30. 4. 2009

Čaro hledání toho, co není k mání

Dnes je čarovná noc. Valpuržina, filipojakubská, keltský Beltain nebo prostě jen pálení čarodějnic.
Už jsem o ní psala tolikrát, že se mi ani nechce se na to téma znovu rozepisovat.
Ale přece jen - dnes o půlnoci, když dívka utrhne čarovnou zelinku Přiďkumě, kterou pak bude u sebe nosit, do roka a do dne bude ten, na kterého si myslí a koho třeba tajně miluje, její.
Má to jednu velkou chybu - ta po našemu zelinka, normálně česky bylinka, je jenom vymyšlená. Taková rostlinka nikde na světě totiž není.
Ale nesmutněme, vždyť nakonec nejde ani tak o tu zelinku či bylinku či rostlinku, ta zase až tak důležitá není.
Důležitější je to, když máme na světě někoho, koho milujeme. Že vůbec milujeme. A že máme pro koho a kvůli komu proč tu zelinku hledat.
Protože ten, kdo hledá, najde. Nakonec i to, co není...


Otázka č. 24:
Našli byste na konec našeho putování takovou otázku, na kterou byste odpovědět chtěli, a ona tu nebyla?
A co tato cesta - dala Vám něco do života?
Jinak přeji mnoho krásného volného času :-)) (teď ho budete mít bez naší cesty habakuk...)

Otázka č. 17 pro filosofii výchovy:
Každý máme svou čarovnou květinku ve svém srdci a duši.
Jaká je ta Vaše?
Nejvíce čarovné lidské srdce je, když v lásce k druhému se něžně zachvěje. - to jsem teď v zoufalství nad tím, že mě nenapadá žádná otázka, vymyslela.

Takže vymýšlejte taky :-)) na téma čáry a lidské srdce... (stačí krátce)

29. 4. 2009

Termíny (snad správné dle dohody)

Mám pocit, že putujeme už dlouho. Ale se studenty pedagogiky volného času dojdeme do cíle už zítra.
Tak nám to tak nějak uteklo.
Na zpracování otázek máte čas do konce zápočtového týdne, tedy do 8. 5. 2009. Až na skupinu studentů, se kterými jsme si toto pondělí domluvili jiný termín (vy už víte který, :-) )
Se studenty filosofie výchovy jsme domluveni, že pouť bude trvat až do konce zápočtového týdne, tedy 8.5., a termín odevzdání je do 15. 5. 2009.
Už jsem z těch všech termínů nějaká zmatená, tak se vám také omlouvám za případné zmatky.
Zadané seminární práce platí, jejich odevzdání - pro ty, kteří ještě neodevzdali - je nejpozději dva dny před zkouškou. Protože na zkoušku se musíte zapsat všichni, putující i neputující, ať mám pak kam zapsat známky.
Pokud jste něčemu neporozuměli nebo něco jsem napsala jinak, než jsme se domluvili, prosím, dejte mi vědět na mail.
Tak zatím...
Otázka č. 23:
Jak Vám bylo na našem putování? Myslíte si, že bylo vůbec k něčemu?
Která otázka (otázky) se Vám na naší cestě zdála být nejjednodušší a která naopak nejsložitější?
Otázka č. 16 pro filosofii výchovy:
Jak byste vysvětlili, že je výchova péčí o nefeš?
A myslíte si, že je?

28. 4. 2009

Těšení se

Tak, to jsme teda dopadli.
Nevím jak vy všichni, ale já už se těším. Na měsíc květen, na zkouškové období, na zápočtový týden, na přijímací zkoušky, na státnice...
jejda, a pak možná i na prázdniny.
A na filipojakubskou noc, a na prvomájovou noc, a na svatodušní svátky, a na Boží tělo, a na svatojanské ohně a na Cyrila a Metoděje a Jana Husa a vůbec na všecko.
A na to, ža nám budou v noci na zahradě létat svatojanské mušky. Jednoho počátku léta si také tak létaly, a můj muž, který zrovinka kontroloval, zda jsou vyplé všechny elektrické zdroje na zahradě, bo co kdyby padaly blesky a hromy a vznikl by požár, tak tenhle můj muž při spatření roje svatojanských mušek v rohu nad garáží mezi keři se snad musel úplně pominout, protože mi bez váhání řekl: Vypni to!
Tak vidíte.
Vypněte svatojanské mušky
a jděte spát
a nechte si zdát
o tom co bude
jednou
možná
častokrát

Otázka č. 22:
Které lidové tradice byste rádi obnovili, kdybyste mohli?
Proč má být dívka políbena na večer prvního máje pod rozkvetlou třešní?
A proč letos už třešně odkvetly?

Otázka č. 15 pro filosofii výchovy:
Jak se bránit účinně proti zlu? Jaké znáte typy zla a jeho příčiny?
Jsou čarodějnice zlé?
Uměli byste nakreslit svou čarodějnici?

