27. 5. 2013

Nebe, peklo, ráj

Nebe, peklo, ráj
počítej si se mnou
ráj, peklo, nebe
všude chci jen tebe
peklo, nebe, ráj
se slůvky si hraj.

Hraj si i se mnou
v nebi, v pekle, v ráji
láska
i tak
neustále hoří
plane, pálí

v mém pekle
i v tvém ráji

18. 5. 2013

Několik poznámek ke zkoušce, zápočtu a k naší pouti

Množí se mi dotazy, tak asi je třeba více informovat.
Takže - všichni, kdo šli poutí, se musí zapsat na nějaký termín, ať mám pak kam zapsat známku nebo zápočet. Odevzdání odpovědí není dáno jedním datem. Protože nechci, abyste se stresovali a abyste odpovědi psali pod časovým tlakem, stačí, když mi odpovědi odešlete nejpozději 3 dny před termínem zkoušky. To proto, abych si všechny materiály od vás jednotlivě stihla přečíst (odpovědi, seminárky) a byla na vás připravena. Podle toho, jak odpovědi zhodnotím a jak budou "vnímatelné", vám napíšu, zda je nutné ke zkoušce přijít osobně. Ale ráda bych, aby ano, i když bude pouť naprosto skvělá, chci vidět osobně pisatele, už i proto, abych se s vámi osobně potkala. Zkouška u těch, kdo prošli putováním, bude na úrovni popovídání si o některých odpovědích :-))
Zapomněla jsem na něco?
Ti, kdo nepsali pouť, přijdou na termín s tím, že budou psát vědomostní test a pak je bude čekat ústní zkoušení.
A pak mám několik studentů, se kterými jsem specificky domluvená v rámci přednášky (a ti, kterých se to týká, o tom ví).
A pak - od každého, kdo psal pouť, jsem chtěla poslat i fotografie, ať vidím obličej. Na přednáškách mělo být více než 180 lidí... Takže velkou spoustu studentů neznám (chodilo vás tak dohromady ke stovce), a ti, kteří na přednášky nechodili, se tudíž mají u zkoušky nač těšit :-)) Protože mám filosofii výchovy prostě ráda...

smítko na vodě

Někdy si tak život jenom tiše plyne kolem nás, a vy nestačíte ani koukat.
Nebo prostě jen tak koukáme, aniž vnímáme.
Někdy je to jako na nějakých vlnách. Zhoupne vás nahoru, zhoupne vás dolů.
Jako smítko na vodě.
Jenže ta naše smítka mají rozum, cit, vůli,
mají duši.
A naší duši ne vždy to zmítání se
na vlnách
ve vzduchoprázdnu
sluší....

15. 5. 2013

Za branou snů

Nevím jak vaše, ale mé cíle jsou někde daleko, někdy až za branou snů...
Cíl našeho putování je v tohu-vabohu. Pokud si domyslíme, čím tohu -vabohu je, tak to zrovna moc optimistické a pozitivní není. Brána snů zní lákavěji.
Ale pojďme ke konkrétnějším dotazům. Tentokrát z vaší strany. A to - do kdy je termín odeslání odpovědí?
Na jedné z přednášek jsem se se studenty domluvila, že tentokrát žádný jednotný konečný termín odevzdání odpovědí nebude, ale že to uděláme podobně jako se seminárními pracemi. Nejpozději své odpovědi budete mít možnost odeslat 3 dny před termínem zkoušky.
Ano, vím, ještě jsem žádné nevypsala, ale slibuji, do pátku budou na Portále všechny :-))
A není to Portál - Brána snů, ale ten náš opravdový, univerzitní, kolikrát konkrétní až příliš...

14. 5. 2013

V cíli

Tak, a došli jsme do cíle.
Mám pocit, že jsme tentokrát tím putováním jen tak proletěli.
A že jsem se vás vlastně na nic "pořádného" nezeptala.
A že z té filosofie výchovy stejně nic nevíte...
Ach jo....
Omlouvám se :-))


Otázky č. 25 konečné:
Co Vás z filosofie výchovy nejvíce zaujalo?
Co si podle Vás samotných určitě budete už poamatovat napořád?
A nemůžu si odpustit otázku: jak se Vám šlo naší pouti? Která otázka se Vám líbila nejvíce a která nejméně?

13. 5. 2013

Pod vrcholkem

Blížíme se k cíli našeho putování. Název Pod vrcholkem jsem napsala téměř automaticky, bez delšího přemýšlení.
Je to zajímavé, že tak často míváme cestu odněkud někam spojovanou s nějakým vrcholem, kam chceme dojít. Jako kdyby cesta musela vždy vést jen vzhůru.
Ale není tomu tak.
Někdy přece můžeme jít i po rovině. A cíl také často v rovině bývá. Ne vždy se přece k cíli musíme drápat do kopce.
Nebo ano?

