30. 4. 2014

Noc čarodějnic a kouzel

Přemýšlím, jestli to je vůbec vhodné - ukončit naši pouť zrovna dnes večer, dnes v noci.
Je přece čaro-dějná noc. Keltská noc ohňů, které vše zlé očišťují, noc, kdy i květiny mají tajemnou a magickou moc.
U nás ve Slezsku se věřilo na kouzelnou bylinku Přiďkumě, která dívce, pokud ji o půlnoci utrhla, přičarovala jejího milého...
Jinak mládenci házeli do vzduchu různé kůly, a to v době, kdy ohně na stráních již naplno hořely. To proto, aby odehnaly čarodějnice, které v tuto noc kroužily v povětří a hledaly, kterému stavení by mohly ublížit.
A hospodyňky sázely v blízkosti stavení i chlévů šeříky, které mají také magickou moc - jejich květy odhánějí všechny zlé síly a nepustí je dál...
A také se této noci říkalo filipojakubská...
Beltain, filipojakubská noc, noc čarodějnic, nebo také Valpuržina noc
nám začíná.
Tak se opatrujte a dávejte na sebe pozor, aby se vám zlo vždy jen vyhýbalo a nikdy vás neuchopilo do své moci...


Otázky dvacáté páté: 
Které z otázek se Vám osobně nejvíce líbily?
Co si budete z pouti nejvíce pamatovat? Pokud si tedy vůbec něco pamatovat budete?:-)

29. 4. 2014

Beznaděj

Přiznám se, dnes se mi ani nechce psát.
Myslím na to, jak pozorujeme příběh ženy, která ve své podstatě neví, co se svým životem.
A je mi z toho úzko, jak si my, lidé, navzájem vlastně neumíme pomoci.
A jaké to asi muselo být, jít proti jedoucímu vlaku a sednout si před něj...

Omlouvám se.
Jaká asi musela být, jak až hluboká může být beznaděj spojená se zoufalstvím?


Otázka dvacátá čtvrtá, kterou jsem na tohu-vabohu ještě nikdy nepoložila:
Co si myslíte o smrti?

28. 4. 2014

Před předvečer

Před předvečer
čeho?
Svátku čarodějnic.
Nevím, jak Vy, ale já měla a mám čarodějnice ráda. Už i to slovo se mi líbí.
Čarodějnice čaruje. Působí čaro-děje.
A čaro je něco, co Vás očaruje - krásou...

A je přece tak krásné být očarován. Krásou, láskou, dobrem, štěstím, životem.
A hořet
a létat k oblakům
jako jiskérky
čarodějných dějů...

Otázky dvacáté čtvrté nevhodně zvídavé:
Byli a jste v životě někdy, nějak, někým očarováni?
Nebo fascinováni?
A co na to Baba Jaga?
(Jak jsem si všimla, ještě nikdo jste mi v odpovědích nenakreslili žádný obrázek. Že by teď byla vhodná příležitost? Nakreslili byste mi svou čaro-dějnici?Pokud ano, moc děkuji...)

27. 4. 2014

Před vrcholkem poutě?

Tak, a jsme před vrcholkem našeho putování.
Vždycky mi to strašně rychle uteče. Je nebezpečné takto putovat - už i proto, že je mnohem více patrné, jak rychle utíká čas.
A mne "běh" času děsí.
Však je také podle P. Teilharda de Chardina jedním z příčin zlého. Proč? Protože čas v sobě skrývá neustálou změnu.
Čas je pohyb. Nebo neustálé trvání?
Můj otec mě v minulých dnech naprosto zaskočil. Čekala bych všechno, ale toto nikdy.
Však i on sám byl zaskočen.
Najednou se na jeho psacím stole objevil - hmm - průkaz pro těhotné.
Ne, nebojte se, ne jeho. Ale přesto s ním spojen - je to průkazka mé dávno (skoro 30 let) zemřelé maminky, když byla těhotná se mnou.
Zvláštní. A děsivé.
Vidím v duchu svou maminku, mladou, plnou života, v kabelce s tímto průkazem, s daty návštěv, někdy před půl stoletím.
Možná šťastnou, spokojenou, těšící se.
A brečím... nad časem, který je a není, není a je


Otázky dvacáté třetí vzpomínkově smutné:
Vzpomínáte si ještě na svou největší radost z dětství?
A na největší smutek?

