28. 4. 2010

ráno na parapetu

Je ráno a na náš okenní parapet se posadil kos.
A zpívá.
Ještě se nerozednělo a na světě je temno :-), ale on si jen tak prozpěvuje a vůbec mu nevadí, že to je snad přímo u mé hlavy. A že když on si zpívá, já nespím. Neboť to nejde.
Už včera jsem mu říkala, at raději drží zobák,
ale jemu jsou mé sny asi zcela lhostejné, a můj spánek taktéž. A okenní parapet u naší ložnice si prostě vybral, a říct si nedá.
A tak - je ráno,
kos si zpívá na okenním parapetu,
počítač si tiše vrní
a tak kvůli okolnostem a kvůli tomu jeho zpěvu
si zpívám také píseň o úsměvu :-)))

17. 4. 2010

Dění

Pořád se něco děje. A ne vždy příjemného. Ale i v tom nepříjemném dění bývá občas "slunečno".
Třeba - jedno z mých dětí (dcera) je na Islandu.
A v minulých dnech byla na výletě zrovna u té sopky, která den na to vybuchla a rozsévá teď nad Evropou sopečný prach.
Nafotila tam vodopády a krajinu, která dnes již neexistuje.
A v telefonu, kdy slyším kolem ní projíždět islandská auta a vrzající autobus, do kterého nastupuje, líčí nejčerstvější zážitek z práce.
Malé islandské děti si tam ve školce hrají na vesmírný koráb, který je bude v případě nebezpečí evakuovat. A kreslí si sopku...
Dcera se smála,
ale mi projel mráz po zádech.
"Jsme tady jak na načasované bombě", slyším její hlas. "Tak se měj!"
Jo, mám se...

13. 4. 2010

čtu si

Čtu si Vaše některá jarní putování.
A je mi dobře na duši i na srdci a řekla bych, že i na mozku :-) (nějak se mi ty součástí citu a myšlení překrývají, čím jsem starší, tím větší v tom mám chaos, tak promiňte).

Jen vám všem potřebuji říct, že mi je díky Vám, kteří jste mi již poslali a posíláte svá putování, dobře a lépe na světě.
A že za to všem hodně děkuji.
mp

10. 4. 2010

A co teď dál? - nejdůležitější pokyny

Tak - a teď přijde to, co jsem měla napsat už na začátku, ale nechtělo se mi - omlouvám se... Tedy něco k tomu, jak si to vlastně všechno představuji a Vy, co se mnou putujete, to vlastně dosud nevíte.
Studenti třetích ročníků, kterým již skončila výuka, a kteří musí mít vše uzavřeno tuším do 14 dnů, mohou vypracované odpovědi posílat do 18. 4. 2010, do půlnoci :-). Tento termín je zvolen tak proto, abych stihla všechny pročíst a uzavřít v daném termínu.
Ostatní studenti - kombinovaného i prezenčního studia, mohou zodpovězené otázky posílat až do konce dubna. Tedy do 30. 4., opět do půlnoci.
Průběh klasifikace bude následující - každou pouť komentuji a hodnotím všem zúčastněným zvlášť, tedy individuálně a odesílám e-mailem zpět. Pokud budu v některých případech na pochybách, poznáte to podle mých komentářů a individuálně se pak dohodneme na přijatelném "výsledku". Znamená to tedy, že vy, kteří mi třeba píšete maily s tím, že jste se doposud nezúčastnili a neodpovídali, šanci ještě máte. A ti, od kterých již odpovědi mám (a za které moc děkuji) mohou být nyní již v pohodě, protože zatím u žádné pouti jsem nenašla problém a jsem více méně odpověďmi a přístupem k nim nadšená. Tudíž prozatím všichni splnili téměř na výbornou. Někteří i s hvězdičkou. :-)
Takže očekávejte v průběhu následujícího týdne mé komentáře.
Přeji tedy pěkné dny a pro ještě putující hodně sil k pouti,
vaše
mp
P.S. Vypracované odpovědi zasílejte na e-mailovou adresu mia.proki@seznam.cz

9. 4. 2010

končící a nekončící pouť

Tak jsme na konci naší poutě.
Ani nevím, jak vlastně uběhla a "kudyma" jsme vlastně vůbec šli.
A ani nevím, jestli to byla cesta snadná nebo spletitá, jestli byla jednoduchá, nebo složitá.
I přesto nebo právě proto děkuji vám všem, kdo jste se mnou šli a kdo ještě neustále jdete.
Děkuji Vám za tuto naši krátkou společnou jarní pouť.
Ale vím, že ta jiná Vaše, životní pouť
i ta moje
prostě ta pouť nás všech
stále pokračuje.
Protože život nekončí.
Tak ať se nám po ní krásně jde...


