30. 11. 2012

Zastavení třinácté: oběť

Co to vlastně znamená, obětovat?
Nikdy jsem neviděla obětování např. zvířat. A ani bych to vidět nechtěla.
Starozákonní kněží kladli ruce na hlavu obětovaným zvířatům ve smyslu ztotožnění se. Obětované zvíře ve své podstatě "nahrazovalo" člověka.
Nejen v indickém pojetí lásky, ale také v křesťanském i v řeckém hovoříme o lásce jako o oběti.
Pokud někoho miluji, tak se obětuji?
Ale pokud miluji, není oběť obětí, protože jsem pro druhého jen tím, že jsem...
Žiju, dýchám, pracuji,  snažím se ne proto, že bych se obětovala, ale protože to chci. A slovo oběť mi připadá jako něco, co jde proti naší vůli. Ale láska je svobodná, dobrovolná
obětující se v neobětování
není-liž tak?


Otázka třináctá zamýšlející se: Čím se liší řecká agapé od indického chtění dobra jen pro toho druhého?
Otázka třináctá, někdy zavádějící: Co je logika srdce? 
Otázka třináctá střípečková: A co na to Empedokles?

29. 11. 2012

Zastavení dvanácté: holka pracovitá

Dneska jsem holka pracovitá. Musím se pochválit, abych se nezbláznila.
Sedla jsem si totiž ráno k počítači s tím, že konečně dodělám ten distanční text, který měl být už někdy v září hotový či kdy to vlastně...
A od rána si tak u toho sedím, hledím, píšu, pracuji a mám radost, že to jde.
A pak najednou - někde jsem na něco klikla a ono se mi to celé rozjelo a rozpaprčilo a prostě celá práce v čudu.
Tak nějak bylo Komenskému, když mu hořelo jeho dílo?
Asi ještě hůř...
Tak jsem si s veselou myslí na něj vzpomněla, nenakopla jsem počítač, nezhroutila jsem se
uvařila jsem si kafe
usmažila vajíčko
okoupala se
a začla znovu....
s tím, že: kůň k tahu, pták k letu, člověk ku práci.... dle Komenského. Když podle něj, tož i podle mne :-)
Ale, nezlobte se, byl to asi poděs...


Otázka dvanáctá komeniologická kořenově vznešená: Člověk je bytostí, která v sobě nosí tři kořeny lidské vznešenosti. Dokážete vysvětlit?

Otázka dvanáctá komeniologická světelná: Člověk je podle něj bytostí tří světel. Dokážete vysvětlit?
Otázka dvanáctá komeniologická rouhající se: Myslíte, že jej mohlo napadnout, že jsme světelné bytosti, při pohledu na požár, který pohlcoval jeho díla? A kde že a kdy že to vlastně bylo?

A pro všechny mi podobné, kteří vše dělají na poslední chvíli, přidávám Komenského větu a radu:
                                        
                      Všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest!!

28. 11. 2012

Zastaveni jedenácté: třesu, třesu bez

V pátek budeme mít svátek Ondřeje.
Prý v minulosti třásly dívky v tento den keřem, stromem nebo plotem.
A prý k tomu říkaly:

Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
kde můj milý dnes.
Třesu, třesu tímto plotem
všecí svatí mým životem.
Kde můj milý dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.

Ale pokud místo psa zakokrhal v tu chvíli třesení kohout, znamenalo to, že se děvče sice vdá, ale mimo svou dědinu. A to nebylo všechno. O půlnoci mohla jít vdavek chtivá děvčata zaklepat na kurník. Ale pozor, ozvala-li se na zaklepání jako první slepice, znamenalo to, že se chuděra nevdá. Ozval-li se kohout, hurá, bude svatba!  
Tak nevím, no. Jak to dělat dneska. Kdybych šla třást keřem, stromem nebo plotem, zavolali by na mne asi měšťáky. A kdybych šla klepat na kurník (kde bych ho tak asi našla?), možná by mi zavolali Chocholouška. No jo, ale proč bych to vlastně dělala...
Vždyť přece vím, kde můj milý dnes. Přece na noční. A v pátek také tak, takže žádný třes, žádné klepání,  

stačí mobil...    
kdepak slepice, kohout či pes


Otázka jedenáctá tak trochu legrační: Věříte nějakým pověrám? Znáte nějaké pověry ve výchově, které prý zaručeně platí? A patří k závoji tanečnice Máji?
Otázka jedenáctá záludná: Mohou čáry máry zastavit prométheovský spád?
Otázka jedenáctá víceméně normální: Co si myslíte o současném panem et circences?

