30. 11. 2016

O bolesti

Hluboce jsem se dnes zamyslela.
Hlídala jsem chvíli svou malou vnučku. Ronila slzičky při odchodu tatínka, po chvíli plakala při odchodu maminky. A pak zůstala sama, jen se mnou.
Tolik bolesti již v tak malém věku...
Při společné hře se mě během dopoledne několikrát náhle zeptala: Mami? Tati?
Odpověděla jsem, že přijdou a jí se rozzářila očička. Ranní slzičky nikde. (Naštěstí). Vlastně na ně zapomněla ani ne minutu po tom jejich odchodu, ale ta bolest tam byla.
A nad čím jsem se tedy hluboce zamyslela?
Nad tou bolestí.
Provází nás od raného věku vlastně celým životem. Taková věrná družka to je, která nás nikdy neopustí. Dobrá věrná přítelkyně.
Možná věrnější než láska.

29. 11. 2016

Svíce na adventním věnci

Je večer. Na adventním věnci jsem zapálila první svíci. Ta svíce má hodně různých významů - svíce proroků nebo pastýřská, znamenající radost a naději. Je to stejně zvláštní, jak bohatá může být symbolika svící na adventním věnci a jak málo o ní víme.
Celkově si myslím, že toho málo víme - a nejen o symbolice svící. Tak všeobecně. O životě, o jeho smyslu, o tom, co je dobré a co zlé, co bychom dělat  měli a co neměli...
Aj, aj.
Lepší je myslet si, že víme hodně. Hned je veseleji :-))



Otázky třinácté, úterní :-)), těžké, přetěžké 
1. Proč se říká, že třináctka je šťastné číslo? A je?
2. Znáte teorii Teilharda de Chardina o chuti žít? Jaká je typologie lidí podle této teorie?
3. A jak s tím souvisí dvojí naivita podle A. Schweitzera?

28. 11. 2016

O čem si můžeme snít?
O štěstí - v čem asi spočívá?
Že všichni námi milovaní jsou zdraví a spokojení, šťastní?
Že je na světě krásně?
Že se lidi tak nějak všeobecně mají rádi?
Že je vše v pořádku?

Nic z toho zase až tak ve skutečnosti není. Spíše naopak.
Tak o čem si snít, co očekávat?
Malý - velký - zázrak...
První adventní neděli máme za sebou a vešli jsme do adventního týdne. Vypadá to, že čas sváteční se už skutečně blíží.
Probudila jsem se před chvílí,  vlastně nad ránem.
Za chvíli i venku přijde nový den :-))
Zachumlat se do peřin, a snít si...

je-li o čem

26. 11. 2016

Očekávání

Jsme v době předadventní. V době očekávání na očekávání.
Advent, který zítra začíná - je přípravou - očekávání - Vánoc. Je to doba čekání na příchod Ježíška. Na jeho narození v betlémské jeskyni.
Čekáme na příchod - jaký příchod, koho příchod? - na příchod Lásky.
Na lásku vlastně čekáme po celý svůj život. Hledáme ji, trápíme se touhou po ní, ztrácíme ji, znovu nalézáme...
Celý život je vlastně čekání na něco velikého, krásného, šťastného
v co věříme, že jednou přijde.

Ach jo.


Otázky dvanácté, opět drobet osobní:
1. Jste ještě v tom stadiu, kdy na něco čekáte?
2. Je dobré na "něco" v životě neustále čekat, nebo - ehm - žít pro tento dnešní den? Dá se to v životě praktikovat?
3. Vychováváme k tomuto? (nápověda - W. Brezinka).


24. 11. 2016

Opičátka

Děti opičátka jsou :-)), napsal ve svém Informatoriu školy mateřské J. A. Komenský.
Občas mě to při pohledu na děti napadá.
Opičátka... 
A my dospělí jsme ti, po kterých se děti "opičí."
A tak je zvláštní, jaký je tento náš svět, když se pořád dokolečka rodíme a umíráme a píšeme knihy o životě a jeho smyslu a o výchově a péči o člověka, a pořád jako kdyby žádný posun dopředu nebyl, spíše naopak.
Nesvědčí ta "opičátka" o nás, o dospělých, co už se neopičíme? Kteří už prostě nějací jsme?
Divíme se, jaká že je ta dnešní mládež, dnešní děti,
ale mohou ony za tento náš svět?