Zbloudilé emoce

Každá emoce je charakterizována čtyřmi doprovodnými součástmi:
Podnětovou situací, vyvolávající emocionální reakci
Vědomým prožitkem, který může být pozitivní či negativní
Fyziologickou aktivací, kterou navozuje autonomní nervový systém a žlázy s vnitřní sekrecí
Chováním, které je samotnou emocí vyvoláno
S. S. Tomkins považuje emoce za primární motivační systém lidského chování, vysvětlování motivace prostřednictvím pudů (Freud) či potřeb (Maslow) považuje za omyl. Primárním „zesilovačem“ emocí u člověka je podle něj jeho tvář a výraz. Rozlišuje šest základních emocí, které jsou z tváře čitelné (v obličeji je 44 svalů, z nichž 40 je určeno pro emocionální výraz, zbývající 4 slouží k otevírání úst, k mluvení a ke žvýkání).
Druhy emocí
Tradiční rozdělení je na: nižší – jednoduché emoce, afekty a nálady, společné jsou i se zvířaty a vyšší, které jsou vázány na sociální potřeby, hodnoty a normy.

Nižší emoce
Výčet jednoduchých emocí pochází již od Ch. Darwina, ale zásadní význam pro výzkum má Tomkinsovo stanovení šesti základních emocí (z r. 1962), které mají zřetelně rozlišitelný výraz tváře:
Jsou to: hněv, znechucení (opovržení), strach, štěstí (projevy radosti), smutek, překvapení.
Vyšší emoce (sociální) můžeme rozdělit na: vášeň (lásku), hrdost, závist, stud, vinu, rozpaky, žárlivost, aj.
J. A. Russell kritizuje model základních emocí a jejich obličejového výrazu, zdůrazňuje roli kontextu. Výraz tváře nevyjadřuje specifickou emoci, ale pouze informuje pozorovatele o jeho stupni aktivace, soustředěnosti. Pozorovatel získává dva druhy informací, přičemž první je neemocionální povahy, tzv. kvazifyzikální, která vypovídá např. o upřenosti pohledu, naslouchání, atp. a druhá je úsudkem libosti (libost x nelibost) a aktivace (vzrušenost x utlumenost).

Vzrušenost
obávají se překvapený
rozhněvaný radostně
naladěný
frustrovaný Stres Vzrušení šťastný

nelibost libost

smutný Deprese Klid spokojený

unavený uvolněný
znuděný ospalý
Utlumenost

Prostor psychologického usuzování o emocích z výrazu tváře (podle J. A. Russella, 1997).

Tyto dvě dimenze (libost – nelibost, vzrušenost – utlumenost) popisují jednoduché a univerzální vnímání výrazu tváře ve všech kulturách. Pozorovatel však neodkrývá přímo emoce, ale emoce mají vždy svůj podstatný znak, jehož platnost je však odkrývána až v daném kontextu.
Z uvedené tabulky je patrné, co přináší libá vzrušenost, ta, která je nám příjemná a utlumenost a naopak, jak na nás působí nelibá vzrušenost – stres, a nelibá utlumenost – deprese. Všimněme si stresu a jejich atributů – frustrovaný, rozhněvaný, obávající se. Ten, kdo je nelibě vzrušený, má obavy, bojí se, má strach. A již bylo řečeno – na stres reagujeme buďto únikem nebo útěkem. Agrese může být (a často bývá) reakcí na nezvládnutý stres a strach.

Sociální emoce
trojí atraktivitaVášeň je silný pozitivní vztah k druhému člověku, při jehož vzniku má podstatnou roli atraktivita. Atraktivita může být trojí – fyzická, sexuální, osobnostní. Sexuální atraktivita je předmětem vášně jen u sexuálního partnera, sexuální touha nemusí být součástí vášně. Můžeme milovat bez sexu, tak jako sex může být bez lásky. Vášeň je však považována za emocionální základ lásky, která může mít mnoho podob – romantická, rodičovská, milenecká, přátelská, pečující, aj.
Stud je charakteristický negativním prožíváním sebe sama a svého charakteru jako důsledek rozporu mezi tím, kdo jsem a mezi normami a hodnotami společnosti. Stud vede k vyhýbání se jiným lidem, k samotě, k přerušení vztahů, k úniku od ostatních. Lidé, kteří požívají stud, jsou orientováni spíše na sebe, mají méně empatie k jiným lidem, člověk se uzavírá do sebe sama, do své ulity. Stud může vyvolat lhaní, neposkytnutí pomoci, neuposlechnutí příkazu – a tyto příčiny studu mohou paradoxně obnovovat příčinu (ze studu lžu, ze studu neuposlechnu, atp.)
Vina je prožívána jako zklamání, lítost, smutek, především však je při pocitech viny negativně prožíváno selhání vlastního výkonu. Mnohé studie ukazují, že lidé, kteří mají sklon k prožívání viny, jsou více empatičtí vůči jiným, nejsou orientováni na sebe, ale na druhé a na osudy jiných. Vina člověka neseparuje jako stud, jeho chování má opačné tendence – chce se druhým lidem přiblížit, omluvit, napravit chování, které mohlo ublížit.
Rozpaky – při prožívání rozpaků cítíme ohrožení své vlastní osobnosti, jsou doprovázeny nejistotou a ztrátou sebedůvěry a vznikají jako důsledek srovnání s osobními morálními hodnotami.
Žárlivost vzniká z pocitu ohrožení pro člověka důležitého vztahu, přičemž srovnání jedince se skutečným či pomyslným rivalem vyznívá nepříznivě. Vede ke snížení vlastního sebehodnocení, vyvolává strach, bolest, hněv. Může však vést ke zvýšení péče o druhého člověka, na kterého žárlíme, nebo motivovat k odstranění vlastních slabých stránek.
Závist je touha mít totéž co druhý a vzniká při zjištění podstatného rozdílu v něčem pro člověka důležitém. Závist je prožitkem nesouladu mezi tím, co člověk má a mezi tím, co by chtěl mít. Často je doprovázena pocitem nespravedlnosti. Její důsledky však mohou být i pozitivní – mohou motivovat k sebezdokonalení, zvýšit aspiraci v podobě nových cílů, apod.
Hrdost – vzniká jako důsledek srovnání s jinými lidmi. Každý člověk v sobě nosí své vědomí lidské důstojnosti.
Emoci nevyvolává samotná aktivizující stresová situace, ale spíše to, jak ji přijímáme a zpracováváme, v nás vyvolává citovou odezvu – frustraci. Lidi neznepokojují události, ale to, jak se na ně dívají (Epiktétos). Každý člověk má svou určitou míru frustrační tolerance, tedy odolnosti vůči zátěži. Frustrační tolerance závisí na rozsahu aktuálních životních stresů, jimž je jedinec vystaven a na způsobilosti stresy zvládat, což je důsledkem adaptivního učení. (R. Beeche, 1984).


1. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie II. Praha: Grada, 2001.

27. 4. 2009

Bloudění na Mlýnské

Tak jsem dneska opět! bloudila po Mlýnské. Připadala jsem si jako spadlá z nebe. Jeden seminář skončil a druhý měl začít o poschodí níž, ale nikdo tam. V mé naivitě jsem se domnívala, že jsem si zase popletla místnost. Tak jsem asi 10, možná 15! minut bloudila z patra do patra a hledala své krásné, milé, hodné, dobré a vždy chodící a nechybějící a zodpovědné a studia chtivé a chytré a hravé a vůbec prostě nej nej nej studenty.
Po marném bloudění jsem si nakonec sedla do té prázdné místnosti G301, žmoulala rohlík a jedla jahodový jogurt či co a přemýšlela, kde se stala chyba.
Měla jsem totiž včera tendenci napsat mail, že seminář odpadá, poněvadž mám šíleně moc práce a nestíhám... ale bylo mi to nakonec líto, a tak jsem to neudělala. A jak jsem tak bloudila, tak mě napadlo, že jsem možná nějak v pohnutí smyslu ten email napsala a nevím o tom....
no nevím, možná ano
možná ne

Otázka č. 21:
Pro vychovatele: Co jste dělali dne 27. 4. od 15. 50 hod do 19.00 hod? Byla dalekáť cesta Vaše, marné volání? (koho a co paroduji v této větě?)
Pro asistenty: Na jakou otázku byste chtěli odpovědět a chybí Vám tady? jo, už vím - jaká byla (je) Vaše nejoblíbenější hra a hračka?

Otázka č. 14 pro filosofii výchovy:
Už jste našli emoce?
Zvládli byste napsat básničku - říkanku - popěvek na téma moje láska první máj?

26. 4. 2009

Nelida

Moc se s počítačem asi nemáme rádi.
Je to věčný boj, ve kterém spíše prohrávám než vyhrávám.
Ta věc prostě nedělá to, co chci, aby dělala a dělá si to, co ona sama chce.
Mí moudří "počítačeznalí" synové sice tvrdí, že to není pravda, a že počítač dělá jen to, co mu řekneme a zadáme,
ale já mám asi nějaký jiný, chytřejší, přemýšlející, zákeřný a smějící se a vůbec je to liška jedna podšitá, drzá, neposlušná a navíc blbá, která si ze mě dělá tak akorát srandu.
Tak.
A vůbec netuším, proč mě nemá rád, protože takto s ním nikdy nemluvím a říkám mu jen samá pěkná slova.
Ale čiň čertovi dobře a peklem se ti odmění... znáte to.
Až do něj kopnu, budeme mít klid oba.
Jen se bojím, že to bude bolet jenom mě, ale počítače Nelidu ne.

Otázka č. 20:
Co si myslíte o počítačích a dětech?

Otázka č. 13 pro filosofii výchovy:
Co si myslíte o období mechana a bytostech s nedostatky?
Jak A. Bammé charakterizoval "počítačového" člověka?
A co Vás Váš počítač? Má Vás rád? :-)

25. 4. 2009

Posudky

Sedím nad diplomovými pracemi a bakalářskými pracemi a jde mi hlava kolem. Do pondělí musím mít napsáno 27 posudků...
Posoudím se, pominu se, zhroutím se a umřu. Škoda mě nebude, vyplň se osude.
A sednu si také nad seminární práce a ponořím se do nich, oči si vykoukám a srdce se mi několikrát sevře ze života druhých lidí.
A pak sednu do trolejbusu, ve kterém potkám známou, stejně starou, pracující někde v účtárně, která se rozpovídá o mém volném čase a o svém nevolničení v práci a o tom, jak mi závidí, jak já se mám, bo nic nedělám. A já ji nechám závidět, ať si to jen myslí děvucha bez ucha, ať mi to závidí, to nicnedělání, dyk je to super... :-)
Však je dobře na světě i tak.
A sednu si na zadek, který mi zaroste do židle, a nikdy se nezvednu, neb nejspíš ulehnu :-)
i s tou židlí

Otázka č. 19:
Jak rozumíte pojmu autentická osobnost?
A co si myslíte, znáte nějakou takovou? Potkali jste ji už někdy v životě?