27. 11. 2012

Zastavení desáté: horská dráha

Dny utíkají, jako kdyby je někdo honil :-))) Nepřipadá vám to také tak?
Mám pocit, že semestr teprve začal, a on prý už bude zanedlouho u konce.
Tak nějak se nám vše zrychluje. A je těžké se zastavit.
Vadí mi to. Připadám si jak na horské dráze (i když pravda, nikdy jsem na ní neseděla).
Ale někdy mám strach, že život skutečně jen tak profrčí nahoru dolů, zdola nahoru
a nic...


Otázka desátá nadčasová: Které pojetí "vznešenosti" člověka vám nejvíce vyhovuje? Vyhovuje-li vůbec nějaké?
Otázka desátá počítačová: Je dnešní člověk člověkem počítačovým? A pokud ano, co s tím?
Otázka desátá vzpomínková: A co děti, mají si kde hrát?

26. 11. 2012

Intermezzo č. 2

Jsi mé světýlko v tmách
i v bílé mlze
i když se ztrácíš
nepoznán
nehýčkán
svítíš

mým vesmírem
jsi ty sám

jsi sám

Zastavení deváté: světýlko

"Co je zlo?"
Zeptala jsem se dětí.
"Zlo je jako černá tma nebo bílá mlha", odpovědělo dítě.
"Proč černá tma nebo bílá mlha?"
"Protože ani v bílé mlze ani v černé tmě nevidíš světýlko", odpovědělo dítě a divilo se, co je na tom k nepochopení....


Otázka devátá, že by dětinská: Věříte na zlé duchy?
Otázka devátá vážná: Má zlo podstatu?
Otázka devátá odlehčující: Dokázali byste nakreslit nebo jinak vyjádřit své světýlko v tmách?(pokud ano, prosíím, nakreslete nebo jinak vyjádřete)

25. 11. 2012

Zastavení osmé: Noc

Je noc. Hodina duchů.
Mezi půlnocí a jednou hodinou v noci prý (podle pohádek) mají duchové nejvíce napilno.
A prý v tu dobu podle statistik - ani už nevím, kde jsem to četla - umírá nejvíce lidí.
Noc je vůbec zvláštní. A někdy se jí bojím. Ale ráda v noci pracuji.
Ale opravdu nerada někam cestuji. Hlavně jízda autem v  noci mi nedělá zrovna nejlíp.
Vidím divné věci.
Noc je prý temná pro ty, kdo nemají čisté svědomí. Protože temnota je symbolem zlého.
Tak nevím...
Možná něco veselejšího by se i napsat hodilo.
Ale to by nesměla být noc. Ale ona je.
Musíme počkat na ráno.
To bude veselejší samo sebou, protože už nebude tma ani noc...


Otázka osmá zasmušilá: Je láska spojena s nocí? Pokud ano, může být také tmou?
Otázka osmá tajemně strašidelná: Bojíte se tmy noci?
Otázka osmá normální, zdánlivě nesouvisející: Které pojetí lásky se vám nejvíce zamlouvá?

24. 11. 2012

Zastavení sedmé: "Poklízecí" ráno

Moje maminka tomu říkávala "pokluzat". Vždy, když se ráno probudila, první její práce byla "pokludit."
V dospělosti, tedy v té mé, jsem na to slovo na dlouhou dobu zapomněla. Protože nejen, že už není maminka, ale nebylo proč tuto činnost dělat. Nebylo komu "pokludit."
Co to slovo vlastně znamená?
Pokludit znamená dát potravu zvířatům. V době mého dětství to znamenalo dát seno ovečkám, zrní slepicím, mléko kočkám, maso psům...
Vrátilo se to. Možná se nám v životě vše oklikou vrací, kdo ví. Ale faktem je, že dnes "pokluzam" snad ještě víc, než moje maminka kdysi dávno.
Jak vypadá mé ráno?
Musím vypustit psy, pak jim dát nažrat, to zároveň i kočkám (venku i doma), a pak jdu dát seno našim koním a vodu a někdy i granule, a zrní našim ptákům, a vodičku...
A.... ale, až dnes jsem přišla na to, co to divné maminčino slovo znamená. Když mi ujely nohy na bahně a společně s náručí sena jsem šla k zemi (do toho bahna), tak mi to došlo. Pokluzat znamená sloužit.
A tak sloužím těm kolem nás... někdy i zabahněná, ale šťastná.
A oni zase slouží mně
a je to vyrovnané.



Otázka sedmá "pokluzující": Sloužíme svými životy také ostatním lidem? A pokud ano, proč?
Otázka sedmá poněkud zabahněná: Můžeme být i v blátě životně zdatní? A co to vlastně znamená?
Otázka sedmá milá: Máte ze svého dětství obdobná slova, kterým jste porozuměli až v dospělosti?I bez zabahněného pádu?
Otázka sedmá jen tak navíc vtipná: Souvisí naše poklízení a bahno s Aristotelem? Nebo s Komenským? Pokud ano, jak? :-)


23. 11. 2012

Intermezzo č. 1

Někdy mám v srdci zvláštní klid a mír,
když vím, že jsi, že jsem.
Někdy se mi zdáš jako sen
fascinovaná
tvým pohledem.
Někdy je všude tma
a v duši jen pláč
když nerozumím,
co jsme vlastně zač.

