30. 12. 2009

Pročítám a postupně píšu a odpovídám :-)

Dobrý den všem,
tak jsem se konečně "vzpamatovala" ze sváteční atmosféry, a sedím nad vašimi pracemi, pročítám a postupně komentuji.
Ti, kteří mají zkoušku či zápočet hned v prvním týdnu nového roku, dostanou včas vědět, co a jak. Nebojte :-)))
zatím zdravím a přeji pohodový předposlední den v roce,
mp

22. 12. 2009

PODĚKOVÁNÍ

Dobrý den, všechny moc zdravím a děkuji za všechna zaslaná zastavení a seminární práce. Mám tím zaplněny obě mailové adresy :-), zatím jsem na žádné zastavení nereagovala, jen ve volných chvílích pročítám.... a moc za všechno, co jste napsali, děkuji.
Určitě čekejte, že se každému z vás jednotlivě ozvu,
zatím se mějte před Vánocemi překrásně,
Miriam Prokešová

13. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté šesté
Dobrý večer,
takže i my jsme na konci našich zastavení a pouti. Od rána mi už přicházejí vypracované odpovědi. Moc, moc děkuji. Je to docela pěkné počteníčko :-)
Postupně budu na všechny zvlášť odpovídat, takže se nebojte, jak to bude se zápočtem - dám všem včas vědět.
Děkuji Vám všem za Vaši cestu a za to, že jste měli tu trpělivost a vydrželi někdy se opakující otázky.
Přišel čas na tu poslední:
Otázka č. 26 hlavní a poslední: Byla pro Vás osobně naše zastavení přínosem? Máte pocit, že aspoň "něco" Vám z pedagogiky v hlavě utkvělo a že to vše mělo svůj smysl?
Mějte se jinak moc krásně,
mp

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté šesté
Takže je čas loučení. Je to zvláštní, ale je mi smutno - nemám loučení, ať už je v jakékoliv podobě, ráda. Takže se neloučíme :-) A navíc se s Vámi kvůli nesplněnému slibu ještě loučit ani nemůžu - slíbila jsem, že vám sem na blog dám krátké texty k jednotlivým filosofům k dějinám filosofie, ale ještě jsem se k tomu nedostala - nějak mi nezbyl čas....
Takže i pokud dnes ukončíme naše zastavení v putování, budu tady v těch textech pro vás každý den pokračovat. Už nebudu muset vymýšlet otázky :-), tak snad to zvládnu...
Jinak moc děkuji všem, kdo jste tady se mnou byli a kdo tady jste a moc se těším na vaše odpovědi.
Mějte se zatím krásně,
mp
Otázka č. 26 hlavní: Vyberte si jedno jméno z filosofů 20. století a napište, v čem Vás zaujal.
Otázka č. 26 vedlejší: Která otázka se Vám osobně nejvíce líbila a která se Vám zdála být nejtěžší?
Otázka č. 26 jen tak: Byla pro Vás osobně tato naše zastavení přínosná? Máte pocit využitého nebo naopak promarněného času? Napadá Vás něco na závěr, co zde řečeno nebylo a být mělo?

12. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté páté
Kdosi kdysi řekl, tuším, že Dostojevský, ale nevím to určitě, že člověk je člověkem dokud se ptá. A jak jste si asi všimli, pedagogika a učitelské povolání a vůbec pedagogická činnost je ve své podstatě založena na otázkách.
A dá se ptát různě.
A ptát se dobře je umění.
Věděl to již Sokrates a víme to i učitelé dnešního věku.
Ptám se na všechno, kudy chodím - a odpovědí se mi dostává málokdy. A že jsem jich v mém životě už slyšela! Ale na ty otázky, které si kladu já, odpovědi zase až tak moc často neslyším.
Možná chodím po světě slepá a hluchá, tak proto. Nebo opačně - mám oči vyvalené k dívání až moc a uši nastřažené až tak, že přes to úsilí už ani vidět a slyšet není.
Achich jo.
Takže si kladu otázky a na odpovědi čekám...
snad jednou přijdou....
Otázka č. 25 hlavní a slídící: Snažila jsem se otázky oživit již tím, jaký název jsem jim dala. Který "název" otázky se Vám osobně nejvíce líbil a proč?
Otázka č. 25 protivně zkoumající a asi otravná: Dokázali byste spočítat, kolik různých názvů otázek v pedagogickém zastavení jsem použila?
Otázka č. 25 tentokrát normální, přesto zvídavá: A nad kterou otázkou jste se nejvíce v dobrém či ve zlém "pozastavili"?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté páté
Ani se mi nechce věřit, že jsme téměř na konci. Dvacet pět zastavení - a jakoby nic. Aspoň mám ten pocit.
Čeká nás zápočtový týden a pak Vánoce... a už se těším, až si budu v tom vánočním čase číst vaše odpovědi a co se všechno dočtu a co nového se dovím. A jestli mi z toho půjde hlava kolem nebo jestli to bude v pohodě. Bojím se, že jsme toho moc nestihli :-)
A budu si u toho čtení pojídat cukroví a vánočku a poslouchat koledy a spokojeně odpočívat.
A čas bude ubíhat u televizních pohádek a se všemi našimi dětmi, kteří se přes svátky u nás sejdou.
Je toto důležité pro filosofii?
Je pohoda a pocit štěstí součástí filosofického myšlení?
Zbytečně se ptám, protože to vím - je to téměř základ všech filosofických otázek....
Otázka č. 25 hlavní? Je na Vánocích něco filosofického? Pokud ano, dokážete to vysvětlit a vyjádřit?
Otázka č. 25 podivná: Co si myslíte, měli filosofové rádi Vánoce? Jak asi vypadaly "Vánoce" filosofa?
Otázka č. 25 přepodivně zvídavá: Mají dějiny filosofie pro Vás samotné nějaký smysl, a to nejen o Vánocích?

11. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté
Někdy se zdá, že je život jen a jen o práci. Někdy ta práce přerůstá přes hlavu. Někdy až moc.
Pomáhají mi myšlenky - jak jinak - Jana Amose. Ani nevím, čím to je, ale tak se mi tak nějak ten pán pořád motá do života.
A když mám moc práce a spěchám, občas mi prolétnou hlavou jeho slova: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." No a protože nejsem hovado, tak se uklidním a nekvaltuji. Protože proč, že jo.
A když mi přerůstá práce přes hlavu až tak, že se mi roztřesou ruce, vytanou mi na mysli další jeho slova: "Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci!" No a protože nejsem to hovado, jak už jsem vzpomínala, ale člověk, tak mi nezbývá nic jiného než pracovat. Však k tomu jsem, no ne?
A když mě bolí svět a říkám si, proč zrovna já musím žít to, co žiju, tak mě utěší opět slova Amosova: "Stůj v lose svém až do skonání svého, a to, co jsem ti připravil, přijímej s radosti!" (či tak nějak).
A tak se raduji, protože co jiného mi také zbývá. A myslím, že to nezbývá jen mně, ale nám všem...
Otázka č. 24 hlavní a těžká: Nevím, jestli se opět neopakuji, ale víte, jak souvisí slova resilience, frustrační tolerance a vulnerabilita s výchovou?
Otázka č. 24 náročná k přemýšlení: A jak s výše uvedenými otázkami souvisí slova básníka J. Mahena: Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj?
Otázka č. 24 doplňující pedagogická: Můžeme děti vychovávat k víře, že ať se děje co se děje, po každé noci slunce vyjde? Pokud ano, jak?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté
Určité kouty země bývají, nebo bývávaly něčím typické. Třeba v Portugalsku mě fascinovalo ranní i večerní zvonění zvonečků ovcí, vybíhajících na pastvu či z pastvy. Jak se to krásně neslo krajem, typické zvonění zvonečků doprovázené ovčím bekotem. Bylo to pěkné a romantické.
Nebo v jižní Francii, v Provence, tam zase neustále - nedá se to říct jinak - řvaly cikády. Až cestou směrem na sever postupně utichaly, až utichly zcela.
A bývávalo mi líto, že u nás nic z toho není.
Ale - celý podzim, a že byl letos krásný, mne na zahradě doprovázelo kejhání hus od sousedky. Kejhaly až tak a tak často, že jsem to skoro nevnímala, jen návštěvy se občas pozastavily nad tím podivným zvukem.
A teď v zimě, nevím jak u vás, ale naším krajem se neustále rozléhá krákání vran. Je jich všude plno, na zahradách, na cestě, na plotech, na stromech.... na obloze... A jejich krákání je slyšet hned zrána, přes den a tuším i zvečera. Někdy zní zlověstně, ale protože sluch si na ten zvuk rychle přivyká, tvoří každodenní kulisu našeho života.
Takže asi každé místo světa má nějaké to své kouzlo. Zvonění zvonků, zpěv cikád nebo krákorání vran.... romantiku a poezii jde najít všude.
Jen se umět dívat a vnímat...

Otázka č. 24 hlavní: Gabriel Marcel řekl, že milovat druhého člověka znamená "říci mu: Ty nikdy nezemřeš!" Jak tomu výroku rozumíte a znáte Vy sami nějaký pěkný citát o tom, co je láska?
Otázka č. 24 zjišťující: Kdo to byl Gabriel Marcel?
Otázka č. 24 jen tak namátková: Může krákorání vran souviset s filosofií a s životním pocitem?
P.S. Prý to nejsou vrány, ale havrani, protože vrány prý žijí v páru a havrani v hejnech. Tak teda nevím. Z toho plyne další otázka: čím se liší vrána od havrana a co nám to tady vlastně krákorá?

10. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté třetí
Hádalo se moje ID
s tím mým vlastním egem
o tom,
jak ten život
přece jen
ruku v ruce svedem.
Id chce to, a ego "ono"
je to práce hrozná
superego někde shůry
co je dobré
pozná.
Moje ID si nedá říct,
moje ego pláče,
superego nakonec vždy
samo to odskáče.
Možná, že to moje ego
časem zvládne ID
a pak podle superega
budem - budu
možná skvěle žít....

Otázka č. 23 hlavní protivně vlezlá a netaktní: Hádá se často Vaše ID s egem? A co myslíte, výchovou s tím něco svedem?
Otázka č. 23 zjišťující: A co na to S. Freud, a Jung a Adler?
Otázka č. 23 pro srandu králíkům: Líbí se Vám "básnička"? Zvládlo by Vaše ID s Egem za účasti Superega podobnou? (pozn. těším se.... :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté třetí
Dneska jsem procházela náměstím u nás v Ostravě a snažila se vnímat tu zvláštní atmosféru blížících se Vánoc.
Mám ráda toto období. Období, kdy se mi lidé zdají být jiní.
Kolikrát o tom přemýšlím, o čem jsou vlastně Vánoce.
O víře v dobro a v lásku, která se narodí,
protože kdysi dávno se už narodila, a tudíž je s námi napořád,
o lásce mezi lidmi, která by také měla přetrvávat,
nebo o dárcích, které si dáváme, protože jsme sami byli kdysi dávno obdarováni?
Jsou o něčem, co přetrvává nebo naopak o tom, co neustále pomíjí?
Na Slezské se dnes vypouštěly balónky, bylo jich více než tisíc. Taky jsem tam stála a jeden vypustila k nebi
a něco si tajně, jako spousta dětí kolem mne, přála.
Vzlétly k nebi a postupně mizely kdesi vysoko nad Ostravou.
I s těmi "myšlenými" přáníčky.
A přiznám se, že se svařeným vínem v plastovém kelímku a v prazvláštním dojetí nad mizejícími balónky jsem měla pocit,
že takto nějak vypadají i Vánoce.
Trvají jen chvíli, a zmizí někam pryč...
nakonec tak, jako všechno na světě.
Otázka č. 23 hlavní posmutnělá: Myslíte si, že všechno spíše pomíjí nebo naopak vše trvá? Existuje čas?
Otázka č. 23 doplňující smuténkově nadějná: A myslíte si, že vše kolem nás je jen iluze a "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého?" (G. Leopardi)
Otázka č. 23 vesele tvořící a těžká: Víte, kdo byla bájná tanečnice Mája a jak souvisí s výše položenými otázkami? A uměli byste ji nakreslit?

9. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté druhé
Dneska na semináři mne napadlo, co všechno bych tady měla ještě napsat a tím pádem i stihnout. Asi deset dalších témat to bylo. A teď sedím u počítače - a nic. Tak nějak to nemůžu z toho mozku vylovit. A tak krásné myšlenky to přitom byly. A jsou fuč.
Taky se Vám to stává? :-)
Probrali jsme letem světem alternativní školy, a směry, které ovlivnily pedagogiku ve 20. století, a pak pár nedodělků... a k některým tématům jsme se nedostali vůbec, třeba k systému školství v ČR.
Což mě mate. Protože by to mělo být podstatné a my se k tomu nedostali.
A k výzkumům v pedagogice a k dalším více méně podstatným věcem.
Nemáte dojem, že by semestr měl být delší? :-) Aspoň jednou tolik? :-)))
A zkoušky o to objemnější a těžší?
Vím, provokuji.
Ale....
no jo, no
Otázka č. 22 hlavní: Která z alternativních škol by Vám osobně byla nejsympatičtější a proč?
Otázka č. 22 troufalá: Prosím, našli byste na netu systém školského vzdělávání v ČR a v odpovědi mě s tím seznámili?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté druhé
Tak tak nějak jen prolítáváme dějinami filosofie a mně z toho začíná být úzko. Ani náhodou se nedá všechno stihnout, a ten "průlet" myšlením si někteří filosofové určitě nezaslouží. Říct k některým jen pár slov a jít zas o dům - filosofa - dál, pane jo, to je hrůza...
Takový Hegel, Schopenhauer, Nietszche, Kierkegaard, ti by každý sám byli krásným tématem na celý semestr. A nejen oni.
Asi mi to nebudete věřit, ale mě to bolí... za sebe, za ně, i za vás, studenty. A přemýšlím, jestli vám to vůbec něco dalo, proletět jen tak rychle myšlením jiných. A jak to na poslední chvíli napravit. Dá se to vůbec?
Ale na jednom semináři jste mne docela potěšili, když jste se ptali, kterou knihu nejlépe ke zkoušce použít.
Tak snad pilně studujete sami i tak
a já můžu jít s poklidem v duši spát
a o filosofech nechat si zdát

Otázka č. 22 hlavní: Který z výše uvedených filosofů Vás osobně nejvíce zaujal a proč?
Otázka č. 22 vedlejší vtíravá: Máte v sobě světového ducha?
Otázka č. 22 jen tak a odvážná: Obohatily Vás samotné a osobně ve Vašem životě dějiny filosofie? Pokud ano, jak a čím?

8. 12. 2009

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté první

Dvě věci naplňovaly I. Kanta neskonalým údivem - hvězdné nebe nad jeho hlavou a mravní zákon v něm samotném.  A povinnost, která má "tak vznešené jméno".

Mravní zákon v nás nás zavazuje k povinnosti jej dodržovat. Ale je to někdy hodně těžké. A věděl to i starý mládenec pan Kant. Jeli jsme jednou na dovolenou na sever Polska, a já tajně a pak i otevřeně doufala , že navštívíme dnešní město Kaliningrad, bývalý pruský Královec, ve kterém Kant po celý svůj život žil a odkud prý nikdy neodešel kouknout se do světa někam jinam. Protože je to však v dnešním Rusku, nedostali jsme se tam. Ale okolí Gdaňska je prý podobné - vysoké břízy a vysoké nebe nad studenými písčitými plážemi... To odsud Kant zvedal hlavu ke hvězdám a vzápětí se nořil do svého nitra a psal filosofické dílo, nad kterým si studenti zoufají, aby jej vůbec pochopili...

Musel to být zvláštní pán a podivín.

Ale myslím, že milý k tomu. 

Otázka č. 21 hlavní: Jsou Vám filosofové milí? A máte nějakého svého oblíbeného?

Otázka č. 21 nepodstatná: S kterými dobovými filosofy se Kant mohl sejít, kdyby byl býval někdy opustil svůj rodný Královec?





Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté první
Chudák Komenský. Kdyby jen býval věděl, že je v jednom článku spojován s hárajícími pejsky a se S. Freudem, ten by mi asi dal....
A přitom víte, aspoň vy, kdo chodíte na semináře, že se mi vlastně vše tak nějak kolem tohoto pána točí, vždycky nějak podivným způsobem skončím u něj, až mi to je samotné nemilé, jak jsem jím asi posedlá či co :-)
Chtěla bych ale přesto, ať o něm víte něco více než životopisná data.
Minimálně jeho pojetí člověka jako aktivní svobodné bytosti. A jeho pojetí zkroušených srdcí, ve kterých bydlí Bůh. A jeho pojetí tří věcí lidských a co znamenají a jaká je jejich náprava. A jeho pojetí tří světel, které vyzařují z člověka. A vůbec jeho pojetí výchovy a života a lidského osudu a lásky a co já nevím co všechno ještě...
Proč? Protože ho mám ráda a chtěla bych, aby Vy všichni každý jednotlivě taky.... k němu láskou vzplál a pedagogiku miloval :-))
"Když ráno vstanu, láskou ke světu vzplanu, v práci Komenského potkávám, s perfektními lidmi se setkávám" -
Otázka č. 21 hlavní trošku ujetá: A jak to máte Vy samotní s Komenským? Už jste se s ním setkali?
Otázka č. 21 zdánlivě ujetá zcela: Je možné potkat "minulého" člověka?
Pokud ano, jak, kdy a proč?
A není o tomto celá věda i pedagogika?

7. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté
Máme doma boží dopuštění. A tak nevinně to začalo.
V pátek mi prostě zazvonil telefon. A nějaký ženský hlas mi v něm radostně a překotně oznamoval, že: "ony mi obě hárají, představte si, paní Prokešová, ony obě hárají!"
V první chvíli jsem tak docela dobře nepochopila, kdo, kde hárá a co mám jako mít s tím já co společného. Tak jsem se docela blbě zeptala, kdo to jako volá a oč jde.
"Aha, no, já se nepředstavila", pokračoval hlas, který mi vzápětí vše vysvětlil. Ona má fenky maltézáčky a my máme psíky, tož v době háráné to docela k sobě jde.
A bylo to.
Od dnešního rána máme doma opět čtyři psy. Dvě fenky, které mají svůj čas, a dva z toho zpitomělé psy.
A mé nervy v háji, protože ony fakt hárají :-)
Nevím proč, ale myslím na Freuda...
a na antikoncepci :-)
Otázka č. 20 hlavní a rozmarná: Co má Freud společného s pedagogikou a s pejsky?
Otázka č. 20 vedlejší jen tak na okraj: A my? Co máme společného s Freudem?
Otázka č. 20 vtíravě všetečně rozmarná: A J. A. Komenský?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté

Tak, už jsme spolu prošli celkem veliký kus cesty. Jdeme spolu už dvacet dní - ani se nechce věřit, jak to uteklo. Tedy mi určitě, jak vám, to nevím :-)
Sedneme si na chvíli do trávy u cesty a budeme pozorovat svět kolem sebe jen tak. Nepůjdeme odněkud někam, ale budeme chvíli ze svého místa pozorovat kolemjdoucí.
O tom "zastavení se" přece nakonec je i filosofie. Je o schopnosti zastavit se v běhu či v chůzi životem a podívat se z nadhledu na ten okolní svět - i na nás samotné.
Možná to zastavení někdy hodně bolí.
Možná je láska k moudrosti nebo moudrost lásky zastavením se v tom, co nám připadá samozřejmé.
Přítomnost některých lidí a jiných živočichů či věcí nám kolikrát připadá tak samozřejmá, že nás ani nenapadne, že blízkost druhého nikdy samozřejmou není.
A pak ta blízkost pomine a my zůstáváme sami.
A sedneme si na chvíli do trávy u cesty
a čekáme, až
zase někdo půjde kolem a vyzve nás na společné putování světem i životem.
Nebo taky ne...

Otázka 20 hlavní: Sedáváte často v trávě u cesty?
Otázka č. 20 jen tak: Máte stále o čem přemýšlet? Divíte se ještě pořád věcem kolem vás? Vnímáte samozřejmou nesamozřejmost toho, že jsme?
Otázka č. 20 nechutně vlezlá: A co Vaše cesta? Moudrost chytrého je prý v tom, že rozumí své cestě. Rozumíte své cestě?

6. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení devatenácté
Dítě. Žák. Student. Kolega. Klient. Chovanec. Vychovávaný. Atd..
Hmm. Někdy nevím, jak přesně se vyjádřit, pokud mluvím o výchově a vlivu - vychovávajícího, tedy učitele, vychovatele, pedagoga - na výše řečené "kategorie" člověka.
Hmm.
Někdy se mi zdá, že v pedagogice zapomínáme na dítě. Dítě jako takové. Že je často vnímáme už raději pod jinými názvy, abychom se nemuseli zabývat "oním" dítětem.
Protože dítě je bezmocné, závislé, bezbranné. A přiznejme si, - nám se nechce na ty rozhýkané děti ve škole i všude jinde dívat zrovna tak. Říci o někom, že je dítě, znamená přiznat si, že za něj máme zodpovědnost.
A mít zodpovědnost je hrozně těžká věc.
Nejjednodušší je před ní utéct a schovat se a nebrat ji na vědomí.
Nebo zaútočit na ty, kdo nám to připomíná...
Otázka č. 19 hlavní: Co znamená pojem sociální závislost a kdy, kde a jak vzniká?
Otázka č. 19 k zamyšlení: Za co je podle vás učitel- vychovatel- pedagog ve své práci s dětmi - žáky- studenty- skutečně zodpovědný?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení devatenácté
Někdy mě to udivuje. Jsme někdy velice citliví, jak se k nám chovají druzí. Ale už vůbec nevnímáme, jakým způsobem se k těm druhým chováme my samotní.
Je to takové nepochopitelné. Vadí nám, když na nás někdo třeba zvýší hlas. Nebo málo poslouchá to, co říkáme. Nebo nás málo celkově vnímá a nevšímá si nás tak, jak bychom si podle našeho mínění zasloužili. A přitom - my se kolikrát k těm druhým chováme stejně nebo snad ještě hůře...
A přitom to neříkal už kdysi dávno, dávno již tomu Konfucius, ale mnoho dalších filosofů. Snad nejznámější je kategorický imperativ Immanuela Kanta (parafrázuji): Jednej s druhými tak, jak by sis přál, aby oni jednali s tebou. Chovej se vždy tak, aby tvé jednání mohlo být v každém okamžiku mravním zákonem...
Jak prosté a jednoduché. Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nečiň ani ty jim.
Kdybychom to chápali a fakticky se podle toho chovali, bylo by nám dobře mezi lidmi na zemi.
Bůh ví, proč to neumíme.
A chyby hledáme jen u těch druhých...
Otázka č. 19 hlavní: Na přednášce (tuším) jsme si už to říkali - vzpomínáte? Jaká jsou tři dogmata (tzv. nutné postuláty) I. Kanta, která nám napomáhají žít? Čemu máme prostě a jednoduše věřit a nepátrat rozumem proč?
Otázka č. 19 osobní, soukromá, jen pro vlastní zamyšlení: Chováme se k druhým vždy jen tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám?

5. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení osmnácté
Vzpomínám na jednoho Mikuláše, anděla a čerta kdysi dávno v mém dětství.
Bylo to u nás na kopci v mateřské školce. Vybavuji si úplně jasně tu atmosféru, vůni svíček a bílé vousy Mikuláše.
Pamatuji si, jak se usmíval a kde stál, když jsme se všichni fotili na památku.
A pamatuji si maminku na té mikulášské besídce a to, jak jsme se loučili s ostatními a šli z našeho kopečka dolů od školky směrem domů.
Někdy mám pocit, že na toho "tenkrát" Mikuláše vlastně vzpomínám každý rok. Prostě ho mám zažitého :-)
Ale k nám domů ten opravdový, ne besídkový, nikdy nepřišel tak, aby byl vidět. Jen jsme vždy před spaním nachystali talíře na okno. On pak chodíval v noci, a tajně. A na talíři ráno vždycky něco bylo.
Byla to krásná doba a krásný čas.
Někdy, ale opravdu jen někdy je mi smutno z toho, že se nevrátí... ani ten čas, ani ten opravdový Mikuláš...

Otázka č. 18 hlavní: Báli jste se někdy čerta a anděla a Mikuláše? Máte ve svých vzpomínkách nějaký pěkný "zažitý" zážitek s ním spojený?
Otázka č. 18 podhlavní a podstatná: Je poslušnost znakem dobré výchovy? A jak souvisí (pokud vůbec souvisí) s vývojovými teoriemi morálky?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení osmnácté
Tak a máme to. Demokritos "měl" atomy, další filosofové apeiron, další ještě substance nebo monády nebo... kdo ví co vlastně ještě. A všichni pátrali po tom, v čem to všecko vlastně je. Tedy podstata. Nebo vlastně kdo ví co. Něco, co je, že se žije. Možná ty myšlenky hledání byly podstatné již tím, že byly.
Nevím ale tak docela přesně, co je vlastně pro život a v životě podstatné.
Možná napéct vlastní domácí vánoční cukroví, umýt okna, vyprat záclony. Nebo nezapomínat na sliby a na práci, kterou jsme někomu slíbili a dosud neudělali. Nebo prostě žít jen tak, jak žít se má. Ale jak to vlastně je?
Milovat jen ty, které mít rádi máme.
Nikomu vědomě neubližovat a naučit se odpouštět těm, kteří ublížili či ubližují nám samotným.
Kdo ví.
Nebo být hodní, aby měl proč přijít Mikuláš a dát nám dárky, a čerti aby se nám z daleka vyhýbali.
Možná, asi, snad.
Tak pěknou mikulášskou noc vám všem...
Otázka č. 18 hlavní mikulášská: Byli jste hodní? :-)
Otázka č. 18 čertovská: Jak se žít má? Je možné to najít v myšlenkách filosofů?
Otázka č. 18 andělská: Myslíte si, že jsou mezi lidmi andělé? Znáte nějakého takového nezamaskovaného a opravdového?
P.S. Musí mít křídla?

4. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení sedmnácté
Žil byl kdysi jeden pedagog - filosof - dnes bychom řekli psycholog, a ten to měl nejen v životě, ale i po smrti těžké.
Byl špatně pochopen. Sice mimo jiné tvrdil, že učení probíhá na základě asociací, ale jeho následovníci si z jeho učení převzali pouhopouhé "zucht", či-li kázeň. A na základě této myšlenky se utvrdilo celé zkostnatělé dogmatické školství a kázeň byla považována za to, co je ve školách a ve výuce nejdůležitější.
Ale pak na základě myšlenek obnovy a s příhledem na dítě právě toto bylo překonáno jinými a celkem i novými myšlenkami, zakládajícími mnohé alternativní školy.
A onen pán se už nemusel obracet v hrobě.
Nebo že by ano?
Otázka č. 17 hlavní: O kom hovořím a co o něm víte?
Otázka č. 17 k zamyšlení: Co dnešní školy a kázeň? Jaký máte na to názor?
Otázka č. 17 na tělo: Víte, jak si ve třídě udržet kázeň? Znáte nebo máte nějaký vlastní "recept" či zaručený postup?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení sedmnácté
Filosofové se hodně zabývali otázkami pravdy a víry.
Také mi to občas vytane na mysli. A chtěla bych vědět, jak to vlastně je. Co to znamená věřit a je-li to pravda, - tedy je-li možné víru podpořit pravdou. Jaké to je, když "něco" je. A jaké to je věřit, že v to, co věřím, také doopravdy je...
Anselm z Canterbury si to vyřešil svou známou větou: Věřím, abych rozuměl (credo ut intelligam). Abélard to chápal opačně: Poznávám, abych věřil (intelligo ut credam). A Vilém Occam si klidně říká, že "credo quia absurdum..."
Tak jak to vlastně je?
Myslím, že lepší bude, když přestanu přemýšlet o tom, o čem již bylo "napřemýšleno" dost a dost. A budu věřit, že to, co je, prostě nějak je.
Sice nevím jak a proč,
ale taky nemusíme chápat všechno...
Otázka č. 17 hlavní: Co že to vlastně říkal ten Vilém Occam? :-) Dokážete to přeložit?
Otázka č. 17 barborkovsky naladěná: Věříte, že mají nějaký smysl třešňové větve natrhané v dnešní den?
Otázka č. 17 doplňková: Pokud ano, jaký? A proč?

3. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení šestnácté
Možná je na světě přece jen více dobrých lidí než těch zlých.
Možná je spousta dobrých učitelů, kteří ví, co dělají a proč. A hlavně jak. A nesou za to všechno zodpovědnost.
Možná nepodléháme negativním předsudkům a jsme ve vztahu k dětem skutečnými lidmi.
A uvědomujeme si také jejich důstojnost. Tedy dětí.
Protože - skutečně si to myslím - na důstojnost dítěte a potřebu nikdy ji neranit a neporanit, na tu ve školách v kontaktu s dítětem - žákem - nejvíce zapomínáme. Vždyť proč taky ne - žijeme ve světě, kde slovo důstojnost pomalu ztrácí svůj smysl...
Otázka č. 16 hlavní: Znáte nejčastější negativní efekty v interakci s dítětem?
Otázka č. 16 vedlejší zvídavá: Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s haló efektem?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení šestnácté
Jednoho dne vše končí. Přesto konec nikdy není koncem, - svět je v pohybu.
Ale konce bývají smutné a dojemné, když se nám zdá, že konečnou opravdu jsou.
Byla jsem dnes na přednášce pana profesora, který je ve svých 85 letech ještě aktivní a činný. Avšak řekl - dnes naposled, loučím se.
Je prosincový dnes, mrazivý, beze sněhu, s ranní mlhou a s večerní také, se smutkem v duši a se slovy - už na to nemám.
A zítra bude Barborky, a pak Mikuláše,
a pak Vánoce.
Čas, kdy na "to" máme.
Být lidmi a být spolu.

Otázka č. 16 hlavní: Nechte dětství v dětech uzrát. Kterýpak filosof řekl tuto větu?
Otázka vedlejší č. 16: A proč?
Otázka vtíravá, loudící z toho, jak posloucháte na semináři: A jak s tím vším souvisí kuňkání žab při rozbřesku?

2. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení patnácté
Typologie učitelů jsou, jak jsme si říkali, různé.
Hodně se mi líbí ta z hlediska postojů, které jsem upravila podle Kozieleckého.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych chtít "zachránit svět", a to i za cenu obětí, - tak jako Prométheus.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být zanícena touhou po kráse a dobru, které chci předávat ostatním, - tak jak Apollón.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych hořet touhou po poznání a vědění, - tak jako Sokrates.
Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych sršet a překypovat energií, měla bych se v tom dobrém slova smyslu umět radovat ze života, - tak jako Dionýsos.
A pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych mít schopnost vést jiné a v tom dobrém slova smyslu je chtít "ovládat" tak, aby chtěli jít mou cestou, - tak jako Hercules.
Z toho všeho vyplývá jediné - pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být především dobrý člověk... tak jako..... (doplňte si sami....)
Otázka č. 15 hlavní: Myslíte si, že je v dnešní době těžké být učitelem?
Otázka č. 15 vedlejší, poměrně těžká: Jak byste vysvětlili důvěru, ze které vyplývá autorita a rozdíl mezi respektem a autoritou?
Otázka č. 15 jen tak do vašich řad: Pokud byste chtěli být učiteli, tak jakými? Máte svou představu?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení patnácté
Co vlastně znamená "zastavit se"?
Zůstat stát a dívat se? Zůstat stát aktivně, nebo zůstat stát a nechat věci kolem sebe jen tak proplouvat?
Pokud sedím a koukám jen tak do blba, a v mozku nic, - zastavila jsem se? Nebo jsem byla zastavena?
A co chci po vás v našich zastaveních? Aktivní odpovědi na položené otázky, abyste se i vy sami tak nějak zastavili, a popřemýšleli tak, aby vám ten předmět - dějiny filosofie - neproklouzl jen tak mezi prsty, naopak, aby se dotkl vašich myšlenek -
ha, jdu tak daleko, že se chci dotknout i vašich srdcí. Proč?
Protože sama mám filosofii i její dějiny prostě a jednoduše ráda...
Otázka č. 15 hlavní: Vede se i dnes spor o tzv. univerzália?
Otázka č. 15 vedlejší: O kom se říkalo, že je doctor universalis, doctor angelicus, doctor subtilis, doctor invincibilis?
Otázka č. 15 trapně vychloubající se: Víte o tom, že je ve skriptárně k dostání má nová publikace Dítě v nás? :-)

Odpověď na některé vaše otázky k zastavením

Dobrý večer, množí se dotazy, takže se pokusím odpovědět (pro filosofická i pedagogická zastavení):
- na blogu jsou také otázky i povídání z minulých let. Pro rok 2009 platí buď předvánoční pedagogická nebo předvánoční filosofická zastavení. Jsout to ty nejnovější a poznáte je i podle data dole pod příspěvkem,
- obojí zastavení bude ukončeno ke dni 13.12. 2009, to budou poslední otázky,
- odevzdání vypracovaných odpovědí může být e-mailem (šetříme naše lesy) na adresu mia.proki@seznam.cz nebo miriam.prokesova@osu.cz,
- termín odevzdání je v pondělí 21.12.2009
- termíny zápočtu (u filosofie zkoušky) budou směrovány na leden, odevzdání seminární práce (min. 3 strany) prosím nejpozději 2 dny před termínem, na který se zapíšete. Dám písemně každému vědět, jak uspěl.
- k vypracovaným otázkám prosím přiložte svou fotografii, ať vidím, s kým si povídám :-))
- otázky jsou několika druhů - hlavní je povinná, ale tak nějak předpokládám, že když už se do toho pustíte, odpovíte na všechny :-) (na některé odpovědi se totiž moc těším, co se dovím)
- některé odpovědi najdete při troše trpělivosti a hledání zpracované i na blogu
- rozsah odpovědí je na studentu samotném, jen bych ráda, kdybyste některé odpovědi neodbyli jednou větou. Chci, ať vám samotným zastavení něco přinesou a hodně si budu považovat vlastních názorů a originálních přístupů i netradičních (ale v podstatě správných) odpovědí.
- pokud uvidím snahu, vlastní invenci, pokud bude patrné, že vám samotným naše zastavení něco přinesla, bude splněn účel - pak nebudu mít proč zápočet neuznat a neudělit. Naopak - budu ráda, že jsme tak krásně spolu šli a zastavovali se...
Takže přeji pohodu a příjemné chvíle při zpracovávání otázek a těším se na vaše odpovědi,
mp

1. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení čtrnácté
Dnes jsme na semináři hovořili o kompetencích. Motivační, komunikační, prezentační, diagnostická, hodnotící.
Každá je jedno velké nosné téma.
V teorii i v životě.
Kolikrát mě napadá, v čem jsme jako lidé vůbec kompetentní. A v čem jako vychovatelé, jako rodiče či jako učitelé.
A jak se ta kompetence pozná a hlavně jak ji získat.
Zkušeností? Silou vlastní osobnosti?
Nevím.
Slova kompetence se bojím, protože nevím, jaká je k ní cesta.
Ale přála bych ji nám všem, kdo chceme kompetentní být...
Otázka č. 14 hlavní: Jaký by měl být učitel, aby byl skutečným učitelem?
Otázka č. 14 vedlejší: Znáte nějakého takového opravdového?
Otázka č. 14 všetečná: Vyprávíte rádi pohádky? :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení čtrnácté
Žena, i kdyby moudrá být chtěla, zůstane pouze blázínkem, tak jako opice v purpur oděná je stále opicí" - řekl Erasmus Rotterdamský. "Žena je blázínkem, který rozveseluje zasmušilou tvář muže."
Vůbec se na toho pána za to nezlobím. Je to milé. A rozveselovat zasmušilou tvář, to dokáže jen člověk moudrý a s nadhledem.
Ale myslím si, bohužel, že ženy v dnešní době mívají pod tíhou povinností tvář také zasmušilou a nadhled a humor jim chybí.
Tak nějak není odkud tu sílu brát...
Otázka č. 14 hlavní: Také si myslíte, že humor je moudrý? Proč?
Otázka č. 14 vedlejší: Smějete se rádi a často? Co vám v poslední době nejvíce připadalo k smíchu? Vzpomenete si?

30. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení třinácté
Takový krásný večer.
A nám někdo v té tmě pořád někdo chodí po zahradě. Ne po té naší, ale po sestřině, na kterou vidím z okna pokoje.
Až po chvíli mi došlo, že to je divné, že tam někdo něco dělá, když nemá proč.
A ve tmě.
A v noci.
A sám.
Vyběhla jsem ven - a to naše už téměř devadesátiletá sousedka nemohla vydržet na zemi spadaná jablka. I nějakým způsobem vytáhla plotové laťky švagrem pečlivě stavěné, protáhla se tou průrvou a ta nebohá jablíčka sesbírala.
Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.
Ještě dobřejší i plot rozebere...
Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Byla tak vystrašená a vyjevená, že ji vidím při činu.
Chtělo se mi obejmout ji, pohladit a skrýt v náručí a konejšit, ať se uklidní a ať se nebojí. Drobná žena, provinile se třesoucí.
Vyděsilo mě to. Stáří se až tak moc podobá dítěti...
Otázka č. 13 hlavní trapně lehounká: Čí pak je ta věta o pírku, pro něž hospodyňka i přes plot skočí?
Otázka č. 13 vedlejší: Je v tom možné najít nějaké pedagogické moudro?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení třinácté
Někdy mě napadá, v čem vůbec spočívá to "něco chtít" a za tím si jít.
Že se třeba říká, že vůle je to, co určuje náš život.
Kdo nám dává vůli? Odkud se bere a proč? Proč chceme to, co chceme a jiní zase chtějí něco jiného? Teda, bylo by asi hloupé, kdybychom všichni chtěli totéž, to by to na tom našem světě asi vypadalo. Ale -nechceme náhodou nakonec všichni totéž, ale všichni jinak?
K čemu tyto myšlenky, řekne přísný realista. Nebo jen normálně uvažující člověk :-)
Je s vůlí spjat také náš osud? A je skutečně osud osudem a je nám každému nějak dán? A každému jinak? A je nám skutečně předurčen?
Můj ty světe.
Jdu si uvařit čaj.
Chutná mi bylinkový, uklidňující, meduňkový.
Snad mi je - není - dán osudem...
Otázka č. 13 hlavní: Co to je predestinace? A myslíte si, že tomu tak je?
Otázka č. 13 vedlejší: Věříte na osud, před kterým není kam uniknout? Nebo to je jinak?

29. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvanácté
Cesta. Prý každý máme svou cestu. Svou "metodu", jak žít.
A výchova možná není o ničem jiném, než o té metodě. O metodách.
Svým dětem nepředáváme nejvíce tím, co jim přikazujeme nebo tím, že říkáme, co po nich chceme, ale tím, jak my sami to vlastně žijeme. Jaká je ta naše metoda.
A také tím, jak nasloucháme jim - dětem - samotným a směru jejich, ne té naší, cesty.
Výchova je totiž o naslouchání. O vnímání druhých. O jejich pochopení a touze porozumět. A také o úsilí naslouchat sobě samým.
Protože taky sobě samotným bychom měli chtít porozumět, abychom pak mohli chápat i ty jiné. A třeba i to, že jsou jiní.
Výchova je strašně složitá věc.
Kolikrát před tou složitostí padám - s prominutím - na zadek a ptám se: jak to vlastně všechno je a proč?
A odpověď, že proto, mi nestačí.
Otázka č. 12 hlavní těžká: Jak to vlastně všechno je a proč? :-) Máte na to svůj vlastní názor?
Otázka č. 12 vedlejší: Jak s tím vším souvisí interiorizace?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvanácté
Přemýšlet o vášních je asi - těžké.
Prožívat nějaké vášně možná ještě těžší.
Ti staří Indové prostě nebyli hloupí, když tvrdívali, že bez vášní se zbavíme i utrpení.
A stoikové nakonec taky.
To sv. Augustin to neviděl zase až tak jednoduše. Člověk je natolik složitý a niterný a má v sobě tolik citů a touhy, že prostě nemít vášně a přitom nebýt mrtvý není ani možné.
A proto: "nepokojná jsou naše srdce", pokud žijí zde na zemi.
Nepokojná, plná toho, co mají v sobě udusit. A ono to tak nějak nejde.
Jakže to řekl? Tak nějak: "Běda štěstí tohoto světa, protože šťastný se bojí neštěstí. A běda neštěstí tohoto světa, protože nešťastný touží po štěstí... život je tak neustálým bojem.."
Někdy se ale bojovat nechce. Někdy se chce jen tak nechat věci volně plynout...
A vnímat krásu, pokoj, pohodu, štěstí, lásku - tak nějak samovolně a bez boje.
Prý to jde :-)
Otázka č. 12 hlavní: Je filosofie mimo jiné také o hledání štěstí? Pokud ano, proč?
Otázka č. 12 vedlejší záludně těžká k přemýšlení: Je možné najít pokoj v srdci a v duši? (Je rozdíl mezi pokojem srdce a pokojem duše?)
Otázka č. 12 jen tak, protože mě napadla: Znáte rčení: "Mohli jiní, mohli jiné, pročpak ty ne, Augustine?" Co s tím v rámci našeho dnešního tématu?
Otázka č. 12 zvídavě "bolavá": Ještě vás odpovídání na otázky baví nebo už toho máte dost?

28. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení jedenácté
Karel Čapek v jednom ze svých děl říká slovy ovce, jdoucí na porážku: "Ať si mne zabijou, jen když mě vedou!"
Někdy o těch slovech přemýšlím a přemítám, jak to vlastně je.
V životě je možná jednodušší mít někoho, kdo nás vede, kdo nás doprovází. Tedy mít poblíž sebe nějakého "paidagoga" - průvodce.
Má to však háček - život není zase až tak docela "naučitelný" a vlastní zkušenost toho, kdo vede, je víceméně nepřenosná.
A tak každý žijeme tak nějak načisto, z první vody
a hlavně sami za sebe.
A občas nám to nemusí jít podle našich představ.
Jde o to nepadnout, nezaseknout se na místě, a začínat pořád znova a znova, je-li třeba.
Faktem je, že to je někdy docela i námaha... jít svou cestou a nevzdávat to tak, jako ta ovce...

Otázka č. 11 hlavní a záludná: Co potřebujeme k životu, abychom přežili?
Otázka č. 11 vedlejší jen tak: Jste zfrustrovaní frustranti?:-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení jedenácté
Filosofové rádi a často rozlišovali různé typy vášní a citů a vší té směsi, kterou bychom měli v životě umět překonávat, abychom měli pohodový a šťastný život, klid v duši, ataraxeia...
Indové hledali cestu z utrpení, kterou nám způsobuje žízeň, čili touha. Řekové, Římané, filsofové období scholastiky - ti všichni to vidí jinak, v jiném, a zároveň stejně.
Podívám se ti do očí a cítím to všechno - lásku, bolest i radost, strach i smutek, touhu mít a touhu se jen ukrývat... ale pořád to jsou tvé oči, kvůli kterým chci v ten okamžik zastavit čas... Tak nevím, to utrpení mi za ten pocit blízkosti, třeba vyvolané jen očima, nebo právě jen jimi, tak nějak stojí... a vím, že to je nádhera, která se nedá popsat slovy.
Tak o co těm filosofům vlastně šlo? Zbavit svět této krásy?Možná, možná jen neznali tvé oči a jas tvého pohledu... :-), a proto nevěděli, co mluví...

Otázka č. 11 hlavní: Znáte nějaké ""vášně", které hýbou světem?
A otázka poněkud netaktní vlezlá: Jaké vášně hýbou vámi? Přemýšleli jste někdy o tom?

27. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Desáté zastavení
Možná, že je život přece jen nějaká veliká, velikáánská hra.
Jsme do ní vhozeni jako figurky, a někdo nám tahá za nitky.
A to tahání "nitek" je možná výchova.
Nevím.
Možná je výchova péče, projevující se mimo jiné tím, že nás někdo tahá:-) Odněkud někam.
A že na to má své metody, které nabral bůhví odkud, (nejčastěji ale asi od těch, kdo vychovávali jeho, našeho "nitkaře").
Kdo ví, jak to všechno je.
Co však vím je to, že nechci být něčí figurka, vysmátá paňáca na niti.
Chci žít svůj život, tahat si sama za sebe sama.
Už ta věta zní ale divně, že jo?
Natož ta tahací činnost, ta musí být úsměvná...
Nakonec proč ne, vždyť je to jen hra. (?)

Otázka č. 10 hlavní: Jaké znáte metody výchovy?
Otázka č. 10 dodatkově hlavní: Umíte je blíže vysvětlit?
Otázka č. 10 všetečná: A co si vy sami myslíte o vysmátých paňácích na niti? Cítíte se tak?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení (už) desáté
Tak, a už jsme u desátého zastavení. Už spolu jdeme dlouhých-nebo krátkých? deset dnů. Záleží jen na našem úhlu pohledu.
S některými lidmi je i dlouhý čas pouze okamžik a s některými zase i ten nejkratší se vleče jako věčnost.
Je to jako - vzpomínáte - s tou želvou, kterou nikdy nedohoníme.
Přiznám se, nikdy jsem tento starý známý "příklad" moc nechápala. Jak to, že nedoženu želvu, když zrychlím krok? Vždyť ji můžu i předběhnout, ne? Tak v čem je problém?
A proč v přítomnosti některých lidí (stačí nakonec jen jednoho člověka) chci zastavit čas a v přítomnosti nějakých jiných chci už aby utekl? A předběhnout, ale ani zastavit se to nedá?
Kdo ví?
My všichni - nebo nikdo?


Otázka č. 10 hlavní: Proč nikdy nepředběhneme želvu?
Otázka č. 10 všetečná vedlejší: A sebe sama předběhnout můžeme? Pokud ano, pak tedy jak, kdy a proč?

A otázka jen tak: Je vám tady "dlouze" nebo "krátce?"

26. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení deváté
Tak jsem se zrovna vrátila z plesu seniorů.
Nevěřili byste, ale bylo to perfektní. Senioři jsou perfektní. Umí se perfektně bavit a radovat ze života.
Jeden 86 letý stařík tancoval jako mladík. Vlastně lépe než mladík. Koukala jsem na něj a spadla mi čelist. Obrovské charisma z něj sálalo snad do všech světových stran.
Vyfotila jsem si jej. Na nic víc jsem se nezmohla.
A změnila jsem komplexně názor na tvz. seniory.
Jsou to super lidi. A umí se skvěle bavit. A na věku skutečně nezáleží.

