Již na cestě 2

 Botičky.

Musím se usmívat. Kam se asi ztrácejí? 

Usmívat, protože plakat nad vší tou ztrátou nejde. Slovy básníka, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. Ale - jak nepromarnit tento čas nám daný? Své konce a své počátky?

Tak tedy na cestu bereme ještě i své baťůžky. Baťůžky z dětství. Někdo kufry, kabelky, tašky, krosny, malinké příruční kabelky ....jak se jim to jen říká? - psaníčka? Co v nich asi z dětství máme? Vzpomínky, zážitky, bolesti, svá traumata, své radosti, své slzičky i smích, svou úzkost a strachy. To vše si s sebou bereme na cestu. Někdy i ta příruční malá kabelka, i to psaníčko, bývá velice těžké... k neunesení. A je třeba mít někoho, kdo nám pomůže je nést, chceme-li jít dál...

No jo. Kdo tedy jsme? Bytosti obtěžkané baťůžky a obuté do botiček... na cestě.

Otázky sedmé, baťůžkové:

1. Opět velice osobní, k zamyšlení hlavně pro Vás samotné: co se skrývá ve Vašem baťůžku? :-))

2. Po velké radosti bývají starosti. Myslíte si, že toto rčení platí, že je pravdivé?

3. A jen tak pro uvolnění: uměli byste tu obtěžkanou bytůstku nakreslit? (Pokud ano, prosím nakreslete :-))

4. O kterém básníkovi a o kterou báseň v našem povídání jde?

Již na cestě 1

První adventní neděle. A první svíčka na adventním věci. A nevím jak u vás, ale u nás také první sníh. No sníh, takové bílé něco, co se po dopadu na zem mění v mokré vlezlé cosi. Ale i tak, atmosféra odpovídající tomuto dni. A v televizi běží Kameňák 3. A za dveřmi prosinec. A barborky, Mikuláš, Lucie a Vánoce. A.. a... a ...čekají nás samé hezké dny. Jen v duši tak trošku nedovoleno a smutno. 

Otázky šesté, adventně laděné: 

1. Kdo jsme? Kdo jste? 
2. Otázka možná až příliš osobní: Na co v životě čekáte? Čekáte-li vůbec na něco? 
3. A otázka reminiscentní, nejoblíbenější z loňského putování: Kam se ztrácejí naše botičky?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ke komentáři k tomuto textu a k otázkám: Ano, dnešní první adventní svíčka, zvaná svíčka proroků, je svíčkou naděje, svíčkou očekávání. Proto už jsme na cestě, nejen na jejím počátku :-)) Už jdeme s nadějí, se zapálenou svící v nás samotných. Už nemáme jen botky samochodky, už jdeme po svých, ve svých botičkách...

K lepšímu uchopení otázky o botičkách vizte text z loňského roku:

A nejen na tlumok, ale také na boty, na boty nesmíme zapomenout.
Sbalím si na cestu své stařičké, ošoupané botky.
Vzpomínám, kdysi dávno - ach, dávno, dávno již tomu - smutně podotýkám s Boženou Němcovou,
v naší kůlně na zahradě, kde měl strejda svou dílnu, visely na zdi malé bílé dětské botičky.
To jsou tvoje, když jsi byla maličká, tvoje první botičky, - říkával někdy, když bafal z fajfky.
Takové malé bílé capajdy.
Vzal je čas, nebo nevím vlastně co, asi se už dávno rozpadly v prach.
Dnes vodívám svou vnučku do školky, a najednou, zrovna dneska, jsem tam u ní v šatní skříňce takové botičky viděla.
Co je to? zeptala jsem se.
A ta malá ani ne pětiletá střapulena mi odpověděla, no přeci moje botičky, když jsem byla maličká. Nechceš si je zkusit?
A pak rozvážně dodala: asi ne, už jsi stará, že, babičko.
Stará? Ne, nejsem stará, jen mi trošku jako tobě povyrostla nožička...

První zastavení - intermezzo

 Ztichl celý svět. Zahalil se do závoje tajemna. Tajemného příchodu.

Možná to ono přijde. Možná přijde to nepojmenovatelné, záhadné, nezachytitelné. To nevyslovitelné a vymykající se rozumu vezme na sebe podobu člověka. Podobu dítěte.

