Den patnáctý: kostka

Den patnáctý a den poslední tohoto letošního březnového.
Čas strašně, strašidelně letí.
Nedávno byly Vánoce.
Nedávno bylo to všechno, co bylo.
Ve vnímání lásky to je také tak - celý život údajně (tvrdím to aspoň já) hledáme tu lásku, kterou jsme kdysi dávno byli i my samotní.
Dítě je láska. Člověk, přicházející do tohoto světa, je láska. Ale protože tento život, tento svět není a ani nemůže být dokonalý, a všichni v sobě máme zárodky toho nedokonalého, tak se to potom všechno nějak zvrtne... a nastává čas výchovy :-))
A tak celý život hledáme tu lásku, která nám ani nemusela být dávána, ale kterou jsme my samotní prostě a jednoduše byli.
V okamžiku smrti ji opět najdeme (?)
Hmm. Moje vlastní filosofie v kostce.
Nebo v kouli?

Otázky patnácté: 
Jaká je nebo jaké jsou ty vaše kostky? :-))
Souhlasíte s tou mou?
A chcete další zapeklitou otázku s (marným i nemarným) hledáním autora? :-)😇 Tak tady je: "Svět jest kolo, jež se točí, prudce chvěje, hlučí, zvučí. Kdo mu v centrum neusedne, zamotá se a vypadne..."

Jen tak pro zlepšení nálady (VIII.)

Polámal se mraveneček 
(Josef Kožíšek)

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.


P.S.   Omlouvám se, asi to pro zlepšení nálady moc není v době, kdy je potřeba mít roušky..., tedy pofoukat, ani pohladit nelze a navíc nemáme zatím ani ten "prášek."

Nemám tu říkanku raději odstranit? :-(((

Den čtrnáctý - mraveniště

Dlužím vám všem odpověď a vysvětlení ze včerejška. Let čarodějnice a chaos jste v mých skriptech nenašli - omlouvám se těm, kdož jste marně hledali.
G. Deleuze a F. Guattari toto píšou ve své publikaci Co je filosofie, která u nás vyšla v Oikumené v roce 2001. Tam na straně 41 se dočteme, že:        "V rovině imanence směřujeme za obraz a vracíme se odtud s červenýma očima, i když jsou to jen oči ducha... Myslet znamená vždy sledovat let čarodějnice..."
Koště jsem už přidala já - na něčem přece ta čarodějnice letět přece musí:-))
A rovina imanence a chaos? Oba filosofové o tom píšou ve své publikaci. To, co o světě víme, je jen naše rovina poznání (rovina imanence). To, co nevíme, je tím "chaosem", ale ne neuspořádaným, je to tzv entropie...
Představme si, že náš svět je jedno veliké, uspořádané mraveniště... To mraveniště si lebedí a žije někde třeba pod Eiffelovkou. Co ví takový mraveneček o Eiffelově věži? O Francii? O Evropě? O světě? Je to pro něj jeden veliký, nepoznaný a hlavně pro něj nepoznatelný chaos.
Tak jsme na tom i my. Naše vědění, poznání, je jen malá imanentní rovinka, protínající nekonečný a nepoznatelný chaos - tedy tajemství, svět, který je nad tím naším lidským mraveništěm...


Otázky čtrnácté: 
Kdo řekl, že naše poznání je pouze omylem dneška? Znáte nějaké jiné podobné výroky? (Opět - ve skriptech tuším nenajdete, nebo když, tak jen náznakem...)

Jen tak pro zlepšení filosofické nálady (VII.)???

Sedám si na koště
a letím!!!!
Nad světem,
nad lesy.
Prolétám temnotou
nad horami
koště se zmítá
padám k zemi

chvěji se
ptám se
ztratila ses, Lásko?
kde jsi

https://www.youtube.com/watch?v=zqejK0j66xw

Den třináctý: průlet chaosem

Chtěla bych pochopit. Znát jednou odpověď na otázku proč.
Ne konkrétně, ale tak nějak celkově.
Sednout si na to pomyslné koště čarodějnic, jak říkal G. Deleuze a F. Guattari, a proletět se na tom koštěti veškerým myšlením, chaosem. Tedy vším poznáním. Chápat, vidět, vnímat... a pak přiletět zpět se zarudlýma očima.
Možná se to teď světu, nám všem děje.
Myslíme.
Ptáme se.
A celkově v tom (aspoň někteří určitě) máme chaos.


