zítra...)?

20. 4. 2017

počítačový svět?

Sedím si tak u počítače a "klofu." Písmenka.
Prý se měníme na počítačové lidi.
Asi ano. Když koukám na svá dvě vnoučátka, napadají mě podivné myšlenky.
Jezdí si svými prstíky po mobilu či tabletu, umí si tam, ty malé děti, samy najít cokoliv, pustit hudbu, zvuk, najdou si tam fotky...
A mají plus minus necelé dva či něco málo přes dva roky.
Achich jo...
Bláznivý to počítačový svět....


Otázky desáté, počítačové: 
Myslíte si, že jsme počítačoví lidé?
A pokud ano, má to nějaký dopad na dnešní děti?
A Prométheus, a bůh Moloch? Jsou spokojeni?

19. 4. 2017

Co je potřebné?

Co k té své pouti potřebujeme k tomu, aby byla hezká a spokojená?
Hmm.
Štěstí, lásku, blízkou duši, pochopení, ale také jídlo, pití, vzduch,
odpočinek
hodně by se toho našlo.
A přesto dohromady potřebujeme jen tak málo...
Možná se někdy opravdu příliš mnoho staráme.
(a ponocujeme a nespíme:-))


Otázky deváté, jen tak: 
Co potřebujeme k životu? - např. podle A. Maslowa?
A co potřebujeme k životu podle "mého" upraveného domečku?:-))
A co v podstatě nepotřebujeme vůbec?A nevíme to? Nebo víme?

18. 4. 2017

Být poutníkem

Být poutníkem.
Jít cestou - necestou, odněkud někam, odněkud nikam. Mít svůj cíl, vědět, kam jdu, chápat svou cestu.
Takový je "homo viator", člověk poutník.
Poutník, který ví, že i jeho život je příběh. Že svět je plný příběhů. A my v nich ne hrajeme, ale žijeme tu svou, jen tu svou jedinečnou roli.
A že někdy není třeba chápat všechny "dějové" zápletky.
I když - nechápat a přesto jít je někdy hodně, hodně těžké...

Otázky osmé, strohé: 
Jak se Vám putuje na Vaší cestě?
Do kterého období z hlediska filosofické antropologie spadá homo viator?
A homo adoremus?
A co na to Kolumbus? A Kolumbovo vejce?:-)

Malá vsuvka

Dobrý den všem...
posílám zájemcům odkaz na leteckou poštu, ve které zasílám studentům základů pedagogiky a rodinné výchovy svou publikaci k tomuto tématu:-)) snad se i některým z poutníků bude hodit:-))

http://leteckaposta.cz/498294160

17. 4. 2017

Napsala jsem - kdysi před asi deseti, vlastně už více lety, takovou malou knížečku o tradicích a zvyklostech tady na Ostravsku a v okolí.
Lidé žili "mýticky." A byl to asi krásný, i když těžký, ale zajímavý život. Plný nějakého dění, oslav, svátků, tradic, ale co bylo hlavní - to vše se dělo tak nějak společně, pospolu, s ostatními, ne izolovaně tak, jako dnes.
Jako kdyby se to všechno pomalu vytrácelo. Uzavíráme se do svých domovů, do svých rodin, do svých "ohrádek", a...
Vlastně nevím, jestli mám v tomto pravdu.
Každý žijeme tak nějak jen pro sebe. Oproti tomu, jak žili lidé v minulosti.
Nebo se mi to jen zdá?


Otázky sedmé, váhavé:
Opravdu žijeme v dnešní době tak nějak uzavřeni jen do sebe a svých rodin? Nebo ne a "plaším" zbytečně?
Pamatujete si na nějakou tradici či velikonoční zvyklost z období svého dětství? Pokud ano, na jakou? A změnila se, není už, je to dnes jiné?
Čím je typický člověk mýtický? 

16. 4. 2017

Vajíčka

Jako malá holka jsem vždycky v tuto neděli (nebo to bylo jen jednou?) chodívala s maminkou k jedné tetě a společně jsme malovaly vajíčka.
Nikdo z nich - tehdejších "malujících" - už nežije. Ani maminka ne.

