30. 12. 2011

Rekapi-tula-ce

Nechci, bráním se tomu, ale rekapituluji.
A přemýšlím o tom slově. Re-ka-pi-tula-ce. Asi to rozděluji blbě, a ono to slovo tím patrně ztrácí smysl.
No jako rekapitulace samotná.
Ale je konec roku (už zase), tak co naplat, vtírá se otázka, jaký byl.
Jako malá jsem vždy o silvestru brečívala smutkem nad uplynulým rokem. Ostatní se bůhví proč veselili. Dnes už nebrečím (nebo že by jo?), a to už mám vrásky, které jsem nemívala.
Ale to slovo rekapitulace mi také kupodivu připomíná dětství. A to tím "tula" někde uprostřed.
Budí to ve mne představu spojení slov "tuli-tani", což jsou slabiky, kterými můj stařičký strýc vyjadřoval svou náklonnost.
"Tuli - tani" říkával a jeho fajfka se nebezpečně houpala nad mou hlavou. On sám nikdy neměl děti, a tak výraz tuli-tani byl pro něj výrazem dětské něhy, příchylnosti, doteku, prostě lásky.
Takže co si do nového roku přát?
Aby to "tuli-tani" bylo vždy tak nějak po ruce, nejen rekapitulace....

27. 12. 2011

sny a snění

Občas se mi zdávají docela podivné sny. A někdy zase ne-podivné a normální.
Píšu vám to proto, protože podle starých pranostik a pověr se prý všechny sny, které se nám zdají v období od Štědrého dne do Tří králů, splní.
Nevím, jestli to víte, a pokud ne, nechci si tuto prastarou informaci nechat pro sebe :-)
Tak až dnes půjdete spát, nechte si něco krásného zdát
a ono se Vám to v tom následujícím roce třeba i splní.
Naši předkové aspoň tomu tak věřili.
Tak věřme taky...

25. 12. 2011

půlnoční :-)

Byli jsme včera na půlnoční mši svaté - Vigilii. Začínala ve 21.00 hod večer.
Některé věci se stávají asi jen některým lidem. Asi patřím mezi ty "některé." Však posuďte sami - ten kostel stojí už tuším 118 let. Je to krásná architektonická a kulturní památka. Mimo jiné také díky původním vyřezávaným lavicím a dalším původním řezbářským skvostům, jako je např. kazatelna, zpovědnice, Křížová cesta.
Nepopisovala bych to až tak, kdyby nedošlo k něčěmu, k čemu došlo.
Sedli jsme si s mými dětmi do jedné z lavic. Vše probíhalo klidně, svátečně, radostně, prostě tak, jak to na půlnoční být má.
Při obětování jsem spolu s ostatními poklekla... a do naprostého chrámového ticha, které nastalo po zpěvu i po modlitbě kněze, - tak do tohoto ticha z ničeho nic, nečekaně, najednou, s obrovským řachotem
pode mnou rupla dřevěná deska, na které jsem klečela a společně jsme se sesuly k zemi.
Mé děti zadržovaly smích, až se z toho třásly, já také tak, a lidé v okolí asi také, ale ty jsem pro ty slzy smíchu, který nemohl jít ven, ani neviděla.
Tak takový byl závěr našeho Štědrého dne.
Některé věci se prostě dějí jen některým lidem. A mne šokuje, že za těch 118 let se toto patrně nepřihodilo ještě vůbec nikomu,
a že si to počkalo zrovinka a zrovna na včerejší slavnostní okamžik a na chvíli naprostého důstojného ticha
a na mne...

24. 12. 2011

poslední zastaveníčko

Přeji všem krásnou sváteční noc.
Zastavujeme se pro tentokrát naposled.
Přiznám se, budete mi chybět.
Je tajuplná noc a my končíme naše tajuplná zastaveníčka.
Víte, v čem spočívá "tajuplnost" světa a života a člověka a lásky?
Dnešní noc nám napovídá, že pokud někoho milujeme, a pokud jsme milováni,
pak nikdy nejsme sami.
Je v tom ukryto veliké tajemství, kterému ne vždy musíme rozumět. Ale je to tak.
Přála bych si, aby se Vám splnila všechna Vaše přání a ať jste šťastni.


Otázka dvacátá čtvrtá poslední: Myslíte si, že každý si je svého štěstí strůjcem?