26. 4. 2014

Pozvánka na zájezd :-))

BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ


BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽKód zájezdu: 010614
Termín: 01.06.2014 - 07.06.2014 
Cena: 7 200,- Kč 

POUTNÍ A POZNÁVACÍ ZÁJEZD 
s příběhy, povídáním, pohádkami, dobrou náladou,
krásnými místy a přírodou, v nádherném prostředí Francie,
jen my, historie a čas :-)
Fotogalerie: 
BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ BRETAŇ - NORMANDIE - PAŘÍŽ 
klikněte pro detail 

Popis zájezdu: 
1.den: odjezd v 17 hod. z Ostravy, v 18 hod. z Olomouce, v 18.30 hod. z Prostějova, v 19.30 hod. z Brna, ve 22.15 hod. z Prahy, dále jen s bezpečnostními a hygienickými přestávkami přes Německo do Francie. 

2.den: kolem 13. hod. příjezd do ROUEN - přístav, který patří Francii zásluhou Johanky z Arku. Památník upálení světice, středověké uličky, katedrála Notre Dame. Ubytování hotel Formule1. 

3.den: snídaně. Dolní Normandie - Lisieux, bazilika karmelitky sv. Terezie od Dítěte Ježíše, prohlídka, mše svatá, LE MONT-SAINT-MICHEL (UNESCO) - opevněný románsko-gotický klášter na žulovém ostrůvku uprostřed mořských písčin v zátoce proslulé rozdílem hladiny mezi přílivem a odlivem. SAINT MALO - malebné město, přístav proslavený boji korzárů proti Angličanům. Ubytování v hotelu Formule1. 

4.den: snídaně. Bretaň - cesta k FARNÍM DVORŮM (komplex kostela, hřbitova, kalvárie, kostnice a vstupní brány) v St. Théogonnec, Guimiliau, Pleyben, Nocleh v Lorient - mládežnická ubytovna. 

5.den: snídaně. CARNAC - unikátní řady tvořené tisíci kamenů - menhirů, VANNES - město s hrázděnými domy a hradbami, středověká prádelna. TOURS - sv. Martin, ORLEANS - Johanka z Arku, katedrála. Nocleh ve Formuli1.

6.den: snídaně. PAŘÍŽ - ostrov Il della Cité - katedrála Notre Dame, sv. Eustach, fakultativně oběd (7,5 Eur), Mont Martre - bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Večerní návrat do vlasti.

7.den: Návrat v odpoledních hodinách.

Stravování: 4x snídaně
Ubytování: 4x ubytování ve 3lůžových pokojích, v mládežnické ubytovně vícelůžkové pokoje

Cena zahrnuje: 
doprava autobusem, 4x ubytování, 4x snídaně, všechna pojištění (léčebné výlohy, storno zájezdu, úpadek CK), průvodce.

Cena nezahrnuje: 
vstupné a kapesné 50 - 80 EUR

Nástupní místa: 
Ostrava, Olomouc Prostějov, Brno, Praha 

Zájemci  hlaste se  u mne!! Budu moc ráda, když se přidáte a pojedete s námi...  Nejen školou a prací živ je člověk :-) a zájezd to bude krásný








25. 4. 2014

mezihra (teprve druhá)?

Tak si tak někdy přemýšlím o životě.
O sobě, o Tobě, o nás
o kočce na plotě

o ptácích v oblacích
a trávě pod nohami
o minulosti, o dětství
i o lásce
mezi námi

možná je to všechno
jenom sen

nad ránem

na drátě s vlaštovkami


aprílově :-)

Dnes již máme 25. dubna. Tedy 25 aprílových dnů.
Uděláme si tedy aprílové volno?
Ale ne tak úplně - prosím, nakreslete aprílový obrázek. Nebo napište aprílovou básničku. Nebo pohádku, či písničku. Nebo aprílovou fotku.
Dle Vaší aprílové libosti :-)
A já Vám dám aprílové víkendové volno od otázek.
Může být?

