30. 11. 2013

7. den: Ondřeju, Ondřeju

Dnes je poslední (ještě stále) listopadový den.
Svátek má Ondřej.
Podle starých zvyklostí byl tento svátek spojený s hledáním partnera. Tedy mimo jiné.
Vdavekchtivé slečny třásly prý v tento den plotem nebo stromem, a údajně u toho pronášely tato zvláštní slova:
Ondřeju , Ondřeju, já ti plotem chvěju...
a ze strany , od které zaštěkal pes, měl přijít její milý ... (ještě dnes).
Tak nevím, no.
Třásti plotem nebo stromem a volat u toho svého budoucího milého....
Podivná to věc...

Otázky sedmé společné, odpočinkové:
Je dnešní doba podivná? Jaká vlastně je?
Co byste nejraději jako první změnili, kdybyste měli tu možnost zatřásti stromem a změnit svět?
Je láska "změnou" světa?


29. 11. 2013

6.den - o čekání

Na co vlastně v životě čekáme?
A záleží na tom?
Momentálně čekáme na dobu čekání, tedy na očekávání příchodu, tedy na advent.
Je to krásné období.
Adventní věnce, pečení cukroví, louskání ořechů... achich jo.
Víte, že každá ze čtyř svící na adventním věnci má své jméno a svou symboliku?
Prorocká svíce (naděje), betlémská (láska), pastýřská (radost), andělská (pokoj a mír).
Jedna hezčí než druhá :-)))
A každou z nich v tomto světě potřebujeme "zapálit", aby hořely nejen na adventním věnci, ale také v našich srdcích....


Otázky šesté:
Pro pedagogy:
Máte nějaké oblíbené tradice, které byste chtěli uchovat i pro své potomky?
Mohou být tradice výchovnou metodou?
A co na to pan Bloom?

Pro filosofii výchovy:
Proč a jak Gilgameš o nesmrtelnost přišel?
Souvisejí paradigmata s tradicemi?
A s pojetím člověka?

28. 11. 2013

5. den: kde život náš se půlí se svou poutí...

Kde život náš je půlí se svou poutí - napsal Josef Jedlička. Aspoň tak se jmenuje jedna jeho kniha.
Nevím, o čem je. Jen ten nápis již více než 30 let vidím na obalu jedné z knih v naší velké knihovně. Přiznám se - nikdy jsem ji nečetla. Jen ten název a autora....
Kolikrát to máme tak i se vším, co v životě prožíváme a s čím se setkáváme. Známe jen "obal", jen jsme třeba tím vším rychle prolistovali, a nic víc.
Někdy mi takový připadá celý život. Že jen listujeme a ani nevíme, kde a kdy se nebo je život půlí své poutě...
Pro vás, poutníky, ale něco dnes skutečně vím. Půlíme se na své cestě. 
A to na "pedagogy" a "filosofy výchovy". Protože co naplat, ani tyto dva předměty se nekryjí, a není možné použít stejné otázky. 
Snad to ze zadání otázek pochopíte :-.)


5. den poutě: 
otázky pro pedagogy: 
Včera jsme zavzpomínali na své dávné učitele. Které pojetí učitele je Vám osobně nejbližší? Prosím popište a charakterizujte.
A otázka navazující: Proč?

otázky pro filosofii výchovy:
Včera jsme se zamýšleli nad tím, jestli jsme neustále poutníci za láskou světlicí...
Které pojetí člověka je Vám nejbližší?Prosím popište a charakterizujte.
A otázka navazující: Proč?

27. 11. 2013

4. den: příběh o setkávání

Když jsme na začátku naší vánoční poutě, ráda bych se jen několika slovy zmínila o putování jako takovém.
Každý si jdeme svou životní poutí. Každý žijeme svůj vlastní životní příběh. A je jedno, jestli mu rozumíme nebo ne. Obvykle spíše ne...
Vzpomínám někdy na lidi, které jsem zatím potkala na té "své" pouti. A nejen na ty, které jsem potkala, ale také na ty, kteří se stali součástí mého osobního příběhu.
Asi už tušíte, čeho se budou týkat dnešní otázky, že ano?
Na některé "poutníky" na společné cestě vzpomínám opravdu ráda....