Otázky jedenácté, čtvrteční, komeniologické:
1. Co asi myslel Komenský výrokem, že dítě, i kdyby andělem bylo, metly potřebuje?
2. Škola bez kázně je jako mlýn bez vody. Co dnešní školy, jsou to pouze suché mlýny?
3. Jaký citát - výrok Komenského vás samotné nejvíce zaujal a proč?
4. Četli jste něco od Komenského? Pokud ano, co? :-)) A "dalo" se to?

22. 11. 2016

Na cestě

Být na cestě.
Kráčíme si tak těmi svými životy. Kráčíme časem i nečasem, přes hory starostí a moře vzpomínek, lesem konfliktů a slunečnou plání pochopení a pohody. Jem krok sun krok, někdy běžíme, někdy si unaveně sedneme do trávy. Pozorujeme krásy přírody i světa lidí.
Jsme poutníci. Za láskou, za štěstím, za
za čím vlastně?


Otázky desáté, úterní, láskyplné :-))
Jak lze chápat výrok "Láska je vykoupením srdce" a komu je přisuzován?
Kdo to byli androgynové?
A co na to Empedokles?



20. 11. 2016

A dnes do třetice :-))

Možná se potkáme
jen tak v letu
v chaose svých dnů

a budeme šťastní,
že jsme tady
ty a já, já a ty
spolu
v zemi našich snů

Na koštěti

Jen ještě k tomu, o čem je filosofie. Moc se mi líbí přirovnání G. Deleuze a F. Quattariho. Tito dva hovoří o tom, že "základem" filosofie je (jak jinak také) myšlení. A myslet znamená proletět se na koštěti čarodejnice chaosem a vracet se zpět se zarudlýma očima.
Zdá se mi to jako nejlepší vysvětlení.
Létáme na koštěti, prolétáváme se chaosem našich myšlenek, a z toho všeho nám rudnou oči - pláčem z poznaného, nebo z neschopnosti poznání?
A tak si tak prostě létáme a je nám fajn. Aha. Spíše ne-fajn. :-))
Krásnou neděli všem, na koštěti i bez něj!

19. 11. 2016

Musím se usmívat. Proč? Odpovídáte mi někteří na mé položené otázky. A v jedné odpovědi je vyjádřen veliký údiv nad tím, co vše může být "filosofie."
Prý jsem některé z vás zcela uzemnila otázkou, týkající se hlavy jdoucí proti zdi a čůráním proti větru.
Ano, ano. Pochopili jste. Filosofie nejsou moudrá nabubřelá slova kdo ví o čem, ale toto :-))
Rozbité hlavy a snaha jít (či téct) proti větru.
No není to nádhera?

Zážitky z cest

Tak jsem se vrátila z cest. Nebyla jsem tentokrát daleko, vlastně pouze na skok ve Varšavě.
Mám odtamtud dva zážitky, se kterými se chci podělit.
Jeden je od hrobu neznámého vojína. Ten pomník stojí na širokém prostranství, kde byl kdysi palác (zničen ve 2. svět. válce). A co je pozoruhodné? Neznámý vojín tam není jen "někdo" z té druhé světové, ale v podstatě je věnován všem padlým v bojích již od 10. století. Stojí tam stráž a svítí "věčný" oheň. Je to velice působivé.
Stáli jsme tam s manželem v zamyšlení, kolem procházeli další lidé, snad turisté. A mezi nimi člověk, který před sebou táhl nějaký vozík, na hlavě kšiltovku, patrně zdejší, věk okolo sedmdesáti let. A ten člověk, míjející ten památník, sundal v úctě tu kšiltovku z hlavy a nasadil si ji až po té, co to prostranství prošel.
Byl to silný okamžik.
A druhý zážitek? V nové části města šla po širokém chodníku stará žena, zababučená do kabátu a šály přes hlavu, s rukou nataženou ke kolemjdoucím. Všichni kolem ní procházeli se zrakem upřeným jinam, jako kdyby ani nebyla. Nikdo si jí nevšímal, nikdo jí do té natažené dlaně nic nedal. Ani já ne...
Divný svět, ve kterém stařeny žebrají...

