30. 4. 2011

Před - májově

A máme tady tajemný, zvláštní, předprvomájový večer a noc.
Říká se jí filipojakubská, Valpuržina, ohnivý keltský Beltain.
Noc lásky a kouzel, která jsou dovolena.
Všechny rostlinky, bylinky, keře a stromy dnes v noci mají svou magickou moc.
Nebo jinak - to láska má svou magickou moc. A celý měsíc květen je jí "magicky" zasvěcený.
A my půjdeme májovou poutí, tedy tajemnou poutí lásky.
Ale nezapomínejme - celý náš život není vlastně ničím jiným.
Je láskyplnou poutí.

Ne vždy si to ale uvědomujeme...



Otázka č. 2 magická: Jak se projevuje láska? Myslím ve výchově? Dokázali byste to nějak svými slovy formulovat?
Otázka č. 2 prostá: Co je vlastně výchova? V čem spočívá?
Otázka č. 2 rozmarná: Zelinku Přiďkumě na pouti nekoupíš... Chtěli byste, aby byla k dostání?

Noc před prvním májem - pro radost jen tak :-)))

Noc před prvním májem

Noc před prvním májem má nejen jeden, ale hned několik názvů. Křesťané ji nazývají filipojakubskou nocí, v souvislosti s rejem čarodějnic hovoříme o Valpuržině noci, staří Keltové slavili v tuto noc svátek ohně Beltain.

Tato noc je magická, plna čar a kouzel. Země a příroda se již naplno probouzí k životu, a pradávná životadárná síla v podobě ohně nemá v tuto noc pouze očistnou a ochrannou moc, ale je naplněním plodnosti a životní síly. Oheň „nespaluje“ pouze neduhy a choroby, ale také nečisté a temné myšlenky, které nedávají průchod novému a čistému životu. Také proto se v tuto noc zapalují ohně na zvlášť připraveném posvátném ohništi, a to dřevem z devíti typů stromů. V domácích krbech se naopak ohně uhasily a až s příchodem nového dne se zapálily nové.

Ohňům je zasvěcen pradávný keltský svátek plodnosti Beltain. Kolem ohně se pořádaly tance ve směru hod. ručiček, tj. "podle Slunce", spojené s přeskakováním ohně. Dýmem se prováděl také dobytek, aby i on byl očištěn a chráněn a aby tak i jeho plodnost byla zajištěna.

Zelinka Přiďkumě
Ve Slezsku je tato noc spojena se zázračnou mocí všech bylinek, které byly natrhány na mezích a stráních ještě před východem slunce. Zvláštní a nejcennější ze všech byla „zelinka přiďkumě“, která přivábila každého synka a každá děvucha, i kdyby prý pěkná nebyla, pokud by ji při sobě nosila, pak se určitě do roka vdala. Zelinka Přiďkumě – (přijď ke mně) kvete však pouze o filipojakubské noci… a má jedinou chybu – ve skutečnosti vůbec neexistuje, je smyšlená.

Filipojakubská noc
A proč filipojakubská noc? Podle staré pověsti se sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách ukrývali před Židy. Byli však právě v této noci vypátráni v jednom domě, ve kterém spokojeně spali. Ani Židé neměli chuť přepadnout je v noci, proto si dům označili zelenou haluzkou - ratolestí tak, aby jej za svítání lehce rozpoznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou haluzku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a jim se tak podařilo šťastně utéct. Proto se ještě donedávna jako připomínka této události zdobívaly večer před sv. Filipem a Jakubem vrata domu zelenými haluzkami (např. na Hlučínsku).