Otázka č. 12 pro filosofii výchovy:
Jak je chápána láska z hlediska vyšších citů?
Která z typů "atraktivit" by neměla pedagogovi chybět, kterou naopak by raději moc oplývat neměl? A proč?

24. 4. 2009

Ráno a rány

Vstala jsem tak trošku do podmračeného rána. Ani ptáci venku tolik nezpívají, jako ve dnech, kdy svítí sluníčko.
Za chvíli pojedu do práce, tak se jen rychle projdu zahradou. Hlavně abych viděla, co zase ten šílený krtek vyhrabal. Nebo krtci? Usadili se mi zrovna v té části zahrady, ve které hodlám mít květinové trvalkové záhony. Ale on či oni tam hodlají mít své krtince.
Ale není třeba se rozčilovat. Asi to nezměním, protože toho krtka ukecat neumím a to, že mu vztekle rozkopnu jeho práci, jej asi nijak nezastaví.
Ale - našla jsem teď při jednom hledání něčeho jiného nějakou citaci Matky Terezy a docela se mi to zalíbilo. A nejen v souvislosti s krtinci na zahradě :-). Však posuďte sami:
To dobré, co konáš, bude už zítra zapomenuto. Přesto dělej dobré věci.
Co tě stálo léta práce, může být přes noc zničeno. Přesto pokračuj v usilovné práci.
Dávej světu to nejlepší co máš, a dostaneš ránu do zubů. Přesto dávej světu to nejlepší, co máš.
Tož tak nějak. Sice moc dobře nechápu proč, ale asi má pravdu.
Otázka č. 18:
Jak dostával "ránu do zubů" např. J. H. Pestalozzi?
A co E. T. Seton? Co po něm zůstalo?
Otázka č. 11 pro filosofii výchovy:
Máte chuť žít? A kdo o ní psal a jak?
Jak s tím souvisí teorie dvojí naivity?

23. 4. 2009

Není nutno, aby

bylo přímo veselo...
to se lehce slíbí, ale těžko koná, když žádná veselá událost člověka nenapadá.
Možná jen to, že jsem dneska už zkoušela, a zrovinka jednu skupinu, kterou jsem měla taky na filosofii výchovy, ale oni už teď končí, protože jsou třetí ročník bc studia.
A s některými jsme zavzpomínali na některé společné události. A při otázce o prométheovském spádu a o lhostejnosti člověka k utrpení druhých, podporované často technikou, studenti připomněli jednu příhodu -
vyprávěla jsem jim, jak jsem si to kráčela od Sýkorova mostu k Masarykově náměstí, všude kolem sníh a zledovatělý chodník i cesta a jak nějaká paní kráásně uklouzla a projela kolem mne létavým pohybem, a já jen tiše pozorovala, jak krásně jí to jede, tašky někde nad hlavou a nohy hore - a vůbec mě nenapadlo jí pomoci, jen ten údiv nad tou "jízdou" a blížícím se jistě krásným pádem... a že to je ta lhostejnost, která nám už ani nedochází, že je.
A prý vzápětí, hned vzápětí po posledním slovu tohoto vyprávění, jsem nějakým způsobem zavadila o tabuli, a ta se na mě řítila - a studenti seděli, jen koukali, nikdo se nezvedl, nikdo ani nehlesl,
a kdyby mě i rozmáčkla, asi by je to ani nevzrušilo
holt prométheovský spád v praxi.
Není nad to, užívat ve výuce praktických ukázek a pomůcek, a to i na vlastní nebezpečí.
Tak nevím, ale asi moc k smíchu to zase není, že jo...
Otázka č. 17:
V čem spočívá podstata pedagogiky zážitku a prožitku?
Vzpomínáte si na nějaký veselý zážitek ze svého dětství?(Když ano, jaký?)
Otázka č. 10 pro filosofii výchovy:
Ćím se vyznačuje animal rationale, tedy člověk rozumný?
A jaké jsou tři kořeny lidské vznešenosti (věci lidské) podle Komenského?
Jak si představujete závoj tanečnice Máji a Máju samotnou? Dokázali byste mi ji, tedy mýtickou tanečnici Máju (ne včelku), nakreslit?

22. 4. 2009

Smutek a světlo

Někdy mám pocit, že se pohybuji ve tmě. Kolem mě je sice plno lidí, a ti asi vidí, protože se úplně normálně pohybují, jen já mám tmu. A ne a ne ji prorazit a rozsvítit si.
Možná, že ta tma je "smutek z ničeho". Nevím, jak nazvat smutek z ničeho, jestli má tento stav svůj pojem. Strach z ničeho se prý lépe vyjádří slovem úzkost, nepřekonatelný strach z něčeho konkrétního je fobie, ale jak je to se smutkem? Může být smutek konkrétní i nekonkrétní, může být smutek negativní i pozitivní; co vůbec znamená "být smutný"?
A z čeho jsme nebo býváme nejvíce smutní?
Já osobně z lidí. A ze smrti.
Možná by to chtělo více světla v životě, ale odkud jej brát?
Když všude je tma.
Několik otázek tedy pro Vás, aby Vám nebylo smutno :-)


Otázky č. 16:
Co je to resilience, vulnerabilita a frustrační tolerance? A co s ní ve výchově k volnému i ve volném čase?
Kdy je Vám osobně nejvíce smutno?