Otázky sobotní, deváté:
V čem podle Vás spočívá důstojnost člověka?
Kdo řekl, že člověk v sobě nese "kořeny lidské vznešenosti", a které to jsou? 
Tam, kde jsou naše poklady, je i naše srdce... Kde jsou?


16. 11. 2016

Výjimečně

Dnes  si výjimečně "dáme" čtvrteční otázky - zítra totiž budu mimo dosah internetu, tak abychom o to nepřišli :-))
Všimli jste si, že se vlastně všechna pravidla tak nějak točí kolem výjimek?
A že vlastně my všichni se lišíme navzájem od sebe tím, jak jsme výjimeční? Výjimeční ve svých životech, osudech, setkáních s jinými lidmi, představami, zkušenostmi?
Každý z nás je vlastně jedinečný tím, jak je v něčem výjimečný.

Docela povzbuzující teorie, že ano?

Otázky osmé, středečně čtvrteční, dnes hodně osobní: (omlouvám se, pokud  nechcete odpovídat, nic se neděje, můžete odpovídat jen tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá).

1. V čem jste výjimeční vy samotní? 
2. V čem a jak může být výjimečné dětství každého z nás?
3. Jak vlastně vy sami vzpomínáte na své dětství? Jaké bylo?
4. Vzpomenete si ještě na svou nejmilejší hračku z dětství? Jaká byla, co to bylo?
5. Jak je možné, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?

15. 11. 2016

Hlavou proti zdi

Jsme ovlivněni dobou, ve které žijeme? Ovlivní nás nějak "stav" světa? Byli bychom jiní, kdybychom žili v jiné době, v jiném století, v podstatě v jiném (a přitom tolik stejném) světě?
Někteří vědci tvrdí, že ano.
Že bychom byli jiní, kdybychom žili třeba v pravěku, ve starověku, středověku, na počátku moderní doby. Že každá "doba" nějakým způsobem působí i na celkové vnímání i styl každého konkrétního života.
Jsme vždy v té či oné době nějakým způsobem uzavřeni. Jen velicí opovážlivci dokážou jít hlavou proti zdi,
a posunout tak svět dopředu.

Jít hlavou proti zdi znamená tu hlavu si rozbít.
Zajímavě paradoxní na tom je to, že ti, kteří si ji takto rozbili, žijí v paměti lidí téměř věčně. Na ně se nezapomíná.
Divné, že?


Otázky sedmé, úterní, poněkud rozsáhlejší: 
1. Jak říkáme onomu "ohraničení " určité doby v historii lidstva?
2. Kolik těchto období máme? A podle koho? Popište, vysvětlete jedno z nich, které si vyberete.
3. Jak ta období souvisí s lidským věkem  a s obdobími v životě člověka?
4. Znamená výrok: "jít hlavou proti zdi" totéž co: "čůrat proti větru"?
5. Mohou proti větru "čůrat" i ženy? :-))

14. 11. 2016

Ztratila jsem se.
Svět je příliš veliký
a malý k tomu
abychom se nalézali...

Když je ticho v srdci,
hvězdy pláčou
(?)

Hledat, poznat, opustit

Pojetí člověka. To je takové druhé velké nosné téma v naší filosofii výchovy.
Už jsem se Vás na to ptala - kdo jste, kým jste, atd...kdo jsme.
Je to (aspoň pro mne) ta nejsložitější otázka v životě.
Prý i samotný S. Freud údajně řekl, že největší otázkou pro něj je Freud sám :-))
A filosofové si od pradávna odpovídali obdobně.
Nikdy nedojdeme k hranicím své duše, tak široké má určení... třeba Herakleitos. Hledej a najdi sebe sama, poznej sebe sama, opusť sebe sama.
Uff.
Opravdu prý miluje jen ten, kdo toto všechno dokáže.

