Putování dějinami - dvacáté páté

Štědrý večer za chvíli bude u konce. Stejně jako naše putování.

Možná mohlo být barvitější, veselejší, zajímavější. Nevím. Vlastně to nikdy na konci putování nevím, jaké vlastně bylo.

Možná to tak je celkově s veškerým životem. Tím naším, i těch druhých. I s životy těch, o kterých jsme si povídali (psali) a na které jsem se ptala.

Každopádně všichni námi jmenovaní mají můj - náš - obdiv. Jejich jména nezapadla do zapomnění, nechali zde na této zemi po sobě nesmazatelnou stopu, jejich životy nebyly zbytečné. I když téměř vždy hledáme data jejich narození i úmrtí, víme, že byli, že žili, že nám zanechali a přenechali své myšlenky a tím i sami sebe.

Děkuji jim a také děkuji vám všem za vaše odpovědi a za váš čas, který jste tomuto putování věnovali.

A přeji vám všem krásné, pohodové a radostné vánoční svátky.

Otázky dvacáté páté:

1. Které otázky byly pro Vás osobně nejzajímavější?

2. Které otázky Vás "bavily" nejméně?

3. Mohli byste zdůvodnit, proč?

Putování filosofií výchovy - dvacáté páté

Tak máme štědrý večer. Vlastně u ž za chvíli bude u konce. 

Přeji vám všem krásné, pohodové, klidné, šťastné a radostné vánoční svátky.

Narodilo se děťátko. 

Život vítězí nad smrtí a nad zánikem.

Otázky dvacáté páté:

1. Které z otázek byly pro Vás osobně nejjednodušší a které nejtěžší?

2. Dokázali byste krátce zrekapitulovat, o čem vlastně naše putování bylo?

Moc vám všem poutníkům za Váš čas i odpovědi děkuji.

Putování dějinami - dvacáté čtvrté

 Tak jsme doputovali až do dvacátého století.

Je typické zrozením alternativního školství, u nás reformní pedagogiky, ale nejen to. Pedagogika jako věda úspěšně čerpá i z dalších nově vznikajících směrů, především ve filosofii a psychologii. Hovoříme např. o pragmatismu, behaviorismu, psychoanalýze, humanistické psychologii či existenciální filosofii a o mnoha dalších myšlenkových směrech.

Nebudu vás trápit množstvím nových poznatků. Hmm. Budu vás trápit otázkami :-)

Otázky dvacáté čtvrté: 

1. Koho můžeme považovat za předchůdce alternativních škol?

2. Které alternativní školy znáte?

3. A co naše reformní školství? Co o něm víte?

Putování filosofií výchovy - dvacáté čtvrté

Co by na nás mělo na vrcholku našeho kopce v našem putování vlastně čekat?

Na tom pomyslném vrcholku kopce není nic jiného než  - odpuštění.

Protože nikdo z nás není dokonalý - tak ani lidé kolem nás dokonalí nejsou, takže bychom při tomto porozumění vlastní nedokonalosti a tím i nedokonalosti druhých měli dojít k tomu, že to, co nás "osvobodí" ode všeho zlého není nic jiného, než odpuštění si vlastních nedostatků a tím i těm druhým.

Ublížil mi někdo v mém životě? Ubližuje mi neustále? Trápí mě to, bolí mě to, nespím kvůli tomu, neumím to vyřešit? Pak existuje jediná cesta, - poslat to od sebe někam pryč, oprostit se od toho, tedy od-pustit.

Říká se ale, že odpustit ano, ale že to neznamená zapomenout. Ale pokud odpustím, a nezapomenu, pak to znamená, že to nedobré je stále se mnou. Tedy že nedošlo k od-puštění, a vše zůstalo i nadále s námi.

Odpustit znamená zcela se od toho, co nám ublížilo, odstřihnout. Srdcem i rozumem zapomenout.

Je to téměř nadlidský úkon.

Otázky dvacáté čtvrté:

1. Proč se říká, že odpouštění je božské?

2. Co si myslíte, že je jednodušší - odpustit srdcem nebo rozumem?

Putování dějinami pedagogiky - dvacáté třetí

Možná také máte rádi vánoční mši Hej, mistře od Jakuba Jana Ryby.

Byl to učitel z Rožmitálu pod Třemšínem, regenschori, varhaník. Svůj život ukončil velice nešťastně. Ale možná by dnes měl radost z toho, jak je jeho vánoční mše známá a populární.  

Povídali jsme si také o dalších osobnostech české pedagogiky 18. a 19. století. Třeba o autorovi Kratochvilníků, nebo o Bolzanovi nebo o K. S. Amerlingovi.  A také o Americkém klubu dam a Náprstkově muzeu.

Nezapomněli jsme ani na J. v. Svobodu a jeho Školku. A vzpomněli jsme si také na G. A. Lindnera a jeho díla Obecné vychovatelství a Obecné vyučovatelství.

Ocitli jsme se tak ve svém putování na prahu 20. století.

Otázky dvacáté třetí: 

1. Vyberte si jednu z osobností 18. a 19. století a napište o ní něco více.

2. Čím se proslavil K. S. Amerling?

3. Kým se nechal převážně inspirovat G. A. Lindner?

Putování filosofií výchovy - dvacáté třetí

Vesmírný prach.

Myslím na něj v době předvánoční tak nějak intenzivněji než obvykle.

Mám tak nějak zažité - asi od dětství - že pokud nebude zcela dočista uklizeno a vyblýskáno, tak Ježíšek nakonec nepřijde. Sice se narodil do chléva, ale jinak čisto a útulno, to on rád.

Ale je to někdy nad lidské síly. Prach se pořád odněkud zjevuje, dnes jej setřete, vytřete, zítra tam znovu je... 