Lidé se zastaví, zpomalí, nadechnou. Budou v očekávání. V očekávání tajemného příchodu. Všechno se roztočí v tajemném circumambulantio. Hvězdné nebe nad námi a všechny možné i nemožné světy zpomalí svůj dech a tep. A pak se opět rozjedou naplno.

Je advent. Doba čekání. Doba čekání na příchod smyslu všeho. Na čí příchod? 

 Ano, víme. Jméno toho smyslu je láska.

Sedám si na koště čarodějnic, a prolétávám chaosem

a marně hledám odpověď, kdo jsme my lidé, 

kdo vlastně jsem

Na počátku 5

Život venkovních koček je zvláštní. Nikdy nevíte, jestli druhý den ještě budou. Aspoň u nás tomu tak je. 

Ráno vždy počítám, jestli doběhnou všechny čtyři, večer opět přepočítávám. A když jsou všechny, svět je v pořádku. Když nejsou, něco je jinak...

Někdy večer, když na ně zapomenu, drápou se do venkovních dveří a věší se na jejich okénko. Nebo skáčou ze stříšky s ohlušující ránou na náš okenní parapet. Co je to? Ptá se malý vnouček. Ale, jen kočička. A znovu prásk! prásk! Kočička? Zeptá se klouček, malý to vnouček. Asi ano, doufám, že na okenní parapet neskočil třeba slon. Protože i tak to někdy zní.

V kuchyni pod nohami proběhla myšička. I jdu pro ty dravce, aby s tím něco udělaly. Kočka si lehne, opře hlavičku o packy a dělá, že něco dělá. Ale výsledek je nulový. A když jí zpitomělá nevědoucí a nic netušící myšička proběhne kolem paciček, jen lenivě jednu z nich vztáhne směrem k ní a udiveně se na mne zakouká, co to jako má být. Ale když zavřu dveře, a nechám ji samotnou, je patrně náhle pánem situace ona, a i s myší se dere ven.

Nechtěla bych být myšičkou v prackách koček ani za nic. I když - někdy si tak v prackách světa i připadám. 

Tož takové to je. 

Myšička? Zeptá se vnouček. Ano. 

Kočička a myšička. 

Je dobře, že o tom, co dělají, nemá ještě tušení... napadne mě. Je občas dobré být dítětem.

Otázky páté, na skripta zaměřené: 

1. Jak chápete postmoderní svět a jeho symptomy circumambulantio a panem et circences?

2. Kdo řekl, že bloudíme dnes domem světa? Že jsme bezdomovci ve svých vlastních domovech? 

3. A proč to?

Na počátku 4

 Náš svět. Ten lidský... protože jsou světy různé...

Ten současný je prý postmoderní. Dle profesora Palouše žijeme ve světověku. Dle jiných autorů žijeme v informační společnosti s prvky udržitelného rozvoje.

Uff.

Žijeme s nebem hlavou, s nohama na zemi, s láskou. Co chtít více? Možná pořád sluníčko, pořád radost, pořád štěstí, pořád spokojenost, pořád zdraví. Ale tak nějak takto to ne vždy funguje. To slunce je kolikrát zakryto mraky, z nebe místo slunečních paprsků padají proudy deště, v srdci - v srdcích - je místo radosti smutek, stesk. Neveselo, truchlivo. Něco končí, něco začíná, a my žijeme v tomto kolotoči dnů, dokud se ten náš kolotoč nezastaví. Zvláštní to věc. 

Otázky č. 4.: mýtické, postmoderní, těžké: 

1. Co si myslíte o Prométheovi v souvislosti s postmoderním světem?

2. Co míníme sdělením, že děti jsou oběti boha Molocha?

3. Kterou starověkou báj máte od dětství nejraději? A proč? Souvisí báje a mýty s pojetím současného světa?

Na počátku 3

 Svět, ve kterém žijeme.

Tradiční, moderní, postmoderní.

Smutný, veselý, nebezpečný, relativní, bez jistot; plný bolesti a utrpení. Slzavé to údolí...

