Jsme velice křehkými bytostmi,
utkanými ze svých smutků a vzpomínek. Smutek však nevzniká jen na základě
negativních prožitků z nepříznivých událostí, ale také z domnělé
ztráty lásky, spojenou s opouštěním dětství a s přechodem do dospělosti.
Krásné, spokojené dětství tak může být v dospělosti zdrojem smutku, tím
spíše, pokud se nám nepodaří naplnit své
představy o životě, vzniklé na základě vlivu a modelů z dětství. Hodně
záleží na tom, jak zpracujeme (vědomě, ale většinou nevědomě) své vzpomínky,
které mohou být radostné, ale také bolestné, úzkostné. Dále můžeme hovořit
o vzpomínkách špinavých, které můžeme charakterizovat jako vzpomínky na
to, kdy jsme nějakým způsobem ublížili druhým, a „špiní“ to naši duši
dodnes nebo o vzpomínkách hanebných, které vznikají naopak tehdy, pokud bylo ublíženo nám.
Na
základě prožitých smutků, vzpomínek a jejich zpracování můžeme hovořit:
- o lidech
pozitivně naladěných – radostných,
- o lidech pozitivně naladěných –
vyrovnaných,
- o lidech negativně naladěných –
úzkostných,
- o lidech negativně naladěných – ukřivděných
- o lidech negativně naladěných –
smutných, pesimistických.
A pak jsou také lidé :
- neutrálně naladění – bolestní, ve kterých se pojí úzkost, křivda i
smutek,
- lidé neutrálně naladění neřešící, ve kterých je propojena radost
a optimistický pohled na život a na svět.