Možná někde na jiném místě - dnes, v tuto chvíli - si chystá natvrdo uvařená nebo vyfouknutá vajíčka, vesele se směje a baví a tvoří a tvoří... vespolek se všemi těmi tetkami z mého dětství.
Nebo taky ne.
Co mě nemá - proč bychom také to, co děláme tady a teď, měli dělat i někde na věčnosti? (Je-li vůbec nějaká?)
Ale podle Komenského, když už nic, tak bychom se měli aspoň pokusit takto zde na zemi žít. Žít tak, abychom to, co máme, děláme, chceme, čím žijeme nyní a tady, chtěli mít takto navždy.
I ptá se ten náš moudrý pán: Nežijete tak? Ne? A proč? Co vám v tom brání?
Že by jen my samotní..?


Otázky už šesté, vajíčkově laděné:
Chtěli byste to, jak žijete nyní a teď, mít takto věčně?
Víte, proč se dávají šmigrustníkům vajíčka? Malovaná k tomu?
A co bylo dříve, slepice nebo vejce?
A co na to slepička kropenatka?




15. 4. 2017

Velikonoce

Přeji všem krásné, pohodové, klidné, radostné Velikonoce.
Svátky plné tajemství, svátky života, svátky vítězství nad smrtí.
Jak lehce se to píše, jen tak lehce konstatuje, a jak...
je život těžký a krutý v tom, co nám přináší. Bolest, nemoc, smrt.
Ani pomyslet se nechce.
Ale ono se nás to neptá. I když nechceme myslet, nechceme přemýšlet, ono to je - a potká nás, aniž chceme.
A znovu mě napadá - ten, kdo nepřemýšlí, ten je tím míjen?


Otázky páté (tentokrát poněkud nezvyklé, snad Vás nevyděsí):
Co je štěstí? Můžeme je chápat i v sousvislosti s bolestí?
Myslíte někdy na smrt? A jde na ni nemyslet?
A co na to Gilgameš?

14. 4. 2017

Kdo je...

Velký pátek.
Den, kdy přemítám, kdo je vlastně člověk.
Co je jeho podstatou.
Dobro, zlo, láska, nenávist? 
S kým se potkáváme, potkáváme-li se navzájem?
Jak to spolu vlastně myslíme? Myslíme-li vůbec něco nějak.

Tak si tak jdem tímto světem...
Proč, kam, a záleží na tom, jak?


Otázky čtvrté, "člověčí": 
Jaká znáte pojetí člověka z filosoficko-antropologického hlediska?
Které pojetí je Vám osobně nejbližší? A proč?
A otázka osobní, celkem hodně vlezlá: Kým jste ve svém životě Vy samotní? Koho ve Vás potkávám, s kým se setkávám?

13. 4. 2017

Náš svět

Někdy tak přemýšlím, jaký je vlastně tento náš svět. Myslím jako náš svět, svět lidí.
Sice tomu věnuji jednu ze svých přednášek, ale samotnou mě to stále nepřestává udivovat. A pořád se na to někdy v hloubi srdce (duše - rozumu?) ptám.
Co to je za dobu, ve které žijeme? A jak se opravdu liší od všech těch dob minulých, kdy ještě nebyly mobily, internet, tablety, atd... jaký asi klid to musel na světě být.
A co to píšu, vždyť ono na světě přece nikdy klid nebyl...
Takový je náš svět, svět lidí.
Celý neklidný...


Otázky už třetí:
Jaký je podle Vás náš svět?
A jaký byl svět např. podle filosofů v době tzv. moderní?
A jaký v době postmoderní?

12. 4. 2017

Hledíce ke hvězdám...

S filosofií je to stejně zvláštní.
Vždyť ji i píšeme ne-stejným způsobem. Někdo jako filozofie, někdo trvá na filosofii. Tedy buď s písmenkem "z" nebo s  písmenkem "s."
My lidé jsme vůbec zvláštní:-)) Stejně jako ta filos(z)ofie. Někdy lpíme na malicherných maličkostostech a nevšímáme si toho, co je podstatné.
Třeba života samotného.
Napadá mě takový hezký příměr - filosof Thalés údajně kdysi dávno koukal na hvězdy a nedíval se na to, kam šlape. A spadl do hnoje.
Také my někdy vzhlížíme příliš vysoko, a padáme kdo ví do čeho....
nebo naopak - ležíce v hnoji nevidíme na hvězdy....

Otázky druhé, možná poněkud dotěrné:
Jak můžeme chápat filosofii z pohledu vědeckého?
Zaujal Vás někdo z filosofů a pokud ano, čím?A proč?
Znáte nějakého živoucího filosofa?
Myslíte si, že hledíce ke hvězdám ztrácíme kontakt se zemí? S realitou?

