31. 12. 2016

poslední prosincová...

Padá na mě nostalgie.
Zase další rok končí.
Další začíná.
Jak to napsal Jaroslav Seifert?
Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí,
každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.

Přeji všem do nového roku 2017 právě tento krásný pocit - pocit krásných konců a pocit  překrásných počátků :-))

A otázka, dnes prosincově poslední:
Která prosincová otázka se vám nejvíce líbila a která vám připadla nejsložitější? Byla - li vůbec taková?


29. 12. 2016

otázky čtvrteční, prosincově předposlední

Otázky č. 11:
Co je podle Vás protikladem bolesti?
A co na to polámaný mraveneček?
A - otázka troufalá, zdánlivě nesouvisející - vzpomínáte si ještě na svého "prvního" Silvestra?
Ještě k tomu aua a k svatozáři.
Má malá vnučka, to malé dítě, mělo svatosvatou pravdu, napadá mě.
Všechno krásné, dobré, svaté, - vše, co za něco skutečně stojí, se rodí v bolesti. Taktéž dítě.
Bez bolesti, bez tohoto "aua", není na světě vlastně vůbec nic.
Nebyli bychom.

Takže to miminko v jesličkách se svatozáří má skutečně svatozář z bolestného aua. Ne až někdy v budoucnosti, ale už v této chvíli. Nyní a teď.

A pak, že filosofie je láskou k moudrosti nebo moudrost toho, kdo miluje.

Jak to ale vysvětlit dítěti?


28. 12. 2016

Aua

Malá vnučka mi sedí na klíně. Vlastně jinak - sedíme spolu obě před počítačem a pouštíme si písničky pro děti, ty vánoční.
Díváme se na krásné obrázky a na Ježíška v jesličkách. Ježíšek má kolem hlavičky žlutozlatou svatozář.
Ta malá se na mě najednou podívá a soucitně na něj ukazuje a říká:  aua, aua, má aua!
To není aua, to je...
Co to vlastně je? Jak to tomu malému dítěti, naplněnému náhlým přívalem soucitu, vysvětlit?
To malé dítě v jesličkách nemá aua, to malé dítě aua teprve mít - jednou - bude. Proto se narodilo.

Hm, každý v životě máme nějaké to své "aua", napadá mě.
Ale ne vždy to je svatozář :-)



https://www.youtube.com/watch?v=nWBUfBzKrVw
Jít svou poutí. Mít svou cestu... životní. Mít svůj příběh.
Každý máme svou cestu, svůj příběh, svou životní pohádku. Pohádku, která je vždy až po-hádce.
Je krásné mít Vánoce, dárky, rodinu, přátele, známé, mít své lidi kolem sebe, kteří tou cestou jdou tak nějak, více nebo méně, s námi.
Kdo je nemá, tomu padá smutek na duši. Protože být v tom svém příběhu, na té své cestě sám, to se moc nesluší :-(
Bolí to.
Ale i tak, i přesto, jdeme každý svou poutí, sice zdánlivě společně,
ale v podstatě každý sám...

27. 12. 2016

Malé dítě v jesličkách. Dárek pro nás pro všechny.
V dítěti je spása.
Častokrát na to myslím. Dítě je to, co jednou dospěje. Nyní malé bezbranné, bude jednou mocné, bude rozhodovat.
Naprosto závislé, aby jednou mohlo být svobodné a nezávislé.
Proto je prý pouze lidské mládě zcela bezmocné - aby jednou bylo tím, kdo tu moc má.
Svět a život je plný paradoxů. Je postaven na protikladech.
Věřit v sílu dítěte - to nás zavazuje je vychovávat...

Otázky deváté, před-předposlední prosincové:
Jsme v dospělosti skutečně těmi, kdo přicházejí ze svého dětství?
Je dětství až tak důležité? Máte s tím nějaké své vlastní zkušenosti?
A jak to souvisí s pojmy resilience, frustrační tolerance, vulnerabilita? (Odpověď tuším ve skriptech není )...