23. 12. 2011

předštědrovečerní

Nevím, jak u vás, ale k nám za chvíli přijde Ježíšek. Léta letoucí v tuto předštědrovečerní noc přichází pomáhat balit dárky.
Mám ty chvíle z celých svátků skoro nejradši. Noc, kdy už "odpočívá" bramborový salát, ryby jsou připraveny, hrách na polévku je namočený a těsto na vánočku kyne.
Pro mme svátky začínají dnes.
Zdravím vás tedy všechny a přeji ty nejkrásnější pohodové chvíle před tím, než zasednete spolu se svými nejbližšími ke štědrovečernímu stolu...


Otázka dvacátá třetí jednoduchá: Jak se Vám šlo naší pouti? Šlo to?
Otázka dvacátá třetí složitější: Co myslíte - podařilo se nám poodhalit "tajuplnost" filosofie výchovy?
Otázka dvacátá třetí prostá: Zastavujete se ve svých životech rádi a často? Máte svá vlastní "tajuplná zastaveníčka?"

22. 12. 2011

Krásně bílo je venku. Ale krásně bílo by nám mělo být i v srdci.
Někdy to jde hodně těžko. To není jako pozorovat volně padající sníh.
Co potřebujeme k životu, abychom mohli obdarovávat druhé?
Nic moc, jen být spokojeni a šťastni. Nebýt mrzutí, protivní, naštvaní, otráveni, jak někdy ráda říkám : Nebýt zborcené harfy tón. Chodící tragedka.
Když nám bude na světě fajn, bude dobře i těm, kteří jsou blízko nás.
Je to zvláštní dárek pro druhé - být spokojeným, vyrovnaným, klidným, pohodovým člověkem.
A plný radosti. Už z toho, že žijeme. A že sníh je bílý a tma je tmavá a že život je hořký - bohudík.
A Vánoce jsou bílé ne vnějškově, ale krásně čisté a bílé zevnitř, v našem nitru.
Protože to jsou krásné svátky. ...

Otázka dvacátá druhá rozverná: Znáte ty verše - zborcené harfy tón...atd? Jak pokračují a odkud jsou?
Otázka dvacátá druhá ještě rozvernější: Pamatujete si nějakou "zimní" nebo "vánoční" básničku z dětství, kterou jste měli rádi? Dokázali byste ji napsat a po letech si ji s chápáním dítěte zopakovat?
Otázka dvacátá druhá vážná: Je těžké být šťastným člověkem? Není štěstí jen přetvářka?

21. 12. 2011

Předvánoční intermezzo č. 3

Venku je krásně bílo.
Padá, padá sníh.
Vzduch voní Vánocemi. Takovými těmi dávnými, Vánocemi kdysi z dětství.
Maminka pekla vánočku, cukroví již bylo krásně naskládané do komínků ve veliké krabici, doma se dělal poslední úklid.
A před obchodem jsme čekávali frontu na kapry.
Je to již všechno dávno - tak dávno...
A nikdy se to nevrátí.

Venku je krásně bílo.
Padá, padá sníh...

Poklady

Tam, kde je náš poklad, tam je také naše srdce. Píše se na jednom místě v Novém zákoně.
Možná právě v této době je více než kdy jindy znát, kde vlastně "jsou" naše poklady. A kde "je" naše srdce.
Nebo u koho...
Je to zvláštní. Srdce prý nepodléhá rozumu, a vlastně si dělá, co chce, tak nějak i nezávisle na nás a na naší vůli.
Staří Egypťané říkávali (aspoň se to tak v chytrých knihách píše), že se máme řídit hlasem svého srdce, dokud žijem. Ale co když mi mé srdce říká nesmysly?
Navíc když o svém srdci nejvíce "víme" doopravdy jen tehdy, když nás hodně a skutečně bolí? Fyzicky i psychicky.
Takže, že by v bolesti byly ukryty také naše poklady?
Ale Vánoce a láska o bolesti nejsou - jsou o vzájemném obdarovávání, o štěstí, o radosti....


Otázka dvacátá první radostná: Už jste našli svůj poklad v srdci? (nemusíte odpovídat konkrétně, otáka je hodně osobní)
Otázka dvacátá první vlezlá a vtíravá: Vzpomínáte si na své nejkrásnější Vánoce?
Otázka dvacátá první normální: Ještě Vás baví naše otázky? Která se Vám zdála nejpohodovější a která nejtěžší?

20. 12. 2011

Pucek

Mít koho obejmout.
Před asi deseti lety jsem měla takový plakátek s medvídky, kteří se navzájem objímali, a s textem, že je třeba občas se láskyplně nebo jen tak obejmout. Jmenovalo se to "muckejte se ke zdraví."A končilo to jediným osamoceným medvídkem, s podtextem, že když už není s kým, obejmi se a měj se rád, už to může hodně znamenat. "Pucku, co říkáš jednomu mucku?" Stálo tam.
Nevím, co říkal jednomu mucku Pucek, ale pan profesor Heller na jedné ze svých přednášek řekl, že v objetí může být ukryto i prokletí.
Tak nevím.
Přemýšlím o Pucku a o Vánocích. Je to čas, kdy se všichni tak nějak navzájem objímáme... Tajemně, nepozorovaně, ale přesto.