Otázka č. 8 hlavní: Jaké znáte formy výchovy?
Otázka č. 8 vedlejší: Co je to furor paedagogicus a jak s výše řečeným souvisí?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení deváté
Tak a vypadá to, že tady máme Vánoce. Nebo vlastně předvánoční čas.
Mám ráda tu atmosféru.
Asi to je zvláštní, ale výzdoba ulic, vánoční písničky v obchodech, adventní věnce a vůbec to všechno je příčinou dobré nálady. Aspoň u mne ano.
A Indiáni u nás na Masarykově náměstí. Jak řekl můj syn - je to sice nepochopitelné a nejasné a nelogické, ale Indiáni jsou tady, a s nimi i kouzlo Vánoc.
Je to kouzelné a úsměvné. A není třeba pátrat po příčinách a důvodech. (Proč zrovna Indiáni a proč před Vánocema). Prostě to tak je a funguje to :-)
A tak bych jen navzdory logice a rozumu chtěla říct, že mám radost. A že snad nejsem sama, kdo ji má.
Takže ji mějte (prosím) taky.....
Otázka č. 9 hlavní: Měli epikurejci radost?
Otázka č. 9 vedlejší: Má radost Vaše daimonion?
NE-otázka č. 9: Mají radost také psi, když radostně štěkotem, výskáním, poskakováním (a kdo ví čím ještě) vítají svého pána?

25. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení osmé
Chodíme si po světě.
Po ničem jiném totiž "chodit" nejde.
Vyšlapáváme si cestičku. A cestičky. Životem.
Bůh ví, kam vedou.
Možná to skutečně ví jen on. A my jen matně.
Prý se máme nechat vést srdcem. Více než rozumem. Rozum je prý pouze svítilna, která ukazuje na ztemnělou cestu.
Ale nechat se vést srdcem je také záludné. Pokud jsme zodpovědní, a samostatní, a smysluplní, dobří, tedy životně zdatní, pak také stopneme svá srdce, aby nás nevedla tam, kde mohou druhým ublížit.
Cesty a cestičky jsou prostě spletité.
Dálnice do pekel bývají jednodušší...
Otázka č. 8 hlavní: Jak s výše uvedenými slovy souvisí vývojová teorie morálky podle L. Kohlberga?
Otázka č. 8 jen tak, co mne napadla: Znáte píseň Highway to hell od AC/DC? Líbí se Vám? (A jak s námi souvisí?:-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení osmé
A zase láska. Téma lásky prostě nedá pokoj. Ani v životě, ani v pedagogice, ani ve filosofii ne.
Když někdy myslím na lásku (hm), myslím na Platóna.
Na tu jeho krásnou myšlenku, ze které jsme "udělali" platonickou lásku. Protože "platonická" láska vůbec není platonická, ale právě naopak - je to láska opravdická.
Vzpomínáte na přednášce? (Nebo to byl seminář?)
Jenže - co to je ta "opravdická" láska? - to kdybych věděla.
(Kecám. Vím to.)
Vy to taky víte? :-)

Otázka č. 8 hlavní: Jak to měl Platón s láskou?
Otázka č. 8 vedlejší: A Sokrates?
Otázka č. 8 všetečně záludná: A jak je to s ní vůbec?

24. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení sedmé
"Chodil jsme po světě a měl jsem ruce v kapse. Také můj svrchníček byl pouhou vidinou. Múzo, ty spojila ses s pěkným hrdinou. A přitom snil jsem jen o samé velké lásce..." Arthur Rimbaud.
Ty verše jsem se naučila kdysi na střední škole. A myslím, že mě provázejí celým životem. Kolikrát jdu, s rukama mimo kapsy :-), a sním si o samé velké lásce kdesi v dálce...
Možná někde je. Možná ji mám. A sním o ní, protože jsem to doposud nepochopila. Ale možná je to jinak, a láska je jen pouhopouhý sen. Iluze.
Krásná. Jak jinak. A stojí za to o ní snít.
Má to však háček. My dospělí možná o ní jen snít můžeme. Ale co děti? Ne - mají si kde hrát, ale má je kdo mít rád?

Otázka č. 7 hlavní: V jaké pozici je "láska" v Maslowově domečku a proč?
Otázka č. 7 vedlejší těžká: Proč je potřebný obojí typ lásky - tedy B love i D love?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení sedmé
Někdy si říkám, co mě vlastně na té filosofii baví. Kladení otázek nebo marné hledání odpovědí?
Nevím. Možná obojí.
Možná mě "baví" ta společnost těch lidí, kteří se ptali podobně. A kteří odpovídali - hmm, jak říká Komenský: "jako sedláci v krčmě, každý vyje a každý jináč."
Nevím. Možná.
A možná právě pro toto mé (upřímné) "nevím" mě to baví, protože prostě chci vědět. A to, že nevím, mě jednoduše štve. Protože bych vědět chtěla. Chtěla bych rozumět, chápat, mít ve věcech jasno.
A divím se, že ostatní to někdy až tak "nebere." Asi mají důležitější věci na práci, než hledat odpovědi na ve své podstatě nezodpověditelné otázky.
No jo, no.
Otázka sedmá hlavní: Na co se ptali filosofové v době před Sokratem?
Otázka sedmá vedlejší všetečná: A našli, moji - vaši - naši - rádcové, našli?
Otázka jen tak: A jak jste na tom Vy samotní?

23. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení šesté
V životě je asi hodně důležité mít nějaký cíl.
Já nevím jak vy, ale občas se sama sebe ptám, co vlastně v životě chci a kam vlastně jdu.
Komenský by mi za to asi dal co proto - v jednom svém spise přímo říká, že je smutné někam jít, a nedojít, o něco usilovat a nevědět o co...
No jo, ale on to byl moc chytrý pán a věděl tedy jistě i to, co chce.
To já si doposud nevyřešila otázku, čím vlastně v životě chci být.
A že by bylo na čase to vědět a vyřešit, že? :-)
Tak nějak vždycky v životě jen nějakou divnou náhodou někde jsem, prostě si mě tam život někam zavane či hodí, a někdy se až nestačím divit, co se to zase kolem děje a proč.
A to mám být paidagogos, tedy ten, kdo doprovází druhé - a přitom sama nevím, kudy jít...
Hmm.
Vy to o sobě a o své "cestě", - kudy jdete a kudy vede, - víte?
Otázka č. 5 hlavní: Jaké znáte výukové cíle?
Otázka č. 5 vedlejší: Quo vadis, studente - studentko? :-) Víte to?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení šesté
Ve starém Řecku žil byl podivný muž. Dodnes je záhadou, co to vlastně bylo zač. Ale myšlenky tohoto podivína jsou nejen platné, ale nádherné a nepřekonané dodnes.
S některými lidmi bych se fakticky chtěla někdy setkat. A tady tomuto bych řekla - hej ty, Herakleite, jak jsi přišel na to, že pantha rhei?
A nebylo ti u toho smutno? Nebo to byl smutek, který ti vnukl tuto myšlenku? Nebo jak?
Nechci, aby vše bylo jen jednou, jen dnes, jen teď a abych nikdy nevstoupila znovu do téže řeky. Chci v ní být neustále a pořád - a pokud miluji, chci ať láska trvá, ne ať pořád vzniká a zaniká, ale ať prostě JE.
Jaký byl tvůj život a lásky a vůbec, žes přišel až k tomuto děsivému poznání?
Jaký je náš život, že někdy chceme zastavit čas - a někdy ho pouštíme rychle mezi prsty, aby už už bylo jinak než je?
Achich jo... Je těžké být člověkem a přemýšlet o životě.
A je těžké být člověkem a nepřemýšlet...
Otázka č. 6 hlavní: Co víte o Herakleitovi?
Otázka č. 6 všetečně "zákeřná": Máte suchou nebo vlhkou duši?
Otázka č. 6 jen tak: Zdají se vám být otázky v pohodě nebo jsou snad - můj ty světe - hodně těžké? Zvládáte?
Poznámka: pomocný text už je tvořen, do konce týdne se objeví na blogu, tak nebojte
(a jste tu vůbec někdo? pedagogové o sobě dávají vědět, ale od vás je tichounko po pěšince - setkávám se tady vůbec s někým? nebo jsem tady sama samotinká? :-))

22. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení páté
Někteří odborníci tvrdí, že pedagogika není jen o dítěti. Že je také o dospívání, dospělosti a stáří.
A pokud řeknete, že výchova se týká dítěte, jen dítěte, a tudíž i pedagogika je zaměřena na výchovu dětí, není to správně.
Asi ano. Asi to nebude tak zcela správná odpověď.
Ale - pro mne to zase až tak jednoznačné není.
Každý z nás, v jakémkoliv věku, je zároveň také tím dítětem, kterým kdysi býval.
Každý máme "své" dítě ukryto tam někde v hlubinách sebe sama.
A ať budu v jakémkoliv věku, a třeba i starší, či stará, a snad i stařičká, pořád budu tím "svým" dítětem.
Věřím tomu....
Otázka č. 5 hlavní: Asi to zní k výše napsanému "dítěti v nás" zcela nepatřičně, ale jaké znáte formy a složky výchovy? A myslíte si, že s výše napsaným nějak souvisí?
Otázka č. 5 vedlejší a velmi vážná: Jak se má to vaše dítě ve Vás samotných?
Otázka č. 5 k zamyšlení: Má výchova něco společného s vírou? (ať už ji chápeme jakkoliv a v cokoliv?)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení páté

Všechno je prý Tao. To, co nejde pojmenovat, co nejde uchopit, je tao. Pokud dám Tao jméno, není už Tao.
Hmm.
Možná to je jako s láskou.
Je neuchopitelná. Nejde pojmenovat.
Pokud vyslovím slova lásky, není to už láska. Pro vyjádření lásky není slov. Slova na ni nestačí, nevejde se do nich, přesahuje je.
Proto nás tak "chytá" za srdce a proto u ní, v její blízkosti, přestáváme možná i dýchat.
Je tak silná a mocná,
že raději mlčíme
a klopíme zrak.
Protože ani pohledy neunesou její sílu.
A tíhu.
Takto si představuji Tao...


Otázka č. 5 hlavní: Víme, co je Tao. Jak je to však s jin a jang? Jak těmto pojmům rozumíte?
Otázka č. 5 vedlejší a těžká: Uměli byste svými slovy vysvětlit, jak chápete pojem Tao?

21. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení čtvrté
Ráda pozoruji naše kočky. Občas sedí všechny čtyři na zídce, koukají směrem ke dveřím a čekají, až se otevřou a někdo z nás vyjde.
A za večerů sedávají na okenním parapetu a koukají na nás ze tmy do světla místnosti.
Někdy až děsí svým pohledem a někdy se cítím zaskočena tím, že jsem prostě "pozorována."
A hosté, kteří jsou u nás poprvé, kolikrát naskočí úlekem při jejich seskoku ze stříšky nad vstupním schodištěm dolů, na okenní parapet, doprovázený vždy podivným nakřáplým bouchnutím a docela až hrozivým hlukem, který je tím způsoben.
Ale my "domácí" jsme si již zvykli a přijímáme to s bohorovným klidem, téměř bez povšimnutí.
Možná je zde možné najít paralelu s výchovou.
Je pohledem ze tmy do světla. Je pozorováním, kdy jsme viděni, a je pozorováním, kdy vidíme.
Je prvním zaskočením a úlekem, je danou zvyklostí a přizpůsobením se, je adaptací na dané podmínky.
Někdy je hlasitá jako nenadálé bouchnutí a někdy je tato hlasitost již jen bohorovným klidem.
A někdy se děje bez povšimnutí.... vychovávaného i vychovávajícího.
A k tomuto příměru nám stačí naše čtyři kočky, koukající na mne oknem ze tmy...
do světla....
Otázka č. 4 hlavní a jediná: Dokázali byste najít (vymyslet) nějaký svůj vlastní příměr k tomu, co je výchova?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení čtvrté
Listuji v dějinách filosofie - jak krásná činnost na sobotní večer - a přemýšlím, jak připravit krátké texty, které by mohly těmito dějinami svižně, lehce a vtipně provázet. A čekám na inspiraci :-)) a ono nic.
Ale u filosofie staré Číny mě napadá kacířská myšlenka - možná v těch několika mnou zeleným fixem označených větách ve Storigově knize je zakotvena veškerá moudrost filosofie, nepřekonaná a platící až dodnes.
Začněme Konfuciem a jeho větou: "Co sám nechceš, nečiň jiným!" Pokračujme Lao-c´: "Vědět, že nevím, to je nade vše." A další věta: "Kdo druhé přemáhá, je silný, kdo sebe přemůže, je mocný." A listuji až k představiteli mohismu, k Muo Ti, který proslul principem všeobecné lásky k lidem těmito slovy: "Zacházej s cizími zeměmi jako se svou vlastní, s cizími rodinami jako se svou rodinou a s druhými jako sám se sebou... Kdo milují druhé, budou sami milováni!"
A své dnešní "citování" zakončím slovy Mencia: "Člověk je dobrý... Lidská přirozenost tíhne k dobru, stejně jako voda teče stále dolů..."
No řekněte sami, není v těchto větách ukryta veškerá moudrost lidského života?
Otázka č. 4 hlavní a jediná: Máte nějakou svou vlastní životní moudrost, kterou považujete za stěžejní ve svém životě? Jakou?

20. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení třetí
Když se nám narodilo první dítě, řekla mi sousedka takovou "divnou" větu. Prý - přeji ti, ať se ti z něho podaří vychovat dobrého člověka. Nebudete mi asi věřit - ale ta věta mě ovlivnila skoro na celý dosavadní život a přiznám se, ne občas, ale hodně často na ni myslím.
Možná je to dáno i mou profesí, to určitě. Ale profese, ne profese (odbornost, neodbornost), otázka zí stále stejně:
Co to je - dobrý člověk?
Jaké jsou vlastnosti dobrého člověka? Čím se vyznačuje?
A jak dobrého člověka vychovat?
Přiznám se - hmm, - přiznám se, že opravdovou opravdicky pravdivou odpověď doposud neznám.
Vy ano?

Otázka č. 3 hlavní: Co je to životní zdatnost? Jak ji můžeme charakterizovat?
Otázka č. 3 všetečná: Jste životně zdatní? :-))
a otázka nejvšetečnější - jak jste k tomu přišli?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení třetí
Dnes je venku opravdu nádherně. Prostě barevný a teplý podzim, asi takový, jaký má být.
Kdo ví, kdy byl takový slunně podzimkově teplý podzim u nás naposled.
Prostě - na světě je krásně.
Jen se nesmíte podívat na Novinky na Seznamu. Nějaká matka omylem vyprala v pračce své dítě. Přežilo, naštěstí. Nějakého bezdomovce rozdrtil v popelnici lis - nepřežil. Nějaký padesátišestiletý muž umřel na prasečí chřipku, tedy také nepřežil.
Samé jobovky.
Byl za mnou "můj" cigan - a je z něj bezdomovec a měl smutně hnědé oči a o pomoc (ničí, ani moji) prostě nestojí.
Svět je nádherný. Nádherně smutný a hrozný. Zahalený závojem bájné indické tanečnice Máji. Závojem iluzí, závojem mámení -
- závojem slunce, ve kterém všechno vypadá tak nějak jinak... světleji a veseleji. Jen někdy se obloha zatáhne a zachmuří a smutno je všude kolem. Dnes ne.
A až napadne bílý sníh, pokryje i to ošklivé, co je vidět - a co mámení uniká.
Zatím svítí sluníčko - a je překrásně. Také to tak cítíte?
Otázka č. 3 hlavní: Jak vnímali svět staří Indové? Proč?
Otázka č. 3 vedlejší: Vyberte si jeden z pojmů a blíže vysvětlete: brahma, átman, pitaka, nirvána
Otázka č. 3 všetečná: Co Vaše Mája? Jak se jí daří?

19. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení druhé
Možná to je úplně jednoduché. Tak jako všechno, co na první pohled vypadá složitě.
Možná není žádným problémem žít tak, jak žít se má. Možná stačí naslouchat jen svému srdci.
Nevím.
Možná jen, že čím více o tom přemýšlíme, tím složitější se nám to pak zdá.
Možná je lépe nepřemýšlet - a konat.
Nevím.
Možná to tak není, protože kdyby tomu tak bylo, už dávno by lidé na to nějakým způsobem přišli a řešili své problémy právě takto.
Bez přemýšlení, pouze srdcem.
Nevím, možná, snad. Možná je řešení toho všeho života i jeho smyslu strašně, možná až strašidelně jednoduché.
Zbývá jen ho najít - a to je možná to, co asi vůbec, ale vůbec není snadné a lehké...
Otázka hlavní č. 2: Co je vlastně výchova? Víte, jak dobře vychovávat? Hmm - jak?
Otázka vedlejší č. 2: Jaké znáte hlavní přístupy k pojetí pedagogiky?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení druhé
Upanišady.
Sedět "u někoho". U něčí víry, názoru, pohledu na svět.
Obdivovat druhého člověka - mistra, který pochopil, v čem spočívá životní cesta.
Obdivovat jej, naslouchat mu, následovat jej.
Jak jednoduše krásné - a jak jednoduše nebezpečné.
Mistr, který nás "přitáhne" k sobě a zaujme svými názory, takový mistr je náš učitel. Učitel života.
Avšak - koho vlastně obdivovat, komu naslouchat, komu věřit, koho následovat?
Jak žít?
Odpoví nám na tuto otázku vůbec někdo v tomto světě?
A víme to my samotní?
U koho že to vlastně "sedíme" dnes my? Dnešní lidé, dnešní společnost?
Když se zamyslíme, - smutná představa.... dnešní doby nám možná vytane na mysli.
Nebo ne?
A bývalo to někdy jinak?
Otázka č. 2 hlavní: Co to jsou upanišady a do kterého období a kam spadají? Souvisí nějak s dnešní dobou? Jak?
Otázka č. 2 vedlejší: Dá se filosofie rozdělit do nějakých určitých období - pokud ano, jak? Dokázali byste to vysvětlit?
Otázka č. 3 nepovinná všetečná: U koho "sedíte" Vy samotní?

18. 11. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení první
Předvánoční pedagogická zastavení. Ten název vypadá tak jednoduše, ale dlouho jsem nad ním přemýšlela.
Jsme v předvánočním čase. A pedagogika - výchova - se k Vánocům docela i hodí. Vánoce jsou takovým něžným svátkem, do kterého výchova a rodina a vše pro výchovu typické docela zapadá.
Otázkou však je, co je vlastně pro výchovu typické...
A naším společným úkolem je nejen pomocí otázek, ale také vlastním přemýšlením, k odpovědím nějak dojít. Jinými slovy porozumět a pochopit.
Protože téměř každý člověk si myslí, že výchově rozumí. A málokdy si připustíme, jak velikým tajemstvím je a jak často se mýlíme.
A jak to je smutné v běhu života, který se již nedá změnit.
Takže pojďme a pokusme se najít odpovědi na některé otázky, které nám možná někdy pomohou mýlit se méně...
Otázka č. 1. hlavní:
Co je pedagogika? Jak byste ji mohli definovat?
Otázka č. 1. vedlejší:
Myslíte si, že jste vychovaní?
Otázka navíc dobrovolná všetečná: Čím se to projevuje? :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení první
Vítejte. Takže se tedy pokusíme "zastavit se."
Zastavit se v předvánočním shonu a zastavit se "filosoficky".
Jak už jsem říkala dnes na semináři, trošku se toho bojím. Protože nevím, co nás čeká.
Ale to asi neví nikdy nikdo, co nás vlastně v našich životech čeká a co nás nemine.
Nevěděli to ani velcí filosofové... (co čeká na ně samotné a co čeká na jejich myšlenky).
Tak jak bychom to mohli vědět my?
Ale možná to je špatně položená otázka. Protože každý z nás je vlastně velký filosof, jen o tom možná nevíme. Ale jen někteří své myšlenky vložili do tvaru pojmů a zapsali se tak do dějin navždycky.
My se také zapíšeme :-)) (třeba jen k zápočtu či ke zkoušce), nebojte.
Tak šťastnou cestu... nebo vlastně ne, šťastné stání v pohybu, kterým je svět.
A v lásce, která je podstatou filosofie. A nejen jí.
Otázka č. 1. hlavní:
Jak můžeme vysvětlit slovo filosofie?
Otázka č. 1. vedlejší:
Čím je filosofie pro vás samotné?

17. 11. 2009

Zítra začínáme :-)

Dobrý večer všem.
Slíbila jsem "dílčí" úkoly pro studenty základů pedagogiky a obecné pedagogiky. A slíbila jsem totéž pro studenty z dějin filosofie.
A teď si lámu hlavu tím, jak obojí propojit a jestli to vůbec půjde.
A protože předmět dějiny filosofie vyžaduje trošku odlišné pojetí než pedagogika, pravděpodobně to propojit nepůjde a budu tedy "tvořit" každý den povídání a otázky pro každý předmět zvlášť.
Tak tedy, co vás čeká:
Zítra se zde objeví text pro pedagogiku i dějiny s prvními otázkami. Obojí bude pod jiným názvem, takže se nebojte, určitě to rozeznáte :-) Vy, co se zúčastníte, můžete odpovídat na otázky průběžně ve svém volnu a klidu, souhrnné odpovědi budete moci posílat až v zápočtovém týdnu, který začíná od 14. 12. Naše společné putování tedy ukončíme 13. 12. 2009. Projdeme tedy spolu celkově 25 dní...
Takže zítra... na shledanou

7. 11. 2009

K někomu patřit

Tak a je to.
Konečně jsem se dozvěděla, že jsem součástí většího celku.
Už nepatřím jen do určité rodiny nebo do určité skupiny lidí nebo do určitého kolektivu, tedy do nějaké společnosti.
Povýšila jsem.
Ve snaze najít řešení pro divočáka na naší zahradě i vzhledem k naší bezpečnosti, telefonovala jsem na odbor životního prostředí či kam to vlastně. S dotazem, co dělat.
Prý zavolat myslivce. A co by dělali? No zastřelili ho, proč se ptáte?
Aha, tak to ne. A je nebezpečný? Zněl můj další dotaz.
Pokud je u nás už delší dobu, tak ne. Už se zabydlel, a my jsme prostě jeho lidi. A těm on - divočák - neublíží. Protože nás zná a my k němu patříme.
Nemůžu si pomoct, ale naplňuje mě to nepochopitelným klidem a radostí zároveň.
Poprvé v životě vím, že patřím (i se svou rodinou) do nějakého vyššího živočišného celku.
"K divočákovi", který si nás sám vybral. Je to zvláštní pocit, - patřit k divokému praseti a k jeho rodině.
Sice nevím dost dobře proč, ale těší mě to.
A mám z toho sice smíšený, ale i tak docela fajn pocit.