Pátrala jsem - protože jsem dušička zvídavá, jak jsem sem už psala - odkud že se to něco, co se dá setřít, neustále bere, a našla jsem vysvětlení zcela vědecké, hodné akademika. Něco je z nás samotných, něco je z našich domácností, ale - podržte se - ten hlavní prach přilétá odněkud z hlubin vesmíru.

Takže, nejen láska je vesmírná (vizte Empedokles), nejen chuť žít (vizte P. Teilhard de Chardin), ale také prachsprostý, všudypřítomný prach je odtamtud.

Až s ním tedy budete podobně jako já marně bojovat (protože stejně budete poraženi), tak si vzpomeňte, že je vlastně velikým darem. A že přichází zdaleka, z nekonečna, z věčnosti.

Což je vlastně úžasně tajemné a krásné. 

Otázky dvacáté třetí: 

1. Je něco, na co byste se rádi zeptali Vy mne? 

2. Pokud ano, ptejte se...

Putování dějinami pedagogiky - dvacáté druhé

 

Někdy se stane, že přijdete opravdu s nějakou velikou myšlenkou nebo přímo s převratnými myšlenkami, a vaši následovníci z nich udělají úplně něco jiného.

A vy pak z toho téměř, jak už jsem se ptala při jiné příležitosti, "rotujete" v hrobě.

Johannu Friedrichovi, jehož příjmení Vám ještě neprozradím, se to stalo. Ačkoliv přichází s převratnými myšlenkami ve smyslu výuky na základě jasnosti, asociace, metody a systému, je přesto považován za představitele zkostnatělého a zastaralého, konzervativního školského systému.

Ačkoliv je považován za zakladatele pedagogiky jako vědy, stejným dílem se mu rovněž přisuzuje výlučně nadřízené postavení učitele, kterého se musí za všech okolností poslouchat. A nejdůležitější je kázeň.

Proč jí je třeba k tomu, aby se rozvinuly ony čtyři předpoklady k učení, se tak nějak zapomnělo...

Otázky dvacáté druhé:

1. Jak se jmenuje stěžejní dílo výše zmiňovaného pána?

2. A co možná ukončilo jeho "rotaci"?

3. Proč je vlastně oné kázně ve školách zapotřebí?

Putování filosofií výchovy - dvacáté druhé

 

Dítě. 

Všechen ten momentální shon a spěch - pokud jste mu podlehli - je ve znamení narození malého dítěte. 

Vždyť vlastně celé Vánoce jsou svátky dětství. A také podle toho, jaké za našeho dětství bývávaly, podle toho je také vnímáme. Někteří se na ně těšíme jako malí, někteří z nás se tohoto svátku tak trochu bojí, někteří zase jsou naplněni spíše smutkem a nostalgií.

Patřím k té první, druhé i třetí skupině.

Pořád je ve mně to malé dítě, které se těší na tu atmosféru Vánoc. Na jejich vůni, napětí, tajemno.         A nakonec i na ten stromeček.

Ale také se těchto svátků trošičku bojím - že se nějak pokazí. A také mě naplňují smutkem a nostalgickými vzpomínkami na to, co bylo, ale co už není. 

Být tak znovu opět tím dítětem..., ne v hloubi duše dospělého člověka, ale tím skutečným, rozzářeným, nadšeným, natěšeným, zvědavým, nedočkavým, čekajícím... 

Po večeři, koledách a zazvonění zvonečku běžet pod stromeček... a vidět opět maminku s tatínkem, bratra se sestrou, dárky jaksi v pozadí a zbytečné, když jsme opět všichni spolu. To by byl ten nejkrásnější dárek. 

I o této podvědomé, ale neuskutečnitelné touze jsou (možná?) Vánoce.

Otázky dvacáté druhé: 

1. Znáte typologii dítěte z filosofického hlediska a mohli byste ji blíže charakterizovat?

2. Která z charakteristik je Vám osobně nejbližší?

Putování dějinami pedagogiky - dvacáté první

 

V tom výčtu různých osobností a nakonec i reforem bych málem zapomněla na jednoho pána. 

Stojí tam někde opodál, smutně klopí hlavu, - nebo se usmívá?

Ani jedním si u tohoto pána nemůžeme být až tak zcela jistí. 

Ve svém životě totiž zažil strmé pády i velikou slávu. 

Do dalekých dálek putuje bloudící lidstvo - tato slova napsal v jednom ze svých děl.

V dobách největší slávy jej v Yverdonu navštěvovali významní lidé tehdejšího světa, aby na vlastní oči viděli, co že se to tam vlastně děje. Například samotný Herbart, Frobel, a mnozí další.

Po smrti své ženy Anny však propadl depresím, ze kterých se už nikdy nevzpamatoval.

Nic pro sebe, vše pro druhé - skví se nápis na jeho náhrobním kameni.

Otázky dvacáté první:

1. O kterém že to pánovi je dnes řeč?

2. A čím vlastně se tak proslavil?

Putování filosofií výchovy - dvacáté první

Zdají se vám sny? Určitě ano. Mi osobně se v době, kdy byly děti ještě malé, menší, zdával pravidelně sen o tom, že je Štědrý den, ale u nás doma tomu nic nenasvědčovalo. Neměli jsme stromeček, dárky, bramborový salát, prostě nic. A já v tom snu strašně rychle a ve stresu na poslední chvíli všechno sháněla a zajišťovala. Ten sen se mi skutečně opakovaně zdával v době předvánoční snad po dobu celých deseti let.

Dnes se mi to už nezdá. Nebo jinak - dlouho se mi tento sen už nezdál. Kdo ví, proč?

Zato jsem propadla či jak to říct, úplně jinému pocitu, který nemá se snem nic společného, ale přesto to jako sen vypadá - dívám se na lidi, pozoruji je, a připadají mi v této době tak nějak jiní, vánoční...

Vánoční lidé. Vánoce jim koukají prostě z očí. Lidé jsou takoví nějací jiní, plni klidu a míru. Prostě vánoční.