Otázka dvacátá krutě vědomostní: Kdo řekl: Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš? A proč?
Otázka dvacátá mírně vědomostní: Co víte o terapii pevným objetím?
Otázka dvacátá jen tak: Myslíte si, že je ve výchově dotek potřebný?

19. 12. 2011

Předvánoční intermezzo 2

Tam někde vysoko na obloze se třpytí hvězdy.
Jsou daleko. Vysoko. Nedosažitelné.
Kdysi dávno se prý jedna taková hvězda na obloze také objevila.
Zářila do světa a byla znamením, že se děje něco velikého. Že něco neobvyklého a tajemného se stane.
Naši koně ve stáji tiše přežvykují a koukají na mne, jak se snažím v několika kbelících nanosit vodu.
Každému z nich zavěšuji kbelík do boxu. A Tarunku obejmu kolem krku. Přimkne svou hlavu k té mé.
Je tichá noc. Vysoko na nebi svítí hvězdy.
Někdy se zdají být blízko.
Jsou však nedosažitelné.

smysl

Přemýšlím - protože to dnes ani nejde jinak - o životě a o smrti.
A o tom, co po nás jednou zůstane. A proč.
Jakou stopu tady na světě zanecháme, a co je vlastně důležité. Jestli mít na pohřbu hodně lidí, nebo málo, jestli je dobré být známou osobností, nebo jen někým nenápadným, kdo někde v tichém koutku dělá to, co dělá, opravdově a čestně.
Jak žít a jak jednou umírat? Nenápadně, tiše... nepozorovaně...
Nevím.
Myslím si ale, že všichni se tak nějak snažíme žít, jak nejlíp to jde.


Otázka dvacátá smutně se opakující: Jak to myslel Aristoteles s pojetím člověka jako animal rationale a co to má společného s mým dnešním zamyšlením?
Otázka dvacátá jednoduchá: Jaký je smysl života? V čem spočívá?
Otázka dvacátá humorně feministická: A co ženy, mají si kde hrát? :-)

18. 12. 2011

Předvánoční intermezzo 1

Venku je krásná noc.
Hvězdné nebe nad námi.
Ještě několik dnů zbývá do Štědrého dne.
Do tajuplné noci, kdy se narodila láska.
Ta láska, která je tajemstvím.
Procházím se noční ulicí a vidím již nazdobené, na svátky připravené domky. Asi i uvnitř to už voní čistotou a cukrovím. A ve skříních jsou ukryté dárky.
Hvězdná noc, temná, beze sněhu, ale mírně mrazivá.
Přede mnou tiše běží naše černá kočka.
Shýbám se k ní, hladím ji a ona spokojeně vrní.
Nejen jediná noc v roce, ale všechny jsou tajemné, máme-li někoho rádi.
Protože láska sama je tajemná.
Zastavme se tedy na chvíli...

Babičkovsky :-))

Jsem dnes utahaná, ale opravdu utahaná.
Dostala jsem od jednoho z mých synů úkol - pohlídat štěně boxera. Štěně, které je nejen hyperaktivní, ale taky hluché.
Bylo to, nebudu si nalhávat, náročné.
Pokoušela jsem se uvařit oběd. Tahal mi šlupky od brambor, honil při tom naši perskou kočku, blbnul svým poskakováním naše oba již celkem staré psy, skákal pod stolem i nad stolem, dal hlavu do nahřáté trouby, něco hledal v kočičím záchodku, kousal babičku a nechápal manžela.
Uff.
Před chvílí usnul v mém náručí. Když jsem ho chtěla uložit na jeho deku ke spánku, objal mě těma svýma packama a nepustil. Chvíli jsem si tedy s ním zdřímla v podivném objetí. Probudilo mě až jeho klidné oddychování a funění do obličeje.
Máme Zlatou neděli...
Místo práce, úklidu, vánočních nákupů a já nevím čeho všeho hlídám psí mimino. No vlastně už batole. Naštěstí už spinká jako andělíček...
jen já jsem utahaná jako "bábrle..."


Otázka devatenáctá veselá: Je hlídání výchova? A znáte nějaká veselá výchovná "pravidla"?
Otázka devatenáctá zvídavě hloubající: V čem podle Vás spočívá přínos filosofie výchovy? Myslím přímo do pedagogické praxe?
Otázka deveatenáctá jen tak: Proč je zlatá neděle zlatá?