Otázky třinácté, nedělní, odpočinkové:
Líbí se Vám představa, že myšlení spočívá v průletu chaosem na koštěti čarodějnic?
(Fakt jsem na některé Vaše odpovědi zvědavá :-)) Let čarodějnic není ve skriptech, na to jsem přišla až později :-))

Den dvanáctý: ticho

Láska je ticho.
Ticho před bouří.
Vzpomínám na svého starého strýce kdysi v mém dětství a na jeho ženu, která trpěla Alzheimerem.
Neopustil ji. Nechtěl ji dát do LDN-ky. Naopak - pečoval o ni, česal ji, krmil ji - to už v těch nejtěžších, posledních týdnech a dnech. I přesto, že ona ho nepoznávala a křičela na něj, co je to za chlapa. Zůstal s ní. Do té poslední chvíle.
A pak, že prý láska mezi lidmi není.
Láska je.
I kdyby byla již jen pouhým zvykem, i kdyby byla jen léty danou povinností.
I zvyk, i povinnost je láska.

Otázky dvanácté: 
Znáte nějaký vlastní příklad being a dependent love?
Proč jsou si obě rovné, stejně důležité?
A co na to Erich Fromm?

Jen tak pro zlepšení nálady (VI.)

Šla jsem naprosto ztichlou ulicí.
Nikde nikdo.
Utichly obchody, kina, veškeré prodejny, kavárny, divadla. Všude pusto prázdno.
Nepotkala jsem člověka.

Sedla jsem si na lavičku na zcela ztichlém, opuštěném náměstí.
Údivem nad tou samotou mi začaly pomalu stékat z očí slzy.

Když jsem je najednou zvedla, uviděla jsem před sebou krásnou bílou postavu, celou prosvětlenou sluncem.
To ticho, ta prázdnota, ten svět bez lidí, to byla Láska.

Láska k těm druhým...

Den jedenáctý: láska nezná...

Láska (prý) nezná únavu.
Domníval se, řekl, napsal J. A. Komenský.
Zažívám zvláštní stav.
Nestíhám :-))
Nechodím do práce, nejezdím nikam, nemám přednášky, semináře, konzultace, sedím doma a na naší veliké zahradě; zdálo by se, že spousta času a prostoru pro práci, ale já - nestíhám!!!
Máte to někdo také tak?
Vůbec to nechápu.
A najednou si říkám a sama sebe se ptám, jak že jsem to jako dělala, že a když jsem chodící do práce všechno stíhala?
Záhada...
Ale láska prý nezná únavu....
Ale čas, ten ano?


Otázky jedenácté:
Jaké to bylo za Vašeho dětství? Také máte ten pocit, že vše bylo jiné, i ten čas utíkal tak nějak pomaleji?
Jak asi budou naše děti a vnoučátka jednou vzpomínat na toto dnešní období? (Láska lidí navzájem neznala únavu...)
Pamatujete si na nějakou oblíbenou říkánku nebo leporelo ze svého dětství? Která to byla? Víte ještě?

Co bude zapotřebí k absolvování tohoto předmětu

Ptáte se mě někteří, co vlastně k absolvování tohoto předmětu bude zapotřebí.
Přiznám se - zaskočilo mě to, co se momentálně děje, a nějak mi absolvování předmětu nepřipadá až tak důležité...  Však uvidíme, co bude.
Náš starý strýc, vždycky, když něco plánoval, tak k tomu dodával: jestli dožijem a zdrávi budem...

Tak ano. Ten, kdo se zúčasťňuje putování a odpovídá průběžně - nebo je pak možnost i najednou - na mnou pokládané otázky, bude mít (ostatně jako vždycky při putování) písemnou část zkoušky splněnou. A nad odpověďmi si jen popovídáme, což v podstatě již děláme formou e-mailových odpovědí.
V tohu-vabohu, v tom putování však nejde primárně o nějakou známku, o nějaké splnění "úkolu" a zadání, ale o tu cestu samotnou, o ten samotný proces putování, zastavení se, zamyšlení... Ne vždy je všechno změřitelné, spočitatelné, zhodnotitelné. Však naše současnost nám to dnes ukazuje více než kdy jindy.
Ne-putující pak nějakým způsobem vyřešíme...
Však ještě není konec světa.
Doufám...

