10. 1. 2013

Křehké bytosti - nová teorie?


Jsme velice křehkými bytostmi, utkanými ze svých smutků a vzpomínek. Smutek však nevzniká jen na základě negativních prožitků z nepříznivých událostí, ale také z domnělé ztráty lásky, spojenou s opouštěním dětství a s přechodem do dospělosti. Krásné, spokojené dětství tak může být v dospělosti zdrojem smutku, tím spíše, pokud se nám  nepodaří naplnit své představy o životě, vzniklé na základě vlivu a modelů z dětství. Hodně záleží na tom, jak zpracujeme (vědomě, ale většinou nevědomě) své vzpomínky, které mohou být radostné, ale také bolestné, úzkostné. Dále můžeme hovořit o vzpomínkách špinavých, které můžeme charakterizovat jako vzpomínky na to, kdy jsme nějakým způsobem ublížili druhým, a „špiní“ to naši duši dodnes nebo o vzpomínkách hanebných, které vznikají naopak tehdy, pokud bylo ublíženo nám. 
Na základě prožitých smutků, vzpomínek a jejich zpracování můžeme hovořit:

- o lidech pozitivně naladěných radostných, 
- o lidech pozitivně naladěných – vyrovnaných, 
- o lidech negativně naladěných úzkostných, 
- o lidech negativně naladěných ukřivděných 
- o lidech negativně naladěných – smutných, pesimistických. 

A pak jsou také lidé :

- neutrálně naladění bolestní, ve kterých se pojí úzkost, křivda i smutek, 
- lidé neutrálně naladění neřešící, ve kterých je propojena radost a optimistický pohled na život a na svět.



Možná

Možná je život jen o práci.
A o smutku.
A o tmě.
Hmm.
Myšlenky pozdě v noci nebo nad ránem?
Možná je život o svítání.
A o štěstí.
A o lásce.
Možná je o tom všem.
Kdo ví?