17. 12. 2011

Chuť žít

Chuť žít.
Myslím si, že to je jedno z nejvíce potřebných témat ve filosofii výchovy a v pedagogice vůbec.
Vždycky mě šokuje, nutí mě přemýšlet, zaráží mne.
Jsou období, kdy nechápu, jak někdo může přemýšlet o tom, zda má či nemá chuť žít. Ale jsou i období, a snad všichni je známe (bohužel), kdy se žít ani moc nechce. Kdy opravdu padáme únavou, starostmi, bezvýchodností situace či situací, kdy nás všechno nejen štve, ale trápí a bolí. A někdy až tak, že se to ani vydržet nedá...
Ráda vzpomínám na slova, která kdysi říkávala moje moudrá babička - "ještě nebylo takové noci, aby po ní nepřišlo ráno..."
Někdy se ale zdá, že noc je pořád a do rána daleko.
I proto máme Vánoce - světýlko lásky v temné,. tajuplné noci...


Otázka sedmnáctá závažná: Myslíte si, že teorie o chuti žít je pravdivá? Nebo jinak - mohou být vůbec nějaké teorie pravdivé?
Otázka sedmnáctá taky vážná: Máte nějaký svůj vlastní recept, který "zabírá" v situaci, kdy žít jde jen ztěžka?
Otázka sedmnáctá odlehčující: Nebo přísloví, které vyjadřuje, že na světě je moc fajn a žít přece jen stojí za to?

16. 12. 2011

vítr a přelud

Venku fučí vítr. Je zima, prší. Prostě předvánoční čas jako vymalovaný.
Kdyby aspoň nasněžilo a bylo sněhobílo, to by bylo :-)
V poslední době při setkání s druhými lidmi slyším jen jedno jediné téma - nikdo nemá čas. Každý padá pod tíhou povinností a skoro nikdo, koho znám, nestíhá. Až je mi hloupé říkat, že to tak mám taky. Že nestíhám.
Kam a proč se to všichni ženeme? Proč nestíháme? Co se děje, že času není?
Že bychom byli jako ten vítr? Nebo vánek? Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud... Copak jsme jen za větrem honící se přeludy?
Těším se, až bude sníh a mráz a svět se obleče do bílé barvy ticha a radosti.
Snad potom i ten čas mít budeme... nezávisle na počasí, vánku, větru i přeludech...

Otázka šestnáctá odpočinková: Dokázali byste vymyslet a napsat krátkou pohádku o lidské duši?
Otázka šestnáctá náročná: Jaký je rozdíl mezi duší a duchem?
Otázka šestnáctá, zdánlivě ovlivněna počasím: Víte, kdo to byla Meluzína?

15. 12. 2011

Vánoce

Zastavit se.
Jen na chvíli.
Nadechnout se a odpočívat.
Nemyslet na nic zlého.
Jen nechat plynout čas i myšlenky.
Vnímat den i noc a noc i den a nepřipadat si přitom jako na houpacím koni. Nebo jako na zběsilé horské dráze.
Být součástí všeho a přitom sami sebou.
Cítit tlukot srdce i plamínky v očích.
To jsou Vánoce.

Otázka patnáctá zvídavá: Má člověk duši? A když ano, jak to víme?
Otázka patnáctá zvídavější: Co si představujete pod pojmem trojnost člověka?
Otázka patnáctá kreativní: Dokázali byste nějak duši znázornit? Třeba obrázkem, popiskem, básničkou, pohádkou - fantazii se meze nekladou...

14. 12. 2011

tajuplný čas

Jak vnímáme čas?
Někdy utíká rychleji, než je zdrávo, někdy se pomalu vleče.
Mě osobně čas děsí. Nemám ráda tu neustálou změnu, která se děje "časem." Časem, který podle mnoha filosofů vlastně ani jako takový není. Je jen pomůckou pro naši orientaci.
A tak kolikrát o tom, jak to vlastně s časem je, přemýšlím. Ne proto, že bych chtěla a neměla co jiného na práci. Prostě mi ty myšlenky nedají pokoj.
Znáte to taky, a vzpomínáte, jak vám bylo třeba třináct a říkali jste si, jaké to asi bude, až vám bude osmnáct? A najednou je vám mnohem víc a ani nevíte, kde ta léta vlastně jsou...
Ach jo. Je čas spíše to, co spadá pod dobro nebo je spíše zlem?
Nejen tedy, že mě čas děsí, ale ani ho nemám ráda. Bere všechno, co kdy bylo, a ono to pak už není...
A všechno to bývalé, přítomné i budoucí je zahaleno tajemstvím.