25. 12. 2016

V tyto sváteční dny nejde nemyslet na ty, kteří to mají - z různých důvodů - jinak.
Vím, je téměř "moderní" říkat: Vánoce nenám rád (a)...
Někteří to tak mají proto, že jsou zklamaní, smutní, sami - a toto vše na ně padá.

Nás se dnes u nás doma sešlo celkem 17 lidí. Krásný pocit naplněné rodinky :-))
O to bolestněji je při pomyšlení na ty ostatní, kteří toto štěstí nemají.
Nejde cítit zcela pocit štěstí při vědomí tolika bolesti v těchto dnech u těch, kteří to štěstí až tak nemají.
Přeji ho všem...

24. 12. 2016

Dobrý večer,
přeji všem krásné, pohodové, spokojené, šťastné Vánoce.
Na světě je krásně.

22. 12. 2016

před-předvečer

Před - předvečer štědrého večera.
Již za několik hodin budou lidé "lidé vánoční."

Ten předposlední den už bývá ve znamení vánočních jídel, pečení, vaření, příprav bramborového salátu a dalších potřebných věcí :-))

Ale když se tak nad tím zamyslíme, o tomto před-předvečeru je vlastně celý náš život. Vše je v našem čekání vlastně před-předvečer.
Na co ale čekáme? Na štěstí?


Otázky desáté: 
Proč je štěstí  muš-ka jenom zlatá?

20. 12. 2016

Definice

"Dítě je všechno pohozené a opuštěné,"
píše ve své knize C. G. Jung.
"Bezvýznamný, pochybný počátek a triumfální konec."

Zvláštní definice dítěte.
Přemýšlím o této definici z různých stran a vždy ve mně vzbuzuje jiné asociace a představy.
A pak také přemýšlím o dítěti. O tom, jak je charakterizovat. Jak vnímat.
Je to neuchopitelné.
Stejně jako láska.

Otázky osmé, prosincové:
1. Jaké asociace vyvolává definice dítěte podle C. G. Junga ve vás? Jak těm slovům rozumíte?
2. Víte, kdo řekl něco v tom smyslu, že dětství je plné bolu a smutku, ale dítě k tomu ještě nemá vhodná slova?
3. Život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutlenými žaly. Souhlasíte s tímto výrokem?

19. 12. 2016

V době, kdy jsem psala svůj poslední příspěvek (a s humorem chtěla prachovkou uklízet vesmír), už možná seděl řidič náklaďáku někde v Berlíně a nabíral směr vánoční tržiště.
S tím náklaďákem projel až k vánočnímu stromu...
a smetl s sebou lidi, kteří si tam pokojně trávili svůj předvánoční čas.

Sedím před počítačem, čtu si tyto zprávy
a ....

co s tímto světem

Prach, my lidé a vesmír

Ano, už to vím.
Otázky jsou k tomu, aby se hledaly odpovědi. A tak jsem hledala. A našla.
Nějací dva američtí vědci (David Layton a Paloma Beamer) již v roce 2009 přišli na to, odkud se v domácnostech bere prach.
Z nás, z lidí. Lidská kůže, vlasy, a tak. Pfuj.
A pak z koberců a z čalouněného nábytku, kde se pak drží různí roztoči a další havěť. Fujtajbl.
Ale nejvíce, až  60 % je odněkud z venku. Ze vzduchu, z prostoru, z půdy. A nejvíce je tam arzenu, olova, těžkých kovů a spol. Čili jedovatých látek.
Uff.
My lidé a vzduch, který dýcháme, jsme příčinou nečistot.

A nejvíce zaneřáděný prachem a špínou
je vesmír.
Beru prachovku a jdu ho uklízet...

Budou přece Vánoce!