I když běhají po nákupních centrech..., ve kterých znějí vánoční písně a koledy. Ale ten pocit není vyvoláván tímto, ale prostě lidmi samotnými. 

Sama tomu vánočnímu pocitu moc nerozumím, ale je to zvláštní, takové tajemné a - krásné.

Otázky dvacáté první:

1. Vánoční lidé mohou být lidé, kteří jsou naplněni sny ze svého dětství. Z toho plyne má otázka: jste ze svého dětství? 

2. Naše dětství je v našich vzpomínkách. Vnímáte v sobě ještě stále to dítě, kterým jste kdysi byli?

3. Pokud ano - můžete vypovědět, kdy a jak?

Putování dějinami pedagogiky - dvacáté

 Reformy ve školství, počínaje tou povinnou školní docházkou, se prolínají celým 19. a také 20. stoletím.

Je prostě veliká potřeba reformovat. Už nestačí do té školy jen přijít, učit se, odejít. Je třeba najít ten nejlepší způsob, jak. Najít nejlepší podmínky, prostředky, metody, zásady, průběh...

Aj, škola, která každého z nás volá. Do které musíme. Abychom něco věděli, znali, orientovali se, nebyli za hlupáky. 

Ve starověku to byla Platónova paideia, ve středověku křesťanská educatio, dnes máme edukaci. Všechny tyto tři pojmy se od sebe navzájem liší. 

A my ty dvě předchozí marně dnes hledáme. A možná i proto ty reformy...

Otázky dvacáté:

1. Když už jsem to nakousla, jak se od sebe liší ona Platónova paideia, křesťanská educatio a současná naše edukace?

2. Dokázali byste vyjmenovat a popsat největší reformy 19. století?

3. A jak se Vám šlape našimi dějinami? Jde to? 😊

Putování filosofií výchovy - dvacáté

Příčiny zlého.

Jakým způsobem se zlo překonává?

Napadá mě opět Komenský, kterého teď parafrázuji: všechno nedobré se dá napravit jedině láskou, protože jinak to nejde.

No jo, no. 

A nemůžu necitovat výrok Franze Kafky o tom, že každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.

Jak lehce, zlehounka se to říká, jak těžce se to v životě uplatňuje. 

Ale my už za týden - za tak krátkou dobu - budeme mít Štědrý den. A konec našeho putování. A i tento den není o ničem jiném než o lásce, která odpouští.

I proto si navzájem dáváme dárky. A se zlem to nemá nic společného...

Otázky dvacáté:

1. Jaký byl Váš nejvytouženější dárek, který jste našli pod stromečkem? Vzpomínáte si ještě na něj?

2. A co byste si přáli od letošního Ježíška? Do kdy jste věřili, že dárky jsou od něj? Vzpomínáte si ještě?

3. A co si myslíte o těchto výše uvedených dvou výrocích, vysvětlujících, jak překonávat zlo?

Intermezzo k filosofii výchovy i k dějinám pedagogiky

Padá, padá bílý sníh. Takový, jako kdysi v mém dětství.

Ten sníh je téměř stejný (aspoň tak vypadá, i když asi nikdy nevstoupíme dvakrát do stejného sněhu), ale svět a lidé kolem nás se mění.

Někteří lidé už tady s námi bohužel ani nejsou.

Ale sníh, když má z čeho, tak padá a padá :-)

Kromě čekání na Vánoce mne však napadá jedna zajímavost těchto dnů - stará pranostika říká, že si můžeme v těchto dnech sami prognostikovat počasí na každý z následných měsíců příštího roku. Víte jak a podle čeho? 

Stačí si zapsat, jaké bylo počasí ode dne svaté Lucie, tedy od 13. prosince, a pak to počasí přičíst každému měsíci, a to až do 24. 12, což je nakonec prosinec.

13. prosinec je leden, 14. únor... atd. Dnes je 16. 12., tedy tak, jak bylo dnes, bude v příštím roce v dubnu. Ne, že by padal sníh, ale bude zataženo, nebude hodně srážek, teplota bude průměrná...atd.

A zpoza oken na mne budou hladově koukat naše kočky... 

Putování filosofií výchovy - devatenácté

Být dobrým člověkem. Kdo z nás by si to vlastně nepřál?

Ale člověk, lidé, údajně od své přirozenosti dobří jsou. Navzdory všemu tomu, co občas všechno vyvádějí.

Když se nad tím někdy podivujeme, napadají nás otázky, odkud se v tom dobrém člověku tedy to tzv. zlo někdy bere?

Ale pozor, žádný člověk sám o sobě není zlý, není zlo. Jen občas jeho - naše - činy, to, co dělá, děláme, může plynout z toho ne-dobrého.

K pochopení tohoto, proč tomu tak někdy je, mi hodně pomohl francouzský vědec, P. Teilhard de Chardin. Jeho teorie příčin zlého podle mě docela sedí. A mnohé vysvětluje.

Moc mu za to děkuji.

Otázky devatenácté: 

1. Jaké znáte příčiny zlého podle P. Teilharda de Chardina?

2. A myslíte si, že i Vám ve Vašem životě může tato teorie v pochopení druhých nějak pomoci?

3. A otázka záludná: nechali byste i po pochopení těchto příčin "vařit" vodu?

4. A co na to I. Kant? 😄

Putování dějinami pedagogiky - devatenácté

 V dějinách pedagogiky mám hodně oblíbenců. Ty pány, o kterých píšu, mám prostě ráda.

Mezi tou spoustou mužů je však také jedna žena, kterou obdivuji. Měla 16 dětí, jednoho manžela, a k tomu vládla.

Někdy přemýšlím, jakou stopu tady na tomto světě svými životy zanecháme a zanecháváme. Jestli ty naše životy mají smysl, nebo jen tak proklouznou mezi prsty a jako kdyby ani nebyly. 

Tato žena zanechala svým životem stopu velikou. 

Její život tak nějak smysl měl. Aspoň si to myslím. A to nejen počtem dětí...

