14. 7. 2017

Letní

Sedím si na bobku
uprostřed světa
ztracená, schoulená
sama

v myšlenkách bloudí
jediná věta:
Co ty - co já?


6. 5. 2017

V cíli...(?)

Slíbila jsem, že naši pouť ukončíme 5. 5. 2017. Tak tedy slib plním. V nejlepším se má přece přestat, říká se...
Možná nějaké důležité otázky zde nezazněly, možná jsme více klopýtali, neusedli včas na pařez u cesty, nepohlédli vzhůru k oblakům a ke sluníčku. Možná to nebyla cesta až tak snadná a možná naopak byla až příliš přímá a jednoduchá... kdo ví.
Každá pouť je vždy jiná, neopakovatelná, tak doufejme, že takovou byla i ta naše.
Nedošli jsme do cíle - protože do cíle vlastně nikdy nedojdeme. Cesta - cesty stále vedou dál a jinam. A vlastně nikdy nekončí.
Děkuji vám všem poutníkům za váš čas, za vaše putování, za vaši cestu.
Mějte se moc a moc hezky,
přeji hodně krásy a spokojenosti na té vaší další cestě, ať je vaše putování plné štěstí,
Vaše mp

5. 5. 2017

Příběhy...

"Takový je život lidí. Několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly...", napsal ve své knize Jak voní tymián spisovatel a dramatik Marcel Pagnol.
I když ta věta zní velice přesvědčivě, myslím si, že tomu tak není - těch několik radostí, které v životě zažijeme - zažíváme, nám nikdy žádné žaly a smutky ze života nevymažou. Nemají tu sílu. Dokonce naopak - prožité radosti se stávají časem jakýmsi pomyslným štítem proti úzkosti.

Vracela jsem se dnes krásným ránem vláčkem z jihu Slovenska sem k nám nahoru, do Ostravy. Pozorovala jsem krásnou krajinu tam někde venku za oknem...
a padl na mne podivný smutek.
Všechno končí, neustále něco začíná, a pořád dokolečka dokola. I ta města, vesnice, krajina má svou historii, své lidi, svůj příběh. Všichni vlastně tvoříme příběhy. Příběhy života, světa, lásky, bolesti - prostě toho všeho. (Čeho vlastně?)


Otázky dvacáté druhé, vzpomínkové:
Jsme, my lidé, skutečně utkáni ze svých smutků a vzpomínek? A pokud souhlasíte, co to znamená?
Z čí teorie a myšlenek to vychází?
Má s tímto nějakou spojitost třeba Babička Boženy Němcové nebo přímo samotná Božena Němcová? :-) Pokud ano, jakou?
A otázka osobní, dobrovolná: Hledáte (nacházíte) v sobě to dítě, kterým jste kdysi byli? A opět - pokud ano, jaké to dítě je? Uměli byste ho popsat?

2. 5. 2017

jsme pťed posledním stoupáním... ale moc se omlouvám, jsem na Slovensku a nemám tady českou klávesnici
sednľte si do trávy u cesty a odpočívejte....
pokračovat budeme v pátek 5. 5., do céle dojdeme v nedľli.


otázky dvacáté první:
Na co byste se rádi zeptali Vy mľ?

1. 5. 2017

Lásky čas

Máj, ten lásky čas.
Ještě, že máme celkem pěkný den. Začíná to hezky. Tedy ten měsíc květen - máj.
Jako každá láska :-))

Přeji všem poutníkům krásné prožití dnešního dne. Plno práce:-)), neb je její svátek, plno lásky a polibky (horoucí?) pod rozkvetlou třešní.


Otázky dvacáté, naivní:
Co znamená pojem dvojí naivita? A souvisí nějak s láskou?
A s učitelskou profesí?
A otázky jen tak: znáte nějaké zvyky, tradice , pověry, spojené s prvním májem? Které se Vám osobně nejvíce líbí? Dodržovali jste někdy nějaké v době svého dětství?
Je dětství naivní?

30. 4. 2017

Tajemná noc

Noc před prvním májem.
Beltain, Valpuržina noc....slet čarodějnic...
Hmm.
Za mého dětství toto nebylo. První máj byl jiný, i noc před ním neměla s tím vším nic společného. Zato to ráno - to krásné sváteční ráno, kdy se šlo do průvodu. Mávátka... vlaječky v oknech, výzdoba. Jej.
Co se to děje, že tak rádi - má generace - že tak ráda na toto vzpomíná?
Já fakt ano.
Že by to bylo tím dětstvím, tím dítětem, které se do té doby vrací?
Kdo ví.

Za hodinu a pár minut bude půlnoc. O půlnoci vykvetá někde zelinka Přiďkumě. Kdo ji utrhne, a dá svému vyvolenému, navždy si ho získá...
Tož co tak vyběhnout do lesů a sbírat květinky? Místo reje čarodějnic? :-)) Ty nám k lásce nepomůžou...

Otázky dvacáté: 
Znáte P. Teilhard de Chardinovu teorii chutě žít? Dnes je jí více než kdy jindy potřeba.
Unavený pesimista, poživačný světák, naivní nadšenec - co to ti lidé jsou jako zač?

web pro děti

Jen se chci dnes pochlubit :-)))
Spustili jsme nedávno do světa web pro děti - ne úplně pro ty nejmenší, ale tak kolem 10 a více let. Hledám spolupracovníky  - studenty :-))) Kdybyste někdo měli zájem se na tvorbě tohoto webu podílet, budu ráda...
stránky najdete na adrese: www.balonek.cz
přeji Vám všem pěkné počtení na těchto stránkách, budu ráda i za všechny nápady, připomínky, názory.
Moc děkuji, mp



Jen mě tak mimochodem napadá: Víte, který velký filosof 20. století řekl, že filosofie končí, začíná kybernetika? (Nápověda: Jeho inicály jsou M.H.) 
Sedám si na koště
v noční tmě
proletím Vesmírem
chaosem dnů a snů

vrátím se zpět
zavřená
schoulená
v Tobě

29. 4. 2017

Babky v šátku

Čarodějnice.
Takové babky v šátku :-)) A na koštěti. A s dlouhým nosem. A rozevlátou sukní.
Zítra jich bude všude plno.
A na polích se budou pálit ohně, aby zahnaly jejich zlé síly. Protože oheň je čistý, spálí všechny zlé čáry a máry.