Otázka č. 9 pro filosofii výchovy:
Jaká "světla" v pojetí člověka rozlišoval Komenský a jak byste je vysvětlili?
Co znamená, že je člověk křehkou bytostí svých smutků a vzpomínek? Odkud to pramení?
Kdy je Vám osobně nejvíce smutno?

Slibuji, že zítra opustíme smutek a bude něco veselého :-)

21. 4. 2009

Zvláštní osobnost

V pedagogice a vlastně i ve filosofii máme jednu takovou hodně smutně zajímavou osobnost. No vlastně - takových těch smutně zvláštních osobností je ve filosofii spousta, ale tato je opravdu ve všem velmi a velice výjimečná.
Ačkoliv tento muž své děti odmítl vychovávat a ve své podstatě je zavrhl, byl to právě on, který svým myšlením prolomil mnohaleté chápání dítěte jen jako malého dospělého a poukázal na výjimečné postavení dětství v životě celého člověka.
Knihy čítával ještě dříve, než dovršil svých šesti let věku, a někdy celou noc až do rána, kdy ho a jeho otce upozorňovalo na potřebu spánku podle jeho vlastních slov až ranní kuňkání žab.
Dětství má svůj čas a tento čas by se neměl předbíhat, právě naopak...

Otázka č. 15:
O kom píšu v předcházejících řádcích a co vše o něm Vy sami víte? Jaký může mít vliv či jen spojitost s pedagogikou volného času?

Otázka č. 8 pro filosofii výchovy:
Kdo byl výše zmiňovaný pedagog a filosof a jakým způsobem ovlivnil vnímání dětství a proč?

20. 4. 2009

Nejvíce je mi líto

Někdy jsou dny příliš krátké na množství práce, které máme před sebou.
A někdy mám pocit, že dny jsou příliš krátké také na slova, které měly být vysloveny - a už nikdy nebudou.
A na činy, které měly být vykonány, ale už na ně nikdy nebude čas.
A na lásku, která být měla, ale někde se sama zapomněla.
A na úsměvy, které se proměnily v úšklebek,
a na smutek, který se nekonal, i když byl.
Nejvíce je mi ale líto lásky... - která být mohla, je
a přesto není...
Otázka č. 14:
Je láska hřích? Když ano, proč, když ne, proč?
Jak má pedagog "mít rád"?
Otázka č. 7 pro filosofii výchovy:
Jak rozumíte (Vy sami) pojmu circumambulantio? Co znamená v životě pro Vás samotné?
Myslíte si, že je pravda, že v dnešním světě obětujeme děti bohu Molochovi? Pokud ano, jak?

19. 4. 2009

Hra

Tak a máme neděli za sebou. A zítra zase pondělí a práce.
Mám štěstí - sice jdu hned ráno do práce, ale jdu do takové práce, která mě baví a kam chodím ráda. A čím dál tím více si uvědomuji, jaký to je super pocit. A že to je vlastně životní výhra, dělat to, co vás baví a nevnímat to, co "musíme" dělat, jako, že to opravdu musíme, ale vlastně jen můžeme, protože si v podstatě jen tak hrajeme...
V životě si vlastně pořád jen tak hraji, vlastně tak, jako kdyby to vše kolem mne bylo zatím jen takovou hrou nanečisto -
a v tom je asi taky zaklet můj problém.
Ještě jsem nepochopila, že to všechno kolem není hra,
ale faktická skutečnost.
Možná.
Asi.
Snad.

Otázka č. 13:
Hrajete si rádi a často?
Co myslíte, je život spíše hra nebo spíše pohádka nebo nic z těchto dvou alternativ?

Otázka č. 6 pro filosofii výchovy:
Život je prý jako karetní hra. Zcela náhodně jsou nám rozdány karty, jedno či dobré nebo špatné, tu hru prostě nějak "musíme" uhrát.
Co si o tomto výroku myslíte v souvislosti s Vaším vlastním životem? Získali jste dobré nebo špatné karty k životu? Jde to posoudit?

18. 4. 2009

Ptačí láska

Ach jo. Asi zase prožívám své "ptačí" období. Asi se budu muset smířeit s tím, že se mi bude vracet v takových podivných cyklech a nedá mi pokoj.
Za prvé - venku v keřích na naší zahradě jich žije asi taková stovka, ne-li víc. A od 4 hodin ráno ti ptáci nezpívají, ale řvou, každý podle svého, tak jak jim zobák narost. Prostě ptačí sněm jak se patří. Ale to by nebyl až takový problém (i když - pro sousedy možná jo), jako naši ptáci doma.
Mimo andulky a kanárka máme taky páreček novozélandských žebřiček.
No, a ta samička je nějaká špatná. Trvá to asi už měsíc, ale teď je na tom hůř a hůř, - nebo vlastně ani nevím. Ale uznejte sami, viděli jste už někdy ptáčka, který se plácá na zádech? Když se ta naše převrátí na záda, tak ten sameček začně strašně pípat, já tvrdím k smíchu svých dětí, že mě volá (mami, neprožívej to tak!) a vždycky ji posadím na zadek, tak jak pták (slušná ptačice) být prostě má.
Včera ten pták ale v této poloze usnul. Myslela jsem si, že už to má za sebou, ale ona jen spala.
Moje nervy. A nervy toho jejího samečka. Ten sedává u ní, hlídá ji, a když se překotí, nepříčetně řve. Fakt si myslím, že na mě.
Tomu říkám láska. Hmm, tomu se říká láska.
Přeji si, ať to oba přežijou.
A já nakonec taky.
Otázka č. 12:
Jak to měli se svým volným časem naši předkové? Vyberte si jedno období a ve stručnosti popište.
Otázka č. 5 pro filosofii výchovy:
Jaké znáte typy lásky?
A co znamená výraz ens amans?