Otázky devatenácté:

1. Asi víte, o kom je řeč. O kom tedy?

2. Je proč a za co tu paní obdivovat?

3. Pokud ano, vypište pro a proti...

Putování filosofií výchovy - osmnácté

 Chtěla bych někdy znát odpověď na otázku, co je vlastně dobré a co dobré není. Kolikrát něco v dobré vůli uděláme, a - nakonec se to obrátí spíše k té temnější stránce života. Je to takové podivně zrádné.

Například - nasypala jsem ptáčkům zrní, ale do krmítka docela nízko nad zemí, protože tak nějak ve svém věku už po stromech lozit až tak nezvládnu. Ale kočky jednoho ptáčka chytily a po svém zlikvidovaly. A přitom jsem chtěla dobro těch ptáčků - a přišla zkáza.

Kolikrát se nám něco podobného stane i v životě.

Ty kočky za to, co provedly, ale nemohou. Jenže my lidé na rozdíl od nich máme rozum - a tož tak pak za to nedobré i můžeme.

Kočky to mají jinak....

Otázky osmnácté: 

1. Jak to je vůbec s tím dobrem a zlem? Jsme schopni je od sebe rozpoznat? Pokud ano, jak?

2. Co znamená výraz privatio boni a myslíte si, že tomu tak opravdu je?

3. A co na to daimonion?

Putování dějinami pedagogiky - osmnácté

 

Jezuitská nebo bratrská škola.

Jaké byly výhody a jaké nevýhody těchto škol?

Sama nevím, do kterých lavic bych chtěla usednout. Jezuity mám spojeny ještě ze školy s páterem Koniášem, bratrské zase s dogmatickým učením se...

Ono vůbec z těch škol by si asi dnes už málokdo nějak vybral pro sebe tu nejvhodnější.

Ale možná i ano. 

Však jsme v 18. století a změny školního vzdělávání jsou takřka na spadnutí. A kdyby jen vzdělávání.

Celý svět je v jednom velikém procesu nastávajících změn.

Otázky osmnácté: 

1. Dokázali byste charakterizovat nejen výše zmiňované školské systémy, ale celé dění 18. století? 

2. Víte, koho jsme si označili jako v hrobě "rotujícího" pána a hlavně proč?

Putování filosofií výchovy i dějinami pedagogiky - sedmnácté

Nechte dětství v dětech uzrát.

Co ta slova vlastně znamenají? A čí jsou? A co to vlastně máme v těch dětech nechat uzrávat? 

A proč?

Dětství. Krásná idylická doba, kdy všechno bylo ještě zalito sluncem?

Nebo ne? Je to jen naše představa?

Máme - máte - své dětství hluboko v srdci jako něco krásného, idylicky šťastného?

Otázky sedmnácté pro
filosofii výchovy i dějiny pedagogiky:

1)  Vizte výše v textu.

2) Jaké vzpomínky na dětství si nesete ve svém baťůžku?

Intermezzo k filosofii výchovy i k dějinám pedagogiky

Napadl sníh. Krásně mrzne. I na naší zahradě to vypadá zimně pohádkově.

Náš kůň celý šťastný pobíhá ve sněhu. Kočky se protahují na seně a taky vypadají spokojeně.

A vrány - nebo havrani? - nikdy nevím, o které ptáky to vlastně jde, - krouží nad naším domem, nad stromy, nad zahradou a křičí to své krá krá krá jako o život. 

Sousedé mají domek krásně nazdobený světýlky. Také nám se na stole točí andělské zvonění. Vnoučátka jsou z toho úplně paf. 

Budou Vánoce?

Koukám na lidi, pozoruji je a už to vidím v jejich očích.

Předvánoční světýlka jsou tu. A nejen to.

Taktéž andělské zvonění se už snáší z vysokého nebe a dopadá na zamrzlou zem společně se sněhovými vločkami.

A dřevo v krbových kamnech tiše praská...

Putování dějinami výchovy - šestnácté

John Locke.

Tabula rasa. Důraz na rozum, mravnost a tělesnou zdatnost.

Když už vzdělávání, tak soukromé, ne ve školách. Člověk, jehož matka zemřela v raném věku, a kterého vychovával přísný otec. Jako dospělý tuto přísnost svého otce velice oceňoval.

Typický anglický gentleman. Gentlemana vychová pouze gentleman.

Nic není v mysli, co nebylo dříve ve smyslech. Představitel empirismu.

Otázky šestnácté: 

1. Co znamená výraz tabula rasa?

2. Která díla od tohoto autora znáte?

3. Co víte o jeho životě?

.

Putování filosofií výchovy - šestnácté

 

Věříte v dobro lidí? 

Zeptala jsem se jednou na jedné z přednášek. A hned k tomu dodala, co se line celými dějinami filosofie. Lidé jsou dobří. Podstata člověka spočívá v dobru. Zlo podstatu nemá, a proto je jen symbolické. Je pouhým nedostatkem dobra.

Vy jste ale naivní - reagoval na to jeden ze studentů.

Nevěděla jsem, co odpovědět. Hmm. Naivní.

Několik dnů na to jsem pročítala knihu Nauka úcty k životu, týkající se A. Schweitzera. A najednou na jedné stránce čtu o naivitě. A hnedle o tom, že existuje dokonce dvojí naivita.

Příští přednášku jsem už celá šťastná věděla, jak odpovědět... :-)

Otázky šestnácté: 

1. Co znamená dvojí naivita? Umíte ji vysvětlit? 

2. A co Vy samotní, jste naivní?

3. Jak s tím může souviset pojem furor paedagogicus?

Putování dějinami pedagogiky patnácté

 A jsme u toho. U toho pána, jehož podobiznu kdysi v Amsterdamu namaloval sám Rembrandt, který údajně bydlel opodál.

U toho pána, který nám pedagogům údajně tzv. "vypálil" rybník, protože není, co by on sám již neřekl.