Otázka čtrnáctá provokující: Myslíte, že se časem dobro může změnit ve zlo a naopak?
Otázka čtrnáctá opravdu těžká: Jak to je s dobrem a zlem? Je i podle Vás zlo pouhé privatio boni?
Otázka čtrnáctá pohádkově laděná: Kterou pohádku o dobru a zlu máte nejraději? A proč?

13. 12. 2011

Popovídáníčko

Mám někdy pocit, že zvířata mluví, a že k tomu ani nepotřebují řeč. Svými pohledy řeknou všechno.
Třeba - snažím se naší Tarušce (to je kobylka) nasadit ohlávku. A protože jsem malého vzrůstu, zpočátku jsem před ní poskakovala, abych jí dosáhla až nahoru na hlavu. A ona se tak na mne podívala a řekla: "Co blbneš, proč neřekneš, že mám sklonit hlavu?" A já odpověděla, ať ji tedy skloní. A od té doby nemáme problém.
Nebo Pusina - odložila jsem si před jeho box na zídku mandarinku. On, kůň, v domnění, že to je nějaký nový typ potravy pro něj, se do ní s chutí zakousl. A tváře se jak kakabus mi povídá: "Co mi to dáváš za hnusnou novotu? Fuj, vždyť to vůbec není dobré!" A vyplivl to. Další mandarinky se už ani nedotkl.
Nebo naši psi, ať odbočím od koní. Ráno je vypouštím ven ze dveří, a malý Pepan se na mne podívá a říká: "To jako myslíš vážně? Vždyť je tam zima"! A zacouvá zpět do předsíně. A já mu jen odpovím - a to si počkej, až bude sníh! A on s hlavou hrdě vztyčenou a s ocáskem nahoru a s ušima vznešeně stojatýma odcupitá zpět do jídelny a zaleze pod skříň, že to tedy jako ne, co si jako nemyslím...
Je to někdy skvělé popovídáníčko s těmi zvířaty.
A jak už jsem napsala - ani mi nedochází, že to jsou vlastně němé tváře.
Vždyť mluví pořád... A tlamičky (ani tlamy) nezavřou.

Otázka třináctá upovídaná: Myslíte si totéž co já, že si zvířata s námi povídají?
Otázka třináctá konkrétní (ze skript): Kdo řekl, že jsme bytosti s nedostatky a přirovnával nás tak k ostatním živočichům a jak?
Otázka třináctá divně prosvětlená: Dnes je svátek Lucie, v překladu "té, co nosí světlo". Jak vnímáme světlo ve filosofii výchovy?

12. 12. 2011

Moudro

Přišla jsem na jedno krásné moudro. Na jednom ze seminářů se mi prostě myšlenky propojily v mozku a bylo to. I to se stává :-)
Nevím už sice přesně, v jakém to bylo kontextu a ve kterém předmětu. Ale posuďte sami. Vlastně se to hodí téměž do každého předmětu, protože to je takové opravdu ze života. To moudro se totiž týká našeho vztahu k tomu, co děláme.
Všechno, co děláme, máme dělat rádi.
Ale nejen jakoby frázi, ale doopravdy rádi.
Rádi ráno vstávat, rádi se připravovat do práce, rádi pracovat, ať jsme v jakékoliv profesi, rádi nakupovat, rádi uklízet, rádi pečovat o své nejbližší, rádi padat únavou, rádi usínat...
Když se to naučíme, bude nám na světě fajn. Budeme tady rádi.
No není to mé moudro moudré?
Mám z toho radost.


Otázka dvanáctá k nastudování ze skript (předpokládám, že je rádi čtete:-): Jaké znáte stupně chuti žít podle P. Teilharda de Chardina?
Otázka dvanáctá, co tuším na přednášce zazněla: Co je to dvojí naivita? Jak jí rozumíte?
Otázka dvanáctá ze života: Kdo řekl, že bychom měli žít na světě tak, abychom si tento již pozemský život přáli mít takto věčně?