17. 4. 2009

Jinýma očima

Prošla jsem se teď probouzející se zahradou, kdy slunce prosvítá stromy, a v nízké (včera posečené) trávě se kolem mne neslyšně pohybovaly naše kočky. S mobilem v ruce jsem se pokusila zachytit obrazy tohoto dnešního rána. Prohlížím si je - a je zajímavé, že u některých fotek z mobilu přemýšlím, odkud že to je, jeho "očima" a vzniklým obrázkem moje stará známá a doslova a do písmene vlastníma rukama ohmataná zahrada vypadá úplně jinak...
Nechci filosofovat :-), ale asi tak nějak podobně je to i s námi a se životem a s událostmi, které prožíváme. Naším prvním pohledem vidíme něco jiného, než pak může být nejen námi, ale především jinými viděno s odstupem nebo zprostředkovaně (a nemusí to být vždy jen "očima" fotoaparátku v mobilu).
A mne někdy, tedy občas, tedy skoro neustále napadá myšlenka, že životu nás nikdo předem nenaučí... a k mému děsu to skoro všichni kolem mě umí, - tedy ví, jak žít, jen já ne a ne a ne -
jen na tom makám, jen na tom dělám :-) A skutek utek.
Ještě že máme ty fotoaparáty... před nimi neutečete...
Otázka č. 11:
Jaké znáte pojetí osobnosti z hlediska hodnotových postojů?
Jak bychom mohli rozdělit životní styly a jak charakterizovat?
Otázka č. 4 pro filosofii výchovy:
Vnímáte sami sebe očima vznešené transcendence nebo očima bytosti s nedostatky?
Prosím, vysvětlete, co obojí znamená...
A otázka navíc, těžká: Víte, kdo řekl, že "člověk je nejvíce fascinován očima...?" Hmm - a kdy, jak a proč?

16. 4. 2009

Setkání, míjení se a potkávání

Ono je to někdy takové zvláštní.
Na světě žije spousta lidí, a většinu z nich neznáme. A některé potkáme, s některými se setkáváme, s některými se míjíme (mám na to svou teorii)... A některé nepotkáme celý dosavadní život, a najednou ano, a oni nám náhle změní ten náš malý svět natolik, že nakonec ani nechápeme, jak jsme mohli ta dlouhá léta žít bez nich.
Někdy mne napadá, kolik takových lidí možná někde po světě chodí, kteří by mi život změnit mohli, ale nikdy je nepotkám -
- protože si asi chodí "bůhvíkde" a bůh ví s kým.
A tak bych asi měla být vděčná aspoň za ty, které potkám, se kterými se setkám i se kterými se míjím, protože jinak to ani nejde.
Ale bojím se, abych třeba v tom míjení neprošvihla setkání a aby setkání nebylo raději míjení. A chvilkové potkání aby se nestalo obojím již zmíněným.
Hmm, a abych já samotná nebyla tím, kdo přináší do života jiných něco nedobrého...
Otázka č. 10:
Dnes si dáme poněkud těžší otázky, a to:
Jak vnímáte pojem životní zdatnost z hlediska pedagogiky volného času?
Jak byste vysvětlili pojem "hodnota" v souvislosti s výchovou "k" volnému času a "ve" volném čase?
Otázka č. 3 filosofie výchovy:
Jsme bezdomovci ve svých vlastních domovech? A pokud ano, "kdo" nebo "co" nás z našich domovů vyhnalo? Nebo jsme snad "odešli" sami?
Snažíme se (snažíte se) strhnout závoj "tanečnice Máji?"

15. 4. 2009

"Mňau" aneb račte vstoupit

Dneska byl takový fajn den.
Pracovala jsem chvíli na zahrádce a někdy před polednem jsem si vzpomněla, že jsem na něco zapomněla :-).
Doma nikdo nebyl, a co čert nechtěl, knížku, kterou jsem potřebovala, měli kluci ve svém pokoji v podkroví. V tom pokoji s nimi žijí také dvě kočky - opravdové čtyřnohé, krásné britky. A protože jsem slušně vychovaná matka, vždycky na ty jejich dveře - klučičí a kočíčí - klepu, než vejdu.
A tak jsem to udělala bezmyšlenkovitě i teď - prostě jsem zaklepala na dveře, za kterými jsem věděla, že nikdo není a čekala na pokyn, zda-li mohu vstoupit.
Než jsem si uvědomila absurdnost celé situace, odpovědi se mi dostalo. Jedna z koček mě vyzvala, ať vejdu dál, a to svým jedinečným a neopakovatelným: mmňaauuuu
A tak jsem vešla.
A připadlo mi to i docela normální, že mi "bylo povoleno" a že jsem byla vyzvána kočičím račte vstoupit.
Vždyť jsou i divnější věci v životě...
Otázka č. 9:
Čím by se měla vyznačovat osobnost pedagoga volného času?
Jaké jsou Vaše vlastní zkušenosti s tím, jaký by měl pedagog volného času? Které vlastnosti by mu neměly ve srovnání s učitelem chybět?
Otázka č. 2 pro filosofii výchovy:
Jak byste charakterizovali svět, ve kterém žijeme?
Jaká známe paradigmata a jak souvisí s pojetím člověka?