24. 4. 2014

Hadi a štíři

Hadi a štíři,
vylézají na svatého Jiří.
Takže už vylezli.
Ať jsou vítáni :-)

Svátek svatého Jiří už bude za chvíli za námi.
A hadi a štíři před námi.


Otázky dvacáté druhé jen tak:
Na co byste se rádi zeptali Vy mne?
Chyběla Vám tady nějaká otázka, na kterou byste chtěli odpovědět, a ne a ne ta otázka zaznít?

23. 4. 2014

Druhá mezihra

Mezi tebou a mnou
je veliká propast
nicoty

Mezi mnou a tebou
je veliký most
k věčnosti

Dívám se na svůj obraz
nevím kdo jsem
jsem sama sebou?
jsem Ty


Nijaké ráno

Jiná jsou rána, zalitá sluncem,
jiná pak, když se slunce stáhne za mraky.
Někdy jsou rána usměvavá a radostná, někdy zasmušilá a smutná.

Dívám se oknem na naší zahradu.
Třešně už odkvétají.

Je ráno.
Takové nijaké...

Otázky dvacáté druhé vážné:
Je dobro dobrem a zlo zlem? Jak to je?
Žijeme "mezi" propastmi dobrého a zlého? 
Existuje "nijakost"?
Cítíte se někdy také tak?(Otázka osobní jen pro Vás, nemusíte odpovídat).

22. 4. 2014

Co vlastně potřebujeme

Kladu si tu otázku poměrně často.
Co my lidé vlastně k životu skutečně potřebujeme?
Abych byla v pohodě a v klidu, potřebuji nemít obavy, nemít strach.
A strachy a obavy mohou být různé - že "se" nestihne práce, že se nepodaří tamto a ono, že se stane to a to, že nebude to a no, a vůbec, že věci a lidé nebudou tak, jak mají být. Nebudou na svých místech.
Někdy se těším na sobotu a neděli, protože se v těch dnech dá tak nějak ukrýt před světem. Před povinnostmi.
O povinnosti, jak vznešené máš jméno! Řekl svého času I. Kant. A kdo ví, co tím vlastně myslel.
Co my lidé k životu vlastně potřebujeme?
Být na svém místě?

Otázky dvacáté prvé potřebami nasycené:
Co dítě potřebuje (aby ve výchově "bylo") podle paní Dr. Jiřiny Prekopové?
A co podle Vás? co potřebujete k životu?

21. 4. 2014

Dejte vajíčko malovaný

Dejte vajíčko malovaný nebo aspoň bílý...
budem šťastní chvíli...

Co je to být šťastný?
Nemít ničím zatíženou duši, mysl, srdce?
Nebo opačně?
Není štěstí právě v tom zatížení?
Kdo ví.
Ale zpět k těm vajíčkům. Bývaly to krásné zvyky a tradice.
Aspoň něco nám po našich předcích zůstalo.
Co tak asi zůstane našim dětem a potomkům po nás? Co zůstane po této naší generaci?
Televizní pohádky?
Hry na X-boxu?
Kdo ví?

Otázky dvacáté zvídavě vlezlé:
Proč jsou z hlediska výchovy tradice důležité? Pokud tedy důležité jsou?
Vzpomínáte (a třeba i nostalgicky) na nějaké své tradice z dětství? A je vám po nich někdy smutno?
A co dnešní děti? Hrozí jim ztráta dětství?



20. 4. 2014

Muži a ženy

Muži a ženy.
Takové pěkné téma.
A přitom tak - složité?
Možná odvěký problém. A možná odvěké souznění. Nebo jen boj a smír protikladů?
Ve své podstatě ale podstata lidského života.
Téma ke grotesknímu smíchu i k tragickému pláči.
Jak kdy, a
jak pro koho...