Slet čarodějnic
K noci se však dnes váží především mnohé pověry o čarodějnicích, spojené s jejich rejem, sletem a nakonec i s jejich upálením. V souvislosti s čarodějnicemi je tato noc nazývána také jako noc Valpuržina, chápaná jako původně germánský středověký svátek jara a probuzení přírody. Bůh temnoty, ovládající přírodu v zimním období, se stahuje do podzemí a na zemi začíná vládnout žena - bohyně života a lásky. Všechny ohně v domech se podobně jako v případě keltského svátku zhasínaly, ty plály jen na návrších. Za svítání nového dne, tedy 1. května, se zažíhaly nové ohně, jejichž plameny měly obnovit celý svět.


Podle pověstí se o Valpuržině noci shromažďují na rozcestích a návrších ke svému sletu čarodějnice, ježibaby, strigy, bosorky a jiné ženštiny obdařené magickou mocí. Poté se rozletí na košťatech po okolí, aby škodily nejen lidem, ale také dobytku i mladé zeleni, a tím i budoucí úrodě. Mnoho lidových obyčejů, spojených s posledním dubnovým dnem je vedeno snahou ochránit nejen sebe, ale také svůj majetek a dobytek před jejich nekalými rejdy. Jak vypadal takový čarodějnický slet? Čarodějnice samotné se prý natíraly kouzelnými mastmi, které pomáhaly jejich letu na koštěti. Ze svého středu si zvolily čarodějnickou královnu sletu, která vládla hostině a „čarodějnickému kolu“, které se tančilo pozpátku. Hostina byla připravena nejen z lákavě vypadajících jídel, která však byla bez chuti a nezahnala hlad, ale nechyběl ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se o svém reji libovolně proměňovaly v různá zvířata, např. ve vlky a psy.

Ochrana před zlými silami
Úkolem každé správné hospodyně i hospodáře bylo připravit se na tuto noc tak, aby mohl být ochráněn nejen všechen jejich majetek, tedy dům, dobytek i hospodářství, ale také oni samotní. Dveře domu měly být označeny křížem, dům měl být vykropen svěcenou vodou. Ochrana mohla být i prozaická, tak např. před vrata domu i chlévu bylo dobré nasypat řezanku a položit narýpané drny, pod které se dávala vejce. Čarodějnice před svým vstupem do domu či chléva musela chuděra všechna stébla přepočítat, což jí mohlo trvat až do rána, kdy její moc pominula. Také se před vrata a na dvůr zapichovaly pruty a pichlavé trní, o které by se mohla čarodějnice poranit nebo se na ochranu před nimi také zapichovaly vidle a košťata. Z domu se nesměl odnést žádný předmět, protože by do něj mohla vstoupit temná magická moc. To nebylo vše. Aby byly čarodějnice skutečně zahnány, práskali muži na návsi bičem a stříleli z pušek. Mladíci při večerních a nočních ohních zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky nejen proto, aby viděli čarodějnice v povětří, létající na svých košťatech, ale aby je také případně mohli srazit k zemi.

Co je však důležité - dnešní „pálení“ či upalování čarodějnic není až tak zcela přesné – čarodějnice totiž upálit nejde (zlo nelze zcela zlikvidovat), můžeme je pouze zastrašit, přelstít nebo nejčastěji odehnat.


Ochrana pomocí magické síly rostlin
Proti zlému působení čarodějnic se lidé mohli bránit také magickým působením některých rostlin. Mezi nejpoužívanější ochrannou rostlinu patřil šeřík (Syringa vulgaris). Věřilo se, že celý keř nebo jen jeho snítky odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami.

Také cibule kuchyňská (Allium cepa) se používala jako zaručená ochrana proti zlým silám. Jak? Pokud do menší bílé cibule napícháte špendlíčky s černými hlavičkami a položíte ji na okno, zabráníte tak přístupu zla. Rozpůlená cibule ponechaná v domě pohlcuje špatnou energii, zlo a nemoci. Při nemoci potírejte poškozenou část těla rozkrojenou cibulí, vysaje nemoc z těla. Pozor, slupky z cibule neházejte na zem, odeženete tím od sebe úspěch. A co navíc, cibule položená pod polštář může přivolat prorocké sny. A nenechte se mýlit nelibou vůní při pojídání cibule. Její pojídání prý vyvolává vášeň.