11. 4. 2017

Kdo je filosof

„Maminko, kdo je to filosof?“
„Filosof je člověk, který nemá co dělat a pořád se na něco ptá.“
„A proč nemá co dělat?“
„Protože pořád jen o něčem hloubá a přemýšlí.“
„A proč se pořád na něco ptá a proč pořád přemýšlí?“
„Vždyť ti říkám, přemýšlí, protože nemá nic co jiného, co by dělal.“
„Maminko, a ty nejsi filosof?“
„Ne, já mám hodně práce.“
„Aha, tak to znamená, že ty nikdy nepřemýšlíš?“
„Ne, ale,“ – a
chvíli se zamyslela,
ale pak se raději (a mlčky) věnovala dál své důležité práci.

(Z mé publikace Střípky dětské moudrosti, 2011, s. 5)

Na začátku (počátku) cesty

Stojíme na začátku.
Nebo na počátku.
Kupodivu je v těch dvou slovech rozdíl.
Začnu poněkud pesimisticky, znepokojivě. Protože mi nejde nemyslet - nemyslet - na slova jedné studentky prezenčního studia, že k čemu jako tak pořád o všem přemýšlet. A nejde mi nemyslet na pochybovačný pohled jednoho ze studentů, opět během přednášek na prezenčním studiu.
Co to povídám? A o čem? A proč?
A to si myslím, že filosofie výchovy není takové to plané teoretizování, že je ze života jako žádný jiný předmět, jako nic jiného...:-)
Možná je to jen můj pohled, jen mé vnímání světa. A druzí lidé to vidí jinak.
Je zbytečné přemýšlet... Vždyť je tolik podstatnějších věcí v životě! Přece. K čemu tomuto... (?)


Otázky první, úvodně přemýšlivé:
1. Je podle Vás filosofie zbytečná
2. Co si myslíte (pokud přemýšlíte:-), je filosofie spíše láskou k moudrosti nebo moudrostí z lásky?
3. A co Vy a filosofe? Setkali jste se s ní, vnímáte ji pozitivně, jaké s ní máte své vlastní zkušenosti?
4. Ha - a jaký vidíte rozdíl mezi slovy na začátku a na počátku? :-))

10. 4. 2017

Co vzít s sebou na cestu - slovo úvodem

Takže přípravy na cestu vrcholí.
Co vzít s sebou?
Nutné je vědět, že jdeme dobrovolně. Nikdo a nic nás nenutí - ani já ne :-)
Dobré je vědět, že splnění odpovědí na otázky se netýká jen některých, ale všech, včetně i "neotázkových" úkolů."
Dobré je přibalit si trpělivost, dobrou náladu, chuť odpovídat, motivaci...
a další a další.
Poutníci své odpovědi mohou posílat jako zpětnou vazbu již během cesty, nebo průběžně, nebo až kompletně na samotném konci.
Odpovědi mohou být různě obsáhlé a rozsáhlé, neměly by být však opisováním textu ze skript (což také záleží na tom, jak umně se budu umět zeptat, abyste nic opisovat nemuseli).
Odpovědi můžete posílat na dvě e-mailové adresy - buď na mia.proki@seznam.cz nebo na adresu tohu-vabohu@seznam.cz.
A ještě důlěžitá poznámka - pokud si vyberte tuto možnost "vykonání" zkoušky (u ústní si pak už jen povídáme o Vašich odpovědích), měli byste vědět také to, že možná vědomostní test a ústní zkoušení je sice klasická, ale možná také méně trnitá cesta. Při otázkách na tomto blogu vás někdy i potrápím, odpovědi nejsou vždy jednoduché, a jsou koncipovány tak, abyste skripta - a nejen ony - prolistovali i vícekrát.
Proč volím tento způsob, pro mě osobně také celkem časově náročný? Mám filosofii výchovy ráda... A chtěla bych ji studentům co nejvíce přiblížit - více, než je k tomu dán prostor na přednáškách.
Tak tedy nasaďte si botky samochodky a půjdeme!
A ještě malý dodatek - putování není zaměřeno na "cílovou" rovinku, ale na zážitky již během cesty. Není a nebude vnímáno jako dobré, méně dobré, vyhovující, nevyhovující - jde o putování samotné, o proces...
Tak tedy šťastnou cestu!