Ach jo.
Valpuržina noc, keltský Beltain, noc plná kouzel a magie.
A pak začně máj, květen, lásky to čas.

A my pomalu dojdeme k závěru naší poutě.


Otázky devatenácté, čarodějné:
Čím se od sebe liší řecké, slovanské a hebrejské pojetí duše?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá a proč?
Mají čarodějnice duši?
Proč je myšlení dle některých filosofů podobné letu čarodějnic na koštěti?

28. 4. 2017

Duše

Mám malou dušičku
plnou úsměvů
plnou smutku

plnou setkání
i lásky

mám malou dušičku
a v ní nepatrné
bolestivé
vrásky



otázky osmnácté, na duši zaměřené:
Jak se má Vaše duše?
A Vaše nefeš?
A co na to psyché?

27. 4. 2017

Pojetí dítěte

Ptala jsem se včera na to, jaké vlastně jsou dnešní děti. Přiznám se, slýchávám na toto zvláštní a různé názory. My dospělí to někdy vidíme hodně pesimisticky, téměř negativně.
Kdysi se na "pojetí" dítěte na jedné z přednášek posluchači zeptali také C. G. Junga, představitele analytické psychologie. Moc se mu do odpovědi nechtělo. Podobně jako mnohým dalším ne psychologům, ale spíše filosofům. Jako kdyby se dítě a dětství filosofie moc netýkalo. Ale jen na první pohled, je to jen zdání.
Takže se také vás dnes na to zeptám...


Otázky sedmnácté, obsáhlejší, na dítě zaměřené:
Jaká znáte pojetí dítěte a dětství?
Jak "definoval" dítě C. G. Jung?A jak jeho definici rozumíte?

26. 4. 2017

Štěstí (?)

Děti.
Asi to nejdražší, co máme. Bez nadsázky.
Smysl života.
Štěstí.
Ale je to složité. Každé štěstí je spojeno - jak již říkal sv. Augustin - se strachem, že o to štěstí přijdeme. Takže nemůžeme být zase až tak šťastní.
Štěstí je tak vratké, že ho můžeme ztratit během jednoho okamžiku.

Ale jak jsem říkala na jedné z přednášek  - četla jsem krásný citát o štěstí. Zněl takto:
Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, až se konečně otevřela. A já pochopil, že jsem klepal zevnitř... (Rumi)

Otázky šestnácté:
Je štěstí muž-ka jenom zlatá?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti? Jsou jiné, než bývaly v minulosti?

25. 4. 2017

Srneček

Možná by to chtělo na chvíli si oddechnout.
Na každé cestě je přece třeba občas odpočívat, nabrat nový dech. A my jsme již drobet udýchaní, začínáme stoupat do kopečka.
Viděla jsem dnes na naší zahradě srnečka. Stál tam jako vyřezaný ze dřeva, krásně zbarvený, nehybný; oba jsme na sebe v údivu chvíli nehybně hleděli.
Pak se otočil, udělal pár kroků zpět směrem do křovin (původně okrasných) a v naprostém klidu ulehl. Bez okolků mi tak dal najevo, že tady prostě bydlí on.
Tak nevím, je to naše zahrada...
Hmm. A bude po květinkách.

Ale vypadal nádherně...

Otázky již patnácté, zamyšlené:
Co je dobro a co je zlo? Máme nějakou "metodu", jak to bezpečně rozeznáme?
Souvisí, nebo může to nějak souviset se srnečkem a s květinami?

24. 4. 2017

Dnešní otázky, už čtrnácté:
1. Jak byste vysvětlili pojem mateřská a otcovská láska?
2. A co je logika srdce?

Ty - já - Ty

Můj ještě ani ne dvouletý vnouček ukazuje prstíkem na sebe a říká : Ty. Prostě on není pro sebe samého já, ale je ty. Prozatím.
Připadá mi to úsměvné.
A přitom to je tak filosoficky moudré.
Budeme-li chtít najít v hlubinách své duše sami sebe, klesneme-li až na samé dno své osobnosti, své duše, svého nitra, svého srdce,  - nenajdeme tam sami sebe, ale toho druhého.
Na dně našich "propastí" není naše ego, naše já, ale druhý člověk.

Malé dítě to říká nedopatřením, omylem, ale v podstatě správně :-) Sice se brzy naučí říkat to své já, já, já....
Ale v životě se jednou, bude-li mít štěstí, vrátí k onomu láskyplnému ne-Já, nýbrž Ty.

Myslím, že právě tomuto "omylu" říkáme láska.

23. 4. 2017

Láska a únava

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví - píše se v Písni písní ve Starém zákoně.
Vždyť silná jako smrt je láska.... pokračuje jednen z dalších veršů.
A náš Komenský na jednom místě píše, že láska nezná únavu.

Láska se neunaví. Když něco děláme z lásky a s láskou, na únavu nedbáme. Únava nás nepřemůže.



Otázky třinácté, láskově odpočinkové:
Která pohádka se Vám v dětství nejvíce líbila a proč?
Uměli byste nakreslit svou oblíbenou pohádkovou postavu (y) nebo pohádkový příběh?
Pokud ano, nakreslete, prosím...:-))nebo jinak umělecky ztvárněte... vždyť láska nezná únavu:-))

22. 4. 2017

Zrozeni k lásce

Naše srdce je primárně zrozeno k lásce... řekl jeden z významných filosofů 20. století, Max Scheler.
Být zrozeni k lásce. Nebo ne, jinak, mít srdce zrozená k lásce.
Tak pěkně to zní.
Podívejme se však kolem sebe na současný svět. O čem vypovídá. O čem svědčí.
Lásku abyste prstíčkem hledali v té kopě nesmyslných sporů a konfliktů.