Otázky č. 24 vrcholové:
Co znamená odpustit?
Je odpouštění spojeno s opouštěním?
Proč říkáváme, že odpouštění je božské?

12. 5. 2013

odpočinkový den:-))

Takže opět odpočinková neděle.
Co to znamená - odpočívat?
Mám někdy, přiznám se, během soboty a neděle zvláštní pocit. Jako kdybych se v těch dnech ukryla, byla neviděna, byla chráněna... Mívávám pocit, že v těch dnech na mne nikdo nemůže. Že jsem nedosažitelná.
Ach jo.
Často jde jen o pocity...


Otázka č. (ať se zase nespletu?:-), že by 22? tak tedy č. 23, spletla jsem se...
Jak nejraději odpočíváte? Tedy myslím, jakým způsobem? Jakou činností?

11. 5. 2013

Intermezzo : o zítřku...?

Co je vlastně život?
Je to to, co je teď, nebo to, co bylo, nebo to, co bude zítra?
Kudy a jak nám proplouvá čas?
A proplouvá nebo stojí?
Jak to všechno, myslím jako ten život, nakonec jednou dopadne? Měl Pascal pravdu?
Bude jednou konec navždy?
To by byl už teď, protože věčnost je bezčasá.
Ach jo. Raději nepřemýšlet. A o zítřku už vůbec ne.
Už jsem se ptala na chuť žít?
Ale co se týká mne samotné, nevím, jakou chuť do života budu mít zítra já. Jsem totiž zvědavá, jak konkrétně ten zítřejší zítřek dopadne. Přijede totiž herec Přeučil a houslista Svěcený s tím svým představením. Udělala jsem pro reklamu co jsem mohla... tak uvidíme, jestli něco uvidíme v davu nebo o samotě... :-)
a jestli tam zůstaneme jako kůl v plotě

Pře - myšlení

Přemýšlím.
A to je někdy vzácnost v dnešní době.
A myslím si, že někdy přemýšlím - přemýšlíme - málo.
A je nám to vůbec k něčemu?
K čemu to všechno?
Slovy B. Pascala - a nahážou hlínu na hlavu a pak je konec navždy...
Tož přejděme na jiný pesimismus...


Otázky č. 22 smuténkové:
Proč je člověk smutně-křehkou bytostí?
Končí láska smrtí?
Čím se liší věčnost od nekonečnosti? A je člověk věčný a nekonečný?
A co na to Gilgameš?

10. 5. 2013

cestou - necestou

Chápete, jak si to pěkně šlapkáme cestou - necestou, a to dokonce tak, že už za chvíli budeme v cíli naší poutě?
Vždycky to všechno tak rychle uteče. A vždy, když se rozhodnu "putovat", utíkají pak dny ještě rychleji.
Ani nevím jak, a divím se, že se blížíme ke konci. K čemuž se při otázkách nad dvacet vždy už blížíme :-)
Kolik tak asi máme za sebou kilometrů? A jaká byla naše cesta? Šli jsme si to pořád po rovince, nebo také do kopce, z kopce...? Kráčeli jsme si zvolna a pomalu, nebo také někdy běželi? Nebo dokonce utíkali? A svítilo nám do toho vždy jen sluníčko, nebo také pršelo? Nebo bylo i větrno? A bouřka? A průtrž mračen? Byla cestou taky?
Pokud ano, máme to téměř za sebou. Sedneme si do trávy a spočineme. Zavřeme oči,
a zamyslíme se nad svou poutí....


Otázky č. 21 vzpomínkové:
Už víte, co je tohu-vabohu?
Jak rozumíte výroku, že člověk je propast propastí?
Myslíte si také, že tam, kde jsou naše poklady, tam je i naše srdce?
Dokázali byste uvést, které otázky na vás působily volněji a pomaleji, které byly poněkud větrné, bouřkové, u kterých jste měli pocit, že se vlečete udýcháni do kopce a při kterých jste poskakovali z kopce dolů?

9. 5. 2013

Dno mé duše

Sedám si až na dno své duše.
Poslouchám bušení srdce
a ticho kolem.
Dno mé duše
je plné jiných lidí.
Je plné Tebe -

jsem šťastný člověk.
V srdci mám nebe.


Otázky č. 20 hezké a dobré:

Myslíte si, že svět patří optimistům?
A že pesimisté jsou jen diváci?
A svoboda je pouhý sen?
Máme nebe v svých srdcích? A jak se to projevuje?

8. 5. 2013

Vlahá noc

Taková krásná květnová vlahá noc.
Naše zahrada je úplně temná.
A někde v dálce houká sýček.
Procházím se - zahradou a nocí - pokud možno neslyšně.
"Zlo je jako černá tma nebo bílá mlha", odpovědělo mi jednou jedno dítě na mou otázku, jak si představuje zlo.
"Proč?" Zeptala jsem se dítěte.
"Protože nevidíš světýlko", odpovědělo mi dítě svou dětskou moudrostí.
Nevidět světýlko v černé nebo bílé tmě je zlé.