Otázky devatenácté, troufale upřímné:
Co my ženy a vy muži? Chápeme rozdílně lásku, život, svět, výchovu? Jsme skutečně až tak z jiného světa?
Lišíme se ve svých potřebách a měla by být proto i výchova rozdílná?
Otázka osobní, na kterou nemusíte odpovídat: vzpomínáte si ještě, jaké to bývalo u Vás doma? a ovlivnilo Vás to?


19. 4. 2014

Svátečně

Svátečně a odpočinkově.
Nebo odpočinkově svátečně?
Hm. Velikonoce jsou zvláštní svátky - svátky smrti a života.
A na ty svátky, až přijde velikonoční pondělí, malujeme vajíčka - kraslice a pleteme, dnes už asi jen kupujeme, pomlázky, karabáče a pečeme beránky a mazance a další tradiční jídla.
Svátky smrti a života a slunovratu a jara a plodnosti a já nevím čeho všeho.
Svátky unavených pesimistů i poživačných světáků i naivních nadšenců zároveň.
Svátky Vzkříšení.
A světla.


Otázky odpočinkově sváteční:
Čím jsou pro Vás Velikonoce?
Proč jsou symbolem Velikonoc beránek a pomlázka a vajíčko?
A co na to zajíček Králíček? 
A chudáček slepička? :-)


zpoždění....

Zavinily to České dráhy.
Myslím ten včerejšek. Nestihla jsem tentokrát nic napsat v daném dni, protože jsem nedojela domů včas.
Někdo asi skočil do kolejiště vlaku. A my - cestující - jsme nedojeli včas domů, protože....
tamten člověk taky už domů nikdy nepřijde.
Na Veliký pátek.

Zvláštní den.
V Praze už kvetou šeříky (na naší zahradě ještě ne), ale jinak pršelo a byla protivná zima.


Otázky sedmnácté pozdně velkopáteční:
Jaké znáte příčiny zlého chování podle P. Teilharda de Chardina?
A opačně položená otázka:: jaké jsou podle Vás "příčiny" dobra?
Kde tito dva - dobro a zlo - bydlí?  Dokázali byste si na toto téma vymyslet nějakou pohádku? Třeba pro malé uplakané děti?

17. 4. 2014

Smysluplnost

Život prý má mít nějaký smysl.
Velikonoce o smyslu jsou.
Co však znamená to: mít smysl?

Seděla jsem dnes u nás na zahradě, koukala na veverky, na kvetoucí stromy....

A nesmyslné smysl mělo.
Aspoň na chvíli.


Otázky šestnácté, smysluplné?
V čem podle Vás spočívá smysl života?
Znáte nějaké životní moudro o životním smyslu?
A co na to Malá mořská víla?

16. 4. 2014

Ještě jednou o duši

Ještě jednou malé zamyšlení o duši.
Možná se opravdu podle mínění starých Hebrejů ukrývá v těle jako květinka. Jako nefeš.
Možná opravdu vzkvétá nebo vadne nebo dokonce usychá podle toho, jak se o ni staráme.
Nefeška :-)
Nevím, jak už jsem psala, zda ji mám a jestli ji všude nosím s sebou :-)
Asi ano.
Všichni to aspoň říkají...
Vím ale, že někdy, když se něčeho bojím nebo strachuji, tak ji mám v sobě zatraceně malou.
Tak aspoň tak. O duši můžu pochybovat, jestli ji mám,
ale co vím je to, že v tomto světě mám někdy
opravdu malou dušičku...


Otázky patnácté odvážné: 
Míváte také někdy "malou" dušičku?
Myslíte, že by její strach mohla překonat P. Teilhard Chardinova "chuť žít"?
Nebo rovnou dvojí naivita A. Schweitzera?