Řekněte mi prosím, že se mýlím...

Otázky dvanácté, láskové:
Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jaké je Vaše vlastní pojetí lásky?

Duše v těle

Lásko, Bože lásko,
kde ťa ludia berú
na horách něrastěš
v poli ťa něsejú.....

Co k tomu více říct? :-)))

Možná jen to, co říkal opět Komenský (a jak ho asi většinou neznáme), že ten, kdo ztratí někoho milovaného, tak:   „...mrtvou téměř v živém těle duši nosí…“


21. 4. 2017

Když se díváš...

Když se díváš na člověka, vidíš Krále....
říká Komenský.
Když se díváš na člověka, a přemýšlíš o něm, je jako vánek,
jako přelud, i kdyby stál pevně. Píše se ve Starém zákoně.
Každý žitím putuje jak přelud.
A hluku nadělá, ten vánek pouhý....

Otázky dnešní, odpočinkové:
Jsme jen přeludy? Vánkem?
A co láska? (Ta nás čeká zítra...)?

20. 4. 2017

počítačový svět?

Sedím si tak u počítače a "klofu." Písmenka.
Prý se měníme na počítačové lidi.
Asi ano. Když koukám na svá dvě vnoučátka, napadají mě podivné myšlenky.
Jezdí si svými prstíky po mobilu či tabletu, umí si tam, ty malé děti, samy najít cokoliv, pustit hudbu, zvuk, najdou si tam fotky...
A mají plus minus necelé dva či něco málo přes dva roky.
Achich jo...
Bláznivý to počítačový svět....


Otázky desáté, počítačové: 
Myslíte si, že jsme počítačoví lidé?
A pokud ano, má to nějaký dopad na dnešní děti?
A Prométheus, a bůh Moloch? Jsou spokojeni?

19. 4. 2017

Co je potřebné?

Co k té své pouti potřebujeme k tomu, aby byla hezká a spokojená?
Hmm.
Štěstí, lásku, blízkou duši, pochopení, ale také jídlo, pití, vzduch,
odpočinek
hodně by se toho našlo.
A přesto dohromady potřebujeme jen tak málo...
Možná se někdy opravdu příliš mnoho staráme.
(a ponocujeme a nespíme:-))


Otázky deváté, jen tak: 
Co potřebujeme k životu? - např. podle A. Maslowa?
A co potřebujeme k životu podle "mého" upraveného domečku?:-))
A co v podstatě nepotřebujeme vůbec?A nevíme to? Nebo víme?

18. 4. 2017

Být poutníkem

Být poutníkem.
Jít cestou - necestou, odněkud někam, odněkud nikam. Mít svůj cíl, vědět, kam jdu, chápat svou cestu.
Takový je "homo viator", člověk poutník.
Poutník, který ví, že i jeho život je příběh. Že svět je plný příběhů. A my v nich ne hrajeme, ale žijeme tu svou, jen tu svou jedinečnou roli.
A že někdy není třeba chápat všechny "dějové" zápletky.
I když - nechápat a přesto jít je někdy hodně, hodně těžké...

Otázky osmé, strohé: 
Jak se Vám putuje na Vaší cestě?
Do kterého období z hlediska filosofické antropologie spadá homo viator?
A homo adoremus?
A co na to Kolumbus? A Kolumbovo vejce?:-)

Malá vsuvka

Dobrý den všem...
posílám zájemcům odkaz na leteckou poštu, ve které zasílám studentům základů pedagogiky a rodinné výchovy svou publikaci k tomuto tématu:-)) snad se i některým z poutníků bude hodit:-))

http://leteckaposta.cz/498294160

17. 4. 2017

Napsala jsem - kdysi před asi deseti, vlastně už více lety, takovou malou knížečku o tradicích a zvyklostech tady na Ostravsku a v okolí.
Lidé žili "mýticky." A byl to asi krásný, i když těžký, ale zajímavý život. Plný nějakého dění, oslav, svátků, tradic, ale co bylo hlavní - to vše se dělo tak nějak společně, pospolu, s ostatními, ne izolovaně tak, jako dnes.
Jako kdyby se to všechno pomalu vytrácelo. Uzavíráme se do svých domovů, do svých rodin, do svých "ohrádek", a...
Vlastně nevím, jestli mám v tomto pravdu.
Každý žijeme tak nějak jen pro sebe. Oproti tomu, jak žili lidé v minulosti.
Nebo se mi to jen zdá?


Otázky sedmé, váhavé:
Opravdu žijeme v dnešní době tak nějak uzavřeni jen do sebe a svých rodin? Nebo ne a "plaším" zbytečně?
Pamatujete si na nějakou tradici či velikonoční zvyklost z období svého dětství? Pokud ano, na jakou? A změnila se, není už, je to dnes jiné?
Čím je typický člověk mýtický? 

16. 4. 2017

Vajíčka

Jako malá holka jsem vždycky v tuto neděli (nebo to bylo jen jednou?) chodívala s maminkou k jedné tetě a společně jsme malovaly vajíčka.
Nikdo z nich - tehdejších "malujících" - už nežije. Ani maminka ne.

Možná někde na jiném místě - dnes, v tuto chvíli - si chystá natvrdo uvařená nebo vyfouknutá vajíčka, vesele se směje a baví a tvoří a tvoří... vespolek se všemi těmi tetkami z mého dětství.
Nebo taky ne.
Co mě nemá - proč bychom také to, co děláme tady a teď, měli dělat i někde na věčnosti? (Je-li vůbec nějaká?)
Ale podle Komenského, když už nic, tak bychom se měli aspoň pokusit takto zde na zemi žít. Žít tak, abychom to, co máme, děláme, chceme, čím žijeme nyní a tady, chtěli mít takto navždy.
I ptá se ten náš moudrý pán: Nežijete tak? Ne? A proč? Co vám v tom brání?
Že by jen my samotní..?


