16. 1. 2012

volume

Dva dny mi nešel zvuk na počítači. Byla jsem nešťastná. Mačkala jsem, co se dalo, a ono nic.
V sobotu jsem se s tím smířila.
Ale včera, to už jsem nevydržela, a v čirém zoufalství z neposlušných bedýnek jsem zavolala nejmladšímu synovi.
Po desetiminutové konzultaci problému se mne jen tak mimochodem zeptal, jestli jsem otočila tím čudlíkem "volume" doprava. Že možná to bude v tom.
Urazilo mě to. Přece nejsem úplně blbá, no co si nemyslíš? Namítala jsem.
Ale pro jistotu jsem ten čudlík přece jen otočit zkusila. Co kdyby.
A světe div se,
zvuk mi od té chvíle jde.
Škoda, že tak nejde někdy "otočit" rozumem....

6. 1. 2012

Tři králové

Dnes bylo Třech králů. Mám tento svátek ráda.
Tři králové se přišli poklonit děťátku jako Králi světa.
Oni sami byli králové, vládci - ale za děťátkem přišli v úctě a s pokorou. A s dary.
A s vírou, nadějí a láskou.
Tedy s tím, co bychom všichni měli svým - a nejen svým, ale všem dětem - umět dávat.
Vždy mne tento svátek dojímal. Ne kvůli tomu "černému vzadu", ale kvůli hluboké myšlence, kterou v sobě má.
A kterou si mocní tohoto světa tak málokdy uvědomují.

5. 1. 2012

Santaclausovsky a v poklusu

Tak dnes bylo ještě veseleji. Ale mohlo být i hůř.
Při tom dnešním nepočasí, větru, zimě a dešti jsme se synem vyvedli naše koně ven jen na chvíli. Aby si protáhli těla a nestáli celý den v boxu jen tak nečinně.
Ne, že by se mi chtělo psát jen o zvířatech, a omlouvám se za to. Ale toto si prostě nemůžu nechat jen tak pro sebe.
Před polednem jsme je tedy chtěli zavést zpět. Ale nějak jsme všichni, my se synem i koně, zabředli do bláta a nejprve vyběhl ten, kterého vždy vodím já. Tak jsem ho odchytla už na cestě, syn vzal toho mladého no a kobylka, ta se nějak šprajcla a tak, jak jde vždy poslušně sama mezi námi, zůstala z ničeho nic v ohradě. Nevěděla jsem to. Synovi se jeho kůň postavil na zadní, tak nechal kobylku kobylou a odvedl raději toho "zlobivého."
Zjistila jsem, že Tarunka zůstala v otevřené ohradě směrem na cestu a rychle pro ni běžela. Ale v tu chvíli jelo po naší ulici auto, a to kobylce dodalo odvahy, a tak blbka vyběhla taky a běžela za tím autem. No a já za nimi.
V červené santoclausovské čepičce, kterou jsem si rychle nasadila, aby mi nebyla zima a která byla po ruce.
Být tím řidičem v tom autě, tak se z té situace asi zvencnu. Najednou za ním běžel nejen kůň, ale i Santa Claus.

Dobře to dopadlo.
Jen toho adrenalinu je někdy až příliš...

1. 1. 2012

Veselo

Na světě je někdy veselo a to nemusí být zrovna Silvestra na konci roku. I když, jak už jsem psala, pro mne tento den nikdy nijak veselý nebýval, spíše naopak.
Ale dnes, když jsem se ptala kamarádky, jak ho prožila ona, tak její odpověď byla úžasná: "Jako vždy. Muž seděl zabořený v křesle, zamračený na celý svět, pohroužen do své melancholické deprese :-)."
Takže nejsem sama, kdo to takto prožívá, a to potěší.
A taky další věc hned na začátku nového roku je humorná. Tentokrát to je spjato s mým mužem. Ptá se mě dnes ráno - a kdy budeš péct?
Teď, po Vánocích?
No, koupil jsem ti těsto, hned několik druhů lineckého. Měli to tam zlevněno, tak upečeš, ne? Škoda to nekoupit!
Tak ano, napeču, dám do mražáku, a v prosinci 2012 jako když najdu.
Však i cukroví se dá takto "zavařovat." Nebo zamrazit.
Achich jo.
A pak že na světě je smutno, a neveselo, a krizově...