Někdy nechápu vůbec nic
a někdy zase všechno

i hvězdy na obloze
i tvou duši

i mé peklo

Zastavení šesté: jiní, druzí lidé

Na pouti se potkáváme také s jinými lidmi. Jinak to myslím ani nejde - život a putování je vždy spojeno s druhými lidmi. Nežijeme osamoceni, nežijeme sami.
Známe ty druhé lidi, putující zároveň s námi? Jdou s námi, nebo jen vedle nás? Nebo před námi, za námi...
Některé možné dobíháme, někteří dobíhají nás...
Někteří jsou možná pouhými tvářemi, někteří jsou pouze stíny tváří jiných.
A kdo jsme my samotní?
Přiznám se, někdy v tom mívám poněkud chaos.


Otázka šestá, zamyšleně osobní: Dokážete sami sobě odpovědět na otázku, s kým ve svém životě putujete (nebo jste putovali) nejraději?
Otázka šestá, provokující: Je rozdíl mezi druhými a jinými lidmi?
Otázka šestá těžká, zneklidňující: A co na to Herakleitos se Sokratem?

22. 11. 2012

Zastavení páté - na prvním odpočívadle

Jaký je dnešní svět?
Včera jsem psala, že bláznivý.
A dnes nevím. Možná je pustý a prázdný a nesmyslný a k ničemu, a nepochopitelný a vzdálený a...
nádherný.
Nevím.
Někdy bych chtěla znát odpověď.
Je náš svět světem lidí, světem vztahů, lásek, světem emocí, nebo jen světem techniky a práce a civilizace?Nebo světem přírody? Světem štěstí, ze kterého není úniku?

Kdo ví?
Vy to víte?


Otázky páté odpočinkové: Jaký je dnešní svět?
A jaké je Vaše odpočívadlo? Je v přírodě, v lese, na louce, na horách, v údolí, u řeky? Nebo doma v obývacím pokoji? Nebo jen u počítače?

21. 11. 2012

Zastavení čtvrté: Bláznivý svět

Vzpomínám na jeden film, který jsem viděla kdysi dávno (mé děti nebo dokonce někteří mí studenti by řekli- snad v pravěku, ne?:-) ). Jmenoval se: To je ale bláznivý svět...
Od té doby uplynulo už hodně vody, ale mě ten název filmu očarovává pořád.
V bláznivém světě to žijeme, my blázniví lidé, s bláznivými nápady a ještě s bláznivějšími myšlenkami.
A jsou i tací, kdo své bláznivé myšlenky proměňují v činy... Ty bych i chápala.
Ale pak mám také pocit "bláznivosti" z něčeho úplně jiného.
Víte z čeho?
Z toho bláznivého spěchu a množství práce, která nás všechny pohltila. Neznám člověka - opravdu ne - který by se na mne usmál s tím, hele, nespěchejme, máme čas.
Všichni někam letíme.
Já také.
Nevím však přesně kam.
A napadá mne - snad ne přímo tam :-))


Otázka čtvrtá vzlétavá: Myšlení je prý "letem" čarodějnic. Sedáme na svá košťata a proletíme se chaosem a vracíme se se zarudlýma očima... co to koště a let a zarudlé oči podle vás znamenají?
Otázka čtvrtá normální: Kdo že to výše zmiňované řekl?
Otázka čtvrtá k zamyšlení: Kam všichni spěcháme?
A otázka poslední -ehm - rozmařile vlezlá: Co asi myslím tou poslední větou? A máte odvahu odpovědět?

20. 11. 2012

Zastavení třetí: S písničkou jdu

Já s písničkou jdu jak ten ptáček...
Hm. Probudila jsem se do dnešního rána, a v hlavě mi zní tato melodie. Ale s píšničkou jít jako ptáček? Není to nesmysl? Ptáček létá, tak proč s ním jen jdu, proč s ním taky neletím? Ptáček nechodí...
Viděli jste někdy kráčejícího ptáčka? Ptáka - třeba pštrosa - to ano. Ale ptáčka? Ten si, když už, tak jen tak poskakuje.
Takže bych si měla zpívat - já s písničkou si poskakuju jak ten ptáček... ale to nejde do noty a zní to divně.
Každopádně je ráno, nový den už začal, takže s ptáčkem i bez něj vzhůru do práce.
Přeji všem hezký den... s písničkou na rtech.

Otázka třetí zpívavá: Zpíváte si a chodíte přitom? Nebo se pokoušíte létat?
Otázka třetí podivná: A co člověk mýtický? Zpíval si?
Otázka třetí vážná :-): Vstáváte pravou nebo levou nohou? Ne vážně: jste rádi na tomto světě? Jedno, jestli ráno, v poledne, večer...?

