Tak nám tam venku prší.
Včera v noci zase vypli proud - zase někde asi hooodně fučelo. No a - to v noci napsané pak ráno už nebylo napsané. Jo, mít tak psací stroj, tam si mohl být člověk aspoň jistý tím, že práce nepřijde nazmar, pokud přestane ukládat. Tam klepnete a uložíte hned, a protože existuje zákon o zachování hmoty, je to tam. Navždycky.
U počítače zákon zachování hmoty není. Nechápu to, bo měl by. Někde v té bedně to, co jsem napsala, přece bý musí, nemůže se to vypařit jen beze stopy a jen tak... Prostě nemůže. Ale počítači to je očividně jedno. A manželovi taky.
A tak když jsem dnes ráno vstala, zcela automaticky jsem si najela na několik vašich putování. Postála s jablůňkou, deštíček padá, jsem tady na světě přece jen ráda; nedá se svítit, do práce tradá. - Hmm, to jste mně "udělali" těmi veršíky o prvním máji (rozum mám v háji). Až začnu zkoušet ve verších, prchejte otevřenými dveřmi :-)