15. 4. 2014

Duše

Duše.
Máte ji? Máme ji? Rozumíme jí?
Někdy se ptám své duše, kde je :-)
A jaká je.
Vím, raději bych se měla starat o úplně jiné věci než o nějakou duši.
Ale uznejte sami - láska duši sluší.
Duši nelze obléci, ta umírá - žije - je - nahá.
Pokud vůbec nějaká je...

Otázky čtrnácté, oduševnělé:
Jaká znáte pojetí duše?
Jak vnímáte duši Vy samotní?
A co na to nefeš?
Hmm - uměli byste "zachytit" svou duši?

14. 4. 2014

První mezihra

jsi mé nebe
peklo
ráj
studené slunce
zelená poušť

hořící duše
zmatené srdce

jsi nic, do kterého se propadám
a jsi všechno,
co mám
a nemám

Nebe, peklo, ráj

Člověk je i tak bytost trojitá.
Tělo, duše, duch.
Víra, naděje a láska.
Rozum, řeč a srdce.

Hmm. Jako dětské rozpočitadlo.
Nebe, peklo, ráj.

Otázky třinácté dětsky zapeklité:
Jaká byla Vaše nejoblíbenější pohádka z dětství?
Pamatujete si na nějakou svou oblíbenou říkánku až tak dobře, že byste ji mohlo napsat? :-)
Uměli byste nakreslit nebo nějak jinak vyjádřit svou nejoblíbenější pohádkovou postavu nebo hračku z dětství?


13. 4. 2014

Světélkujeme?

Člověk je prý bytostí tří světel.
Takto to aspoň viděl kdo? No přece Komenský.
Světélkujeme.
A někdy o tom, nemaje fosforu, ani nevíme :-)
Jaká že to tři světla máme? Světlo vnitřní, tedy světlo duše, světlo vnější, tedy těla, a světlo Boží, tedy světlo poznání, světlo vnuknutí.
Kéž by.
Někdy mám pocit (nebo dojem?), že se tak nějak jako lidé propadáme do tmy.

Však co by ne... světlo přece je znatelné a svítí pouze v tmách....

Otázky dvanácté, na Komenského navazující:
Proč je člověk podle J. A. Komenského člověkem vznešeným?
A podle kterých autorů tak tomu není?
A jak to vidíte Vy?
Svítíte? Světélkujete? 

12. 4. 2014

Vše je zavinuto

Vše je zavinuto v člověku, nic není třeba vnášet do člověka zvnějška, řekl J. A. Komenský.
Tam, kde je vaše srdce, tam je i váš poklad... jsou slova známá z Nového zákona.
Pokud štěstí a lásku nenalezneme v sobě, nenajdeme je nikde...
Dítě není zmenšenina dospělého člověka, je bytostí sui generis... tvrdil J. J. Rousseau.
Tak jak to vlastně je s výchovou dítěte?

Otázky jedenácté, těžce výchovné:
Ohýbaj ma mamko, dokud som já Janko... Je tomu opravdu tak a pokud ano, proč?
Proč je pro pedagogiku resilience, frustrační tolerance a vulnerabilita problematická?

11. 4. 2014

Být tak znovu

Být tak znovu dítětem.
Jaké by to asi bylo? Jak bych asi teď, být dítětem, vnímala tento náš svět?
Možná bych se zrovinka v tomto období těšila na malování velikonočních vajíček.
Hm, asi těžko... :-)
Kdo ví.
Škoda, že v životě nejde v podstatě nic "znovu."
Vše je jen jednou a naposled.
Však to věděl už Herakleitos.
Ale být tak znovu dítětem, v této době
vlastně ani nevím, jestli bych to chtěla....


Otázky už desáté: (protože osmé byly omylem 2x)
Jak může být dítě chápáno z hlediska filosofie?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
"Nechte dětství v dětech uzrát." Čí je to výrok a co znamená? 