9. 4. 2017

JARNÍ PUTOVÁNÍ 2017

Dobrý večer všem :-))
Zítra začneme naše jarní společné putování filosofií výchovy.
Pro mne to znamená i malou "oslavu" - desetileté výročí. Což se mi ani věřit nechce, že takto "putovávám" již celých dlouhých deset let.
Tak tedy vítejte.
Těším se...

2. 2. 2017

Hromnice

Hromnice. Pradávný svátek, oslavující návrat. Po dlouhé těžké zimě je tam někde na obzoru už příchod jara. Po chladu a temných dnech přichází opět světlo. Naděje.
My jsme na své pouti vykročili na svátek Dušiček. Tedy těch, kteří již zemřeli. Překlenuli jsme se spolu zvláštním obdobím, ve kterém však přes všechen "smutek" byla i veliká radost. V té největší tmě se narodil ten, kdo jednou nad tou tmou navždycky zvítězí.
Naši předkové žili krásnými zvyky, které dnes přetrvávají jen ve vědomí tradic. Z našeho života se už tak nějak vytratily. Škoda, přeškoda.
Hromnice jsou svátkem světla, ohně, navrácejícího se života. Svátkem radosti.
Moc děkuji všem, kdo jste putovali touto naší zvláštní poutí, a to buď jako poutníci, odpovídající na mé otázky, nebo také těm, kteří jste se pouti zúčastnili jako čtenáři.
Do té skutečné pouti životem vám všem přeji vše jen dobré :-)

31. 1. 2017

Máme 31. ledna.
První rok měsíce je za námi. A co více - za dva dny jsou Hromnice.
Putování skončí.
Děkuji všem poutníkům za to, že vydrželi tuto naši dlouhou pouť a že došli až do cíle.

Dnes již tedy bez otázek :-))
Nebo že bych neporušila daný zvyk a přesto Vám ještě jednu otázku položila?
Chcete tedy poslední? Můžu?

Otázka lednová, poslední, dobrovolná: Na co byste se rádi zeptali Vy mě?

28. 1. 2017

Minuta, rok, dva
měsíc
desetiletí

čas skáče jako přes švihadlo
a pak náhle stojí
nikam neletí

vteřina tvého času
pohled tvých očí

okamžik tisíciletí

Čas

Blížíme se k cíli našeho putování.
Teda, bylo dlouhé...
Na co se zeptat v posledních otázkách?
Skoro mám pocit, že jsem se vás na nic až tak složitého a důležitého vlastně ani nezeptala :-)

Jen ten čas nám tak nějak proplouvá, proplouval mezi prsty...


Otázky dvanácté:
Může za všechno v životě čas?
Jinak položená otázka - zhojí čas rány? 
A měl by?

27. 1. 2017

Být na konci, to vždy znamená být i na začátku.
I když z toho mrazí.
Všechno krásné - ale i ošklivé - končí
a všechno krásné - ale i ošklivé - vždy začíná.

Nikdo nikdy nás nenaučí,
jak
žít, jak přežít, jak přežívat...

Klopýtám od cíle k cíli
s jedinou (ne)-jistotou?

že miluji

26. 1. 2017

Tíha

Jak jdem tím zdejším světem, uniká nám v čem se pletem...
a pak tu nejsme, a přesto svítá
zpíval kdysi Karel Zich.
Uniká nám, v čem se pletem. Naši pravdu kolikrát považujeme za tu jednu jedinou. Tato domněnka je ve své podstatě příčinou všech sporů a konfliktů, nepohody, hádek.
Uniká nám, v čem se pletem. Kdybychom se však "uměli" poučit z myšlenek Konfucia nebo I. Kanta, bylo by nám, i v tom, co nám uniká, všem lépe na světě.
Chovejme se k druhým tak, jak bychom si přáli, aby se i oni chovali k nám. Chovejme se tak, aby naše chování mohlo být vždy mravním zákonem.
Jak jednoduché.
Jak těžké.
Celé dějiny lidstva jsou této tíhy svědkem.

Otázky lednové, jedenácté:
Znáte Kantův kategorický imperativ?
Myslíte si, že každý si je svého štěstí strůjcem? Aneb, že jaký si to uděláš, takový to máš?
A co na to král Oidipus?

25. 1. 2017

Zdál se mi dnes krásný sen.
Naše zahrada byla plná rozkvetlých květin. A nejen to, byla plná rozličných zvířátek. Želvy, žáby, ještěrky a ostatní podobní živočichové.
Byla to radost pohledět. Oáza klidu, míru, štěstí. Ne lidí, ale těch zvířat.
Z té nádhery mě probudil neodkladný zvuk budíku.