Otázky čtvrté, vzpomínkové:
1. Určitě jste se v životě potkali s mnoha učiteli, kteří na Vás nějak zapůsobili. Jaké jsou Vaše vzpomínky? Který(á) z té řady učitelů se Vám jako první vybaví v paměti?
2. Můžu poprosit o převyprávění Vašeho "vzpomínkového" příběhu na některého z Vašich učitelů?
3. Jsme stále ještě "pouzí poutníci za láskou světlicí"? Nebo již putujeme někam jinam a za něčím jiným? Uvědomujeme si, kudy vedou naše cesty? Máme ještě čas takto přemýšlet? A vůbec - chce se nám přemýšlet o tom, kam a za čím jdeme? Jak jste na tom Vy? (Nemusíte odpovídat, pokud nechcete, tato odpověď je zcela dobrovolná).

26. 11. 2013

První "mezihra" - naše pravidla

Dnes tedy ještě jednou.
Vánoční putování je pro všechny ty, kdo chtějí tuto pouť projít společně a hlavně dobrovolně. Týká se studentů základů pedagogiky, obecné pedagogiky a filosofie výchovy. První dny kráčíme společně, po pěti prvních dnech se rozdělíme na dvě skupiny - skupinu pedagogickou a filosofickou. Pochopíte to podle názvu na štítku, to je dole pod příspěvkem, protože tam to bude rozlišeno.
Putování nahrazuje vědomostní test před zápočtem nebo před zkoušením, s tím, že na termín zkoušky se musí zapsat i každý putující. Ty, kdo putovat nebudou, bude čekat klasický vědomostní test a následná zkouška (pokud je u předmětu předepsaná). Seminární práce platí ve všech případech.   
Na otázky můžete odpovídat a odesílat je na můj e-mail podle svých možností, tzn. každodenně, průběžně, vcelku najednou, jedině, co požaduji, je to, aby byly odeslány nejpozději 3 dny před termínem zápočtu nebo zkoušky. Nad jednotlivými seminárními pracemi a odpověďmi si společně popovídáme. Prosím, neočekávejte mé písemné komentáře k Vašemu putování, není v lidských silách to zvládnout a nechci slibovat nemožné. Rozprava se uskuteční při našem setkání v daném termínu.
Celkové hodnocení bude záležet na úrovni odpovědí a na osobním setkání v termínu vypsané zkoušky. 
Jak dlouho budeme putovat není přesně určeno, bude záležet na okolnostech, počasí, náladě, tempu :-)))
Tak tedy šťastnou cestu, snad jsem na nic důležitého nezapomněla....

3.den: vědomí souvislostí

Tak už jsme vykročili. Máme za sebou první krůčky.
Vzali jsme si s sebou všechno, co potřebujeme?
Sbalili jsme si vše potřebné?
Ne ještě tak zcela. Zapomněli jsme na pravidla.
Neurčili jsme si přesně co a jak.

I v životě to tak bývá. Občas hrajeme - bez pravidel. Ne však zcela a jen naší vinou...

Otázky třetí plíživě zákeřné:
Souvisí naše životní potřeby s výchovou?
Pokud ano, jak? Umíte vysvětlit?
A co se týká pravidel - neseme si je do života vždy s sebou? Kdo a kdy nám ukazuje, jak máme žít?
Víme, jak máme žít?

Pomůcky vědomostní: Maslowova hierarchie potřeb (námi přetvořená na domeček), sociální učení, životní zdatnost

25. 11. 2013

2. den: náš svět

Připadám si zpomalená. Nebo naopak až příliš zrychlená?
Tak jako celý náš současný svět.
Cirkumambulujeme a akcelerujeme své bytí, aniž to postřehneme
a zachytíme.
Téééda, to je ale věta :-)
Někdy ale závidím naším předkům.
Drali peří po zimních večerech, v kachlových kamnech praskal oheň, když si vyprávěli strašidelné historky třeba o vodnících nebo meluzíně za oknem, děti se hřály za pecí a venku štěkali psi.... a na seně si lebedily kočky... A hospodyně se chystaly nejen na advent, ale také na svátky sv. Kateřiny a Ondřeje a Barbory a Mikuláše a Lucie, a to se všemi tradicemi a zvyklostmi, které k těm svatým patřily. A do toho z nebe tiše a vznešeně padal běloučký sníh, krásně pokrývající odpočívající zem...
Jo, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Ale dobře je i dnes.
Jen  místo toho máme Ulici, a Ordinaci, a Gympl, a PanMámu, a Cesty domů a Sanitku a já nevím co všechno (třeba Vyvolené a manželky vyměněné...)
Ach jo...