Nevím jak vy, ale já samotná v tom mám zmatek.

12. 11. 2016

Na útěku...?

Byla jsem teď nakrmit naše koně. Už se setmělo a tam někde nahoře už je cítit zima a sníh.
Tak nějak rychle to všechno uteklo. Myslím jaro, léto, podzim....
"Uteče" tak rychle také zima?
Asi ano.
Stejně jako život.
Někdy mám pocit, že jsme lidé "na útěku."
Tímto světem už jen jako by "běžíme", a jak říkají někteří filosofové, jsme bez své střechy jistot nad hlavou, bezdomovci ve svých vlastních domovech.
A přitom po teple domova tolik toužíme.
Něco nás však vyhodilo na mráz...


Otázky šesté, sobotní, zimně laděné:
Kdo řekl, že jsme lidé bez své střechy jistot nad hlavou? (Nápověda - dnes na přednášce padlo jeho jméno v souvislosti s chápáním lásky jako zodpovědnosti za toho druhého).
A kdo řekl, že jsme bezdomovci ve svých vlastních domovech?
Mají - měli - tito dva pánové pravdu?

10. 11. 2016

prasátka už usnula...

takže můžeme přejít k našim čtvrtečním otázkám:

1. Můžeme si v životě pomocí prométheovského spádu splnit své sny?
2. A co na to bůh Moloch? Také si myslíte, že jsou dnešní děti oběti Molocha?
3. Co je circumambulantio?  
4. A co na to naše snová prasátka?

Prasátka

Zdál se mi sen.
Což o to, sny se někdy zdají. A bývají různorodé. Někdy krásné, někdy hrůzostrašné a děsící, někdy podivné. A někdy všechno dohromady. Krásně hrůzostrašně podivně přiblble legrační.
Tak takový sen jsem dnes měla.
Naše černobílá kočka porodila sedm prasátek. Byla to taková roztomilá, bílá, černá, bíločerná, prostě krásná prasátka.
A já je chytala u nás v předsíni a sesbírávala a pořád propočítávala. A ona mi utekla a hledala jsem je... a pak jsem najednou byla u sousedů na obědě, a chyběl tam jeden tácek a talíř, tak jsem pro něj běžela, protože zrovna toto měla ta prasátka v té naší předsíni.
Ha. Jenže prasátka nikde. Hrůzou mě z toho polilo, kde jako jsou a co se jim stalo.
Ale vše dopadlo dobře. Během té doby, co jsem se snažila "najíst" u sousedů, přišel z práce můj muž a o všechno se postaral. A ničemu se nedivil. Ani těm prasátkům...
a prasátka byla a žila a v kuchyni to vonělo
 a všechno dobře dopadlo.

Sedím teď u počítače, hlavu obtaženou šátkem, před sebou náročný den, a tak mi ais z toho puká...


Otázky páté: - nechám si na večer. Až prasátka půjdou spát...

8. 11. 2016

Přeji krásné dobré ráno...
pro ty, kdo s námi - se mnou - kráčíte cestou necestou :-))) tohoto blogu mám malou zprávičku, že "máme" malé výročí. Zrovinka v tomto okamžiku máme celkově 170 000 zhlédnutí této webové stránky.
Moc děkuji!!!!
Mějte i vy pěkný den,
mp

Ranní kuropění...

Někdy nejde spát.
Myšlenky jdou hlavou a nechtějí odejít. Nevydávají se spánku a pořád buší v mysli. Nebo kdo ví, kde to vlastně.
A tak jsem vstala a spustila znovu počítač... Také on si jen tak podivně vrní do nočního ticha.
Kanárek na bidýlku se probudil a poskočil z místa na místo.
Z obývacícho pokoje zabimbaly hodiny podivným kovovým zvukem. bim - bam.
Moje - naše - malá vnučka vždy ten zvuk obdivuje a natahuje k tomu kyvadlu ručky.
Takové to tedy někdy je...
noc přichází, spánek nikde, a ráno hurá do práce :-)))
To tedy bude ospaloučký den...