Úklid

Tak jsem se konečně dočkala!
Konečně den, kdy se můžu - můžeme - pustit do "vánočního" úklidu.
Vždy mě to velice udiví. Přece uklízíme průběžně, vysáváme, utíráme prach, vytíráme podlahu..., přece nejsem lemra líná, která na to po celý rok s prominutím kašle.
U vánočního úklidu to je vše najednou jinak. Vždy - každým rokem - přemýšlím, proč:
- proč to nedělám častěji,
- proč se pořád odněkud bere prach a pavučiny
- proč najednou se odněkud vyklube na svět v našem domě tolik toho, co tam být nemá. Nebo má?

A tak uklízíme, srdíčko jásá nad tou čistotou, Ježíšek přijde...
Ale odkud se to bere, to mi řekněte. A z čeho?

18. 12. 2016

poslední svíce

Čtvrtá adventní neděle.
Víme vůbec, proč jsou adventní neděle jen čtyři? Proč jich třeba není pět, šest, nebo jen tři, dvě?
Určitě to nějaké vysvětlení mít bude. Už jsem tak mírně unavená neustálými otázkami, proudící ke mně ze života samotného, a z údivu z něho, že už se mi chvílemi ani nechce hledat odpovědi.
Faktem je, že dnes je tedy podle tradicí neděle čtvrtá. Zlatá. Tato neděle je ve znamení lásky. A poslední rozžatá svíce symbolizuje mír a pokoj.
Napadá mě - láska je spojena s mírem a pokojem?
A vidíte - opět otázka - láska podle mne znamená pravý opak. Vznícené srdce, hořící srdce, to přece není pokoj a mír, to je nepokoj, neklid, vnitřní i vnější boj; láska je přece mania, šílenství, nevyléčitelná nemoc...
A lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví, píše se ve Starém zákoně.

Jdu raději vařit oběd, však je nejvyšší čas a pak půjdu zapálit tu poslední svíčku na adventním věnci.
A slibuju - na nic se - pro dnešek - nebudu ptát....:-))

17. 12. 2016

Barvičky

Malá vnučka vesele poskakuje a směje se, když si hrajeme s vodovými barvami a čáráme nějaké čáry po výkrese.
A mě jen tak mimochodem při tom čárání napadá, že když jsme sem dnes jeli, ulice byly podivně prázdné.
Město je jako by vylidněné - všichni jsou asi někde na nákupech.
My s manželem ještě nemáme takřka nic. Nějak nám nevychází společný čas na společný nákup. Už mě z toho trochu mrazí. Ale co, do Vánoc máme ještě celý týden. Ještě sedm dlouhých dnů.

Jsme s vnučkou samy, televize vypnutá, v bytě je ticho. Jen my dvě si výskáme a smějeme se jak malé. Tedy, ona malá je. Mě to s ní tak nějak chytá taky.
Ani nevím jak, a ukazuji ji, jak si vodovými barvičkami namalovat červený, modrý, žlutý, zelený nos.
Křičí vesele babi, babi, babi a zkouší to po mně dělat taky tak.
Ještě že nás nikdo nevidí...

Barevné nosy, barevný předvánoční svět...

Otázky sedmé, dětské: 
1. Pamatujete si na nějakou dětskou otázku, na kterou jste neznali odpověď?
2. Který výrok dítěte vás nejvíce tzv. "dostal"? - Pokud takový vůbec nejaký máte :-))
3. Proč mají klauni červený nos?


16. 12. 2016

probouzející se den

Prošla jsem se ztichlým, probouzejícím se náměstím.
Pichlavé slunce někde tam vysoko na obloze ještě neopřelo své paprsky do stánků předvánočního tržiště. Za několik hodin oživne náměstí, oživne město, oživne svět.
Momentálně je všude ticho.
Řeklo by se: klid a mír.
Prostě to, co mají do našich srdcí přinést Vánoce.

Stojím - sama - uprostřed náměstí, uprostřed prodejních, ještě opuštěných a uzamčených stánků
a snažím se načerpat energii z ticha, které je kolem.
Vysoko na obloze proletí hejna ptáků
a sluníčko se už objevuje na ocelově zbarvené obloze.