11. 12. 2011

Mezi řádky

Chtěla bych jen tak vstoupit, tentokrát bez otázek, mezi řádky.
Je mi na světě mnohem líp s Vašimi odpověďmi. Přiznám se - padám únavou, protože se "nabalilo" spoustu povinností, a vždycky váhám, jestli se pustím do dalšího tohu - cestování, protože nestíhám tak zcela odpovídat a něterým z předchozích cest ještě dokonce odpovědi dlužím a je mi z toho smutno na duši, protože se neplnění slibů hodně bojím...
Ale přijdu na e-mail, a tam se už na mne usmívají Vaše odpovědi, a já se na ně vždy hodně těším a mám z nich radost a cítím, že ta práce a námaha není nikdy zbytečná a navíc pociťuji i to, že žijeme ve světě plném hodných a dobrých lidí, i když se nám to někdy nezdá.
Děkuji vám za toto poznání. Nemám tušení, jestli vás nějak obdarovávám svými otázkami a myšlenkami já, ale vím jistě, že vámi všemi obdarovaná jsem...
A je to krásný pocit.
Děkuji.

Srdce

Někdy mám srdce proděravělé jak zvětralá skála.
A občas je jak z jemných, lehkých pavučin.
Jindy je jako jemný prášek, jen se rozsypat,
a jindy zase jako balónek, letící vzhůru.
Bývá někdy ustrašené a zalezlé v koutku duše,
ale občas se zatvrdí a jde do boje jako kámen.
Moje srdce, mnou samotnou nepoznané...


Otázka jedenáctá opravdu k zamyšlení: Často hovoříme o našem prožívání v tom smyslu, že je "máme" v srdci, v duši, v nitru. Osobně mívám problém, jak to vlastně vyjádřit. A tak se ptám - kde jej máte Vy?
Otázka jedenáctá konkrétně laděná: Jak souvisí Maslowův domeček potřeb s výchovou?
Otázka jedenáctá rozmarná: A co na to komínek na našem domečku? K čemu ho tam máme? :-)

10. 12. 2011

když je něco jinak, než být má

Takový pěkný den.
Ani to venku nevypadlo, že je prosinec.
Ono to tak někdy bývá - ne vždy věci vypadají tak, jak mají.
Ani láska, ani štěstí, ani radost nevypadají vždy tak, jak by podle našich představ vypadat měly. A přesto jsou.
Je někdy hodně těžké si to uvědomit.

Otázka desátá ještě stále se týkající lásky: Jak rozumíte pojmu logika srdce?
Otázka desátá poměrně těžká: Co je resilience, vulnerabilta, frustrační tolerance? A co s tím ve výchově?
Otázka jen zdánlivě oddechová: Proč je láska "vykoupením srdce" a kdo to údajně řekl?

9. 12. 2011

naše srdce

Dítě je "ens amans", tedy bytost milující, řekl Max Scheler.
„Naše srdce je primárně určeno k lásce," píše na jiném místě své publikace Ordo amoris.
Někdy přemýšlím o těch našich srdcích. A ne vždy mám pocit, že to je pravda.
Neříkám, že mi z toho občas není i trošku smutno.
Možná i proto jsou Vánoce tak trochu o smutku, protože to, co má být pravdou, ne vždy pravdou je. A Vánoce nám připomínají, že ano...
- že dítě je láska
- že svět je naplněný láskou, která obdarovává
- že člověk je milován a je plný lásky

achich jo

Otázka devátá předvánoční k zamyšlení: Proč říkáme, že jsou Vánoce o lásce?
Otázka devátá trošku provokující: Jak poznáme, že nás má někdo rád? Podle čeho se "pozná" láska?
Otázka devátá zklidňující: Můžete napsat nějaký svůj oblíbený citát či moudro o lásce?

8. 12. 2011

kočičí intermezzo

Máme doma perskou kočku. Rachel.
Hned první adventní neděli se prošla adventním věncem a vzplála. Ocasově. Jen tak dýmila... byl to zvláštní pohled. A hrozný smrad.
Před chvílí, když jsem vám psala otázky, jsem zaslechla podivný zvuk z naší kuchyně. Kdybych byla bývala hned věděla, co to bylo, tak bych o lásce a snění asi moc zasněně nepsala...
- ta kočka shodila pet láhev se stolním olejem, vykoupala se v tom či co
a pak skočila ke mně k počítači.
Teda skočila - něco mastného, hnusného, splihlého, divného, zoufalého na mne mňoukalo, dělajíc podivné mastné stopy. A drápalo se do mé náruče. A v pohledu očí - těch jejích - jsem viděla celý olejový "láskyplný" svět.
Teď už je okoupaná, kouká na mne, a možná i usne.
Já asi ne...
a pak že lásky na světě nět.

Sen a snění

Hm.
Trošku jsem se dnes zasnila.
Takové snění je nakonec pěkná věc.
A někdy mne napadá, jestli celý život není pouhým snem. Jestli se sami sobě jen nezdáme, jestli vůbec jsme? Možná, že se ze snu jednoho dne probudíme - a teprve začneme žít.
Ale co by pak byly sny, které se nám zdávají, kdyby život byl pouhým snem?
Možná se ptám nesprávně.
Možná je snem jen to, co prožíváme. Třeba láska. Je jen sněním, je jen iluze...
Ale kdyby láska nebyla láskou, pak by ani život nebyl životem. A nakonec ani ten sen by bez lásky nebyl opravdovým snem.
Při pohledu očí přece víme, že jsme.
Třeba i snící, bdící, ale milující...