27. 10. 2009

Jako prase :)

Hmm,
tak jsem zasadila vzadu na zahradu cibulky tulipánů, které jsem si přivezla z Amsterdamu. Celou stovku mix té nejlepší kvality.
Kluci se mi smáli - to mi prý nevadí, že vzadu mi kvítka pravidělně žerou srny, likvidují krtci, požírají slimáci a občas si tam odskočí i veverky? To ještě věřím, že tam něco vyroste?
Nenechala jsem se odradit a myslela si své.
Už si to nemyslím.
Šla jsem se projít zahradou - a zatajil se mi dech.
V zemi hluboké díry či jak to nazvat. Prostě zryto rypákem až na půdu.
Takže my tady nemáme jen veverky, krtky, srny, slimáky,
nám tady řádí taky ještě i divočák!
A já při pohledu na tu spoušť a na to místo, kde ještě včera v zemi spinkaly tulipány, a patrně už nespinkají, náhle pochopila to rčení. To prase to prostě zrylo "jako prase."
A cébulky z Amsterdamu mu nepokrytě chutnaly.
Utřu si slzy...
Chtělo by to opět vycestovat a koupit nové cibulky
a
brokovnici....

14. 10. 2009

Hodina duchů

Sedím u počítače, tiše si vrní, všude je klid. Jen žebřička, které říkáme Caruso, nezavře zobák a pořád něco povídá. Nahnu se nad její klec, zvedne hlavičku a ona (vlastně on, protože samička vlastně i jeho přičiněním umřela) se rozpovídá ještě víc.
A venku je noc a oknem vidím v zahradě problikající solární svítidla,
a kočka seskočila ze stříšky na okenní parapet, a pes Pepík se probral ze svých psích snů a zoufale zavyl.
A já sedím u počítače a opravuji článek, který měl být už včera, ale zase už je dnes,
a venku je noc a spánek nikde.
Ale smutek je už také ten tam, práce je lék na všechno, i na smutky
a smích se hodí i tomu našemu pejskovi
beru ho do náruče
olízne mi tvář
a říká mi běž spát... holka, zítra je taky den.
Už dnes je den...
a hodina duchů nastává

9. 10. 2009

Asistentům pedagoga

Milí moji asistenti :-)
Tak se mi podařilo získat nějaké informace o vašem studiu a o všech těch modulech a kreditech a požadavcích a tak. Prosím, napište mi, kdy a kde je možné se s vámi se všemi setkat, sedneme si nad to a pořešíme, co a jak dál.
Moc zdravím,
mp

6. 10. 2009

Oči

Potkala jsem dnes tvé oči.
Byly všude.
Na chodníku, ve tvářích jiných lidí, v knihách na mém stole.
V černé kávě se šlehačkou.
V udiveném pohledu.
Spěchala jsem na přednášku
a schoulila se
do Tvého úsměvu...

4. 10. 2009

Myšlenky a podzim

Tak asi už tady máme podzim. A úplně šílený týden za sebou.
Kromě toho, že jsem poprvé učila, zasadila jsem také na zahrádce tulipány, koupené a přivezené z květinového trhu přímo z Amsterdamu, kde jsem byla minulý týden (vystresovaná) na mezinárodní konferenci.
A stres pokračoval. V tomto týdnu nám v jeden den umřel z ničeho nic kanárek a zároveň po dlouhém boji nad stářím nezvítězil ani náš nejstarší pes. Jejich místa k životu zůstala prázdná. V doprovodu všech našich zvířat, co jich doma i venku máme, jsme je oba pohřbili. Ale tím to nekončilo. Stala se ještě spousta dalších a stresujících věcí, jako kdyby se všechny chtěly najednou sesypat, - bůhví odkud a proč.
A tak jsem se včera rozhodla, že si udělám radost a asi po třiceti letech jsem se vyhoupla - ehm - opravdu vyhoupla do sedla koně a spolu s kamarády mých dětí vyjela na "koňskou" vyjíždku již podzimním krajem. Byla to nádhera. Slunce se pomalu sklánělo k západu, v dálce bylo vidět hory a kobyla, na které jsem seděla a která mě chuděra nesla, byla strašně chytrá a hodná a poslouchala na sebemenší pokyn. A vydržela to se mnou téměř hodinu a půl :-)
Je někdy příjemné nechat se houpat a nést na hřbetu koně - a myšlenky přitom nechat jen tak volně plynout a splývat
nebo je rovnou doslova a do písmene nechat tomu koňovi, neb ten jak známo má větší hlavu.
Tak jsem to včera udělala
a v zapadajícím slunci
teplého podzimu
nemyslela vůbec na nic... ani na zvířata, ani na lidi, ani na problémy, ani na to, co bude
a vnímala jen to, jak je na světě přece jen krásně
a přesto všechno nakonec i fajn.

30. 9. 2009

Představa

Jak si představuješ duši?
Jako balónek, naplněný smutkem.
Jako pavučinu, naplněnou stříbřitým smíchem.
Jako neprostupnou zeď z malých i velkých kamenů.
Jak si představuješ duši?
Jako krásné prosluněné ráno.
Jako tichý pláč a vzlykot,
jako jarní vlahý déšť, padající z nebe.
Jak si představuješ duši?
Jako tebe…

20. 9. 2009

Úsměv i pláč duše

Já vím, v poslední době tady jenom pořád smutním
a bojím se, že bude hůř, protože venku začíná podzim, a ten je ve znamení umírání.
Ale tak mě napadá, všimli jste si někdy ve svých životech, že může být dvojí smích a dvojí pláč? Hledala jsem to někde v literatuře, hmm, a nenašla. Takže možná budu první :-)
Pokud jsme veselí a usměvaví, často jde tento úsměv ze srdce. Ze srdce, které se raduje, protože se mu daří, uspokojují se jeho potřeby, jak by řekl psycholog a pedagog. A pak je úsměv, vycházející z duše. To nám může být v životě hodně těžko, ale tak nějak to ustojíme, protože jsme celkově pozitivně a optimisticky naladění a smutek a pláč sice s námi drkotá, ale my se usmíváme, protože jinak to nejde...
Ale pak je také pláč srdce a pláč duše. Pláč srdce, to je pláč, vzlykot, vycházející ze zklamání, které nám působí či způsobil někdo jiný. Je v něm plno smutku a nepochopení z toho, proč nám někdo druhý ublížil nebo ubližuje.
A pak je pláč duše. To vzlykáme tak nějak na sucho, slzy se nespustí, je to čirá bolest, podobající se úzkosti, přicházející odnikud a z ničeho. Je to nepopsatelný pocit nejen smutku, ale něčeho temného, co nás obepíná. Je to prostě stav, kdy naše duše, nejen srdce, pláče -
vzlykotem, který vychází odněkud z hlubin nás samotných
a je neslyšitelný.
A můžeme se tomu bránit pouze oním úsměvem duše.
Tak se prosím usmívejme - plačící lidé kolem nás to potřebují :-)

17. 9. 2009

Tváří v tvář

Tak jsem tak přemýšlela, a v tom přemýšlení mne a jednoho mého kolegu napadlo, že bychom mohli zkusit uspořádat pro zájemce kurz, týkající se komunikace a interakce mezi dítětem a pedagogem (jakéhokoliv typu). Kurz jsme nazvali Tváří v tvář. Naše setkání by proběhlo ve dnech 21.-23.11.2009 v obci Hrádek v okrese Frýdek -Místek, na chatě Hrádek, a to od pátku 21.11. od 15 hodin a končili bychom v neděli. Cena kurzu by byla 2 700,- Kč (včetně ubytování a plné penze a materiálů).
Jen to tak zkouším sem napsat a vyzvat tím všechny zájemce. Máme totiž k tomu pěkný plakátek, ale tak nějak jej sem jaksi neumím vložit :-))
Pokud byste někdo zájem měli, tak přihlásit se můžete do konce října, tedy do 31.10. na adrese misik.petr@centrum.cz. Bližší informace pak můžete získat ode mne, mailem bych zaslala i ten plakátek :-) Počet míst je omezen na 18 účastníků.
Byla bych moc ráda, kdybych se s některými z Vás setkala... Program máme celkem pěkný a myslím i pro dnešní dobu užitečný a potřebný. Ale zase bych si neměla až tak fandit, že jo...

11. 9. 2009

Láska kvete

Láska kvete v každém věku, říká se.
Včera jsem se o tom mohla "krásně" přesvědčit.
Cestou z práce přes Masarykovo náměstí jsem potkala jednu paní. Řekla bych starou, kdyby mi to nebylo tak proti srsti. Prostě 85 letou paní v letech, o které se ve skutečnosti skutečně nedá říct, že by byla stará.
Známe se již dlouho, no vlastně, vzhledem k jejímu věku to zase až tak dlouho není, asi 10 let.
Byla rozesmátá, rozjařená, oči jí svítily radostí.
Copak? ptám se jí.
"Ale dneska mi jeden pán řekl, že na mě nikdy nezapomene!"
"Jejda, to je krásné", zmohla jsem se na odpověď.
"No, ale nemyslete si, chodíme spolu jen na kafe nebo čaj. A on si ke mně nic nedovoluje, nemyslete si, jen mě zlehka pohladí po ruce a mile se dívá..."
"Jé, to je krásné", opakovala jsem jak trubka. Neboť nic lepšího mě nenapadlo.
A pak, když jsem sedla do trolejbusu, pořád mi to znělo v uších. Taková krása.
A asi jsem se přiblble usmívala.
A myslela na to, jaké to je - může být - bylo -
krásné.

17. 8. 2009

Uplakanýma očima :-)

A prázdniny nán pomalu končí.
A když si pročítám poslední komentáře k předposlednímu příspěvku, uvědomuji si, že dlužím poděkování za všechna povzbudivá slova, které jste mi napsali jako reakci na můj "smutek" z prázdnin a z toho, že jednou skončí.
Všechno v životě jednou končí a je asi divné, že jsem si na to ještě nezvykla.
Ale jak říká básník - s koncem se vždy i něco překrásného počíná, takže se usměj uplakanýma očima.
Takže se usmívejme, vždyť i na těch "konečných" může být život celkem i fajn.
A na smutky je vždycky času dost...
a i když si nějaký ten smutek na nás čas přece jen udělá, nemusíme se bát, protože vždycky nás nakonec i obohatí
o nový úsměv :-)

9. 8. 2009

Sedm koček a jedna slepice

Tak hlásím, že už jsem zpátky. S novou chutí do práce a do psaní.
Seděli jsme tak dneska s klukama na zahrádce a debatovali o tom, jak ty prázdniny a vůbec život fakt letí. A že to je hrůza.
A ten nejmladší si najednou vzpomněl na svou první třídu - dávno, dávno již tomu - a na paní učitelku. Jak měli povyprávět, kolik mají doma zvířátek, pokud nějaká mají. A on hrdě hlásil - my máme doma pět psů, sedm koček a jednu slepici! A paní učitelka, vida ten nesmysl, jej napomenula, že se určitě plete. Psy budiž, ale určitě máte doma na dvorku sedm slepic a jednu kočku, to sis spletl, že ano? Ne, trval na svém. A měl pravdu.
Byli jsme holt taková domácnost, že kromě psů jsme skutečně měli sedm koček a jednu slepici, která přežila i povodeň a nakonec na staré roky (bylo jí snad 15 let) nám odešla za jinými slepicemi k sousedům. U nás jí samotinké mezi těmi psy a kočkami bylo patrně smutno... tak nás dobrovolně nevěrnice nevděčná opustila. Hlas rodu se prostě nezapře ani u slepic. Jaký byl její konec v té slepičí společnosti, to ani nevím...
Ty mami, a kolik teď máme vlastně koček? No sedm, přece! A začali jsme je vypočítávat podle jmen. Čikitu, Macina, Achera, Monu Lisu, Marlenku, Ramonu a Lilly...
Na světě se vlastně na první pohled nic nemění.
A zdá se, že snad jen ta jména koček jsou časem jiná, zatímco podstata zůstává z vnějšího pohledu nezměněna.
Není tomu tak...
Vše je jiné.
Vždyť kdyby nic, tak už i ta jedna jediná slepice
nám na dvorku chybí :-)

10. 7. 2009

Prázdninově...