Marné. Konec snění.
Musím do práce....
(mezi lidi) :-))
ale i tam je krásně

24. 1. 2017

mimoň

Kdo nevíte, (ale prý to ví každé malé dítě :-), tak toto je Mimoň.
(Ha, pokud jste se někdy během naší poutě cítili takto, pak se moc omlouvám:-))

Co to je?

Hlídala jsem svou malou vnučku. Přiběhla ke mně s nějakou podivnou věcí ve své malé ručce a s věčným, v poslední době neustálým dotazem, který ji asi hooodně baví, se mě zeptala: Co to je? Co to je?
Taková malá podivná krabička. A ještě s podivnějším obrázkem, nějakým jednoduchým jednookým hlavonožcem.
V duchu jsem si položila tutéž otázku, jakou měla ta malá. Co to je?
Neschopná najít odpověď, zeptala jsem se rovněž. Svých dětí.
Jeden z mých synů mi na watsappu, kde máme společnou skupinu, odpověděl, že to je Mimoň. Prý ne mamka mimoň, ale ta postavička.
I tak jsem byla "mimo." I znovu jsem tam na té skupině mých dětí (Bože, kam jsme to dospěli, když už jsou dospělí) sdělila, že to nejde otevřít.
I odpověděl další syn, vlastník té věcičky a otec vnučky, že klidek, že to otevírám marně, neb to nejde, neb to je "jen" nabíječka. A že jsou krabičky, které se prostě neotevírají. Proč taky.
Ach jo.
Jak to nabíjí, čili co to vlastně je, jsem stejně nepochopila...
Ta malá doufám také ne...


Otázky (doufám, že) desáté:
Co děti a internet? Co děti a volný čas? Jak tento "problém" počítačů a techniky a spol. v rukách i v myslích dětí vnímáte vy samotní? Je to problém?

22. 1. 2017

Vítr.... (Dobíráte si mě? V zimě? :-) )



P.S. Otázka jen tak na okraj: Víte, ze které pohádky, před několika léty u nás nově natočené, je ta věta v závorce - v titulku? :-))
Přeji všem krásné předposlední nedělní zimní lednové ráno.
Krásný pohodový den, ať je do zpěvu nám všem! :-)
mp
P.S. Dívám se, že mám docela zmatek v číslování otázek... a nikdo nic, že by napsal, že v tom mám chyby :-))) Asi to přičítáte mé únavě nebo snad nastupujícímu stáří :-)) Tedy - opakující se otázky páté už necháme tak, ty včerejší opět sedmé jsem už na osmé opravila...



21. 1. 2017






Byla jsem dnes na karnevalu. Školním. Dětském.
Na okamžik se mi vrátila doba nejen z dětství mých dětí, ale také doba z dětství mého.
Byla jsem za berušku. Maminka šila kostýmek...
Ach, kde ty časy jsou :-)) Kde asi je ta beruška?
Ale pak mě napadla jiná myšlenka.
Ty děti, pokud nehrály nějaké soutěže, nebo netančily - divoce - podle nějaké hudby, na kterou se tančit snad ani nedalo, tak ty děti jinak neustále po té tělocvičně běhaly. Honily se, a to dokolečka, dokola.
Všimli jste si toho někdy?
Proč se děti honí? Proč pořád běhají?
Seděla jsem tam na takové té lavici, která je v tělocvičnách, a koukala na to.
Dětství je "můj" obor. A najednou mě napadlo, že vlastně nic o dětech a ani o tom dětství nevím, když neznám odpověď a nevím, proč toto... ?

Otázky (ne sedmé), ale již osmé, lednové, sobotní:
Proč si děti hrají na honičku? Je to obraz i celého našeho života?

"Honíme" se neustále navzájem, honíme čas, honíme druhé, honíme sebe?
Je opravdu vše jen honička za větrem? (Víte, kdo to řekl nebo kde to bylo řečeno?)

19. 1. 2017

Perličky

Chodíme po světě, s rukama v kapse, sníme si o samé velké lásce či láskách,
a v té chůzi, v této naší pouti, se neustále setkáváme s druhými lidmi.
Některé dokonce hodnotíme.
Jací jsou, jací nejsou, co umí, co neumí, co dělají nebo co nedělají, co by měli nebo co by neměli dělat, umět (či neumět).
A škatulkujeme. Nezbývá nám některým nic jiného. Musíme. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět... nebo A, B, C, D E, F.... takový je náš svět.
Asi to je k životu hodně důležité.