Otázka osmá, zasněná: Dokázali byste definovat lásku?
Otázka osmá, méně zasněná: Jaké znáte pojetí lásky?
Otázka osmá, úsměvná: A co na to náš Eros, Filia, Agapé?

7. 12. 2011

Co jsme zač

Někdy opravdu přemýšlím, co my lidé, co jsme zač.
Nikdy jsem si nemyslela, že se v lidech vyznám. Ale jak stárnu (ach jo), tak poznávám, že se snad v lidech ani vyznat nejde. A proto se divím některým filosofům, kteří se na to ptají.
Kdo jsme? Co jsme? Slovy I. Kanta: V co můžeme věřit, v co můžeme doufat, co můžeme dělat?
Přiznám se - nevím to. Ne, že bych nechtěla.
A tak lidi kolem sebe nevnímám rozumem, ale pocitově. "Něco" ve mně vyvolávají - a nad tím se nezamýšlím, nepřemýšlím proč, prostě to tak je.
A protože jsem na světě ráda, tak ve mne i ti lidé, co zde jsou, vyvolávají spíše hezké a milé pocity, než opačně.
Možná to je součást životní filosofie. Možná ne...
Kdo ví....

Otázka sedmá, vědomosti zjišťující: Jaká znáte pojetí člověka ve starověké řecké filosofii?
Otázka sedmá, moje oblíbená: Kdo řekl, že strom o své ubohosti neví, a co tím myslel?
Otázka sedmá odlehčující: A co si o tom myslíte Vy?

6. 12. 2011

bez časově

Jsem v práci. Všichni jsme tady nějací rozlítaní, nikdo nemá čas, dokončujeme akreditace, nestíháme...
Celé úterní odpoledne mívám konzultace, a večer učím - říkáme tomu "noční."
Prostě práce nad hlavu.
Někteří říkají, že prý budou Vánoce.
Tam někde v dálce...

Otázka šestá smutně laděná: Máte čas?
Otázka šestá pochmurná: Co ve výchově můžeme dětem v dnešním světě nabídnout?
Otázka šestá nelehká: Hrozí dětem ztráta dětství?

5. 12. 2011

Mikuláš

Dnes v noci přijde Mikuláš. Ne nějaký ledajaký, ale svatý.
Dám na okno talíře, se jmenovkami dětí, a když někdy nad ránem přijde (protože cesta kolem světa je dlouhá), dá na ně několik sladkostí, aby je potěšil.
Protože byly hodné.
Protože děti hodné bývají.
Někdy a občas. Podle toho, co to znamená: "být hodný."
Svatý Mikuláš to ví, protože je svatý. My ostatní s tím máme někdy problém. Tedy jako rozpoznat to.
Takže - dnes v noci, nebo nad ránem, nebo možná až ráno, podle toho, jak dlouhá jeho cesta světem bude, přijde Mikuláš.
Mám ho ráda.


Otázka pátá vtíravá: Je poslušnost cílem výchovy? Je to synonynum slova hodný?
Otázka pátá loudivá: Co je životní zdatnost?
Otázka pátá jen taková nijaká: A co na to čert s andělem?

4. 12. 2011

Barborky

Byla jsem nařezat pár třešňových větviček, zvané barborky, a dala je do vázy.
Venku je podivně mrazivo a na zahradě je zvláštní ticho.
Na chvíli jsem si představila, jak pod našimi třešněmi tančí víly, které prý v nich, tedy ve kmenech třešní, bydlí. No bydlí - přebývají. I když pravda, nejde mi nějak představit si, jak by asi tančily v tom dnešním mrholivém větrném večeru. Umrzly by, chuděrky.
Třešňové barborky.
Ale ve váze - víly - nevíly - do Vánoc rozkvetou v teplé místnosti, a připomenou nám jaro a květen a teplé slunečné dny. A také to, že po zimě, po spánku, po odpočinku přichází nový den a nový život.
Ve zvycích našich předků se uchovalo tolik moudrosti...