Otázky už šesté, vajíčkově laděné:
Chtěli byste to, jak žijete nyní a teď, mít takto věčně?
Víte, proč se dávají šmigrustníkům vajíčka? Malovaná k tomu?
A co bylo dříve, slepice nebo vejce?
A co na to slepička kropenatka?




15. 4. 2017

Velikonoce

Přeji všem krásné, pohodové, klidné, radostné Velikonoce.
Svátky plné tajemství, svátky života, svátky vítězství nad smrtí.
Jak lehce se to píše, jen tak lehce konstatuje, a jak...
je život těžký a krutý v tom, co nám přináší. Bolest, nemoc, smrt.
Ani pomyslet se nechce.
Ale ono se nás to neptá. I když nechceme myslet, nechceme přemýšlet, ono to je - a potká nás, aniž chceme.
A znovu mě napadá - ten, kdo nepřemýšlí, ten je tím míjen?


Otázky páté (tentokrát poněkud nezvyklé, snad Vás nevyděsí):
Co je štěstí? Můžeme je chápat i v sousvislosti s bolestí?
Myslíte někdy na smrt? A jde na ni nemyslet?
A co na to Gilgameš?

14. 4. 2017

Kdo je...

Velký pátek.
Den, kdy přemítám, kdo je vlastně člověk.
Co je jeho podstatou.
Dobro, zlo, láska, nenávist? 
S kým se potkáváme, potkáváme-li se navzájem?
Jak to spolu vlastně myslíme? Myslíme-li vůbec něco nějak.

Tak si tak jdem tímto světem...
Proč, kam, a záleží na tom, jak?


Otázky čtvrté, "člověčí": 
Jaká znáte pojetí člověka z filosoficko-antropologického hlediska?
Které pojetí je Vám osobně nejbližší? A proč?
A otázka osobní, celkem hodně vlezlá: Kým jste ve svém životě Vy samotní? Koho ve Vás potkávám, s kým se setkávám?

13. 4. 2017

Náš svět

Někdy tak přemýšlím, jaký je vlastně tento náš svět. Myslím jako náš svět, svět lidí.
Sice tomu věnuji jednu ze svých přednášek, ale samotnou mě to stále nepřestává udivovat. A pořád se na to někdy v hloubi srdce (duše - rozumu?) ptám.
Co to je za dobu, ve které žijeme? A jak se opravdu liší od všech těch dob minulých, kdy ještě nebyly mobily, internet, tablety, atd... jaký asi klid to musel na světě být.
A co to píšu, vždyť ono na světě přece nikdy klid nebyl...
Takový je náš svět, svět lidí.
Celý neklidný...


Otázky už třetí:
Jaký je podle Vás náš svět?
A jaký byl svět např. podle filosofů v době tzv. moderní?
A jaký v době postmoderní?

12. 4. 2017

Hledíce ke hvězdám...

S filosofií je to stejně zvláštní.
Vždyť ji i píšeme ne-stejným způsobem. Někdo jako filozofie, někdo trvá na filosofii. Tedy buď s písmenkem "z" nebo s  písmenkem "s."
My lidé jsme vůbec zvláštní:-)) Stejně jako ta filos(z)ofie. Někdy lpíme na malicherných maličkostostech a nevšímáme si toho, co je podstatné.
Třeba života samotného.
Napadá mě takový hezký příměr - filosof Thalés údajně kdysi dávno koukal na hvězdy a nedíval se na to, kam šlape. A spadl do hnoje.
Také my někdy vzhlížíme příliš vysoko, a padáme kdo ví do čeho....
nebo naopak - ležíce v hnoji nevidíme na hvězdy....

Otázky druhé, možná poněkud dotěrné:
Jak můžeme chápat filosofii z pohledu vědeckého?
Zaujal Vás někdo z filosofů a pokud ano, čím?A proč?
Znáte nějakého živoucího filosofa?
Myslíte si, že hledíce ke hvězdám ztrácíme kontakt se zemí? S realitou?

11. 4. 2017

Kdo je filosof

„Maminko, kdo je to filosof?“
„Filosof je člověk, který nemá co dělat a pořád se na něco ptá.“
„A proč nemá co dělat?“
„Protože pořád jen o něčem hloubá a přemýšlí.“
„A proč se pořád na něco ptá a proč pořád přemýšlí?“
„Vždyť ti říkám, přemýšlí, protože nemá nic co jiného, co by dělal.“
„Maminko, a ty nejsi filosof?“
„Ne, já mám hodně práce.“
„Aha, tak to znamená, že ty nikdy nepřemýšlíš?“
„Ne, ale,“ – a
chvíli se zamyslela,
ale pak se raději (a mlčky) věnovala dál své důležité práci.

(Z mé publikace Střípky dětské moudrosti, 2011, s. 5)

Na začátku (počátku) cesty

Stojíme na začátku.
Nebo na počátku.
Kupodivu je v těch dvou slovech rozdíl.
Začnu poněkud pesimisticky, znepokojivě. Protože mi nejde nemyslet - nemyslet - na slova jedné studentky prezenčního studia, že k čemu jako tak pořád o všem přemýšlet. A nejde mi nemyslet na pochybovačný pohled jednoho ze studentů, opět během přednášek na prezenčním studiu.
Co to povídám? A o čem? A proč?
A to si myslím, že filosofie výchovy není takové to plané teoretizování, že je ze života jako žádný jiný předmět, jako nic jiného...:-)
Možná je to jen můj pohled, jen mé vnímání světa. A druzí lidé to vidí jinak.
Je zbytečné přemýšlet... Vždyť je tolik podstatnějších věcí v životě! Přece. K čemu tomuto... (?)