U toho pána, který šel osudem, jak on sám řekl, naplněn bolestí a neustálými žaly.

Láska však podle něj nezná námahu. 

A věci lidské, to jsou samotné Boží dary, které každý člověk dostal tzv. do vínku. Proto je každý člověk vychovatelný a vzdělavatelný, protože každý člověk je do jisté míry obdarován.

Až budeme podle tohoto pána všichni moudří, pak spasíme tento svět.

Hmm, zatím to tak nevypadá...

 Otázky patnácté: 

1. O kterém že to pánovi hovoříme?

2. Dokázali byste vyjmenovat jeho životní bolesti a žaly? (Aspoň ty, o kterých se všeobecně ví).

3. Co jsou věci lidské? Umíte vysvětlit?

Putování filosofií výchovy - patnácté

 Možná jednou potkám svou duši. S úsměvem ji oslovím a řeknu jí slušně, že jí to dnes sluší.

Dušička se jen usměje a řekne, ale kdepak, paní, to ne. Duše nejsou hezké ani ošklivé. Jsem jen předvánoční.

A já zůstanu mlčky stát a budu se náhle bát, že mi někam uteče, že ji ztratím, přesněji, že se navzájem samy sobě ztratíme.

Až tedy někdy potkám svou duši, nebudu jí říkat, že jí to dnes sluší.

Otázky patnácté: 

1. Kdo řekl, že nikdy nedojdeme až k hranicím své duše, protože tak široké má určení? a jak tomu rozumíte?

2. Hoříte?

3. Uměli byste nakreslit - namalovat  či jinak znázornit svou před-vánoční duši? Prosím, pokuste se o to.

Putování filosofií výchovy - čtrnácté

Stoupáme už do kopečka.

Tam někde nahoře nás čeká - ? Kdo ví? 

Nikdy v životě nevíme, co nás čeká.

Koukám na kopce a kopečky před sebou. A ráda bych si už sedla, nikam nešla, jen se koukala a vnímala. 

A chápala.

Ale pořád se ještě často a hodně ptám. I přesto, že vím, že na některé otázky odpovědi nikdy nenajdu. Má duše - dušička je ale i přesto hodně zvídavá a tázavá.

Otázky čtrnácté:

1. Znáte různá pojetí duše dle různých zemí a doby? Prosím popište.

3. A co na to Vaše nefeš?

Putování dějinami pedagogiky - čtrnácté

 V tom bouřlivém středověku vznikají také dvě protichůdné tendence: reformace a protireformace. Obojí opět spojeno s určitými jmény.

Mne osobně fascinují dvě osobnosti: ustrašený chlapeček, který však svým činem téměř převrátí církevní svět naruby. Jeho hesly byla: sola fide, sola scruptura a sola gratia. A voják, zhýralý mladík, který utrpí vážný úraz, a obrátí své srdce k Bohu způsobem, který podnítí v dalších staletích tisíce lidí k jeho následování. Jeho hesly byla: poslušnost, chudoba a čistota.

Otázky čtrnácté: 

1. O kterých mužích je řeč? 

2. A co o nich dále víte?

Putování dějinami pedagogiky - třinácté

 

A další tři pánové mi opět nedovolí spát. Taková další silná trojka. Michel de Montaigne, Francois Rabelais a Erasmus Rotterdamský.

Jinak autoři Esejí, Gargantua a Pantagruela a Chvály bláznivosti.

Jeden z nich vlastnil zámek, další byl původně kněz, ale z kněžství vystoupil, měl dvě nemanželské děti a jeho díla byla na indexu snad až do 19. století. A poslední z nich byl dítětem vdovy a kněze, tedy se narodil z nedovoleného svazku, ale nakonec je pohřben v basilejské katedrále.

Otázky třinácté: 

1. Co dále vít o těchto pánech? 

2. A co mají - měli - společného s výchovou dětí a s pedagogikou jako takovou?

3. A co na to brouk Pytlík?

Putování filosofií výchovy - třinácté

 Chuť žít.

Byla jsem dnes v nemocnici. Viděla nemocné, plné bolesti, zatímco na chodbách se skvěla vánoční výzdoba.

Smrt jsem cítila v patách. A připadalo mi to zvláštní.

Šly jsme pak s dcerou už ztemnělou ulicí, vezly kočárek, deštníky nad hlavami, a v srdci úzkost. Do toho padal podivný sníh s deštěm. Chladno, ticho.

A za chvíli budou Vánoce.

Otázky třinácté: 

1. Znáte teorii chutě žít od P. Teilharda de Chardina? Prosím, vysvětlete i s následným pojetím různých typů lidí.

2. Do kterého typu lidí byste zařadili sami sebe?

Putování filosofií výchovy - již dvanácté

 Ach, ta láska nebeská...

Co je vůbec láska? Mně osobně se nejvíce líbí to vysvětlení, které tvrdí, nebo jen říká, že láska je fascinace. Fascinace člověka člověkem, nebo prostě fascinace něčím, co nás nekonečně převyšuje. 

V mezilidské lásce prostě podléháme fascinaci osobnosti toho druhého. Kdybych to chtěla vyjádřit sporadicky a primitivně, prostě nás ta fascinace posadí na prdel. Což zrovna nezní moc poeticky :-), ale je to výstižné. 

Přiznám se, několikrát jsem takto již "na prdelce" seděla.

A Vy?

Otázky dvanácté:

1. Jak rozumíte pojmu (nelogická) logika srdce?

2. Kdo řekl, že láska je fascinace, ve které se duch spojuje s duchem? (A o prdélce ani slovo?)

3. Znáte přesně ten výrok, podle kterého vzniká v srdci požár?

Putování dějinami pedagogiky - už dvanácté

Přehoupli jsme se do vrcholného středověku.

Tady na nás čeká - kdo jiný, než sv. Tomáš Akvinský se svou báječnou teorií dvojí pravdy.