Otázky druhé humorně laděné:
1. Co je myšleno tou větou: Cirkumambulujeme a akcelerujeme své bytí, aniž to postřehneme a zachytíme?
2. Vyberte si jednoho z mnou jmenovaného svatého a najděte, s jakými zvyklostmi se jejich svátky pojily.... a stručně to popište :-))
3. Který z jmenovaných seriálů a pořadů byste nabídli svým potomkům jako ukázku života dnešního světa a proč? A pokud žádný, co jednou řeknete svým vnukům o tom, jaký byl náš svět, když jsme ještě měli málo let?

Vědomostní pomůcka (pro strýčka Googla): cirkumambulujeme je ze slova circumambulantio

24. 11. 2013

První týden putování: na začátku cesty: 1. s chutí, mile

"Co kdo dělá s chutí, mile, práce je mu kratochvíle."
Řekl kdysi dávno Komenský. Prý.
Takže dobrá rada pro nás pro všechny.
Dělat všechno s chutí, mile a ani nepostřehneme, jak ten čas ubíhá a letí. Za krátký čas je hotovo.
Někdy mám ale pocit, že pro dnešní dobu to až tak moc neplatí. Čas jako kdyby utíkal sám a jako kdyby se nám chtělo spíše naplnit opak - to, co děláme s chutí a mile, dělat co nejdéle... co nejvíce si to užít, vstřebat, vychutnat. Nepotřebujeme "kratochvíli", ale naopak - dlouhou chvíli, pokud je nám něco jó po chuti a milé.
Jo jo. Přece jen, pan Komenský žil jindy a v jiném čase. A asi hodně spěchal, aby všechno stihl. A svět ještě necirkuloval tak rychle jako dnes. My také hodně spěcháme, ale nestíháme...
Takže pojďme, vykročme. S chutí, mile, pomaloučku, beze spěchu...               s radostí :-)

1. otázky první, zahřívací:
Jak vnímáte výchovu v rámci pedagogiky a jak v souvislosti s filosofií?
Co Vám o výchově nejvíce z přednášek utkvělo v paměti?
Co od této pouti očekáváte? :-) Putujete rádi?
Je pro Vás to, co děláte, kratochvíle (neboli souhlasíte s Komenským?)

23. 11. 2013

Přípravy na putování

Připravme se na cestu.
Každý v životě někam nějak putujeme. Zítra začneme - ti, kdo budou chtít - společné vánoční putování.
Jak se tedy připravit a co si "sbalit" s sebou?
Nic moc. Bude stačit málo.
Připravte si vzpomínky na všechno krásné, co jste kdy prožili.
Připravte si své vědomosti, zkušenosti,
všechny své lásky,
všechny své smutky i bolesti
a hlavně všechnu svou radost.
Protože Vánoce jsou svátky radosti. Půjdeme tedy společně vánočním putováním, jinými slovy radostnou poutí, jejímž cílem bude naše společné setkání v těch nejkrásnějších dnech v roce. To setkání nebude ledajaké, ale bude to setkání s otevřeným srdcem, které je tím nejkrásnějším dárkem pro ostatní.
Takže vydechněte, naberte sílu, a zítra
na shledanou při prvním vykročení na naší pouti...

4. 11. 2013

Pondělní ráno

Takové to pondělní ráno.
Probudíte se do nového dne, do nového týdne.
Probudíte se - a  nic. Jako kdyby život ani nebyl.
Všechny ranní úkony uděláte tak nějak automaticky.
S pocitem zbytečnosti a marnosti, který už ani nevnímáte.
S množstvím práce, která se vykonat musí.
S horou starostí, která narůstá.

Prostě takové to pondělní ráno.
S radostí, která se někde ukrývá
a která se ještě ze svého spánku
neprobudila...

2. 11. 2013

Světýlka

Také jsme jeli na hřbitov.
Místo plné světýlek.
Místo plné ztrát a bolestí, smutku.
Tváře na náhrobcích, nápisy,
věčnost - je-li nějaká...
Konec života.
A květiny, svíčky, světýlka.

Světýlka někde mimo nás?
Nebo už jen v nás?
Láska prý smrtí nekončí.
Neustále v nás svítí
jako svíčka na hrobech těch, které jsme milovali
a milujeme