Otázky první, úvodně přemýšlivé:
1. Je podle Vás filosofie zbytečná
2. Co si myslíte (pokud přemýšlíte:-), je filosofie spíše láskou k moudrosti nebo moudrostí z lásky?
3. A co Vy a filosofe? Setkali jste se s ní, vnímáte ji pozitivně, jaké s ní máte své vlastní zkušenosti?
4. Ha - a jaký vidíte rozdíl mezi slovy na začátku a na počátku? :-))

10. 4. 2017

Co vzít s sebou na cestu - slovo úvodem

Takže přípravy na cestu vrcholí.
Co vzít s sebou?
Nutné je vědět, že jdeme dobrovolně. Nikdo a nic nás nenutí - ani já ne :-)
Dobré je vědět, že splnění odpovědí na otázky se netýká jen některých, ale všech, včetně i "neotázkových" úkolů."
Dobré je přibalit si trpělivost, dobrou náladu, chuť odpovídat, motivaci...
a další a další.
Poutníci své odpovědi mohou posílat jako zpětnou vazbu již během cesty, nebo průběžně, nebo až kompletně na samotném konci.
Odpovědi mohou být různě obsáhlé a rozsáhlé, neměly by být však opisováním textu ze skript (což také záleží na tom, jak umně se budu umět zeptat, abyste nic opisovat nemuseli).
Odpovědi můžete posílat na dvě e-mailové adresy - buď na mia.proki@seznam.cz nebo na adresu tohu-vabohu@seznam.cz.
A ještě důlěžitá poznámka - pokud si vyberte tuto možnost "vykonání" zkoušky (u ústní si pak už jen povídáme o Vašich odpovědích), měli byste vědět také to, že možná vědomostní test a ústní zkoušení je sice klasická, ale možná také méně trnitá cesta. Při otázkách na tomto blogu vás někdy i potrápím, odpovědi nejsou vždy jednoduché, a jsou koncipovány tak, abyste skripta - a nejen ony - prolistovali i vícekrát.
Proč volím tento způsob, pro mě osobně také celkem časově náročný? Mám filosofii výchovy ráda... A chtěla bych ji studentům co nejvíce přiblížit - více, než je k tomu dán prostor na přednáškách.
Tak tedy nasaďte si botky samochodky a půjdeme!
A ještě malý dodatek - putování není zaměřeno na "cílovou" rovinku, ale na zážitky již během cesty. Není a nebude vnímáno jako dobré, méně dobré, vyhovující, nevyhovující - jde o putování samotné, o proces...
Tak tedy šťastnou cestu!

9. 4. 2017

JARNÍ PUTOVÁNÍ 2017

Dobrý večer všem :-))
Zítra začneme naše jarní společné putování filosofií výchovy.
Pro mne to znamená i malou "oslavu" - desetileté výročí. Což se mi ani věřit nechce, že takto "putovávám" již celých dlouhých deset let.
Tak tedy vítejte.
Těším se...

2. 2. 2017

Hromnice

Hromnice. Pradávný svátek, oslavující návrat. Po dlouhé těžké zimě je tam někde na obzoru už příchod jara. Po chladu a temných dnech přichází opět světlo. Naděje.
My jsme na své pouti vykročili na svátek Dušiček. Tedy těch, kteří již zemřeli. Překlenuli jsme se spolu zvláštním obdobím, ve kterém však přes všechen "smutek" byla i veliká radost. V té největší tmě se narodil ten, kdo jednou nad tou tmou navždycky zvítězí.
Naši předkové žili krásnými zvyky, které dnes přetrvávají jen ve vědomí tradic. Z našeho života se už tak nějak vytratily. Škoda, přeškoda.
Hromnice jsou svátkem světla, ohně, navrácejícího se života. Svátkem radosti.
Moc děkuji všem, kdo jste putovali touto naší zvláštní poutí, a to buď jako poutníci, odpovídající na mé otázky, nebo také těm, kteří jste se pouti zúčastnili jako čtenáři.
Do té skutečné pouti životem vám všem přeji vše jen dobré :-)

31. 1. 2017

Máme 31. ledna.
První rok měsíce je za námi. A co více - za dva dny jsou Hromnice.
Putování skončí.
Děkuji všem poutníkům za to, že vydrželi tuto naši dlouhou pouť a že došli až do cíle.

Dnes již tedy bez otázek :-))
Nebo že bych neporušila daný zvyk a přesto Vám ještě jednu otázku položila?
Chcete tedy poslední? Můžu?

Otázka lednová, poslední, dobrovolná: Na co byste se rádi zeptali Vy mě?

28. 1. 2017

Minuta, rok, dva
měsíc
desetiletí

čas skáče jako přes švihadlo
a pak náhle stojí
nikam neletí

vteřina tvého času
pohled tvých očí

okamžik tisíciletí

Čas

Blížíme se k cíli našeho putování.
Teda, bylo dlouhé...
Na co se zeptat v posledních otázkách?
Skoro mám pocit, že jsem se vás na nic až tak složitého a důležitého vlastně ani nezeptala :-)

Jen ten čas nám tak nějak proplouvá, proplouval mezi prsty...


Otázky dvanácté:
Může za všechno v životě čas?
Jinak položená otázka - zhojí čas rány? 
A měl by?

27. 1. 2017

Být na konci, to vždy znamená být i na začátku.
I když z toho mrazí.
Všechno krásné - ale i ošklivé - končí
a všechno krásné - ale i ošklivé - vždy začíná.

Nikdo nikdy nás nenaučí,
jak
žít, jak přežít, jak přežívat...

Klopýtám od cíle k cíli
s jedinou (ne)-jistotou?

že miluji

26. 1. 2017

Tíha

Jak jdem tím zdejším světem, uniká nám v čem se pletem...
a pak tu nejsme, a přesto svítá
zpíval kdysi Karel Zich.
Uniká nám, v čem se pletem. Naši pravdu kolikrát považujeme za tu jednu jedinou. Tato domněnka je ve své podstatě příčinou všech sporů a konfliktů, nepohody, hádek.
Uniká nám, v čem se pletem. Kdybychom se však "uměli" poučit z myšlenek Konfucia nebo I. Kanta, bylo by nám, i v tom, co nám uniká, všem lépe na světě.
Chovejme se k druhým tak, jak bychom si přáli, aby se i oni chovali k nám. Chovejme se tak, aby naše chování mohlo být vždy mravním zákonem.
Jak jednoduché.
Jak těžké.
Celé dějiny lidstva jsou této tíhy svědkem.