A napadá mne - my kolikrát ve svých životech světýlka nevidíme...
ale to neznamená, že někde nesvítí, že nejsou...


Otázky č. 19 zamyšlené:
Máte ve svých životech svá světýlka?
Souvisí světýlka s křehkou bytostí?
Mají podle vás zvířata duši?

7. 5. 2013

Intermezzo o dobrém konci

Na světě je prý dobře. Milo a veselo. Kdyby nebylo tak smutno, i nádherně by bylo.
Není třeba ale zoufat, stěžovat si, bortit se nad neúspěchem. Plakat a naříkat.
Řekl mi onehdy jeden dobrý známý - a kamarád k tomu - že si mám pamatovat, že:
"Všechno jednou skončí dobře. A pokud dobře není, znamená to, že to ještě není konec."
Nevím jak vy, ale já kamarádům věřím.

Dobro v člověku

Podstatou člověka je dobro. Zní to naivně a možná i divně. A mnozí lidé nevěří, že je tomu skutečně tak.
Já ano.
Jenže, má to "háček." Dobro je sice podstatou, ale neznamená, že by neexistovalo zlo.
Zlo, které je chápáno buď jako nedostatek dobra nebo jako rovnocenný princip dobra nebo jako protiklad dobra, který se může vzájemně proměňovat. Zlo v dobro  a dobro ve zlo...
Co bychom však neměli? Neměli bychom při víře v dobro zlo podceňovat.
Tak tedy - člověk je dobrý, není zlý. Zlé bývají jen jeho činy, které občas vědomě? nevědomě? udělá a kterými ublíží sobě, nebo druhému člověku, nebo světu....
a někdy současně všem.


Otázky č. 18 velice závažné:
Jaké znáte příčiny zla? Dovedete je vysvětlit?
Je člověk schopen zvítězit nad zlem?
A co pohádky? Jsou po-hádce?
Jaká je Vaše nejoblíbenější pohádka z dětství?
Uměli byste sami vymyslet krátkou pohádku na jakékoliv námi probírané filosofické téma?



6. 5. 2013

Okna naší lásky

Okny své lásky prý vidíme svět.
Ti, kdo nás vedou životem, nám ta okna možná otevírají dokořán;nebo jen do půlky. Nebo jen pootevřou.
Někdy je zabouchnou.
A tak je láska někdy ukrytá - zabouchnutá - udusaná, skrytá, nerozvíjející se
někde v hloubce nás samotných.
ale ani ta hloubka neznamená,
že není...

Otázky č. 17 dětinsky hravé a vážné zároveň:

Je život "jenom" hra?
Je hra svobodná? Je láska svobodou?
A co na to I. Kant a jeho kategorický imperativ?


Ale

nemělo by se fňukat... že jo. Však nějak bylo, nějak bude.
Dívám se zrovinka na statistiky blogu, - a bylo nás tady včera přes 300 lidí.
A tak by bylo asi na místě poděkovat vám, že tu jste.
A také těm, kteří nejsou přímo z naší země. Děkuji a zdravím také čtenáře z Velké Británie, z USA, z  Francie, z Dánska, z Německa, z Ruska, z Polska, ze Slovenska, z Turecka, a také z Číny a z Jižní Koreje, z Itálie, Švédska, Rakouska, z Nizozemska a z dalších míst...
Přiznám se, že mě to docela šokuje, když vidím ty statistiky odjinud. Je to takový zvláštní pocit.
Zvláštně krásný.
Děkuji :-))

To se to píše :-)

To se to píše o pádu, když člověk ještě stojí a ani neví, že padá.
Já to momentálně patrně - asi - možná - o sobě vím.
Jak můžete vidět v předchozích příspěvcích na blogu, i v tomto putování, organizuji různé akce. Tentokrát divadelní představení.
Myslela jsem si, že bude velký zájem, že se vstupenky na neděli 12. května hned vyprodají, že....
ale ono spíše - hmmmn.
Možná mi zůstanou oči jen pro pláč
z pádu, který mě asi čeká...

5. 5. 2013

Pád ke hvězdám

Takový krásný den. Odpočinkový.
Umět odpočívat je prý umění. A umět odpočívat je prý i potřebné.
Nevím, no, já se spíše odpočinku bojím. Tedy toho, kdy není co dělat, kdy nastane takové to sváteční nicnedělající prázdno.
Protože prázdno je děsivé. A někde na jeho dně je úzkost. A úzkost je neznámé nic.
Propast nicoty.
Ale my jdeme naší poutí, občas se zastavíme, občas popojdeme dále, občas stojíme.
Nebo také padáme?
I pády patří k putování...