14. 4. 2009

Noví poutníci na naší cestě

Dobrý večer, tak dnešním dnem k sobě přibíráme další dobrovolné poutníky, a to zájemce z předmětu filosofie výchovy. Takže se prosím vy, už putující z pedagogiky volného času, nevyděste dalších otázek, které nyní přibudou.
Jinak doufám, že máte všichni příjemné a pohodové období. Pokud ano, byla bych ráda, kdybyste také našim putováním procházeli v klidu a bez stresu a pokud to půjde, tak také s radostí, tak, aby to nijak negativně neovlivnilo Váš klid a pohodu. Je známo, že učení nám většinou přináší stres - a nemělo by, pokud se učíme proto, že nás samotné to baví a zajímá. Bylo by skvělé, kdyby se nám to tady alespoň částečně také podařilo.
Tak naší noví poutníci, buďte vítáni na naší společné cestě :-)

Otázka č. 8:
Dokázali byste vysvětlit, jak se liší zájem od záliby? A může se stát "učení se" spíše Vašim zájmem nebo zálibou?

Otázka č. 1 pro filosofii výchovy:
Myslíte si, že filosofie může být spíše zálibou než zájmem?
Která z definic toho, co a čím je filosofie, se Vám osobně nejvíce líbí a proč?

13. 4. 2009

Životní proplouvání

Velikonoce jsou za námi.
Kluci a muži mnohé dívky a ženy pomlázkou "omladili."
Škoda, že se to někdy zvrhává jen v pití alkoholu - za starých časů to možná bylo i jinak, takové přirozenější než dnes - jak by řekla H. Salichová. Dnes jako kdyby se už ani nevědělo, proč vlastně ten prazvláštní zvyk - vyšlehávat a polévat vodou či voňavkou své ženské protějšky.
Naši kluci také dneska vyšli do ulic, a vrátili se až po obědě, když jsem již s kamarádkou pila na zahrádce kafíčko.
Maličko jsme vzpomínaly, jaké to bývávalo kdysi, za našeho mládí.
Takové jiné - protože co naplat, stárneme.
Čas tak nějak proplouvá našimi životy,
který máme všichni jen jeden...
Otázka č. 7:
Už jste potkali při svém proplouvání životem bohyni Moiru, Fortunu a Tyché?
Co byly zač, tyto starověké antické dámy?
A myslíte si, že jsou tady v různých podobách neustále s námi?

12. 4. 2009

Beránek

Nevím, jak u Vás doma, ale u nás by bez beránka prostě nebyly Velikonoce.
Vždycky peču už v sobotu, tentokrát jsem stíhala teprve až dneska. A rovnou dva - jednoho nádivkového s uzeným masem, a pak tradičního piškotového.
Ten nádivkový už chuděra není, ten piškotový na mne kouká z klavíru.
Má proč - je ze staré kameninové formy po našich tetičkách snad z doby ještě první republiky po první světové válce. Kouká tedy na svět pomocí té formy už opravdu dlouho, dlouho let. Některé mísy a formy a vůbec věci jsou vzácné právě svou časovostí. Vždyť tohoto beránka, jen tohoto a žádného jiného, pekla pravidelně také moje maminka... a kolikrát s ním "bojovala", když se nechtěl vyklopit, a kolikrát byla smutná, když se mu špatně vyvedly uši nebo nos nebo vůbec celý.
Ten můj - její - náš - se letos vydařil. A vyklopil se lehce a snadno.
Myslím, že i maminka tam někde nad hvězdami má z toho radost...

Otázka č. 6:
Jak souvisí paradigmata mýtu (atd.) s lidským životem?
A jak s beránkem?

11. 4. 2009

Počasí a volnost času

Možná je na světě přece jen krásně. Podle počasí tedy určitě - prý padl teplotní rekord snad za posledních dvěstě let... nebo tak nějak.
Příroda si vůbec hodně pospíšila - před týdnem a několika dny byla snad ještě zima, a najednou už stromy nejen vypučely, ale některé už i kvetou.
Jak je vidět, čas nějak nekouká na počasí, které si dělá, co chce, bez ohledu na čas.
A to prý máme potíže s definováním času jen v pedagogice volného času, kde se nemůžeme shodnout, co ten volný čas vlastně je.
No - je to to tam venku. To, co si dělá volně, co chce.... a někdy jakoby bez řádu a skladu. Pravidla jsou počasí prostě "volné."
A tak nějak zdánlivě bez systému.
Hmmm.
Ale nakonec, proč ne...

Otázka č. 5:
Jak můžeme definovat čas vázaný a polovázaný?
A o čem hovoříme, mluvíme-li v souvislosti s volným časem o hypotéze shody a kontrastu?