Otázky lednové, jedenácté:
Znáte Kantův kategorický imperativ?
Myslíte si, že každý si je svého štěstí strůjcem? Aneb, že jaký si to uděláš, takový to máš?
A co na to král Oidipus?

25. 1. 2017

Zdál se mi dnes krásný sen.
Naše zahrada byla plná rozkvetlých květin. A nejen to, byla plná rozličných zvířátek. Želvy, žáby, ještěrky a ostatní podobní živočichové.
Byla to radost pohledět. Oáza klidu, míru, štěstí. Ne lidí, ale těch zvířat.
Z té nádhery mě probudil neodkladný zvuk budíku.

Marné. Konec snění.
Musím do práce....
(mezi lidi) :-))
ale i tam je krásně

24. 1. 2017

mimoň

Kdo nevíte, (ale prý to ví každé malé dítě :-), tak toto je Mimoň.
(Ha, pokud jste se někdy během naší poutě cítili takto, pak se moc omlouvám:-))

Co to je?

Hlídala jsem svou malou vnučku. Přiběhla ke mně s nějakou podivnou věcí ve své malé ručce a s věčným, v poslední době neustálým dotazem, který ji asi hooodně baví, se mě zeptala: Co to je? Co to je?
Taková malá podivná krabička. A ještě s podivnějším obrázkem, nějakým jednoduchým jednookým hlavonožcem.
V duchu jsem si položila tutéž otázku, jakou měla ta malá. Co to je?
Neschopná najít odpověď, zeptala jsem se rovněž. Svých dětí.
Jeden z mých synů mi na watsappu, kde máme společnou skupinu, odpověděl, že to je Mimoň. Prý ne mamka mimoň, ale ta postavička.
I tak jsem byla "mimo." I znovu jsem tam na té skupině mých dětí (Bože, kam jsme to dospěli, když už jsou dospělí) sdělila, že to nejde otevřít.
I odpověděl další syn, vlastník té věcičky a otec vnučky, že klidek, že to otevírám marně, neb to nejde, neb to je "jen" nabíječka. A že jsou krabičky, které se prostě neotevírají. Proč taky.
Ach jo.
Jak to nabíjí, čili co to vlastně je, jsem stejně nepochopila...
Ta malá doufám také ne...


Otázky (doufám, že) desáté:
Co děti a internet? Co děti a volný čas? Jak tento "problém" počítačů a techniky a spol. v rukách i v myslích dětí vnímáte vy samotní? Je to problém?

22. 1. 2017

Vítr.... (Dobíráte si mě? V zimě? :-) )



P.S. Otázka jen tak na okraj: Víte, ze které pohádky, před několika léty u nás nově natočené, je ta věta v závorce - v titulku? :-))
Přeji všem krásné předposlední nedělní zimní lednové ráno.
Krásný pohodový den, ať je do zpěvu nám všem! :-)
mp
P.S. Dívám se, že mám docela zmatek v číslování otázek... a nikdo nic, že by napsal, že v tom mám chyby :-))) Asi to přičítáte mé únavě nebo snad nastupujícímu stáří :-)) Tedy - opakující se otázky páté už necháme tak, ty včerejší opět sedmé jsem už na osmé opravila...



21. 1. 2017






Byla jsem dnes na karnevalu. Školním. Dětském.
Na okamžik se mi vrátila doba nejen z dětství mých dětí, ale také doba z dětství mého.
Byla jsem za berušku. Maminka šila kostýmek...
Ach, kde ty časy jsou :-)) Kde asi je ta beruška?
Ale pak mě napadla jiná myšlenka.
Ty děti, pokud nehrály nějaké soutěže, nebo netančily - divoce - podle nějaké hudby, na kterou se tančit snad ani nedalo, tak ty děti jinak neustále po té tělocvičně běhaly. Honily se, a to dokolečka, dokola.
Všimli jste si toho někdy?
Proč se děti honí? Proč pořád běhají?
Seděla jsem tam na takové té lavici, která je v tělocvičnách, a koukala na to.
Dětství je "můj" obor. A najednou mě napadlo, že vlastně nic o dětech a ani o tom dětství nevím, když neznám odpověď a nevím, proč toto... ?

Otázky (ne sedmé), ale již osmé, lednové, sobotní:
Proč si děti hrají na honičku? Je to obraz i celého našeho života?

"Honíme" se neustále navzájem, honíme čas, honíme druhé, honíme sebe?
Je opravdu vše jen honička za větrem? (Víte, kdo to řekl nebo kde to bylo řečeno?)

19. 1. 2017

Perličky

Chodíme po světě, s rukama v kapse, sníme si o samé velké lásce či láskách,
a v té chůzi, v této naší pouti, se neustále setkáváme s druhými lidmi.
Některé dokonce hodnotíme.
Jací jsou, jací nejsou, co umí, co neumí, co dělají nebo co nedělají, co by měli nebo co by neměli dělat, umět (či neumět).
A škatulkujeme. Nezbývá nám některým nic jiného. Musíme. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět... nebo A, B, C, D E, F.... takový je náš svět.
Asi to je k životu hodně důležité.

V naší spíži jsem se potkala s malou myšičkou. Papkala granulky, které jsem tam nachystala. Byla tmavohněděsametová, černý proužek od nosánku až po ocásek, a černými perličkami očí na mě chvíli koukala, než se vytratila. Krásné setkání. Akorát tak trochu na blbém místě.

Máme to tak i v životě, v setkávání s lidmi...


Otázky sedmé, lednové:
Přemýšleli jste někdy, jak a podle čeho vlastně hodnotíte, přemýšlíte o lidech kolem sebe?
Rozumíte lidem? Chápete je?
A co na to myška, která není myší, ale myšicí? (Našla jsem si na netu, že je chráněná. Ale co s ní ve spíži?) P.S. Ty granule, na kterých si pochutnávala, jsou totiž otrávené...