Plný nádhery a krásy. Krásy přírody, i té civilizační. Plný radosti. Avšak pamatujme na jedno staré přísloví: po každé radosti přichází starosti. Učili se to již děti ve škole Jana Vlastimíra Svobody v první polovině 19. století. Jinými slovy to říkal již sv. Augustin:  nešťastný touží po štěstí, šťastný se bojí, že o své štěstí přijde... nepokojná jsou naše srdce.

Nepokojný je tento svět. Ale nemůžeme vzít naději jiným. Nemůžeme vzít naději dětem. Ono se nám možná i na-děje být spokojeným a šťastným, a to v jakýchkoliv podmínkách. Aneb: člověk si zvykne i na šibenici. Tím se liší od ostatních živočichů. Mírou své adaptace...

Jaký je tento svět? Ne jaký si ho uděláš, takový ho máš. To ne. Ale je prostě a jednoduše "náš."

Nad naší zahradou létají hejna havranů. Všude je slyšet to jejich téměř zlověstné krá, krá, krá... Malé černé kotě seskočilo ze zídky a zmizelo v okrasných keřích naší zahrady. V kbelících s vodou pro koně je vidět námraza. Udivená magnolie vyrašila do světa s pupeny. Brzy umrznou..., prostě c´est la vie...

Otázky třetí, "našovní":-)

1. Jaký je svět, ve kterém žijeme?

2. Znáte nějaké "teorie" současného světa?

3. Pokud ano, pak: jaké, které, čí? 

4. A otázka navíc, jen tak: Víte, kdo řekl, že : svět je v tlapkách koček?

Na počátku 2

Obula jsem si botky samochodky, setřásla ze sebe prach každodennosti, nadechla se, utřela slzy beznaděje a dala se na pouť - za nadějí.

Uff.

Filosofie. Čím je? Kdy jsem se s ní setkala? S takovou tou paní v bílém, v průsvitném závoji, který mění barvy, paní, která se volně vznáší v oblacích a pak chvílemi prudce padá k zemi... A rozbíjí si o ní svá krásná ústa, plná moudrosti a lásky.

A my lidé, diváci (?), se ji snažíme zachytit, zachránit, uchopit, pofoukat bolístka? Nebo ji pozorujeme jen z dálky, jen s úšklebkem, co to jako má být...?

Filosofie. Údiv nad nesamozřejmostí samozřejmého. Láska k moudrosti, moudrost z lásky. Pohádka pro děti?

Obujme si botky samochodky, nebo naskočme na koště čarodějnic a vydejme se pěšky, krok za krokem, létajíce vzhůru a padajíce na zem

za nadějí...

Otázky druhé, vzdušně se vznášející:

1. Je filosofie vědou?

2. Je život vědou?

3. A co na to brouk Pytlík? (a vůbec všichni broučci?)

Na počátku - 1

 Na počátku.

Kolikrát jsme v životě na novém počátku, v nových začátcích? Někdy nám dny plynou tak docela stejně, beze změn, den za dnem. Bez nových počátků. A někdy jsou plné překotných událostí, že je ani zaznamenat do paměti přímo nejde...

Samozřejmé se prolíná s nesamozřejmým. A jen v některých chvílích nám náhle dojde, že ty samozřejmé věci, lidé, děje kolem nás vlastně vůbec samozřejmé nejsou. A o tomto (prý) je filosofie. O tom údivu - že jsme, že jste, že žijeme tady a teď, že... vše je tak, jak má být, ve své nesamozřejmosti samozřejmého. 

Buďte vítáni na naší samozřejmě nesamozřejmé cestě. Nazvala jsem jí cestou, putováním s nadějí. Protože naděje je tou, co umírá poslední?

Otázky první, počátkové: 

1. Jste na počátku s filosofií nebo jste se s ní už někdy setkali? A jaké to Vaše setkání bylo?

2. Čím je pro Vás samotné filosofie? Je podle Vás v dnešním světě potřebná?

Putování s nadějí 2020

 Podzim je opět tady. Podzim 2020.

A s ní - s každým putováním, s každým obdobím jak v životě, tak i v tom ročním, je uchována naděje.

Naděje na to, že bude... vše dobré, co bylo, co je, i v budoucnosti.

Je to naše životní pouť. 

Vítám vás všechny, snad nám naše společné putování, znamenající jen malý úsek života v současné době, bude příjemné.

Takže od zítřka 😊, vzhůru na cestu...