V naší spíži jsem se potkala s malou myšičkou. Papkala granulky, které jsem tam nachystala. Byla tmavohněděsametová, černý proužek od nosánku až po ocásek, a černými perličkami očí na mě chvíli koukala, než se vytratila. Krásné setkání. Akorát tak trochu na blbém místě.

Máme to tak i v životě, v setkávání s lidmi...


Otázky sedmé, lednové:
Přemýšleli jste někdy, jak a podle čeho vlastně hodnotíte, přemýšlíte o lidech kolem sebe?
Rozumíte lidem? Chápete je?
A co na to myška, která není myší, ale myšicí? (Našla jsem si na netu, že je chráněná. Ale co s ní ve spíži?) P.S. Ty granule, na kterých si pochutnávala, jsou totiž otrávené...

17. 1. 2017

otázky

Svět je plný otázek.
Někdy mi připadá, že všude jsou jen samé otazníky.
A kde je nějaká pravda? Existují vůbec nějaké pravdivé odpovědi?
Prolétáme si jen tak, putujeme si každý jen tak, tím svým chaosem...
Co vlastně ve svých životech chceme?


Otázky lednové šesté:
Už jsem se ptala, proč je štěstí muš-ka jenom zlatá. Ale co to vlastně je, to štěstí?
Měli jsme už tady chuť žít podle P. Teilharda de Chardina i jeho příčiny zla. Znáte jeho "teorii" štěstí? (nápověda - v publikaci Vychovávám nebo přímo v jeho dílku na netu.....)
A otázka jiná, znáte autora?: 
Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse, 
také můj svrchníček byl pouhou vidinou,
můzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou!
a přitom snil jsem jen o samé velké lásce.

15. 1. 2017

Krátká nedělní pohádka

Žila byla kdysi malá holčička, která chtěla všemu porozumět.
Žila byla kdysi zralá žena, která si myslela, že porozuměla.
Žila byla stařena, jejíž moudrost spočinula v tom, že pochopila,
že ničemu nerozumí.
Ani životu, ani lásce, ani smrti.

14. 1. 2017

Fackování

Svět fackuje tě a tak mu to vrať... zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní.
Ha, jsme prý fackováni životem.
Ale prý škoda každé rány, která padne vedle.
Cokoliv nás zraní, poraní, cokoliv nás profackuje, k našemu prý dobru dobré je.
Jak hezky se to říká, jak hezky se to radí, jak hezké to je moudro,
pokud zrovinka neležíte v slzách schouleni pod těmi ranami.
Také to tak vnímáte?
Nejkrásnější však je z těch slzí znovu povstát a dále jít...

Otázky páté lednové:
Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí. Myslíte si, že je to pravda?
Znamená podle Vás odpustit také zapomenout? Nebo jinak - v čem podle Vás odpuštění vlastně spočívá?
Znáte nějakou pohádku o odpuštění?

12. 1. 2017

Výchova.
Často si říkám, - jak, proč? Umíme to? Jak to s ní vlastně je?
Jaké rady, pravidla, co, kdy, jak, vlastně platí?
A čím jsem starší, tím vím, je to složité. Složitější, než se na první pohled zdá. Až mě to někdy děsí.
A přitom jak si myslíme, že zrovna toto umíme. Vždyť stačí intuice...
Achich jo....

Otázky páté, lednové, dnes složitější, nápovědou ze skript:
1. Jaké znáte "rady" či doporučení k výchově dítěte podle J. Prekopové? Prosím, vyjmenujte.
2. Vyberte si z těchto doporučení tři, které vás nejvíce zaujaly, a prosím blíže vysvětlete, jak jim rozumíte.

11. 1. 2017

Hraješ si se mnou
jak kočka s myší
pištím, pláču, skučím
duševně se mučím

a Ty si jen hraješ.
Jsem pro Tebe ničím?