Otázka č. 16 nedělně odpočinková:
Co podle Vás znamená padat vzhůru ke hvězdám? 








4. 5. 2013

Sobotní otázkové intermezzo

Tak si tak projíždím naši pouť...
a je celá "otázková."
Pořád se jen ptám a ptám, i v těch krátkých zamyšleních.
Tedy nejen v otázkách pod příspěvkem, ale i v těch příspěvcích. Prostě otázka za otázkou.
A tak se vám omlouvám, asi mám tázací období :-))
A to ještě není zkouškové...

A víte, kdo řekl: Ptám se na všechnno, kudy chodím?

Zastavení

Je třeba se zastavit.
Protože někdy je cesta příliš rychlá, příliš překotná, příliš dlouhá, příliš namáhavá.
I poutníci mají svá odpočinková místa.
I život to tak má.
Jsme homo viator a homo adoremus (člověk poutník a člověk kajícník, děkující za každé nové ráno).
Homo absconditus (člověk skrytý, nepoznaný).
A naše cesta je cesta vedoucí - kam? Do neznáma?
A kdo nás vede? Jdeme jen tak, kam nás nohy vedou?
Je to vše jen náhoda?

Otázky č. 16 bloumající:
Je rozdíl mezi blouděním a hledáním?
Ztracíte se často na své cestě?
Vyznáte se v mapách? I v těch životních?
Kdo řekl nebo kde je psáno, že: "člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud." ?
a kam mám dát ten otazník, když citát s otazníkem není?

3. 5. 2013

O duši

Někdy říkáme, že něco "má duši."
My lidé ji prý máme určitě.
Jak asi vypadá? Stejně jako my? Liší se duše od sebe navzájem podobou - tak jako se např. liší naše tváře?
A co dělají naše duše, když spíme? Spí také? Nebo v nás, s námi, nebo nad námi tak nějak bdí?
A máme ji vůbec?
Úsměvné otázky, že ano.
Jediné, co mě na nich těší, je to, že nejsem jediná,
která se ptá...


Otázky č. 15 oduševnělé:
Jaká znáte pojetí duše?
Pečujete o svou nefeš?
A co Vaše duše? Spí nebo bdí?
Uměli byste nakreslit svou duši? (pokud ano, prosím, nakreslete...:-))

2. 5. 2013

možná by to chtělo


... něco veselého. Když už máme ten máj.
Ach jo, ale když zrovna tak drobet smutním nad životem. Ne svým, ale kočičím.
Kočičí život je totiž hodně křehký a vůbec není pravda, že kočka má kdo ví kolik životů. Třeba ty naše mají patrně jen jeden.
A nejvíce mi vadí ta nevypočitatelnost života koček venkovních.
Jednoho rána se prostě neobjeví...
někdy se vrátí
někdy už nikdy....
Nikdy prostě nevíte, kdy je vidíte naposled.
Takže něco veselého,
když už máme ten máj ...

Otázky č. 14 o životě:
Co znamená chuť žít a jaké znáte jeho "dělení" a podle koho?
Je naivní být naivní?
Víte, kdo řekl větu: Svět je v tlapkách koček?


1. 5. 2013

Prvomájový večer

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj
ach jo....
lásky čas

Co to vlastně ta láska je? Jak se pozná? Čím se projevuje?
Kolik krásných vět, teorií, pojetí, citátů... na toto téma.
Vše se kolem ní točí.
A přitom ona sama tak strašně moc bolí
nebo ne?

Prý navždy nás bude víc o lásku, kterou prožíváme, a proto milovat není nikdy marné a zbytečné.
Kdo ví?
Když nikdo pořádně neví,
čím ta láska vlastně je?

Prvomájové ráno

První máj už přišel sem, vesele mu zatancujem...
Ale venku je pod mrakem, drobet chladno a zimněji, na to krásné prvomájové ráno to vůbec nevypadá.
A ani nikde žádná výzdoba v oknech a nikde žádná mávátka :-))
A žádný prvomájový průvod...
Má maminka by se divila, kdyby toto viděla - nebo spíše neviděla.
Bývávala to taková krásná typická rána. Zvláštní svou atmosférou a sváteční.
Dnes jsme to vyměnili za noc pálení čarodějnic a dnešní večer za polibky pod třešní.
Dobře nám tak :-))


Otázky č. 13 láskyplné:
Jaká znáte pojetí lásky a které se Vám osobně nejvíce líbí? Se kterým se tzv. ztotožňujete?
Když se řekne mateřská a otcovská láska, co se Vám vybaví?
A proč podle Hegela žádná láska není marná a zbytečná?
Máte nějaký svůj oblíbený citát o lásce? Pokud ano, mohli byste jej napsat?