17. 1. 2017

otázky

Svět je plný otázek.
Někdy mi připadá, že všude jsou jen samé otazníky.
A kde je nějaká pravda? Existují vůbec nějaké pravdivé odpovědi?
Prolétáme si jen tak, putujeme si každý jen tak, tím svým chaosem...
Co vlastně ve svých životech chceme?


Otázky lednové šesté:
Už jsem se ptala, proč je štěstí muš-ka jenom zlatá. Ale co to vlastně je, to štěstí?
Měli jsme už tady chuť žít podle P. Teilharda de Chardina i jeho příčiny zla. Znáte jeho "teorii" štěstí? (nápověda - v publikaci Vychovávám nebo přímo v jeho dílku na netu.....)
A otázka jiná, znáte autora?: 
Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse, 
také můj svrchníček byl pouhou vidinou,
můzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou!
a přitom snil jsem jen o samé velké lásce.

15. 1. 2017

Krátká nedělní pohádka

Žila byla kdysi malá holčička, která chtěla všemu porozumět.
Žila byla kdysi zralá žena, která si myslela, že porozuměla.
Žila byla stařena, jejíž moudrost spočinula v tom, že pochopila,
že ničemu nerozumí.
Ani životu, ani lásce, ani smrti.

14. 1. 2017

Fackování

Svět fackuje tě a tak mu to vrať... zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní.
Ha, jsme prý fackováni životem.
Ale prý škoda každé rány, která padne vedle.
Cokoliv nás zraní, poraní, cokoliv nás profackuje, k našemu prý dobru dobré je.
Jak hezky se to říká, jak hezky se to radí, jak hezké to je moudro,
pokud zrovinka neležíte v slzách schouleni pod těmi ranami.
Také to tak vnímáte?
Nejkrásnější však je z těch slzí znovu povstát a dále jít...

Otázky páté lednové:
Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí. Myslíte si, že je to pravda?
Znamená podle Vás odpustit také zapomenout? Nebo jinak - v čem podle Vás odpuštění vlastně spočívá?
Znáte nějakou pohádku o odpuštění?

12. 1. 2017

Výchova.
Často si říkám, - jak, proč? Umíme to? Jak to s ní vlastně je?
Jaké rady, pravidla, co, kdy, jak, vlastně platí?
A čím jsem starší, tím vím, je to složité. Složitější, než se na první pohled zdá. Až mě to někdy děsí.
A přitom jak si myslíme, že zrovna toto umíme. Vždyť stačí intuice...
Achich jo....

Otázky páté, lednové, dnes složitější, nápovědou ze skript:
1. Jaké znáte "rady" či doporučení k výchově dítěte podle J. Prekopové? Prosím, vyjmenujte.
2. Vyberte si z těchto doporučení tři, které vás nejvíce zaujaly, a prosím blíže vysvětlete, jak jim rozumíte.

11. 1. 2017

Hraješ si se mnou
jak kočka s myší
pištím, pláču, skučím
duševně se mučím

a Ty si jen hraješ.
Jsem pro Tebe ničím?

(Jen počkej, zajíčku
však Tě jednou zničím)

Kočka a myš

Přiznám se. Mám ráda zvířata. Ale zase ne až tak, že bych je nejedla. Klidně bych mohla být vegetarián, nebýt kuřat, krůt, prasátek, kraviček a volů (? - ty taky jíme?) a spol. Klidně bych mohla. Ale chutnají mi.
V naší rodině se to ale - možná i mou láskou, dovedenou do extrémů, a vzorem, modelem rodiče - hemží vegetariány i vegany.
Nechápu to, ale budiž.
Mám zvířátka ráda. Prý jsou na tom líp než lidé. Nezabíjejí se jen tak, ty němé tváře, žijí přítomným okamžikem, tedy ani to utrpení druhých neplánují dopředu, nechtějí ovládnout druhé...
ehmm
Naše kočka Mandy číhá u špajzu v kuchyni. Pozvala jsem ji dovnitř hned po té, co jsem uviděla několik myších bobků na místech, kde by být myšičky opravdu neměly.
Netrvalo ani deset minut, a kočka podivně mňaučela. Chytla ji. Na její poslední cestu životem té myšičce něco vyprávěla, pouštějíc ji a znovu ji chytajíc, honící ji po kuchyni, laškujíce v té hře o život, kterou ta myš nemůže vyhrát.
Nakonec ji zakousla. A sedla si k misce s granulema, aby jako konečně posnídala. Nezabila tu myš z hladu, z potřeby jídla, z potřeby přežití. Prostě jen tak.
Moje milá kočička. Splnila úkol.
Nechtěla bych být myší v kočiččiných hrátkách ani za nic...




10. 1. 2017

Zvířátka.
Kdysi dávno jsem četla super humornou knížku O mé rodině a jiné zvířeně G. Durrella.
Po letech jsem ji znovu otevřela - a už tak humorná mi nepřipadala.
Zvláštní, jak na stejné příběhy nahlížíme s odstupem let jinak. Jak také na "děj" knih zůstávají pouze vzpomínky.
Najednou se mi zdálo, že ten jeho humor je prodchnut podivným smutkem. A po zahynutí asi tří zvířátek v průběhu tří stran jsem odmítla tu jeho knihu dál číst.
A teď si uvědomuji - volala jsem hned někdy ve dnech kolem Nového roku bratrovi, a on mě naprosto vyděsil, když v telefonu polykal slzy. Co se děje? Vyděsila jsem se."Ale, dívám se na film Hačiko, příběh psa...." - příběh psa, který 9 let čekal každý den na stejném místě na svého pána, který umřel... a tudíž se dočkat nemohl.
Jsou smutné příběhy plné našich blízkých přátel, zvířátek...
Život je vůbec plný smutku.


Otázky lednové čtvrté: 
Mají zvířata duši? A co o tom víte?
Jak to bylo ve vztahu ke zvířatům v historii? 
Co vás z této historie vztahu ke zvířatům nejvíce zaujalo?