Aha, ještě k aplikaci, kterou jsem včera zaslala na hromadné e-maily tohoto předmětu. Pátrám po možnostech, snad se nám to zprovozní, spolupracuji s počítačovým technikem, tak uvidíme. Ale pokud vám to nepůjde, nezoufejte, pracuje se na tom.
Ty termíny odevzdávání seminárních prací prozatím přesně nevíme, vůbec si s tím nedělejte těžkou hlavu... V žádném případě vás nijak nebudu uhánět, deptat, likvidovat... Hlavně se všichni opatrujme, mysleme na své blízké i na sebe a buďme zdrávi...

Den desátý: filein

Jsme tady už deset dnů.
Tak dlouho tuším trvá i karanténa.
V našich skriptech bychom se měli přesunout - jak hezky to zní - přesunout k dalším možným pojetím.
Přemýšlím....
Že by k pojetí lásky?
Hmm.
Asi ano. Pojetí lásky je v současné době opravdu více než aktuální.
A stále je velikou, velikánskou, velikááááánskou otázkou...


Otázky desáté: 
Které pojetí lásky (podle M. Schelera) se Vám osobně nejvíce zamlouvá? Indické, řecké, křesťanské?

Den devátý: vědomí bloudi?

Kdo jsme?
Filosofická antropologie, Immanuel Kant, Max Scheler a mnozí jiní na to docela trefně odpovídají nebo alespoň hledají odpověď.
Jo jo.
Momentálně se zdá, že jsme ale všichni tak nějak a trochu vědomými bloudy.
Nevíme.
Bloudíme.
Svými životy, svými příběhy, sami v sobě.
Nebo se to jen tak říká  a vůbec, ale vůbec to není pravda?
A v dnešní situaci se naopak ukazuje, že bloudění máme dávno za sebou?
Nebo: před sebou?

Mysleme pozitivně.
Nebo si na pozitivum aspoň jen hrajme. Když už nic jiného, pomáhá to :-))
Prý...

Náš kanárek nezpívá. Protože prý zpívají jen samečci a to naše je asi samička. Prý ani zkušení ornitologové nepoznají ten rozdíl mezi nimi.
Nezpívá, za to hodně chytře kouká. Taky dobrý.


Otázka devátá:
Co si myslíte vy? Jsme vědomí bloudi? A o kom se to takto říká a proč?
A co na to kanárci a jiní ptáci? :-))

Den osmý - kdo jsme?

Kdo jsem?
Řeknu po pravdě - momentálně člověk, který se snaží nebát a nemít ne-dobré myšlenky.
Člověk, který si uvědomuje, jak krásně a dobře bylo a který věří, že zase bude. Že možná dokonce bude líp.
I když... (snad to není planý optimismus).
A jsem člověk, který si přeje, aby všem ostatním bylo zase dobře. A také do budoucna - aby pohodový, spokojený svět měli také naše děti a vnoučata.
Když už teď najednou možná i vím(e), co to je a bylo "mít se dobře."
A všimli jste si? Některé ostatní věci jako kdyby pozbyly svého významu. To, co bylo důležité, zase až tak důležité najednou není.
A pořád mám pocit, že tato celosvětová situace se mi jen zdá. A těším se, až se z toho snu probudím...
Možná nejen já, ale všichni jsme parafrázovanými slovy Herakleita jen součástí světa "bdících, kteří mají společný svět", ale zároveň jsme ti "spící, kteří žijí jen v tom svém vlastním světě..."
Kdo ví.

P.S. Delfíni v Benátkách prý byl podvrh....

Otázky osmé, filosoficko-nefilosofické:
Otázka filosofická: Kdo a kým jste? 
Otázka nefilosofická: Kdo a kým jste ve svém životě? (myslím profesně)....

Den sedmý: koťata

https://www.youtube.com/watch?v=jLG1ILNKQp0


Dobré ránko :-))
Naše kočka porodila koťata.
Hmm.
Trošičku brzy na dané poměry. Ale aspoň už nechodí jako chodící skříň.
Ve stodole odněkud mňoukají.
To bude radosti až trošku povyrostou a oživí náš dvorek!!!
Jaro je tady.