Je pravda víry - ta Boží, do které nemůžeme nahlédnout a ani ji zcela pochopit, a pak pravda lidská, lidského rozumu. Nestojí si navzájem v cestě, neprotiřečí si, nestojí v paradoxu proti sobě. Co můžeme chápat rozumem, nemusíme podkládat vírou a naopak, co vnímáme vírou, nemusíme dokazovat rozumem. Jsou to dvě rozdílné věci. Víra není slučitelná s vědou, věda není slučitelná s vírou a netřeba to chápat, analyzovat, rozumět.

Co jsem v životě už pochopila já samotná? Že je mnoho věcí, které nechápu a prostě už nepochopím. Že jdou mimo mne, nade mnou, pode mnou. Že bych mnohé věci i ráda chápala, ale prostě to nejde.

Avšak slovo nejde - neexistuje!

Tak to nechám koňovi, ten má větší hlavu...

Anebo si vzpomenu na sv. Tomáše a jsem rovněž v klidu :-)

Otázky již dvanácté: 

1. Znáte 5 důkazů Boží existence dle T. Akvinského a umíte je vysvětlit?

2. A tři ctnosti, o kterých hovořil? (tuším jsme si je ale neříkali)

3. A vzpomínáte, co o něm říkali jeho spolužáci na Sorbonně a kdo a jak je napomenul?

4. A ještě jinak - co vše o něm víte?

Putování dějinami pedagogiky a filosofií výchovy zároveň - již jedenácté

 

Potkala jsem rytíře na bílém koni.

Byl celý v brnění, ale i přesto jsem vnímala jeho oči. Plné lásky a pochopení.

Přijel až ke mně.

Chvíli postál.

Chvíli pobyl.

Ale pak zcela ne-rytířsky zase odjel dál.

Zůstalo po něm prázdné místo. Místo v srdci.

A tak čekám, že se vrátí.

Rytíři to prý tak dělávají.

A nemusí přijíždět na bílém koni. Bude stačit i poník nebo oslík.

Stačilo by mi jen to rytířské srdce...

Otázky jedenácté pro filosofii výchovy:

1. Jakou láskou asi miluje pravý rytíř? B - love nebo D - love? 

2. A jaký je mezi těmito láskami rozdíl?

3. Jak to viděl E. Fromm?

Otázky jedenácté pro dějiny pedagogiky:

1. Kdo to byli rytíři?

2. Znáte nějaké středověké rytířské písně? Pokud ano, vypište některé jejich názvy.

3. Jaké znáte rytířské ctnosti? Pokud ano, vypište.

Otázka pro obojí skupiny poutníků: 

Co na to sv. Martin a srdce rytíře?

Putování dějinami - už desáté

 Středověk nekončí, středověk trvá....

A vznikají první kláštery a další školy. Jeden z prvních klášterů byl ten na Monte Casinu.

Křesťanství se šíří Evropou a zanedlouho ovládá i myšlení lidí.

Vznikají školy farní, klášterní, katedrální. Pak ale také městské školy ve vrcholném středověku, a univerzity. A doba rytířská.

Celá Evropa i Blízký východ - a nakonec i ten vzdálený - je v pohybu. Stěhování národů je v plném proudu. Vzniká islám. Karolinská renesance. K nám, do střední Evropy přicházejí věrozvěsti.

Ani z hlediska každodenního života, ani z hlediska myšlenkového to vůbec nebyla poklidná, jednoduchá a pochopitelná doba. 

Pokud vůbec nějaká doba takovou někdy byla :-)

Otázky desáté:

1. Co víte o prvních církevních školách? Stručně vysvětlete.

2. Kde a kdy vznikají první univerzity? Vypište :-)

Putování filosofií výchovy - desáté zastavení

Ano, vzpomínat je někdy pěkné, milé, až zarážející, ale to, co žijeme, je naše přítomnost.

Pokud vůbec nějaká přítomnost je. Pohybujeme se tak nějak na špičce okamžiku, z minulosti do budoucnosti, a přítomný okamžik nezachytíme. Možná ve vzpomínkách? Takže nakonec minulost je to, co jako jediné vnímáme v přítomnosti.

Ajaj. 

Je pak také láska a vše s ní spojené "pouhá" minulost?

Hraju si se svými vnoučaty, s těmi většími skládáme puzzle, s menšími si hrajeme např. na beduíny v poušti, úplně s těmi nejmenšími čteme obrázkové knížky nebo si hrajeme s kostkami. Jedno jestli s dřevěnými nebo legem - duplem.

A přítomnost je přítomna. Láska je tu. 

Otázky už desáté: 

1. Jak to je s pojetím lásky? Znáte rozdělení podle M. Schelera? 

2. Vyberte si jedno z pojetí a blíže vysvětlete.

2. A jaké je to Vaše osobní pojetí lásky? Dokážete se s nějakým, se kterým jsme se seznámili, ztotožnit?

Putování dějinami - deváté zastavení

Syn mnoha slzí.

Nejprve zhýralý mladík, milující víno, ženy, zpěv a - řečnické umění.

Posléze biskup a jeden z největších světců všech dob.

Navazoval svými myšlenkami na Platóna a vzhledem i ke své minulosti hlásal, že člověk je svobodnou bytostí, i když je predestinován. Přesto svou vůlí může změnit svůj osud. Věřila tomu i jeho matka, která se po 17 let nepřestávala modlit o jeho obrácení. A dočkala se. (Krátce na to však zemřela).

Ve svých vyznáních tento světec říká, že nepokojná jsou naše srdce, dokud nespočinou v tobě, Bože. A neklid nás provází, ať jsme šťastní či po štěstí jen toužíme -

šťastní se bojí o své štěstí, že jej ztratí, a nešťastní po štěstí touží, a jsou nešťastní z toho, že jsou nešťastní.

