31. 3. 2013

Bílé Velikonoce

Tak je tady máme.
Po Velikém pátku přišla Bílá sobota.
A po Bílé sobotě rovnou zasněžené, krásné, běloulinké Velikonoce.
Bílé vzkříšení.

Je to takové fajné :-)))

28. 3. 2013

V getsemanské zahradě

občas je i náš svět
zahradou
ve které hledáme
únik před samotou

ale ostatní lidé jen spí...

zatímco my krvácíme
bolestí

27. 3. 2013

Na Zelený čtvrtek....


Nevím, jestli víte, ale jednu dobu jsem se hlouběji zabývala lidovými tradicemi a zvyklostmi u nás na Ostravsku. Tak jen něco málo z těch, které se vztahují k Velikonocům.

Zelený čtvrtek dostal název od svého půstu, kdy se nesmělo jíst maso, ale jen zelenina, k obědu muselo být něco zeleného, např. salát z kopřiv a jiskérek – sedmikrásek (též chudobka nebo širotka nebo též huši kvitko). Víte, že sedmikráska přivolává lásku? Může přivolávat dokonce i ztraceného milence. Ale pozor, když je však sedmikrásek příliš, prý umírají děti – „jak teho je moc, to mřu džeči“.

Na Hlučínsku se vařily kopřivy (pokřyvy) se zelím (na památku Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě), také se vaří zelený hrách. Na Zelený čtvrtek se chodilo na sv. zpověď a sv. přijímání, a to na památku uctění poslední Večeře Páně, na které bylo sv. přijímání ustanoveno. Zvony odlétají do Říma, a proto děti odklepávají řehtačkami místo zvonů svítání, poledne, svatvečer až do Bílé soboty. Večer se chodívali lidé modlit do zahrady, a připomínali si tak Ježíše, klečícího a modlícího se v zahradě, zatímco apoštolové usnuli.

Dále v tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli a vykropit svěcenou vodou z nového hrnečku slámy obilí jako ochranu proti čarodějnicím. Hospodyně vstávaly časně zrána, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se pak odneslo na křižovatku cest. Pověra měla zaručit, aby se v domě nedržely blechy, švábi, pavouci a jiná havěť. Nečisté síly se zaháněly chřestěním klíčů (řehtaček).

A pekly se jidáše, které se měly potřít medem nebo citrónovou polevou a ochránit tak před nemocemi. Jidáše mají tvar stočeného provazce. Jakékoliv jiné pečivo namazané medem a snědené před východem slunce chránilo v tento den před uštknutím hadů a žihadly vos.

Tak vidíte.... a my skoukneme televizi a bude nám dobře i tak...
 
Někdy mám pocit, že naší předkové s těmi všemi svými tradicemi a rituály, ať byly jakékoliv, prostě žili. Zatímco my jen přežíváme..

škaredá středa

Víte, že je dnes škaredá středa? Den, kdy Jidáš zradil a nechal si za to zaplatit třicet stříbrných?
Tomuto dni se říkalo také smetná nebo sazometná. Uklízelo se v tento den před Zeleným čtvrtkem, vymetaly se všechny kouty v domech a také se čistily komíny - proto ty saze. Vařila se čočka nebo hrách a ženy se odívaly do tmavých oděvů. Škaredou středou začínaly tři po sobě jdoucí postní dny... vlastně už od Květné neděle jsou svátky, nejen Velikonoční pondělí jsou Velikonoce....
Jidáš se mračil, a tak se i v tento den začínaly péct velikonoční pochoutky, které byly symbolické, jako třeba zatočené jidáše, polité medem. Zrada bývá medová...
A nemáme se dnes na nikoho mračit, aby nám to nezůstalo ve tváři po celý příští rok.

Tak mne napadá - už jsem se mračila. Při pohledu na počasí tam venku...
Tak snad mi to nezůstane. Ach jo.