10. 4. 2014

A pořád jen ta

A pořád jen ta láska, láska, láska
řekl mi jeden známý a povzdechl si u toho.
No prostě my ženy asi takové už jsme.
Vše se nám točí kolem lásky. No a?
Láska v pojetí starých Indů, Řeků, křesťanů, filosofů, psychologů
láska mateřská a láska otcovská
love being i love dependent
láska lidská, Boží, zvířecí
láska tvoje, moje, jejich
naše

jak už jsem psala včera:
sedím na břehu moře (lásky)
a nevím kudy kam,
dokud nezahlédnu Tebe


Otázky osmé, láskou ovlivněné:
Jaká znáte pojetí lásky? A které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
Co láska v profesi? Milovat, nemilovat?
A co láska a výchova?

9. 4. 2014

A co láska?

Láska, ach jo, láska.
Víte někdo, čím je? Odkud se bere? Jak se pozná?
A kam se ztrácí?

Sedím na břehu moře,
opuštěná, samotná

a někde v dálce jsi TY.
Nedostupný. Jako láska.
Jako smrt.
Ne, ne tak - jako úsměv, pohled, jako štěstí...

Otázky osmé, láskyplně aprílové:
Víte někdo, čím je láska? O čem je? Odkud se bere? Jak se pozná?
A kam se ztrácí? Ztrácí-li se?
A co na to M. Scheler?

8. 4. 2014

Oheň a počítač

Prométheovský spád. Oběti boha Molocha. Circumambulantio.
Ach jo.
Oheň je dobrý sluha, ale hodně špatný pán.
Technika je dobrá služka, ale hodně špatná paní.

Nevím, jak Vám, ale mi počítač bere i spaní :-)


Otázky sedmé, poněkud  rouhavé:
Co má společného technika a Prométheus?
A co má s dnešním světem společného bůh Moloch? Má--li něco společného?
A co na to circumambulantio?

7. 4. 2014

V úzkosti

V úzkosti je člověku cize, řekl filosof Martin Heidegger.
Být "cizí" znamená nikam nepatřit.
Být cizí znamená nebýt milován a nemít koho milovat.
Úzkost je prázdnota, nicota, temnota. Opět slovy M. Heideggera, znamená to mít "vztažené ruce do nicoty."

Ke komu a kam vztahujeme své ruce?

Otázky šesté, Heideggerovsky úzkostné a úzkostlivé:
Co znamená, že "bloudíme dnes domem světa"?
Proč "básnicky žije člověk na této zemi?"
Je "nic" aktivní a pokud ano, proč?

6. 4. 2014

Možná by bylo

Možná by bylo nejlépe prostě jen tak žít, a neptat se jak.
Život i tak stejně propluje mezi prsty. Ať chceme nebo ne.
Možná by bylo nejlepší jen se "nechat" nést, ničemu se nedivit, o ničem nepochybovat.
Ničemu se nesmát.
Kolikrát to pak stejně takto dopadá. Ať jsme dělali, co jsme dělali, nakonec zjistíme, že jsme se pouze "nesli." Jinými slovy - byli jsme neseni...
Úsměvné až k pláči.


Otázky páté poněkud znejisťující:
Jaká znáte pojetí člověka na základě paradigmat?
A ve kterém z paradigmat se nacházíte Vy samotní?
A co na to brouk Pytlík?

5. 4. 2014

Jak být

Jak být na tomto našem světě...
Jít s úsměvem, s touhou, s přátelstvím na dlani, s otevřeným srdcem pro všechny a všem?
Nebo se ukrýt v sobě samém, schoulit se, nic neočekávat?
Jak žít a jak být? Pro sebe nebo pro druhé?
Jsou to jen samá slova, slova, slova?
Kdo jsi ty, ten druhý, jiný člověk, a kdo jsem já?

Jak být a žít na tomto našem světě?Víme to? Víte to?


Otázky čtvrté, zvědavě hledající odpověď:
Můžeme být životně zdatní v tomto našem současném světě?A pokud ano, jak se to projevuje?
Jaký je vlastně náš svět? Jak ho vidíte a jak byste ho charakterizovali?
Máte nějaké životní moudro - krédo - kterým se řídíte a které Vám pomáhá žít?