Otázky sedmé: 
Pojetí člověka. Mytické, antické, středověké, novodobé.
Ke kterému paradigmatu patří pojetí homo viator??
Které pojetí člověka se Vám osobně nejvíce zamlouvá? A proč?

Čeká nás těžký týden....

Tak po dnešním dni nevím, jestli chtít "tancovat" není nezdravě optimistické. A to ani tehdy, pokud se chceme vzájemně uklidňovat.
To nejhorší, ten největší nával nemoci nás údajně teprve čeká. A asi to žádné nic moc k tančení a možná ani k radosti nebude.
Držme se, držte se, opatrujte se....opatrujme se.
Krásnou dobrou noc a mějte hezký, pokud možno pohodový, klidný, zdravý týden.

Jen tak pro zlepšení nálady (V.)

První jarní neděle v tomto roce!!!
No, není to důvod k radosti?
Pokud se podíváme na zprávy o tom, co se děje ve světě, a také u nás, tak se spíše sevře srdce.
Svět je najednou jedna veliká vesnice. Ohrožený domov. Tedy ne svět, ale my, co v něm žijeme.
Ale máme tady první jarní neděli!
V křesťanství jinak 4. neděli postní, zvanou Laetere, radostnou. Nebo také družebnou, růžovou. V tuto neděli bylo i v minulosti povoleno i v době postní se radovat, uprostřed dědinek byly povoleny dokonce taneční zábavy (tzv. paní růžové), mladíci chodili na námluvy, dostávali od svých dívek koláčky, tzv. družbance a zpívalo se: „Jaký je to družbanec, bez koření, bez vajec, dejte panimamo pár vajec!“
No jo.
Hmm.
Buďme zdrávi!
(A pojďme třeba jen na chvíli, či aspoň v myšlenkách, třeba i tancovat...)

Den šestý: únos :-)

Ach, ta technika!
Mám z předchozího večera takový zvláštní zážitek.
Telefonujeme si se synem a s vnoučátky. A kdyby jen telefonujeme - díky technickým vymoženostem jsem tam u nich v bytě vidět na obrazovce mobilu a povídáme si téměř "na živo".
Babičko, budeš se s námi dívat na pohádku?
A tak mě syn "usadí" do poličky a koukáme se s dětmi společně. Komentuji to, ptám se, smějeme se...
Když tu náhle syn přijde pro mobil...
"Kam mě neseš? " Vyděsím se.
"Ale, chvilku jsem tě sebral, neva?"
A tak jsem nedobrovolně "unášena" synovým bytem, nemohoucí s tím nic udělat, nijak tomu zabránit, pohádka nepohádka, kluci nekluci, nese si mě prostě pryč na svůj pracovní stůl a ke své ženě. Potřebují se mnou něco probrat.
Hmm.
V tu chvíli ta nenormální chvíle vypadala téměř normální...


Otázky šesté:
Paradigma Mythos je paradigma naplněné příběhy, mýty, pohádkami.
Které pohádky a mýty jste jako děti měli nejraději a vzpomínáte si, proč?
A opět osobnější otázka, na kterou nemusíte odpovídat, jen pro zamyšlení: Je váš životní příběh po- hádkou? (Možná v této celosvětové koronavirové situaci otázka trošku nepatřičná, nebo právě naopak?)  

Jen tak pro zlepšení nálady (IV.)

https://www.youtube.com/watch?v=yjBKOQ_PgWs&list=RDyjBKOQ_PgWs&start_radio=1

Den pátý: záhada

Máme sobotní ráno.
Už není tak pěkný den jako v předchozích dnech. Ale i tak - jaro je tady!!!
Včera byl první jarní den.
Jaro je svým způsobem vždycky takové krásné, nadějné. Nový život přichází, starý odchází...

Seděla jsem tady u počítače i včera odpoledne, v místnosti se zavřenými okny, a najednou mi "něco" zabzučelo u hlavy. Čmelák!!!
Nevím, odkud se vzal, jaktože, kudyma, proč, ale najednou byl tady a létal si a bzučel, až se usadil na rozkvetlém květu orchideje na okenním parapetu.
Trošku mě to znepokojilo.
Jsou věci, na které není logická, rozumná odpověď.
Ale ten čmelák byl fakt a na otázky, odkud se tu vzal, neodpovídal.