Prázdninové dny. Dny prázdna.
Nepíšu, protože nemám čím vás obveselit. Je mi totiž smutno. Tak nějak všeobecně. Podívám se na novinky a vidím tam všechno to, co se děje ve světě a u nás a je mi neveselo, je mi truchlivo. A nemělo by.
Nemám ráda prázdniny. Mám ráda léto a cestování a nové kraje a nové lidi, a západ slunce u moře, ale prázdniny nemám ráda. Proč?
Protože končí. A od prvního dne prázdnin jen ubývají, aby neúprosně ubyly a zase nebyly.
Tak vidíte.
A uznejte, toto asi nemá smysl psát a kazit vám tím náladu.
Mějte je tedy krásné a pohodové a usměvavé a spokojené a
nekončící...
a šťastné

25. 6. 2009

Myš

Vypadám dneska jak vyoraná myš.
Nebo spíše jak vytopená myš. K tomu, že hrozí z ničeho nic povodně ta vytopená myš asi "sedí" víc.
Ale vlastně - ehm - nevím, jak ta vyoraná či vytopená myš vypadá. Každopádně asi blbě. A každopádně se celkem tak blbě i cítím.
Ještě pořád totiž nejsem na konci našeho putování. A nevím, jak vám všem, co ještě čekáte, říct, jak mě mrzí, že jsem ještě všecky kopečky, lesy a řeky vašich putování nezvládla. Ale už se mi ta cesta krátí. Cíl je snad už v dohlednu, tam někde za povodní za rozbouřenou řekou... :-) a vyplaví mě z vašich názorů a myšlenek s očima podbitýma únavou.
Je prý krásné putovat. Celý náš život je vlastně jedna taková velká krásná pouť. A není důležitý cíl, ale cesta.
Tak pořád ještě jdu.
Ne jako vyoraná či vytopená, ale vcelku jako smutnošťastná myš, která dorazí do cíle co nevidět.

14. 6. 2009

Prosba - slezskoostravský hrad

Nepředloženě jsem opět něco slíbila - a hoří mi za perdélkou, protože zatím se mi nedaří ani malinko slib splnit. Mám sehnat několik - snad 10 - studentů jako výpomoc při organizování programu pro děti teď v sobotu 20.6. na Dni slezské na Slezskoostravském hradě. A nikdo z mnou oslovených nemá čas...
Kdybyste náhodou o někom ochotném věděli, prosím, dejte mi vědět na můj mail mia.proki@seznam.cz. Spadne mi kámen ze srdce a o jednu starost bude opět míň (v poslední době je skutečně odpočítávám a odčarkovávám... tedy ty starosti)
moc děkuji za případnou ochotu a pomoc a přeji pěkné dny,
mp

13. 6. 2009

Dobrý večer, všem pondělním "putujícím" - od těch, od koho to mám (pro ty, co se mne ptají - pokud to nemůžu najít, sama píšu maily, nebojte se), už mám na pondělí i úterý putování přečtená a pročtená, teď jen dopisuji komentáře a poznámky. Občas se některými putováními nechávám unést až tak, že zapomenu reagovat a pak se k tomu vracím :-) , některé z Vás mám přečtené už i několikrát a pak nevím, jestli jsem už neodepisovala, tak to teď kontroluji a procházím - na pondělí jsem prozatím u jmen do písmenka K. - ale sedím nad tím a pročítám a posílám... ale tedy jen abyste věděli, ti, co posílali putování, za tím všichni uspěli, tuším až na jednu výjimku :-), a ke zkoušce jít nemuseli. To paltí teď pro pondělí i úterý - není tam nikdo, kdy by neuspěl. Spíše naopak, mám radost z toho, jak jste to zpracovali...
Tak zatím a dobrou noc, i pěknou neděli - obojí můžete mít, co se týče filosofie výchovy, v pohodě a v klidu.

9. 6. 2009

Omlouvám se všem, kteří ještě čekají na mé vyjádření k putování. Nějak jsem odpadla - a musela si dát chvíli od putování pauzu, už i proto, že se na mne nahrla spousta jiné práce, která musela být udělána - jak jinak - než okamžitě.
Sedám opět k Vašemu putování a docela se těším...
a moc děkuji za vaši trpělivost

5. 6. 2009

zítra poprvé a naposled (?)

Je to zvláštní, ale - zítra bude den, který v takové podobě prožiju úplně poprvé.
Možná se zeptáte:
Je možné v mém věku ještě vůbec něco prožít poprvé? :-)
Ano, je.
Hodněkrát jsem na takový podobný den myslela, - a nebylo mi veselo, protože něco definitivně končí (? je tomu ale opravdu tak?) a něco začíná. V mém životě, ale především v životě někoho jiného, kdo po dlouhou dobu tak nějak patřil ke mně.
Tři roky, možná více, jsme spolu byli den co den, a svým způsobem taky noc co noc.
Poslední roky života jsme spolu byli už jen málokdy, vlastně jen občas.
Achich jo.
Zítra se žení můj nejstarší syn.
A bude to zvláštní, protože oba k tomu přistupujeme jinak. Tak nějak z opačné strany.
Pro mě to bude úplně a naprosto bez diskuse poprvé - ale určitě ne naposled
a pro něj možná? sice také poprvé, ale možná a zároveň také naposled :-)

1. 6. 2009

známá píseň

Psala jsem si tak včera večer na počítači a z obývacího pokoje slyšela patrně vzpomínkový pořad na Waldemara Matušku.
Poslouchalo se to hezky, hudba a zpěv nijak nerušily.
Až najednou - od dětství známá, určitě více jak tisíckrát slyšená píseň, tak často i mnou samotnou zpívaná, a teď najednou v něčem krutě nová - píseň závěrečná:
Sbohem, lásko, nech mě jít...
Tak tato melodie a slova mě zvedly od počítače.
"Nech mě jít, bude klid, žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý..."
A mne poprvé v životě napadlo, a došlo mi, že to je i píseň pohřební.
"Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát..."
Je to pravda.
Lidem více dát nemůžeme -
a jednou všichni půjdeme "o dům dál".
Měli bychom té lásky do té doby stihnout asi ještě co nejvíc...

29. 5. 2009

tradá

Tak nám tam venku prší.
Včera v noci zase vypli proud - zase někde asi hooodně fučelo. No a - to v noci napsané pak ráno už nebylo napsané. Jo, mít tak psací stroj, tam si mohl být člověk aspoň jistý tím, že práce nepřijde nazmar, pokud přestane ukládat. Tam klepnete a uložíte hned, a protože existuje zákon o zachování hmoty, je to tam. Navždycky.
U počítače zákon zachování hmoty není. Nechápu to, bo měl by. Někde v té bedně to, co jsem napsala, přece bý musí, nemůže se to vypařit jen beze stopy a jen tak... Prostě nemůže. Ale počítači to je očividně jedno. A manželovi taky.
A tak když jsem dnes ráno vstala, zcela automaticky jsem si najela na několik vašich putování. Postála s jablůňkou, deštíček padá, jsem tady na světě přece jen ráda; nedá se svítit, do práce tradá. - Hmm, to jste mně "udělali" těmi veršíky o prvním máji (rozum mám v háji). Až začnu zkoušet ve verších, prchejte otevřenými dveřmi :-)

27. 5. 2009

Ať je s námi

Oznamuji - ha - že mám dnes volný den, což znamená, že nemusím na OU, poněvadž nezkouším, nekonzultuji, neradím se na poradách, neučím, prostě nic takového. Na dotaz mých synů, zda-li dnes někam jdu, jsem nadšeně odpověděla, že ne, že jsem doma. Což znamená, že usedám ke zbývajícím putováním a že byste se dnes měli všichni vy čekající v průběhu dne konečně dočkat!
Takže - vzhůru na cesty...
"Vánek" se prověje Vašimi myšlenkami,
dobrá vůle a štěstíčko
(a brýle a fungující počítač)
ať je s námi

26. 5. 2009

Jen vánek pouhý

Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud... píše se někde ve Starém zákoně.
Tak tak nějak se momentálně cítím.
Sice jako vánek nevypadám, ale tak nějak mi vnitřně je.
A počítač je obláček na nebíčku a slunce je kytička.
Tak vidíte, jak se dá pomaloučku polehoučku zblbnout :-)
Nic - obléknu svůj vánek do společensky úměrného oděvu, vypnu svůj domácí obláček (a dost!) tedy počítač a půjdu zkoušet jiné "vánky" (Ivánky).
Až doputuji na katedru pedagogiky naší matičky OU, pak
bloudě zabloudím mezi přeludy... (tak pokračuje Starý zákon, ne já)
a vystavím těm vánkům známky
do elektronického indexu
a pak odvanu domů :-)
opět ke svému počítačovému obláčku

23. 5. 2009

91 jmen

Dobré ráno, sedím u počítače a jen tak koukám... před sebou ještě 91 jmen z e-mailového putování. Vím, slíbila jsem, že to bude okamžitě, ale jak mnozí - tedy Vy z těch 91 poutníků - vidíte, že nestíhám. Doufám, že nejste příliš vystresovaní, už jsem si dokonce našla i systém a snad se mi podaří doputovat co nejdříve....
Jen jsem vám chtěla všem říct, že celkově jste mi přivodili (už se neumím ani vyjadřovat) podivné emocionálně laděné hnutí mysli - radost spojenou s vděčností a s vzácným pocitem, že to všechno kolem nás má možná sice skrytý, ale přece jen smysl. Mám zrovinka drobet problémy s vedoucím v práci, a zbyly by mi jen oči pro pláč, nebýt Vás - protože po přečtení Vašich putování a Vašich uznalých slov je mi prostě na světě líp a - moc za to děkuji. Taky básně, rýmovačky a kresby čarodějnic a tanečnice Máji jsou naprosto úžasné. A Kantovy citáty možná vykřikuji i ze spaní a budím tak našim ubohým Kantem z klidného spánku svého prací zemdlelého muže :-)
Ach jo, jak vidíte, humor mě neopouští, tak snad ve zdraví dojdu,
mějte krásnou sobotu a neděli,
MP
Otázka, která mě trápí: má se při oslovení více lidí psát velké nebo malé v -V ve slově Vás? Mám v tom zmatek - ale myslím tím Vás jednotlivě i vás dohromady - pokud to nějakému češtináři z vás trhá oči, moc se omlouvám :-)))

19. 5. 2009

Tak píšu a píšu a odpovídám jak o dušu, ale v e-mailech to jak kdyby ani neubývalo. Myslela jsem, že to dneska stihnu, tedy včera, a moc se omlouvám těm, kteří zatím marně čekají. Vaše putování je tak vydatné a tak mě vybízíte k odpovědím a k reakcím, že Vás prostě jednotlivě nechci odbýt a prostě si s Vámi povídám asi víc než je zdrávo...
snad ještě něco stihnu dnes, hlavně si vyhledám Vás, kdo jdete ve středu na zkoušku... ať Vás mám "přečtené" a ať Vám můžu říct, že to prostě máte.. a nikam chodit nemusíte.
Tak zatím :-)

18. 5. 2009

Ještě putuji

dobré ránko všem nedočkavým - hlásím, že ještě putuji. Nevěřili byste, ale prokousávám se e-mailovými "rozhovory" s každým z Vás a nikoho nechci odbýt, když už jste si s tím dali tu práci :-) Zatím jsem hodně spokojená, ale jde se mi pomalu, ale s radostí nad odpověďmi... ale je vás všech více než dvě stě.... až to všechno projdu, napíšu sem přesné číslo, ať víte i vy sami, kolik nás poutníků vlastně bylo.
Mějte prosím tedy ztrpení, zatím ještě "jdu" a baví mě to.
Mp
Těm, kterým píšu, že uspěli výborně, mají tedy splněnou i zkoušku na tutéž známku :-)