Nejmagičtějším stromem v souvislosti s touto nocí však je bříza (Betula pendula), která je sama o sobě očistnou rostlinou. Březovými metlami se vyháněli zlí duchové z lidí i ze zvířat. Ochraňuje i před bleskem. A co více – také tradiční košťata čarodějnic se dělala z březového proutí. Z břízy se navíc vyráběly i kolébky – dítě tak bylo chráněno před všemi zlými silami.



A co mají společného láska a noc z 30. 4. na 1. května?
Dá se říci, že hodně. S láskou je sice spojován především prvomájový večer, tradiční „lásky to čas“, ale již keltský Beltain byl tradičním svátkem milenců, kteří se vzájemně obdarovávali věncem, a to opět z březového proutí. Mělo to údajně stejný význam jako dnešní výměna zásnubních prstýnků. V tuto noc byly navíc společensky tolerovány výlety milenců do přírody k vzájemnému zasvěcení do tajů lásky. Tato noc byla propojením ženského a mužského principu jako symbolu nového nastupujícího života. Vášeň – oheň lásky - byl proto povolen.

U nás to bylo prozaičtější - děvčata si o filipojakubské noci dělala z dřívek, opět nejraději březových, křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště nebo tzv. přes pole.

Nejčastější však bylo a dodnes také je stavění májek v předvečer prvního máje. Dá se říci, že je to prastarý zvyk, opět známý již z keltských obřadů, kdy se kolem stromu očisty tančilo k získávání síly a ke splnění tajných přání. Z jeho třísky byl pak zažehnut posvátný oheň.
Stavění májek má několik podob. Tak například o filipojakubské noci se mládenci vypravili do lesa, aby tu usekli co nejvyšší stromek a udělali z něj do rána májku: nemuselo jít o břízku, ale také o smrček, jedličku nebo borovici, kterou oklestili a její špičku ozdobili věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc pak májku bedlivě hlídali, aby ji nikdo přespolní nepodřízl a neukradl. Kromě těchtoobecních májů, které se stavěly a stavějí na návsi, vztyčovali někdy zamilovaní mladíci menší májky - vyzdobené břízky - před domy svých dívek. Májka je jinak symbolem plodnosti a sexuality, ve své podstatě jde o falický symbol.

Májky se zdobily hlohem. Hloh (Crataegus laevigata) byl považován za rostlinu plodnosti, cudnosti, štěstí (a také pomoci při rybaření). Věřilo se, že celý keř je vlastně zakletá čarodějnice.

Magické využití hlohu spočívalo nejen ve zvýšení plodnosti, ale také se jím podporovala cudnost a celibát tak, že se lístky rozprostřely pod matrace nebo kolem postele. Dále je ochranou proti blesku, chrání dům před vstupem jakéhokoliv zla. Dokonce už staří Římané jej dávali do kolébek na ochranu dětí před zlými duchy. Hloh byl zasvěcen vílám a spolu s dubem a jilmem patřil k jejich oblíbeným stromům. Když zasadíte tyto tři stromy společně, budete moci pak pod jejich korunami spatřit nejen skřítky, ale také víly, roztančené ve svitu měsíce.

Po čarodějné filipojakubské, Valpuržině či keltské noci Beltain přichází 1. máj. Nahlédneme-li do nedávné historie, stal se později s rozvojem dělnického hnutí svátkem práce, a to také ostravských horníků a hutníků. V r. 1890 byla oslava svátku práce zakázána, následující rok se jen ti nejstatečnější sešli v restauraci U dubu. Trvalo několik desetiletí, než se mohli ostravští zúčastnit 1. května tzv. táborů lidu. Na tábory se chodilo ve svátečním, horníci s rudými karafiáty v klopě, v průvodech a s hudbou, s hornickými prapory a standartami.