Vítej - vítejte - do nového dne

15. 12. 2016

Vzpomínky

Již několikrát jsme tady otevřeli téma vzpomínek. A z Vašich odpovědí vím, že otázky, vracející nás zpět do dětství, máme v podstatě a téměř nejraději.
Nemáme totiž ani tak čas během těch svých životů vracet se ve vzpomínkách zpět. Vše letí tak rychle, hekticky, nestačíme se ani nadechnout, a je tady nejen nový den, ale týden, měsíc, rok...
Není vlastně ani kdy žít, natož vzpomínat.
Proto jsou Vánoce i tak dojemné a nostalgicky krásné. Tyto svátky nás donutí zastavit se a být znovu někdy zpátky kdesi tam, v dětství.
"Ovečko, pojď," bere mě za ruku maminka, klopýtám vedle ní, a tam v té velké místnosti září a svítí až do stropu vysoký nazdobený stromeček       s pravými hořícími svíčkami.
Maminčina náruč, úsměv, vůně vánočky, cukroví
její hlas a pohlazení
a za oknem lehce padající vločky sněhu

na dárky si nevzpomínám


Otázky prosincové šesté, vzpomínkové:
1. Co si Vy sami myslíte o vzpomínkách? 
2. Jaké mohou být? Znáte nějakou typologii vzpomínek?
Chladivé ráno. Zima a mráz. Ticho a zasněžená pláň.
Tramvaj plná lidí jedoucích bůh ví kam.
Svět beze světla, přesto naproto bílý.

Smutek lidem sluší.
Radost ještě víc.

V tom smutku i radosti
není nikdo jiný,
jen a pouze Ty.

13. 12. 2016

Dnes máme svátek Lucie.
Býval to takový pěkný svátek, kdy bíle oděné Lucky chodívaly v předvečer vesnicí a strašívaly děti, které se nepostily nebo také kontrolovaly, zda ženy v tento den nepředou a neperou, zda tedy splňují v tento den požadavek nicnedělání :-))
Telefonovala mi dnes ráno sestra a do telefonu mi líčila, že tedy jako ještě fakticky nestihla ty kuličky, ale vanilkové rohlíčky a linecké už ano... a už i okna má umyté a aby to vše doplnila, poslala mi na mobil fotografie vánoční výzdoby, kterou už má hotovou.
A tak jsem taky hotová. U mě ještě nic z toho nic není. A do konce tohoto týdne ani nebude.
A tak si chvílemi ani nepřipadám tak zcela normální. Že zatím nepeču, neuklízím, nezdobím, a ani se tím nestresuju...
I tak prý Vánoce budou...
A tak chápu ty lucky a jejich tradici. Aspoň jeden den nic nedělat a nabrat sílu...

Otázky páté:
Co je příčinami zlého podle P. Teilharda de Chardina?
Jméno Lucie je odvozeno od světla. Souvídé světlo s dobrem a se zlem?
Dokázali byste definovat zlo? Pokud ano, jak?

11. 12. 2016

Kopeček

Mám takový podivný pocit.
Jako kdybych se posadila na nějaké vysoké místo ve větru a v mrazu, a nemohla udělat krok dopředu. Jako kdybych zamrzla v nějakém bodě a nic...
Má sestra a spousta mých dalších kamarádek už naplno "řeší" Vánoce. Pečení cukroví, nákup dárků, vánoční výzdoba...
jen já jako kdybych seděla někde na tom vršku a jako kdyby se mě to netýkalo.
A ani ty otázky pro vás mi nepřipadnou nijak "živé", také stojí se mnou na tom pomyslném zmrzlém kopečku. Kopci.
Ufky, uf.
Nabereme rychlost a směr? Abychom neumrzli na té naší pouti?
Hrozí nám to?