4. 4. 2014

O pochybnostech

Jen blázni vědí všechno bezpečně a překypují rozhodností - řekl kdysi dávno M. de Montaigne.
O všem je možné pochybovat, jen ne o tom, že jsem to já, kdo pochybuje. Dodal R. Descartes.
Údiv dítěte, údiv filosofa, údiv - a pochybování.
O čem pochybovat?
O svém životě?
O smyslu?
O pravdě? O lásce?
O poznání  a jeho možnostech?
O sobě samém?
Divit se, že pochybujeme a pochybovat o tom, že se divíme?
Ach jo.

Kdy a o čem nepochybujeme, když se dá pochybovat nejen o životě, jestli vůbec je, ale i o smrti (jestli vůbec je).
Jsme ztracení lidé ve ztracené zemi svého údivu a svých pochybností.
A tolik potřebujeme bezpečí jistoty.
Nikdo nám ji nikdy nedá.
Nikdo nikdy?


Otázky třetí pochybovačné a zpochybňující:
Co potřebujeme k životu?
Potřebujeme k životu filosofii? Potřebujeme přemýšlet? Pokud ano, proč vlastně?
Jaké jsou základní životní potřeby člověka a co s nimi v tomto světě?
Co na to A. Maslow?
A co na to Vy?

3. 4. 2014

Co si vzít na cestu :-)

Tak tedy několik pravidel:
Cestou odpovídáte na všechny položené otázky. Ty pak můžete odesílat, jak již bylo řečeno, každodenně, nebo průběžně podle vlastního uvážení nebo nálady, nebo až nakonec všechny souhrnně. Posílat kam? Na mou soukromou adresu: mia.proki@seznam.cz nebo pracovní: miriam.prokesova@osu.cz
Když píši souhrnně na konec, kdy bude konec, cíl cesty? To momentálně přesně nevím, uvidíme podle únavy z pouti. Ale máme Aprílovou pouť, tak do čarodějnic to snad stihneme.. dám včas vědět.
Co si tedy vzít na cestu?
Hlavně sebe sama, svůj rozum do hrsti a úsměv v duši. Nebo v srdci?
A, ano, komentáře na blog jsou vítané, moc se na ně těším:-) Ale odpovědi neposílejte sem, ty očekávám v mailech:-)

Na počátku

Být na počátku. Co to vlastně znamená?
Není to vždy začínat, tedy začátek, ale vracet se zpět k počátku jako takovému.
Počátek znamená divit se.
Počátek znamená být natěšený, zvědavý, odhodlaný, plný síly.
Být na počátku a vracet se k němu (nebo k nim) znamená nebýt otrávený, znechucený, unavený, nebýt na konci sil.

Možná to je jen slovíčkaření. Začátek nebo počátek, počátek nebo začátek... Ale - umět se vracet k počátkům znamená také hledat nové cesty.

Včera jsme se zde přivítali. Dnes vás všechny vítám znovu, s vědomím počátku cesty.
Jakékoliv...


Otázky druhé zvídavé: 
Čím je pro Vás filosofie? 
Proč je mylné se domnívat, že si ve filosofii může každý říkat co chce?



2. 4. 2014

Vítejte

Vítejte na naší Aprílové pouti 2014.
První apríl už je za námi - jak datový, tak aprílový. Slíbila jsem, že vyjdeme na cestu včera, 1. apríla :-)
Kdo všechno se nechal "nachytat" a uvěřil tomu?
Bylo vás více než 150 :-)
Tak tedy vážně. Jsme na začátku.
Ve filosofii spíše raději říkáme: na počátku. Vracet se k počátkům je začátek myšlení a přemýšlení.
Takže půjdeme cestou necestou, vraceje se k počátkům a hledajíce tak směr našeho putování směrem ke vzdálenému cíli.
Šťastné tedy putování vám všem, kdo se rozhodnete jít...


Otázka první aprílová, jen tak:
Proč je apríl aprílem a může souviset s filosofií? (Nápověda - google a první přednáška, kde jsme se snažili vysvětlit, co je filosofie).