10. 4. 2009

Noc kouzel

Dnes je - nebo byl - den zvaný Velký pátek. Den, kdy Kristus zemřel na kříži.
Po celá staletí je tento den chápán jako velmi tajemný a zvláštní. A noc, kdy Ježíš odpočívá v hrobě je také taková. Plná kouzel a čar.
Otvírají se poklady, květiny mají čarovnou moc, voda má posvátnou očistnou sílu, zvířata se proměňují a nadpřirozené bytosti - třeba vodníci - vylézají na souš a prohánějí se na svých koních noční měsíční krajinou...
A všechno je jiné, ne smutné, ale tajuplně nepochopitelné a rozumem neuchopitelné, protože láska na krátkou chvíli zemřela, a díky tomu oživila všechno a všechny už navždy, až do věčnosti. A my víme, že je to nad všecky poklady světa. A to dokonce i tehdy, kdyby to byla jen pouhá smyšlená myšlenka, - protože i tak stojí za to.
Tak nic - půjdu se ještě teď navečer projít k řece Odře, je jen kousek :-), možná toho vodníka tam někde i uvidím, co by ne...
Otázka č. 4:
Věříte na vodníky, víly a jiné divné bytosti? :-)
Uměli byste nakreslit vodníka a vymyslet si k němu pohádku?
Prosím, vymyslete si vodníka a nakreslete pohádku...

9. 4. 2009

Houpačka

Tak to byl zase dneska den.
Někdy se to tak stane, že člověk jede nahoru a dolů a dolů a nahoru a někdy nejen v jednom týdnu, ale i v jednom jediném dni. Někde se daří a cítíte se být dokonce i šťastní, ale v dalším případě se náhle ocitnete úplně na dně. A někdy obojí zároveň.
A mínění ostatních lidí o vás samotných dokáže pořádně zamotat vašim vnějším i vnitřním světem.
A v podstatě je to jako na houpačce. Takové životní. A ne zrovna vždy bezpečné.
Ale všimli jste si, jak krásně a rychle vykvetly narcisky? Máme jich na zahradě plno a září jako malá sluníčka.
Těším se na to zítřejší, veliké, tam na obloze a na to, že se houpačla na chvíli zastaví v rovnovážném bodě
A bude dobře... nebo to tak aspoň bude chvíli vypadat.
Otázka č. 3:
Jaké znáte principy volného času? V čem se liší od funkcí?
Podotázka: A který princip je podle Vás a pro Vás ten nejdůležitější?
Pod-podotázka: A co myslíte - jak to snáší narcisková sluníčka na zahrádkách?

8. 4. 2009

Škaredá středa

Tak dneska prý byla škaredá středa.
To je den ve Velkém týdnu před Velikonocemi. Jidáš prý v tento den zradil Krista a prodal jej za 30 stříbrných. A středa je to škaredá mimo jiné také proto, že bychom se neměli na nikoho mračit a škaredit, protože nám to prý zůstane po všechny středy až do konce roku.
Takže snad jste se dnes příliš nemračili :-), protože vidět zamračené tváře je neveselé a smutné a mračivé.
NEvím jak vy všichni ostatní, ale já měla dnes pěkný den. Lidé se na mě usmívali a já se usmívala na ně a navíc se už zezelenaly i keře a stromy k tomu spějí taky a vykvetl i zlatý déšť a jaro je asi skutečně už tady, takže co si více přát. Možná snad jen nemít důvod se škaredit na druhé, a to nejen ve středy, ale každý den v týdnu.
Nemít zamračeno, mít veselo.
No jo, ale pořád se smát je prý znakem duševní choroby. Tak nevím.
Ale možná je šťastnější smavá choroba než ta zamračeně uplakaná :-) Nebo si myslíte, že ne?
Otázka č. 2:
Jaké znáte funkce volného času? Je nám či může být vůbec k něčemu dobrý?
Podotázka: Patří mezi funkce volného času také smích? Uměli byste to zdůvodnit? (nejen druhým, ale také sobě?)

7. 4. 2009

VOLNOČASOVÉ PUTOVÁNÍ (od Apríla k tanečnici Máji)

První, úvodní zastavení
Dobré ráno, dobrý den,
vítám Vás všechny na našem volnočasovém putování.
Pro ty, kdo dosud neznají pravidla - nasaďte si boty, čepici na hlavu, aby v tom jarním sluníčku neprochladla, a můžeme vyrazit.
Ale vážně - každý den na této stránce najdete krátké povídání, a nejen to, hlavně otázku, jednu, dvě, někdy i tři. Otázky budou někdy moc vážné, někdy veselé, bude záležet na tom, s čím a s kým a jak se potkáme. Odpovídat na otázky budete moci podle Vašeho uvážení a ve Vámi libovolném čase, avšak - putování ukončíme k 30. dubnu, Vaše odpovědi budu tedy očekávat nejpozději do 2. května 18.00 hod na mé e-mailové adrese.
Putování je dobrovolné, ti, kteří nemohou nebo nebudou stačit s dechem na naše putování, přijdou na zápočtový test i zkoušku. Avšak těm, kteří s námi zdárně doputují, bude test odpuštěn a podle úrovně odpovědí uznána i zkouška.
Otázka č. 1:
Proč je 1. dubna i 1. apríla?
Podotázka č. 1: Jak je to s Vaším volným časem? Máte vůbec nějaký?