Pozdě jsem Tě miloval, Kráso tak stará a přece nová, pozdě jsem Tě miloval! Ty jsi byl uvnitř a já venku a tam jsem Tě hledal. Já odporný vrhl jsem se na všechny Tvé krásné tvory, které jsi stvořil. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem s Tebou nebyl. Vzdalovalo mne od Tebe všechno to, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v Tobě. Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu. Ty jsi se stkvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu. Tvá vůně mne zaujala, vdechl jsem ji a dychtil jsem po Tobě. Okusil jsem Tě a po Tobě lačním a žízním. Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po Tvém pokoji.

Otázky deváté: 

1. O kom že je to řeč? A co o něm dále víte?

2. Znáte nějaké dílo tohoto autora?

3. Co je to patristika? Odkud ten název?

4. A co na to sv. Monika?

Putování filosofií výchovy - deváté zastavení

 Dívám se na temné, noční nebe - a tam někde, v oblacích, vidím tu zvláštní postavu, která se pomalu blíží k naší zemi.

Je mikulášský svatvečer. Noc, kdy přichází ten skutečný Mikuláš, nejen namaskovaný s vousy, obdarovává děti, nestraší je, neděsí. Děti si dávají večer na okna talíře, aby měl kam své dary uložit.

Zvládá to v každé rodině, v každém domově, každému dítěti. Zvládá to, protože je svatý, a tudíž dobrý.

Rozdává se všem a všude.

Jak krásná myšlenka!

Mikuláši, chce se mi věřit, že jsi skutečně byl, že jsi.

Že se v noci na šestého prosince opravdu sneseš odkudsi shůry na tu naši ubohou, uplakanou zem a obdarováváš v těch rozsvěcených nebo i temných oknech lidských domovů
všechny, kteří si to zaslouží. Tedy všechny děti. Protože děti jsou dobro a láska.

Otázky deváté:

1. Jaké jsou Vaše osobní vzpomínky z dětství na Mikuláše - čerta - anděla?

2. A otázka ryze filosofická: věříte v dobro lidí? Dětí obzvláště?

3. A co na to sv. Mikuláš?

Putování dějinami - zastavení osmé

Mějte se hezky, velká trojko filosofů, jdeme dále. Tentokrát do starého Říma.

Cicero, Varro, Seneca, Quintilianus, Marcus Aurelius. Jen namátkou vybraná jména.

Římská škola, římská výchova a vzdělávání. Zaměřené na umění řečníka. 

K čemu dnes to umění? Dnes nám stačí powerpoint :-)

A počítač, internet, strejček Google a tetka Wiki.

Řečnictví už netřeba?

Otázky osmé: 

1.Vyberte si jednoho z výše vyjmenovaných pánů a napište o něm něco více. 

2. Můžete si vybrat i více pánů, zde  se iniciativě meze nekladou :-)

3. Proč vlastně bylo to řečnictví až v takovém kurzu? 

Adventní putování filosofií výchovy - Intermezzo č. 2

 Je prosincové ráno někdy před 55 lety. 

Venku je ještě tma, ale maminka mě probouzí a oblékáme se ještě v ne zcela vytopené místnosti. Třesu se zimou, ale oblečená jsem v cuku letu. Vycházíme do mrazivého, zasněženého rána. Držím se maminky za ruku, když se brodíme v noci napadlým sněhem a jeho závějemi. Velice brzy jsme na mostě, kde zimní vzduch od řeky ještě přituhuje. Necítím prsty na nohou, i přesto, že mám teplé zimní boty, necítím prsty na rukou, i přesto, že mám rukavice, a necítím tváře. Sníh do nich nemilosrdně bodá a pálí, štípe, až mi slzí oči.

Ale vedle mne jde maminka a ještě několik dalších žen. Jdeme do nedalekého kostela. Jeho věž se tyčí ve tmě.

Vcházíme do chrámu a usedáme do předních lavic. Ještě se celá třesu, když se najednou ozve zacinkání, a ze sakristie vchází náš pan farář a z kůru se ozve ten úžasný nápěv - Ejhle, Hospodin přijde... a postupně se stupňuje ve třech tóninách. S mezizpěvem Rosu dejte nebesa...

Po této ranní mši svaté se venku již rozednilo a jdeme s maminkou opět stejným směrem domů, kde je již krásně teploučko.

Ještě jednou toto ve svém životě zažít - a byla bych v nebi, maminko...

Putování filosofií výchovy - osmé zastavení

Tak druhá adventní neděle je za námi. Neděle ve znamení Lásky, pozitivního naladění, očekávání příchodu děťátka. Prorocky betlémská.

Projeli jsme se dopoledne s vnoučátky starou ostravskou tramvajkou Barborkou, pak pobyli na vánočních trzích na Masarykově náměstí a hurá domů. Pohodový, trochu zamlžený den.

K večeru jsme vzpomínali s bratrem na adventní dobu našeho dětství. Na to, že nebyly adventní věnce, za to byly roráty. Roráty. 

Mé předvánoční dětství je spojeno s tímto kouzlem. S vůní cukroví a tajemné atmosféry ranních rorát. Hluboko v srdci, v paměti. Nevěřila bych v tu dobu, jak ranní vstávání do tmy a do mrazu, zmrzlé tváře a prokřehlé ruce, propojené s pocitem zamrzlých prstů na nohou, jak toto všechno může být nezapomenutelným okamžikem tajemných Vánoc. Jejich očekávání, jejich symbolem.

A někdy myslím na své děti, na svá vnoučata - a že to, co je možná dnes pro ně přítěží, může být jednou tou nejkrásnější vzpomínkou. 

Roráty to nejsou... (protože nejsou).

Otázky osmé: 

1. Jak se pojetí člověka dle paradigmat propojuje s pojetím lidského života? S životem každého z nás?

2. Máte nějaký svůj tajemný či kouzelný předvánoční zážitek z dětství, který se Vám navždy vtiskl do paměti? Můžete zavzpomínat a povyprávět?