Otázky č. 25: Jak se Vám šlo naší poutí? Venku už je jaro v plném rozkvětu, -máte čas si v životě všímat, co vše je kolem nás? Stojí to za to :-)) O tom tak nějak mělo být naše putování. Co myslíte, bylo?

8. 4. 2010

smysl

Mít tak někdy smysl ve světě plném nesmyslů.
Chápat a vnímat, co ten smysl vlastně je.
A v čem spočívá.
Herakleitos se domníval, že nutné je v životě hledat sebe sama.
Sokrates zase, že dobré je poznat sebe samotného.
A M. Foucault ve 20. století tvrdí, že nejlepší je sama sebe opustit.
Když opustím sebe sama, a zůstanu přitom sama sebou, mohu najít svůj smysl.
Ne v sobě, ale v těch druhých.
Ne smysl ukrytý pod pokličkou své vlastní duše,
ale otevřený
rozevlátý
letící
směrem k Tobě.
Směrem k vám všem....


Otázky č. 24: Co míní Komenský výrokem: propast propastí se ozývá? A jak to souvisí s naším smyslem - nesmyslem? A co jeho výrok - "Synu, já na dvou místech bydlím, na nebi v slávě své a na zemi v srdci zkroušeném" - jak je možné jej chápat?

7. 4. 2010

od - pouštět, o-pouštět

Je tak někdy těžké - od - pouštět, o -pouštět, prostě žít.
Nevím jak Vám osobně, ale mně to někdy dává docela zabrat. Když se zamyslím....
raději nemyslet a zapomínat na to zlé, co kdy bylo.
A připustit, že i na to zlé mají ti druzí právo. I když možná někdy nerozumíme.
Hmm, a já nerozumím často.
A tak se někdy - možná hloupě - spoléhám, že se to nějak samo za mne vyřeší.
Že prostě můj mozek bude jednou tak "naplněn", že už bude automaticky o-pouštět myšlenky a tím i od-pouštět zlé zlému a nepochopené nepochopitelnému.
Ale raději ne - mít naplněný mozek a opouštět sama sebe znamená nebýt tak sám sebou. A to je možná stejné jako být člověkem s unaveným srdcem, tedy vládcem podsvětí, tedy mrtvým zaživa.
A tak zůstává asi platná ta má první věta - je tak někdy těžké od-pouštět, o-pouštět, prostě žít...
Otázky č. 23: Práce smutku a práce vzpomínek. Nebo zlo růstu. Jak souvisí tato Freudova a Teilhard de Chardinova teze s o-pouštěním a s od-pouštěním?
Je to docela těžká otázka k přemýšlení. Máte rádi těžké otázky? :-) Nelezou Vám už - s prominutím - na nervy?

6. 4. 2010

Už vím

Už vím.
Duše se mi zatoulala k tobě.
S tebou usíná, s tebou se probouzí. S tebou a o tobě si sní.
Ale neví, kdo jsi.
Jsi tajemství, které k sobě nikoho blíže nepouští.
Má duše stojí před tebou a neví, co s tím.
Jen někdy jí dovolíš proniknout dále, jen někdy ji vyzveš očima,
aby vešla
do velikého prostoru tvého srdce.
A ztratila se tam.
Už vím. Má duše se zatoulala k tobě.
A co mé srdce? - to se rozplynulo v oblacích...


Otázky č. 22: Kdo byla mýtická tanečnice Mája? A jak souvisí s výchovou a vůbec s filosofií?
A jak souvisí s našimi životy dnes?

5. 4. 2010

facka

Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.
To prý jsou slova F. Kafky, která někde někdy napsal.
Nastavit zlu tvář, a odpustit. Prý jediná možnost, jak se dá zlo zastavit.
Odpustit zlu? Opravdu je to míněno tak, že odpustíme zlu, i přesto, že je zlé?
Ale zlo není zlé, je pouhým nedostatkem dobrého. A nedostatku dobra se odpustit dá.
Ale odpuštění je pro člověka často nepochopitelné. A mnohdy říkáme - odpustit ano, to jde, ale nejde zapomenout.
Jenže láska chce obojí. Odpuštění i zapomenutí. Protože odpustíme jedině tehdy, když zlu jeho zlo zapomeneme. Zapomeneme, že bylo.
Je to nelidský požadavek - a proto říkáme, že od-pouštění je božská vlastnost.
V tom pravém smyslu slova.
Ne zcela tomu rozumím, ale rozumím tomu, že to tak je...

Otázky č. 21: Proč je logika srdce spojena s dětským chápáním a vnímáním světa? A co tato logika srdce v souvislosti s dětmi znamená?
Rozumíte v této souvislosti s odpouštěním a s logikou srdce také starozákonnímu výroku - tam, kde jsou tvé poklady, je také tvé srdce?