(Jen počkej, zajíčku
však Tě jednou zničím)

Kočka a myš

Přiznám se. Mám ráda zvířata. Ale zase ne až tak, že bych je nejedla. Klidně bych mohla být vegetarián, nebýt kuřat, krůt, prasátek, kraviček a volů (? - ty taky jíme?) a spol. Klidně bych mohla. Ale chutnají mi.
V naší rodině se to ale - možná i mou láskou, dovedenou do extrémů, a vzorem, modelem rodiče - hemží vegetariány i vegany.
Nechápu to, ale budiž.
Mám zvířátka ráda. Prý jsou na tom líp než lidé. Nezabíjejí se jen tak, ty němé tváře, žijí přítomným okamžikem, tedy ani to utrpení druhých neplánují dopředu, nechtějí ovládnout druhé...
ehmm
Naše kočka Mandy číhá u špajzu v kuchyni. Pozvala jsem ji dovnitř hned po té, co jsem uviděla několik myších bobků na místech, kde by být myšičky opravdu neměly.
Netrvalo ani deset minut, a kočka podivně mňaučela. Chytla ji. Na její poslední cestu životem té myšičce něco vyprávěla, pouštějíc ji a znovu ji chytajíc, honící ji po kuchyni, laškujíce v té hře o život, kterou ta myš nemůže vyhrát.
Nakonec ji zakousla. A sedla si k misce s granulema, aby jako konečně posnídala. Nezabila tu myš z hladu, z potřeby jídla, z potřeby přežití. Prostě jen tak.
Moje milá kočička. Splnila úkol.
Nechtěla bych být myší v kočiččiných hrátkách ani za nic...




10. 1. 2017

Zvířátka.
Kdysi dávno jsem četla super humornou knížku O mé rodině a jiné zvířeně G. Durrella.
Po letech jsem ji znovu otevřela - a už tak humorná mi nepřipadala.
Zvláštní, jak na stejné příběhy nahlížíme s odstupem let jinak. Jak také na "děj" knih zůstávají pouze vzpomínky.
Najednou se mi zdálo, že ten jeho humor je prodchnut podivným smutkem. A po zahynutí asi tří zvířátek v průběhu tří stran jsem odmítla tu jeho knihu dál číst.
A teď si uvědomuji - volala jsem hned někdy ve dnech kolem Nového roku bratrovi, a on mě naprosto vyděsil, když v telefonu polykal slzy. Co se děje? Vyděsila jsem se."Ale, dívám se na film Hačiko, příběh psa...." - příběh psa, který 9 let čekal každý den na stejném místě na svého pána, který umřel... a tudíž se dočkat nemohl.
Jsou smutné příběhy plné našich blízkých přátel, zvířátek...
Život je vůbec plný smutku.


Otázky lednové čtvrté: 
Mají zvířata duši? A co o tom víte?
Jak to bylo ve vztahu ke zvířatům v historii? 
Co vás z této historie vztahu ke zvířatům nejvíce zaujalo?

9. 1. 2017

Kohout

Venku mrzne, doslova až praští. Tedy v kloubech, v kostech. Zkuste se projít v tom mrazu jen tak nalehko, a zjistíte, že to rčení je pravdivé.
A v té mrazivé zimě, nad ránem, v teplé posteli, vás probudí nečekané.
Kohout!
Podivný zvuk prochází celým domkem, a ze snů vás vytrhne tak, že vytřeštíte oči.
Ono v tom mrazivém ránu domkem kokrhá kohout! A to tak, že řvaní páva je proti tomu rajskou hudbou.

To můj děda, tedy otec, kterému je devadesát, má ve své předsíni malého zakrslého holandského kohoutka. Nastěhoval se, tedy ten pták, ne děda, do té předsíně počátkem podzimu a rozhodl se, že právě toto místo je tím pravým místem k jeho kohoutímu žití.
Tím kokrháním dává najevo, že je očividně spokojen.
Anebo ne? Proč vlastně kohout kokrhá?
A navíc teď, v této hodině a době?
Víte to?

7. 1. 2017

Co bylo, bude

Další sobota :-)
Před týdnem byl poslední den v roce, před 14 dny byl Štědrý večer.
Vše to už "bylo."
Achich jo.
A teď co? Co bude?
U nás tady krásně mrzne, před chvílí zvonila skupina dětí se zpěvem Tří králů, na dveře dali nápis s novým letopočtem...plus K+M+B...
Jsem sama doma a je mi tak nějak smutno na duši. V rádiu hraje Impuls staré české písničky (tedy ty z těch 70.-80. let). Před týdnem v tuto dobu nás tady v této místnosti bylo 21...
Proč je život pořád jen o tom, co bylo a co už teď není?
Taky naše pouť za chvíli skončí. Ani se nenadějeme, a taky bude minulostí.
Asi bych neměla poslouchat ty písničky z minulosti a pustit si něco současného a nemyslet na to, co bylo, ale jen na to, co bude.
Bude-li :-)