19. 11. 2012

Pozvánka :-)


Zastavení druhé: homo viator

Líbí se mi představa, že jsme putující lidé, homo viator. Putující životem, který vytváří náš jedinečný příběh. Putující světem, láskami, svým osudem, od počátku ke konci a od konce k počátku...
Homo viator a homo adoremus. Člověk putující a adorující, klanící se, vyznávající svou velikost i malost, svou pýchu i pád, slovy B. Pascala: člověk, který je slávou i odpadem Vesmíru.
Nevím, čím jsem. Někdy se cítím být onou "slávou", někdy jen "odpadem"...
Asi jsem - jsme obojím.
A tak jdeme tímto světem, svým příběhem, někdy nahoře, jindy dole, někdy se slávou, jindy se smetím,
ale pořád jsme to my...
se slzami i bez nich

Otázka druhá k zamyšlení: Ke kterému pojetí člověka byste přiřadili sami sebe?
Otázka druhá vědomostní: A ve kterém pardigmatu žijete svůj momentální příběh?
Otázka druhá provokující: A jste spokojeni?

18. 11. 2012

Zastavení první: na začátku

Jsme na začátku.
Není na tom nic zvláštního, vždyť vše na světě má svůj počátek a konec, svůj začátek.
Každý den je jakoby  "nový."  Pořád jsme v něčem "začátečníci." Často je vše poprvé - a zároveň naposled.
Tak i teď stojíme na začátku naší cesty.
Buďte na ní vítáni.

A teď několik nezbytných informací. Ptali jste se, jak dlouho půjdeme. Nevím - na začátku je vždy konec     v nedohlednu. Uvidíme, jak se nám půjde....
Budete odpovídat na dotazy, které se zde obejví každý den, podle toho, jak vy sami budete chtít. Můžete průběžně jednou do týdne, nebo můžete každým dnem, můžete až pak najednou až po ukončení poutě. Nemusíte se bát, nebudete stresováni, že nestihnete odpovídat - dám vám dostatek časového prostoru pro klidné zpracovávání odpovědí.
Zkouška nebo zápočet bude pro ty, kdo se rozhodnou pro naši pouť, formou diskuse nad odpověďmi. Pokud nebude odpověď správná, vyjasníme si to v osobní komunikaci. Ale nestává se, že by "poutníci" nedošli a nesplnili požadavky po tak náročné cestě.
Už ale neslibuji, že budu vždy a okamžitě reagovat, - i když se o to vždy snažím, nedovolí mi to často časové možnosti. Proto se omlouvám předem.
Otázky bývají každým dnem cca tři. Ne všechny jsou míněny vážně, některé mne občas jen tak napadnou - o to více se těším na odpovědi. Vy ale odpovídáte na všechny, není možný výběr :-)))

Otázka č. 1:  rozjezdová: Jak to máte s filosofií? Jste na jejím začátku?
Otázka č. 1: rozverná: A jak filosofii vnímáte? Čím je pro vás? Počátkem moudrosti a lásky nebo spíše jejich koncem?
Otázka č. 1: doplňující: A jak se má k sobě podle vás filosofie a výchova?

17. 11. 2012

PŘEDVÁNOČNÍ POUŤ 2012: Před cestou

Člověk je prý - homo viator - tedy poutník, člověk putující.
Jsme putující na cestě svými životy.
Ale můžeme "putovat" i jinak. Takže vás zvu, již téměř tradičně, na naši zvláštní  předvánoční pouť, na jejímž konci bude buď zápočet nebo zkouška.
Co si vzít na cestu?
Nevím jak vy, ale já si beru na cestu svou chuť do života a do otázek, které si pro vás přichystám.
Tak tedy zítra:
sejdeme se na počátku naší poutě....

13. 11. 2012

Sen

Zdál se mi sen.
Což o to, sny se mi zdají poměrně často a některé si i pamatuji. Tento byl však navíc hodně výjimečný.
Plavala jsem v moři a nějakým podivným placatým štítem jsem rozrážela vlny. Ale věděla jsem, že nedoplavu, nikde totiž nebyla vidět pevnina. Jen moře a slunce vysoko nad hlavou.
Ale pak se najednou odněkud objevila dcera a s ní i vidina pevniny, a dokonce s chodníkem, vedoucím kolem břehu.
A já věděla, že doplavu.
A vysoko na obloze létaly stříbrné rybičky.

Byl to krásný sen.

5. 11. 2012

bez názvu

Svět se někdy otočí vzhůru nohama.
Stačí jediné slovo, jediná věta -
stačí jen mlčení.
A Vesmír utichá
a srdce už nebolí
umřelo
umírá