Možná ani ne. Jdu se zahřát k adventním svícím. Dnes hoří už celkem tři: svíčka Naděje, svíčka Míru, svíčka Přátelství...nebo také radosti, Gaudete...
tak hezky svítí :-)))
(ale četla jsem na Novinkách, že někde od nich už dokonce shořely dva domy, což asi zase až tak dobré není ))))... jak říkal Nietzsche, že si máme dávat pozor, abychom svítili, ale nezhořeli).
Takže sviťme :-)) si na cestu vzhůru, začneme totiž stoupat i na naší pouti

10. 12. 2016

Duše

Od Dušiček jsme začali naši pouť.
Copak dělá naše duše? Dušička? Někde v hloubce nás samotných? Nebo kde vlastně?
Kde je, kde žije naše duše?
Často mě napadá, kde ji asi tak máme. Pokud ji máme :-)))


Otázky čtvrté, sobotní, oduševnělé:
1. Jak si představujete svou duši? A kde ji máte? :-)
2. Jaká znáte pojetí duše?Vyberte jedno a blíže popište... (nápověda - skripta)

9. 12. 2016

Přehračkované dětství

Byli jsme nakupovat. I zabrousili jsme také do oddělení hraček.
Přiznám se, byla jsem jak Alenka v říši divů. Nebo spíše jako říše divů v Alenkově.
Chtěla bych být dnes dítětem a vybírat si z tolika hraček?
Ne, a ne a ne!!!
Vzpomínám na svou malou zrzavou plyšovou opičku -
stačila mi na celý můj dětský věk...
Asi jsem byla skromná, skromnější, nejskromnější. Kdo ví.

Otázky třetí, do dětství se opět navracející:
1. Jaké je dnešní dětství podle Z. Heluse a spol?
2. Co můžeme nabídnout dnešním dětem (dle mých skript?)
3. A co na to Krteček?
4. Souhlasíte s pojmem "přehračkované" dětství nebo si myslíte, že přeháním?:-)
5. Byli jste také tak skromní?

Zapomnětlivka

Jujky, moc se všem omlouvám, ale včera ve čtvrtek jsem zapomněla, že je čtvrtek....
v tom běhu letu života
čtvrtek bude tedy dnes :-))

6. 12. 2016

Malý dárek prosincovým poutníkům: Andělíček pro štěstí


kresba : Lucie Prokešová

Mikuláš

Tak to se mi za posledních - ehm - asi 50 let nestalo :-))
Málem jsem "zazdila" Mikuláše.
Tak nějak tentokrát ten svátek a hlavně noc před ním prošel bez povšimnutí kolem mne.
Žádný talíř na okně, žádné dárečky, prostě nic.
Mikuláš jako kdyby u nás doma tentokrát vůbec nebyl.

Ale přesto věřím - v noci, v neurčenou a v neurčitou hodinu se jeho tvář objevila za naším oknem. Ale nenašel tam žádné místečko, na které by své dárky odložil. Tak se jen podivil, našemu domku aspoň požehnal a zmizel někde ve tmě vysoko v oblacích. Naši koně na zahradě jen mírně zařehtali a udiveně vzhlédli k nebi.
A tím to pro tentokrát skončilo. Zatímco v jiných domácnostech jeho náhradníci toho večera rozplakávali děti, on už byl daleko...


Otázky druhé, prosincové, na vaše vlastní dětství zaměřené:
1. Pamatujete si ještě na svou oblíbenou pohádku z dětství?
2. Myslíte si, že dětství našich dnešních dětí je jiné, než bylo to vaše? Pokud ano, proč?
3. Chtěli byste být v dnešní době dítětem?Pokud ano, proč,  pokud ne, proč?

4. 12. 2016

Květy

Byla jsem v dnešním mrazivém poledni na naší zahradě uřezat třešním několik větviček.
Barborky.
Doufám, že mi do Štědrého dne rozkvetou do bílých malých kytiček. A neuhnijou jako loni.
Kytičky třešinek znamenají plodnost - nejen tu lidskou reprodukční, ale také kreativní, tak nějak celkově v životě.
Žít, být a zanechat po sobě nějaké stopy. Aby život proběhl tak, že byl skutečně žit. Nejen přežíván.
No jo, no.
Mi se ta filosofie už opravdu plete i do těch barborek, i do těch větviček, i do těch uhnilých květů.
Brr.
Tak snad letos budou bílé...