Slezskými dědinami obcházely k večeru na 1. máje také skupinky hudebníků, hrajících na klarinet, trubku, basu, atd, Šli od stavení ke stavení a za výslužku vyhrávali.

Co bylo důležité, tak ta dívka, která by zůstala na večer prvomájový nepolíbená, by do roka uschla. Dívka musela být políbená pod stromem, ne však pod stromem ledajakým – pouze pod rozkvetlou třešní.

Proč pod třešní?
Protože je považována za ženský strom, spojený s Měsícem. V tomto stromě sídlí podle dávných představ víly, oděné do bílého nebo zeleného závoje. Ty pak v době úplňku nebo v době květu tančí ve svých závojích kolem třešňového stromu. Třešeň je nejen symbolem krásy, plodnosti, zrození a radosti, ale je také plodem hříchu a svádění. Často se mladé stromky sázely při narození děvčátka jako symbol ženskosti. Jindy se používaly také jako obětiny v rituálech, které měly zajistit plodnost.

Políbení pod tímto stromem zajistilo dívkám krásu a jejich plodivou sílu – jinými slovy do roka a do dne neuschly, ale rozkvetly ve své ženskosti.


Zelinka Přiďkumě

Zelinku
Přiďkumě
na pouti nekoupíš

na Filipa Jakuba
otevře se brána

k tajemství
k pozvání
do Neznáma

Bylinka Přiďkumě
ta mi tě dá
tu když si natrhám
o půlnoci
budeš pak
navždy jen
v mé láskyplné
chtivé moci
bez pomoci

Přiďkumě já mám
napít z plného šálku
Ti ji dám

Abys na mě
nikdy nezapomněl
kdo je tvá
Jediná
Milá
Provždy
na mysli měl

Však žel:
Zelinka Přiďkumě
je jenom snová
pouhý výmysl

Takže můžeš
jít kam chceš

Měla jsem
však s tebou
jen
čistý úmysl

Věrná láska
vím
je holý
nesmysl

tak nemysli
na smysl

Přiďkumě zas
v lásky své
čas

29. 4. 2011

Májová pouť - úvodní

Dobrý podvečer,

všechny vás, studenty -poutníky, vítám na naší májové pouti.

Nevím jak vy, ale já osobně se těším. Nepsala jsem tady od Silvestra... a dny plynuly jako voda v řece. Nebo jako hvězdy na obloze.

Ach jo.

Naše pouť bude z filosofie výchovy - tedy o lásce k moudrosti nebo o moudrosti z lásky. Což obojí se výchovy týká.

Budu tady každý den psát krátké povídání, - podle nálady, nápadu, tématu - podle inspirace. Takové povídání, které by mělo také vás inspirovat k odpovědím.

Nemusíte odpovídat každý den, záležet bude na vás. Své odpovědi můžete posílat průběžně na můj e-mail: mia.proki@seznam.cz nebo také až pak na závěr všechny najednou.

Další informace si budeme "dávat" postupně.

Takže - pojďme a vykročme na naší májovou pouť...

Otázka č. 1 zvídavá počáteční: Co Vy a filosofie? Máte se rádi?
Otázka č. 2 rozjezdová a zvídavější: Francouzští filosofové G. Deleuze a F. Quattari přirovnali myšlení (já pak filosofii) k letu čarodějnic. Myslet znamená proletět se na koštěti čarodějnice a vrátit se zpět se zarudlýma očima. Napadá Vás, jak to asi mysleli?
Otázka č. 3 již na začátku dotěrná: A je to ode mne moc velká odvaha tvrdit (protože nepřestávám být touto myšlenkou nadšená), že filsosofie celá jako taková je právě oním čarodějným letem? Co si myslíte Vy? (Nebojte, pokud si to nemyslíte teď, v závěru poutě si to myslet budete:-))) )