Otázky páté:
1. V postmoderním světě se hovoří o circumambulantio, tedy o kroužení. Co tento výraz znamená?
2. Zažili jste ve svém životě něco tak tajemného, co najednou nešlo rozumem vysvětlit? (Možná příliš osobní otázka, jen k Vašemu zamyšlení, pokud nechcete, nemusíte odpovídat).
3. A co na to Maya, staroindická bohyně tajemství? A mohla by s tím mít něco společného i "naše" stará dobře známá včelka Mája?

Všem poutníkům

Málem bych zapomněla. Toto putování nemusíte :-)), není to povinná náhrada výuky, vůbec nikoho do ničeho nenutím.
Hlavně, a to především, mějte pokud možno klidné dny doma se svými nejbližšími. Hlavně se snažme myslet pozitivně...
A také bychom asi měli umět děkovat za každé nové ráno, za každý nový den, a za všechno, co bylo, co je a co snad ještě bude.
Na světě je (pořád ještě) krásně a jistě bude i do budoucna.
P.S. Chystám po neděli, pokud bude vše v pořádku i se mnou, on-line vysílání, dám včas vědět :-)
Zdravím všechny :-) v tom pravém slova smyslu tohoto pozdravu: Buďme zdrávi!

Den čtvrtý: spád?

Prométheus.
Napůl člověk a napůl Bůh. Titán.
Přes zákaz bohů na Olympu dal podle staré řecké pověsti lidem oheň. Však byl za to potrestán.
Však bylo za co.
Dal lidem oheň a tím to všecko začalo. Rozvoj techniky... až do současné podoby.
Jenže oheň je dobrý sluha, ale špatný pán.
A technika je dobrá služka, ale jooo špatná paní.
To už všichni víme.

 Ale má to i druhou tvář:  díky technice můžeme být všichni ve spojení. Jsme spolu.
Tak nějak globálně.

Otázky čtvrté:
1. Napadá mě otázka: bez současné techniky bychom byli každý sám...?
2. Co znamená prométheovský spád? (nápověda - vizte skripta)
3. Jaké další syndromy post-moderního světa známe? (Oběti boha Molocha....atd....)

Jen tak pro zlepšení nálady (III.)

Pozdrav jara :-)))

Den třetí: Buďme zdrávi

Na naší zahrádce všechno krásně rozkvétá. Hlavně krásné žluté narcisky.
Před více než 20 lety tady "řádila" povodeň. A kromě toho všeho, co zničila, přinesla s sebou od sousedů (asi) také trs žlutých narcisků.
Každé jaro - už více než 20 let - je pozoruji. Vykvétají totiž stále na stejném místě, neúnavně. To místo není naše zahrádka, kde by o ně bylo jakž takž pečováno, ale na pastvině mezi koňmi. Bez jakékoliv péče, prostě v divočině. Nevadí jim to.
Několikrát jsem k nim šla s rýčem s úmyslem vyrýt je a přenést na lepší místo. Ale pokaždé jsem si to nakonec rozmyslela a nechala je tam, kde si tak samy vesele rostou.
Na tom "lepším", mnou vybraném místě by už možná dávno zhynuly.
A tak pozoruji ten trs nestárnoucích, života schopných a odolných narcisků a  mám z nich radost.
A co více - obdivuji jejich nezdolnost a vytrvalost :-), s jakou rok od roka stále vyrůstají a kvetou.
Nic je nezničilo, nezahubilo.
Jsou zdravé.
Je to krásný příklad i pro nás, pro lidi.
Tedy i my, ať se děje, co se děje: Buďme zdrávi!!!
(Když ne na těle, tak aspoň na duchu).


Otázky třetí:
1. Často se používá výraz paradigma doby. Víte, kdo v případě filosofie vymezil tato paradigmata a co znamenají?
2. Spadají rozkvetlé narcisky do sféry paradigmat?

Jen tak pro zlepšení nálady (II).: Šiju, šiju

Šiju šiju si botičky
do sucha i do vodičky.