3. 12. 2016

Prosincově

Tak přemýšlím, jak to teď udělám s otázkami. Zda mám pokračovat a navazovat na listopad, nebo začít od počátku.
Ale od počátku se vždycky lépe začíná. Nebo ne? Nebude to divné být znova u otázky č. 1? Ale pak se v tom zase budete lépe orientovat, když budete mít otázky pěkně rozdělené na listopad, prosinec, leden...
Moje starosti a Rotschildovy peníze, že jo :-))

Takže poprvé prosincově:
1. Máme předvánoční, adventní období. Máte nějaké hezké vzpomínky na toto období ze svého dětství? Pokud ano, můžete se o ně se mnou podělit?
2. Ha, a toto jsme ještě nedělali: uměli byste svou vzpomínku nakreslit nebo nějak jinak umělecky vyjádřit? (a neočekávám jen odpověď ano, ale přímo její realizaci :-))
3. Vypráví o adventu nějaké klasické české literární dílo? (Nápověda - z Malé Strany z Prahy)...
Ani jsme se nenadáli, a jsme v měsíci prosinci.
Přiznám se, prosinec má pro mne - kvůli adventu, Barborkám, Mikuláši, Lucii, Vánocům, i konci roku - takový ten neustálý tajuplný, krásný nádech. Mám ráda toto období. Voní mi něčím překrásným, neuchopitelným, romantickým, ....nedosažitelným. Skoro mívám pocit, že i my lidé jsme v tomto měsíci poněkud jiní. Takoví "vánoční."
I pro naši pouť jsem si toto období uchovávala jako období jediného hlavního tématu - období dítěte a dětství. Protože Vánoce jsou s dětstvím a dítětem neodmyslitelně spjaté.
Nejen s dětmi jako takovými, nejen s našimi dětmi, nejen s našimi vzpomínkami na naše dětství,
 ale především s tím dítětem tam v těch jesličkách...

1. 12. 2016

listopadová uzavírka :-))

Tak, a máme za sebou listopadové putování.
Bylo zaměřeno na pojetí tohoto světa, pojetí člověka, životní zdatnosti, chuti žít, a - ano, abych nezapomněla, zatím jen okrajově na lásku.
Zbývá nám - v měsíci prosinci - pojetí duše, dobra a zla a hlavně pojetí dítěte. Nechávám si tato témata záměrně na tento adventní a vánoční měsíc, protože se myšlenkově tohoto období kokrétně dotýkají.
Na měsíc leden nám pak zůstane téma trojnosti, výchovy, vesmíru a živocichů a některá ještě menší další.
Tak vidíte, jak se nám prozatím hezky putuje, že ano?

Otázky čtrnácté, uzavírající a závěrečné za měsíc listopad:
1. Která otázka se vám prozatím nejvíce líbila a proč?
2. U které otázky jste se museli nejvíce zamyslet?
3. Jak se vám prozatím jde naší poutí? Splňuje vaše očekávání?
4. Už jste si aspoň trošičku ošoupali své botky samochodky?

Moc děkuji za  všechna zaslaná putování :-))) Pročtu a okomentované všem pošlu zpět :-))
Ráda bych vás teď všechny pozvala na:

Adventní koncert Zvonků dobré zprávy v sobotu 3. 12. 2016 od 17.00 hod v kostele sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově.

Pokud neznáte, je to soubor, který melodie písní "vycinkává" na zvonečky různých rozměrů a zvuků - a je to nádhera. Jestli chcete zažít opravdu příjemnou předvánoční atmosféru, nenechte si ujít!!!
Vstupné je dobrovolné.
Těším se na setkání s vámi! :-)))