Otázky třetí lednové:
Jaký je rozdíl mezi moderním a postmoderním světem?
Víte, kdo řekl, že smysl života spočívá v naději, že život má smysl? (tuším, že odpověď najdete ve skriptech)
A co na to Angelika? :-)) (tuším, že odpověď rovněž najdete ve skriptech)

5. 1. 2017

Epifanie

Neodpustím si dnes úplně jiné zamyšlení než obvykle. Snad mi to odpustíte. Týká se zítřejšího dne, křesťanského svátku, který mě svou myšlenkou, která je v něm skryta, již léta fascinuje.
Epifanie, neboli zjevení.
Tři králové jdou k nám, štěstí, zdraví vinšujou nám.
Takový zvláštní svátek. Příchod tří králů, tří mudrců, kteří se pokloní před Ježíšem - dítětem jako Králi všech Králů, Pánem všech Pánů. 
Tento den je završením adventu, Vánoc, završením příchodu Spasitele na zem. Je o poznání - ano, to je On.
Je o radosti z toho, že On je. A neví to jen město Bethlehem, neví to jen ti okolo jesliček, ví to celý svět. Vždyť mudrci přišli zdaleka. Byli vedeni hvězdou, která je neomylně přivedla až sem, k dítěti v jesličkách, se kterým zanedlouho budou jeho rodiče prchat do bezpečnějších míst, aby jej zachránili před nenávistí jiného panovníka, Heroda.
Také my - také nám - bylo dopřáno toto "zjevení." Víme, že On je. Skláníme se před ním. Zjevení uchvátilo naše srdce a proměnilo naše životy.
O tomto je křesťanská Slavnost Zjevení Páně, den, kdy vzpomínáme na tři krále. 

Je to o poznání, že tento svět, náš život v něm, má smysl.
Téměř závidím...


Otázky druhé, lednové, na životní smysl zaměřené: 
1. Má náš život nějaký smysl?
2. Potřebujeme k němu nějaká taková "zjevení?"
3. Tři králové mají svůj krásný smysl v tříkrálových sbírkách. Některé tradice však původní smysl smývají. Jde o to i v tomto případě?
4. Věříte ve zlidovělou sílu tradic?

4. 1. 2017

zebe zima z nebe
srdce je pusté
ve tmě
hledá Tebe

hoří hvězdy
na nebi
zima je v nebi
ne na zemi

zebe zebe zima z nebe
hledám koho?
Tebe přece, Tebe

3. 1. 2017



Už se blíží, jdou zdaleka,
dlouhá cesta je neleká,
přijdou až k nám,
vzácné dary dají nám...

splní nám naše krásné sny
a pak opět zmizí
v šedivém toku
našich všedních dní

První lednová

První lednové zastavení. Přehoupli jsme se v naší pouti do roku 2017.
Takové to je celkem pěkné číslo. Myslím ta 17, že ano.
A leden, měsíc takového toho podivného prázdna. Jak jsem načrtla už v prvním lednovém příspěvku. Jako kdybychom stáli na kopci a teď sešupem dolů. Až takový mám pocit.
Divný život.
Lepší je snít si. Jejda, vidíte, málem bych zapomněla - víte, že podle staré pověry se sny, které se nám zdají od štědrovečerní noci do Tří králů splní?
Takže lidé, moji milí poutníci, sněte!:-)

Zeptám se tedy prvně lednově:
Jak rozumíte pojmu logika srdce?
A co na to Rusalka? Alias Malá mořská víla?
Je láska pouhý sen, iluze, jen slovo?

2. 1. 2017

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Pojedeme z kopce dolů....
vyhneme se karambolům

padá sníh, padá sníh
zima promění se v smích...


Pročítám si vaše putování, usmívám se, ale nejen to, občas mě i dojímáte, skutečně až k slzám. Jedna z posledních prosincových otázek byla zaměřena právě na otázky. A tak mě napadlo - sice vím podle statistiky na blogu, který článek je nejčtenější, ale přesto mi to nedá, a položím otázku dobrovolnou, a navíc, jen pro mě ze zvědavosti - které "povídání" k otázkám se vám prozatím nejvíce líbilo? (Tedy, pokud se vůbec líbí...)