Putování filosofií výchovy i dějinami pedagogiky - zastavení sedmé

 
Tak vidím, že mí poutníci jsou unaveni. Zmohla je tíha otázek hned pod kopečkem?

Ano, vím, putování je náročné... 

Filosofií výchovy i dějinami.

Navíc když venku na náměstích už svítí vánoční stromečky a trhy jsou v plném proudu.

Kampak se šplhat do nějakých kopečků otázek a odpovědí v ten krásný předvánoční čas...

Otázky sedmé pro obě skupiny: 

1. Jste unavení? Nebo naopak plni elánu na své předvánoční pouti? 

2. Máte rádi předvánoční trhy, rej a světýlka?

Putování filosofií výchovy - zastavení šesté

Kdo vlastně jsme, my lidé? Kdo je člověk?

Ve filosofické antropologii na tuto otázku velice hezky odpovídá hned několik pojetí člověka dle paradigmat T. Kuhna a H. Skolimowského.

Mythos, Logos, Theos, Mechanos.

Člověk jako iratio, animal rationale, imago Dei, ego cogitans.

Tolik cizích názvů, a přitom je to dle J. Wericha tak prosté: 

Když už člověk jednou je, měl by být tím, čím je, a ne tím, čím není, jak tomu v mnoha případech je.

Takže buďme tím, čím jsme...

Otázky šesté:

1. Můžete k daným obdobím a k typům člověka přiřadit jejich upřesnění?

2. A co na to Šalamoun?

3. A vy samotní? Souhlasíte s tímto pojetím člověka dle paradigmat? Nebo to vidíte jinak?

Putování dějinami pedagogiky - zastavení šesté

 

Ale zapomeňme na plačícího filosofa a jeho oheň v duši. 

Máme tady přece silnou trojku - Sokrata, Platóna, Aristotela. O každém by se dalo povídat hodiny a hodiny a stejně bychom nebyli u konce všech svých slov.

Jeden z nich prý dlouze stával v ulicích starověkých Athén a kladl lidem všetečné otázky tak dlouho, dokud neodpověděli.

Další z nich zase lidi přesvědčil - na téměř dva a půl tisíce let dopředu, a stále to přetrvává - že náš svět není skutečným světem, pouze jeho stínem. 

A do třetice jeho žák, který vychovával Alexandra Velikého, a který napsal pro svého syna celou Etiku, a který mimo jiné tvrdil, že člověk je bytost rozumná - animal rationale.

Stojím opodál a jako mnoho myslitelů před námi, a troufám si říci i po nás, jen koukám, koukám... protože jinak to ani nejde.

Otázky šesté:

1. Co víte o Sokratovi? Vypište stručně :-)

2. Co víte o Platónovi? Také stručně, prosím....

3. A co Aristoteles? Je také o něm co psát?

Putování dějinami - zastavení páté

Tak si tak kráčíme dějinami, a ejhle, kdo to tam sedí pod stromy? Taková podivná, temná postava. Trávu si žmoulá mezi prsty a přikusuje si k nim nějaké brouky, či co...

Haló, pane, jak jste to myslel s tou vodou, která pořád teče, a do které dvakrát nikdy nevstoupíme?

A jak jste to myslel s tou duší, která nikdy nedojde ke své hranici, neboť tak široké má určení?

A jak jste to myslel s tím, že máme hledat sami sebe?

A jak - jste....

přerušil mě svým zamyšleným pohledem a trhl hlavou. V očích měl slzy.

A já náhle pochopila, že má duši, která hoří...

A šla jsem raději o kus dál.

Otázky páté: 

1. Kdo byl onen pán? A jak by mi asi odpověděl?

Putování filosofií výchovy - zastavení páté

Mám svůj svět. Svět, který vnímám, chápu, a kterému občas - nebo téměř pořád? - vůbec nerozumím.

Ani někteří filosofové si s tím "světem" nevěděli moc rady. Je to prý o tom, co je prosvětleno našemu vnímání. Nebo tak nějak.

A tak si v tom svém světě létám na koštěti čarodějnic, stále znovu a znovu se odvažuji vlétnout do chaosu, a z pozice mravenečka věřím svému poznání. A porozumění tomu všemu.

A s údivem Platóna pozoruji svá vnoučátka, která nasávají tento svět jako houbu.

A tiše jim možná i závidím, protože ha - já už se asi jen jako ta pomyslná houba jen vymačkávám :-))

Otázky páté:

1. Kdo řekl, že děti opičátka jsou?

2. Tentýž autor na jiném místě svého díla prohlásil, že sedmileté pachole vám odpoví na všechny položené otázky, ptáte-li se správně.

3. Znáte nějaké dětské moudro, které Vám samotným vyrazilo dech?

4. A otázka věru dotěrná: Ještě nasáváte, nebo už jste vymačkaní?😊

5. A tak mě napadá: Znáte SpongeBoba?

Intermezzo první pro filosofii i dějiny pedagogiky

Jak jste si stačili všimnout, přidala jsem k příspěvkům dva informativní obrázky: k filosofii sovičku sedící na klobouku (prý to je poutník :-), a rozevřenou knihu k dějinám. To aby se vám v tom lépe orientovalo a nepletli se v tom, kam patříte :-)

A vidíte, taková na první pohled "nevinná" poznámka, a přitom tak hluboce filosofická. Kam patříme? Odvěká otázka filosofů, kým, kdo vlastně jsme. A odvěká snaha filosofů a pedagogů: - ukázat lidem směr a cestu tam, kam patří...

Takže já to pro nás vyřešila dvěma ikonkami. Ať se lépe orientujeme. Kéž by tomu tak šlo i v životě...

Dnes je 1. prosince, takže už jsme na cestě k vysněnému.

No nic. Jdu si připravit těsto na linecké cukroví.... U nás doma kdysi dávno zavonělo vždycky počátkem prosince. Takže se to tak nějak "patří". 

Tak tedy krásný den všem.