Otázka čtvrtá prostá: Patří víly do moderního nebo do postmoderního světa? Jaký je v těchto pojetích rozdíl?
Otázka čtvrtá jednoduchá: Myslíte si, že je člověk spíše bytostí transcendence nebo omylem přírody? Nebo něco mezi tím? Dokázali byste zdůvodnit, proč?
Otázka čtvrtá vlezlá: A co na to různá pojetí člověka?

dobrý nedělní podvečer

vám všem.
Moc děkuji za Vaše odpovědi, které již dostávám na e-mail a které jsou i zde v komentářích. Jen bych pro všechny chtěla zopakovat některá pravidla, ať nejste zmatení.
Píšu otázky každý den, ale vy odpovídat můžete podle svých možností. Zastaveníčka ukončíme na Štědrý den. Termín odevzdání odpovědí bude do 30.12.2011, do půlnoci. Termíny zkoušky pak budou průběžně během měsíce ledna.
Své odpovědi můžete posílat průběžně, denně, ale třeba pak i na závěr najednou, záleží na vás samotných. Nemusíte je publikovat v komentářích, otázky jsou někdy příliš osobní a nechci vás vystavovat žádnému nátlaku :-)
Moc děkuji a těším se,
mp

3. 12. 2011

Možná

Tajuplná. Tajuplný.
Co ta slova vlastně znamenají?
Že něco je plné tajů. Plné něčeho, co je tajemné, tedy "neprosvětlené", nevysvětlené, nejasné. Možná temné.
Noc je temná, ale pak přichází den, který tmu prosvětlí. Neznamená to však, že to, co je v noci, v té své tmě není. I noční svět je světem, který je patrný ve dne.
Tak i tajuplné věci prostě jsou. Nezávisle na nás, na našem vidění, na našem vnímání.
I to, co nevidíme, prostě je.
Tak to je i s tajemstvím. Náš svět je jich plný. Ne vždy to víme, ne vždy to vnímáme. A proto si někdy myslíme, že je pouze to, co vidíme, že je.

Otázka třetí zvídavě náročná: Jak chápeme filosofii? Je vědou?
Otázka třetí taju-plná: Létáte na koštěti?
Otázka třetí osobní: Bojíte se tmy?

2. 12. 2011

Tajemno

Když se blíží Vánoce, je mi tajemno.
Vím, že dnešní svět to snad ani tak nepřipouští a že se ze všeho stala spíše komerce, ale na mne to původní tajemno toho zvláštního tajemství a čekání působí i dnes.
Líbí se mi rozsvětlená a nazdobená náměstí, vánoční stromky, vánoční tretky, vánoční andělíčci.
Vánočně předvánoční lidé.
V době mého dětství se sice zdobily stromečky až těsně před Vánocemi, ne-li rovnou na Štědrý den, a vánoční výzdoba také nebyla už od první adventní neděle. Ale nevadí mi to. I tak se mi vrací dětství,
se vším tím, jaké bylo.
A krása toho dne, kdy všechno bylo zahaleno tím prazvláštním tajemstvím dítěte v jesličkách.
Dotýká se mne tak opět to dětské tajemno, údiv, čekání... láska
a tajuplnost okamžiku,
který byl celým světem.

Otázka druhá dojemná: Co myslíte, se kterým pojetím člověka jsou nejvíce spjaty Vánoce?
Otázka druhá filosofující: Jak byste charakterizovali výchovu? A jak podle Vás souvisí s filosofií?
Otázka druhá zvídavá: Čím je pro Vás filosofie výchovy? Co si o ní myslíte? Potřebujeme ji k životu? (nebo jen ke zkoušce? :-)

Předvánoční tajuplná zastaveníčka

Tak nám to tedy pěkně začíná.
Včera jsem napsala první příspěvek. A kde nic, tu nic.
Tak snad se nám to napodruhé podaří. A setkáme se.
Vítám vás tedy všechny sobotní studenty filosofie výchovy na našich společných předvánočních setkáních. Nazvala jsem je "zastaveníčka", vím, zní to trošku moc zdrobněle, ale vhodnější název mě nenapadá :-) A tajuplná proto, že Vánoce jsou pro mne stále ještě o tajemství, stejně jako filosofie.
Budeme se tedy setkávat každý den a také každý den se budeme moci na chvíli zastavit nejen v tom předvánočním spěchu a shonu, ale také v tom společném těšení se na Vánoce.
Protože nevím, jak Vy, ale já samotná se na Vánoce ještě pořád zcela a dětsky a "tajuplně" těším.

Otázka první počáteční: Těšíte se také na Vánoce? A jsou pro Vás tajuplné?
Otázka druhá, zamýšlející se: Myslíte si, že také filosofie výchovy může být tajuplná a co je tím asi myšleno?
Otázka třetí, související s předchozí: Je život pro Vás ještě stále tajemstvím?