30. 9. 2009

Představa

Jak si představuješ duši?
Jako balónek, naplněný smutkem.
Jako pavučinu, naplněnou stříbřitým smíchem.
Jako neprostupnou zeď z malých i velkých kamenů.
Jak si představuješ duši?
Jako krásné prosluněné ráno.
Jako tichý pláč a vzlykot,
jako jarní vlahý déšť, padající z nebe.
Jak si představuješ duši?
Jako tebe…

20. 9. 2009

Úsměv i pláč duše

Já vím, v poslední době tady jenom pořád smutním
a bojím se, že bude hůř, protože venku začíná podzim, a ten je ve znamení umírání.
Ale tak mě napadá, všimli jste si někdy ve svých životech, že může být dvojí smích a dvojí pláč? Hledala jsem to někde v literatuře, hmm, a nenašla. Takže možná budu první :-)
Pokud jsme veselí a usměvaví, často jde tento úsměv ze srdce. Ze srdce, které se raduje, protože se mu daří, uspokojují se jeho potřeby, jak by řekl psycholog a pedagog. A pak je úsměv, vycházející z duše. To nám může být v životě hodně těžko, ale tak nějak to ustojíme, protože jsme celkově pozitivně a optimisticky naladění a smutek a pláč sice s námi drkotá, ale my se usmíváme, protože jinak to nejde...
Ale pak je také pláč srdce a pláč duše. Pláč srdce, to je pláč, vzlykot, vycházející ze zklamání, které nám působí či způsobil někdo jiný. Je v něm plno smutku a nepochopení z toho, proč nám někdo druhý ublížil nebo ubližuje.
A pak je pláč duše. To vzlykáme tak nějak na sucho, slzy se nespustí, je to čirá bolest, podobající se úzkosti, přicházející odnikud a z ničeho. Je to nepopsatelný pocit nejen smutku, ale něčeho temného, co nás obepíná. Je to prostě stav, kdy naše duše, nejen srdce, pláče -
vzlykotem, který vychází odněkud z hlubin nás samotných
a je neslyšitelný.
A můžeme se tomu bránit pouze oním úsměvem duše.
Tak se prosím usmívejme - plačící lidé kolem nás to potřebují :-)

17. 9. 2009

Tváří v tvář

Tak jsem tak přemýšlela, a v tom přemýšlení mne a jednoho mého kolegu napadlo, že bychom mohli zkusit uspořádat pro zájemce kurz, týkající se komunikace a interakce mezi dítětem a pedagogem (jakéhokoliv typu). Kurz jsme nazvali Tváří v tvář. Naše setkání by proběhlo ve dnech 21.-23.11.2009 v obci Hrádek v okrese Frýdek -Místek, na chatě Hrádek, a to od pátku 21.11. od 15 hodin a končili bychom v neděli. Cena kurzu by byla 2 700,- Kč (včetně ubytování a plné penze a materiálů).
Jen to tak zkouším sem napsat a vyzvat tím všechny zájemce. Máme totiž k tomu pěkný plakátek, ale tak nějak jej sem jaksi neumím vložit :-))
Pokud byste někdo zájem měli, tak přihlásit se můžete do konce října, tedy do 31.10. na adrese misik.petr@centrum.cz. Bližší informace pak můžete získat ode mne, mailem bych zaslala i ten plakátek :-) Počet míst je omezen na 18 účastníků.
Byla bych moc ráda, kdybych se s některými z Vás setkala... Program máme celkem pěkný a myslím i pro dnešní dobu užitečný a potřebný. Ale zase bych si neměla až tak fandit, že jo...

11. 9. 2009

Láska kvete

Láska kvete v každém věku, říká se.
Včera jsem se o tom mohla "krásně" přesvědčit.
Cestou z práce přes Masarykovo náměstí jsem potkala jednu paní. Řekla bych starou, kdyby mi to nebylo tak proti srsti. Prostě 85 letou paní v letech, o které se ve skutečnosti skutečně nedá říct, že by byla stará.
Známe se již dlouho, no vlastně, vzhledem k jejímu věku to zase až tak dlouho není, asi 10 let.
Byla rozesmátá, rozjařená, oči jí svítily radostí.
Copak? ptám se jí.
"Ale dneska mi jeden pán řekl, že na mě nikdy nezapomene!"
"Jejda, to je krásné", zmohla jsem se na odpověď.
"No, ale nemyslete si, chodíme spolu jen na kafe nebo čaj. A on si ke mně nic nedovoluje, nemyslete si, jen mě zlehka pohladí po ruce a mile se dívá..."
"Jé, to je krásné", opakovala jsem jak trubka. Neboť nic lepšího mě nenapadlo.
A pak, když jsem sedla do trolejbusu, pořád mi to znělo v uších. Taková krása.
A asi jsem se přiblble usmívala.
A myslela na to, jaké to je - může být - bylo -
krásné.