Šiju šiju roušky,
chráním Tebe
chráním sebe
chráním celý svět

nad koronou pouze spolu
zvítězíme hned

Druhý den - ještě nebyla taková noc

Kdo ví, kolik dnů nás ještě čeká.
Náš svět se náhle celý proměnil. Už není svět moderní, a možná ani postmoderní.
Profesor Radim Palouš hovořil o světověku.
Jiní zase o světě post-faktickém.
Jaký je ten dnešní svět?
A jaký bude?
Včera ráno se na našem okenním parapetu z ničeho nic objevila naše toulavá kočka. Nebyla tady "doma" více než měsíc. A najednou ano. Seděla za oknem, koukala na mě a divila se, že jí nedávám nic k jídlu. Párkrát zamňoukala.
Tož jsem otevřela okno a dala jí její denní dávku kočičí konzervy. "Zlikvidovala" ji celou a pak zase zmizela.
Svět se nezměnil. Toulavé kočky zůstaly toulavými kočkami a ptáčci také hezky zpívali.
A prý se vracejí i čápi. Bude jaro.
Svět je možná aspoň z tohoto hlediska v pořádku.

Otázky druhé: 
Jak byste charakterizovali dnešní svět? (nápověda: vizte má skripta a posléze svůj vlastní názor)
Bude líp? (nápověda - vizte pozitivní myšlení: snad bude!)

Moje babička říkávala: Ještě nebyla taková noc, aby po ní nepřišlo ráno. Měla pravdu? (Měla, protože babičky a maminky tu pravdu tak nějak vždycky mají :).

Jen tak pro zlepšení nálady (I).

Země si pluje Vesmírem
semknutá koronavirem.

V této ne-dobré době
jsme na jedné lodi
vesmírné
kdy víme,
že patříme všichni všem,
Ty mi, já Tobě
všichni sobě

2020, den prvý - sofein filia aneb šije celé Česko

Krásné úterní ráno.
Hmm. Krásné.
Nevím proč, ale mám nutkání k té charakteristice připsat: koronavirové.
Vždycky na začátku putování i v úvodních přednáškách se ptám, čím filosofie vlastně je. Láskou k moudrosti (filein sofia), moudrostí z lásky (sofein-filia)...?
Je údivem nad nesamozřejmostí samozřejmého.
Je koronavirovým ránem :-)
Všechno, co bylo samozřejmé, najednou samozřejmé není. A nejsou to jen slova, je to reálný fakt, který na nás momentálně doléhá ze všech stran.
Náš samozřejmý každodenní svět náhle není. A  nepadá na nás jen údiv, ale možná obavy, strach. Úzkost z toho, co bude dál.
A filein sofia, sofein filia?
To vidíme na těch, kteří nosí a šijí roušky. Ne aby ochránili sebe, protože pokud jsou nemocní, už jim to nepomůže, ale aby ochránili ty druhé. Už máme ne peče, ale šije celé Česko, a nejde o hru, ale o realitu. Filein sofia se proměňuje na sofein filia. A to v té nejkonkrétnější podobě jaká je vůbec možná.
Přeji pěkný den v této nesamozřejmě samozřejmé době.


Otázky první: 
Na co se vůbec ptát z hlediska pojetí filosofie? Třeba:
Co Vy a filosofie? Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti s filosofií a se setkání s ní?
Četli jste někdy nějakou filosoficky zaměřenou knížku?
Jak je Vám v těchto dnech, jste filein sofia nebo sofein filia?

Putování v době ne-dobré, 2020

Všechny srdečně zdravím.
Nikdy mě nenapadlo, že nastane taková doba, kdy se některá má slova z  úvodních přednášek vyplní.
Slova o tom, že nikdy nevíme, co bude do budoucna, a vlastně ani v daný den. Pokud si něco plánujeme, nic z toho není jisté, zda vůbec bude. Ne individuálně, to není jisté nikdy, ale tak nějak  globálně.
Protože jsou školy uzavřeny, přednášky odpadávají, nabízím vám všem studentům filosofie výchovy toto putování, tuto cestu.
Budu tady prostřednictvím tohoto blogu s vámi se všemi každý den nejen se svými myšlenkami, ale především s otázkami, na které můžete odpovídat okamžitě na e-mail tohu-vabohu@seznam.cz nebo průběžně nebo někdy až ke konci semestru. Každopádně vás chci všechny provést filosofií výchovy tímto způsobem.
Zítra začneme...
pokud nějaké zítra pro nás ještě bude, ale věříme, že ano :-)))