15. 3. 2013

kdo ví

Mít srdce na tom pravém místě
a nebát se
a vědět jistě
že slunce je slunce
a pláč je pláč

kdo ví, co jsme zač

Zvláštní pocity

Mám zvláštní pocity. Už delší dobou.
Jak víte, starám se mimo jiné o získávání financí na opravy hrušovského kostela.
Je zajímavé stát se "žebrákem.", a to i přesto, že můj otec se jmenuje Žebrák, tudíž i já to jméno kdysi dávno nosívala.
Ale nicméně - sháním ty finance především pomocí dotací. Musím říct, že tady v této oblasti se daří a nebýt dotací, nešlo by opravovat nic. Pak sháním finance pomocí proseb o sponzorské dary. Tady už to je a bylo horší, protože jsem opravdu v pozici prosící, žebrající, vysvětlující a v pozici, do které se dá navážet a občas mi někteří i nadávají. Je to zvláštní pocit.
A pak se snažíme získat finance různými kulturními akcemi a programy. Od roku 2010 jsme jich zorganizovali k dnešnímu dni už dvacet. Akce jsou občas ztrátové, občas naopak výdělečné, např. koncerty zpěvačky paní Marie Rottrové.
A pak jsem si vymyslela v rámci veřejné sbírky možnost zaslání daru pomocí dárcovské DMS. A to je téměř průšvih. Myslela jsem si, že s reklamou nebude potíž, ale je. Tak nějak to nejde dát do novin nebo do televize jako spot. A lidé to asi ani neumí posílat. Měsíčně tam máme tak 10-15 DMS, a to většinou posílám já sama :-), aby tam aspoň něco bylo. Napadlo mne tedy v dobré a naivní víře napsat na farnosti, jejichž kostel je také zasvěcen sv. Františkovi v domnění, že aspoň tady se nějaká účast, pochopení, možná solidarita najde. Ale nic se nestalo. Na prosbu nepřišla ani z jedné takto oslovené farnosti ani odpověď. Když jsem reagovala, a napsala jim, že jsem zklamaná, dostalo se mi (konečně) několik odpovědí s tím, že ...
hmm, raději bez komentáře.
Možná je opravdu hloupé v dnešní době chtít zachraňovat kulturní památku, která je zároveň sakrálního charakteru.
Ach jo...

11. 3. 2013

Pondělní ráno

A máme tady pondělí. Celý týden před sebou.
Někdy vstanete a hurá, hurá
a někdy vstáváte a říkáte si: smůla.
Mám strach z těch rán toho druhého typu. Nepřinášejí nic dobrého.
Navíc když prší.
Ani naši psíci nechtěli vyběhnout ven. Otevřela jsem venkovní dveře s tím, že je vypustím, a oni se podívali na ten déšť, zhodnotili situaci, pak se podívali na mne s udiveným výrazem, co to jako blbnu, že prší,
a zalezli zpět do svých pelechů.
Tož tak.
Pondělní ráno a celý týden před sebou.
Snad nebude tak deštivý...

4. 3. 2013

Sen a den blbec

Někdy prostě přijde, nikým nepozván, nezván, - prostě den blbec.
Já ho měla dnes.
Začalo to ránem. Vše mi padalo z rukou. Vylila jsem kafe a upadl mi kastrůlek s bramborama.
Při odchodu z domu jsem zakopla o svou vlastní sukni.
Při odchodu z pracovny na přednášku jsem si odskočila na WC a odložila si tam mobil.
Ani ne po pěti minutách, kdy jsem si uvědomila, že jsem ho tam zapomněla, už tam nebyl.
Nutno říct, že to byl čtvrtý mobil od listopadu, který mi byl ukraden.
Mám holt velkou spotřebu.
Při návratu domů jsem rychle probíhala z tramvaje, která jela na zastávku Plynárny, na další, která měla jet na jinou zastávku, ze které mi do minuty měl odjíždět autobus. Šťastná jsem naskočila do tramvaje, která mne zavezla rovněž - na Plynárny. Autobus jsem pak jen viděla mizet v dáli.
Dopsala jsem teď doma u počítače jednu práci, načež se mi počítač vypnul a už nenajel.
Jdu spát....
Ať tento podivný den raději zaspím.

P.S. Ale teď mne napadá - jestli to nebylo vše tím snem, který se mi na dnešek zdál. Jeden můj známý mi v něm postavil pomník, a ne ledajaký, ale rovnou  - Eiffelovku. U nás na kopci. Dal jí jméno Miriamka...:-)))
Takže to nezačalo ránem.... ale tímto nočním snem.

Takže - neměla bych se bát, co dalšího se mi bude zdát?