9. 1. 2017

Kohout

Venku mrzne, doslova až praští. Tedy v kloubech, v kostech. Zkuste se projít v tom mrazu jen tak nalehko, a zjistíte, že to rčení je pravdivé.
A v té mrazivé zimě, nad ránem, v teplé posteli, vás probudí nečekané.
Kohout!
Podivný zvuk prochází celým domkem, a ze snů vás vytrhne tak, že vytřeštíte oči.
Ono v tom mrazivém ránu domkem kokrhá kohout! A to tak, že řvaní páva je proti tomu rajskou hudbou.

To můj děda, tedy otec, kterému je devadesát, má ve své předsíni malého zakrslého holandského kohoutka. Nastěhoval se, tedy ten pták, ne děda, do té předsíně počátkem podzimu a rozhodl se, že právě toto místo je tím pravým místem k jeho kohoutímu žití.
Tím kokrháním dává najevo, že je očividně spokojen.
Anebo ne? Proč vlastně kohout kokrhá?
A navíc teď, v této hodině a době?
Víte to?

7. 1. 2017

Co bylo, bude

Další sobota :-)
Před týdnem byl poslední den v roce, před 14 dny byl Štědrý večer.
Vše to už "bylo."
Achich jo.
A teď co? Co bude?
U nás tady krásně mrzne, před chvílí zvonila skupina dětí se zpěvem Tří králů, na dveře dali nápis s novým letopočtem...plus K+M+B...
Jsem sama doma a je mi tak nějak smutno na duši. V rádiu hraje Impuls staré české písničky (tedy ty z těch 70.-80. let). Před týdnem v tuto dobu nás tady v této místnosti bylo 21...
Proč je život pořád jen o tom, co bylo a co už teď není?
Taky naše pouť za chvíli skončí. Ani se nenadějeme, a taky bude minulostí.
Asi bych neměla poslouchat ty písničky z minulosti a pustit si něco současného a nemyslet na to, co bylo, ale jen na to, co bude.
Bude-li :-)


Otázky třetí lednové:
Jaký je rozdíl mezi moderním a postmoderním světem?
Víte, kdo řekl, že smysl života spočívá v naději, že život má smysl? (tuším, že odpověď najdete ve skriptech)
A co na to Angelika? :-)) (tuším, že odpověď rovněž najdete ve skriptech)

5. 1. 2017

Epifanie

Neodpustím si dnes úplně jiné zamyšlení než obvykle. Snad mi to odpustíte. Týká se zítřejšího dne, křesťanského svátku, který mě svou myšlenkou, která je v něm skryta, již léta fascinuje.
Epifanie, neboli zjevení.
Tři králové jdou k nám, štěstí, zdraví vinšujou nám.
Takový zvláštní svátek. Příchod tří králů, tří mudrců, kteří se pokloní před Ježíšem - dítětem jako Králi všech Králů, Pánem všech Pánů. 
Tento den je završením adventu, Vánoc, završením příchodu Spasitele na zem. Je o poznání - ano, to je On.
Je o radosti z toho, že On je. A neví to jen město Bethlehem, neví to jen ti okolo jesliček, ví to celý svět. Vždyť mudrci přišli zdaleka. Byli vedeni hvězdou, která je neomylně přivedla až sem, k dítěti v jesličkách, se kterým zanedlouho budou jeho rodiče prchat do bezpečnějších míst, aby jej zachránili před nenávistí jiného panovníka, Heroda.
Také my - také nám - bylo dopřáno toto "zjevení." Víme, že On je. Skláníme se před ním. Zjevení uchvátilo naše srdce a proměnilo naše životy.
O tomto je křesťanská Slavnost Zjevení Páně, den, kdy vzpomínáme na tři krále. 

Je to o poznání, že tento svět, náš život v něm, má smysl.
Téměř závidím...


Otázky druhé, lednové, na životní smysl zaměřené: 
1. Má náš život nějaký smysl?
2. Potřebujeme k němu nějaká taková "zjevení?"
3. Tři králové mají svůj krásný smysl v tříkrálových sbírkách. Některé tradice však původní smysl smývají. Jde o to i v tomto případě?
4. Věříte ve zlidovělou sílu tradic?

4. 1. 2017

zebe zima z nebe
srdce je pusté
ve tmě
hledá Tebe

hoří hvězdy
na nebi
zima je v nebi
ne na zemi

zebe zebe zima z nebe
hledám koho?
Tebe přece, Tebe

3. 1. 2017



Už se blíží, jdou zdaleka,
dlouhá cesta je neleká,
přijdou až k nám,
vzácné dary dají nám...

splní nám naše krásné sny
a pak opět zmizí
v šedivém toku
našich všedních dní

První lednová

První lednové zastavení. Přehoupli jsme se v naší pouti do roku 2017.
Takové to je celkem pěkné číslo. Myslím ta 17, že ano.
A leden, měsíc takového toho podivného prázdna. Jak jsem načrtla už v prvním lednovém příspěvku. Jako kdybychom stáli na kopci a teď sešupem dolů. Až takový mám pocit.
Divný život.
Lepší je snít si. Jejda, vidíte, málem bych zapomněla - víte, že podle staré pověry se sny, které se nám zdají od štědrovečerní noci do Tří králů splní?
Takže lidé, moji milí poutníci, sněte!:-)

Zeptám se tedy prvně lednově:
Jak rozumíte pojmu logika srdce?
A co na to Rusalka? Alias Malá mořská víla?
Je láska pouhý sen, iluze, jen slovo?

2. 1. 2017

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Pojedeme z kopce dolů....
vyhneme se karambolům

padá sníh, padá sníh
zima promění se v smích...


Pročítám si vaše putování, usmívám se, ale nejen to, občas mě i dojímáte, skutečně až k slzám. Jedna z posledních prosincových otázek byla zaměřena právě na otázky. A tak mě napadlo - sice vím podle statistiky na blogu, který článek je nejčtenější, ale přesto mi to nedá, a položím otázku dobrovolnou, a navíc, jen pro mě ze zvědavosti - které "povídání" k otázkám se vám prozatím nejvíce líbilo? (Tedy, pokud se vůbec líbí...)