4. 4. 2010

Dobro a zlo

Tak tedy dobro a zlo - stejně jako bílá a černá.
Někdy něco myslíme dobře, a jenom dobře - a dopadne to špatně (a jenom špatně).
A někdy něco myslíme dobře a dobře to i dopadne.
A někdy myslíme, že je něco špatně, a ono to je dobré. Nakonec.
Dobro a zlo je taková nějaká zapeklitá věc.
A mě to docela vyvádí z míry, protože - protože se bojím, že to ne vždy rozeznám a rozeznávám. Bojím se toho zla, které někdy můžu způsobit. A které asi pravděpodoně i působím, aniž chci.
A nic nesejde na tom, že nerada.
Často ubližujeme druhým aniž víme, aniž tušíme a aniž chceme.
Nevím jak pro vás, ale pro mě je to někdy hodně deptající pocit.
Otázky č. 20: Jak rozdělil příčiny zla P. Teilhard de Chardin? A myslíte si, že měl pravdu? V čem spatřujete příčiny zlého Vy samotní?

3. 4. 2010

Bílá a černá

Bílá sobota.
Dnes byla.
A byl to překrásný den. Teploučko, ne jako v pátek, kdy se člověk drkotal zimou a nemohl se ani zahřát.
Když jsem šla v té zimě v pátek večer z práce, koupal se v kaluži před naším domkem černý kos. Pozorovala jsem, jak si čechrá černé peří a divila se, že mu není zima.
A dnes odpoledne na zahrádce na mne jukla zpoza stromu černá veverka. Asi byla zvědavá, co to piju. Tak jsem té černé veverce ukázala černé kafe. Ale moc ji nezajímalo... spíše ji zaujalo naše bílé kotě (Vincent, po Goghovi, protože má taky uříznuté ucho, ale někdy si to pletu a říkám mu Zikmunde). A tak ta černá veverka zmizela před bílým kotětem Vincentozikmundem, zatímco jsem pila černou kávu na Bílou sobotu na zahradě u plotu.
A měla jsem černé myšlenky,
které se teď v tmavé místnosti proměnily v bílé.
Protože na Bílou sobotu se to hodí, - nemyslet černě....


Otázky č. 19: Máte rádi zvířata a nejen proto, že jsou chlupatá a mají hebkou srst? A který že to filosof řekl, že nemají duši a jsou jen jako mechanické stroje? A přitom napsal Vášně duše?

2. 4. 2010

anima mundi

Anima mundi je něco jako "duše světa."
Ano, já vím, někteří z Vás mi píšou, že se diví, o čem všem se dá přemýšlet a vlastně proč.
A duše světa asi bude ten zvláštní případ, kdy se nejde divit, že se divíte :-)
Nebojte se, nepřemýšlím o duši světa - kdo ví, jestli dnešní svět nějakou duši má.
Ale je mi tak nějak dobře na světě, i přes všechny starosti není smutno a tesklivo, ale "šťastno", a to pak mám pocit, že nějaká ta duše světa je přece jen nějakým způsobem všude kolem nás.
A vidíme ji v jarních kvítkách na zahradě, v oblacích, v pučících stromech, v teplém sluníčku (i když pravda, dneska byla zima nevídaná).
A možná i ten náš Pepan skutečně štěká na svůj odraz ve skle, ne na knížky, a možná tam někde cítí tu duši světa a vítá ji mezi nás
kdo ví.
A možná je duše světa ukrytá v každém z nás
a poznáváme ji v pohledu, v úsměvu, v dobré náladě
a její radost se přenáší na ostatní
a o tom to asi je....

Otázky č. 18: Je možné podle Maslowova domečku nějakým způsobem charakterizovat domov? A co se vám samotným vybaví pod tímto slovem? Hmm, a co myslíte, mohli bychom pořeneseně hovořit ne o duši světa, ale o duši rodiny? Má každá rodina, nebo může mít, "svou duši?"

1. 4. 2010

duše zatoulaná?

Zatoulala se mi duše.
Nevím, kde je.
Možná mi někam utekla, holka jedna malinká.
Možná se prohání po nějakých holých pláních nebo hlubokých lesích, nebo si sedla jen tak na bobek kdesi u cesty nebo na louce.
Na louce plné prvních jarních sasanek. A rozkvétajících petrklíčů.
Nebo si někam vzlétla, někam k těm mráčkům tam nahoře. Nebo ke hvězdám?
Kdo ví.
Někam se mi prostě zatoulala a teď tu sedím sama.
Sedím si tu tak sama a bez duše...
kam se ztratila vůbec netuše...

Otázky č. 17: Jak to bylo s duší u našich předků - Keltů a Slovanů?
Hmm- uměli byste nakreslit duši? Zkusíte to? :-))) Nemusí to být zrovna ta Vaše, může být jakákoliv....