Otázky čtvrté, nočně laděné, úterní:
Co to vlastně je, to kuropění? Copak se (nám) to vlastně pění?
Kdo je člověk? Kým jsme? (Tato otázka je všeobecná...)
tato je osobní: čím jste ve svých životech?
A otázka doplňková, která vás asi překvapí nebo spíše zarazí: věříte v noční duchy, prolétající se světem a tmou? (Pokud překvapila či zarazila, pak proč?)
Také někdy trpíte nespavostí?

P.S. Kanárek už opět spinká.

6. 11. 2016

Nedělní uplakané ráno. Ráno s nápisem svět.
Posnídám se svým tatínkem, pustím počítač...
A myšlenky jdou samo sebou. Trošku chladí na duši. Vše se mění, vše je jiné a jinak.
U nohou mi už nesedá náš pejsek Pepík, ze svého místečka už na mě nekouká naše stařičká kočka Lily.
Tento rok je plný změn, plný odcházení, plný nevím čeho.
Čas. Svět je plný času.
A přitom prý ten čas ani není. Jen orientační "výmysl" lidí.
Ať je to jak chce,
stále ještě nechávám těm dvěma našim zvířátkům pootevřené dveře, aby mohla k dědovi na tu snídani se mnou...

Jsou někdy rána uplakaná. A nemusí ani pršet :-(
Prostě jen tak.

5. 11. 2016

"Dělení"

Filosofia.
Někdy mě udivuje, že má i nějaké "dělení."
Teoretická, praktická, filosofie Bytí, filosofie Já, filosofie Ducha.

Tak si tak (někdy) sedím bez bytí, bez já, bez ducha
a cítím se bezduchá :-))
ztracená
bez Tebe ničím
a vším

ale pouť je poutí
i s touto zátěží,
nutné je jen uvěřit
a věřit


Otázky třetí, těžší, bezduché:
1. Divíte se někdy nesamozřejmosti samozřejmého?
2. Máte kolem sebe více věcí samozřejmých či těch nesamozřejmých? Které to například jsou?
3. Ha, otázka bezduchá těžká: vnímáte rozdíl mezi bytím a duchem? (nápověda - odpověď ve skriptech nenajdete)
Šel světem filosof
a bolelo ho srdce
od smutku, od bolesti

šel světem filosof
a plakal zármutkem
i láskou
a aniž to tušil

plakal slzy štěstí

3. 11. 2016

Venku je tak nějak - post-dušičkově.
Tam někde seshora už je cítit zima.
Vkrádá se, pomaloučku padá, zebe, a voní.
Brouzdala jsem se naší zahradou ve spadaném listí, a po chvíli mi noha sklouzla po blátě.
Koně naštěstí zanechávají hluboké stopy, do jedné z nich jsem téměř zapadla (a neupadla).
Tam někde vysoko na obloze se už možná tvoří první sněhové vločky.
Choulím se do svého svetru
a těším se na všechno,
co je
a co bude.

Filosofovat znamená... (?)

Zůstaňme ještě chvíli u předchozího tématu.
Filosofovat znamená - učit se umírat. Toto neříká pouze jeden, ale povícero filosofů 20. století.
Filosofovat znamená učit se žít.
Hmm, ale my v současné době filosofy už nepotřebujeme.
Často to od studentů slýchávám - filosofie? Jako co? Proč?
Asi neumíme ani jedno. Ani umírat, ani žít. Nebo nás to přes všechny ty běžné každodenní starosti už ani tak moc nezajímá.
Není na to čas.
Filosofové vypadají jako lidé, co si jen tak sedí a přemýšlejí o nesmyslech (o nesmrtelnosti chrousta, např.), zatímco život utíká a žije.
Žije se. Kolikrát o nás bez nás.
Někdy koukám na lidi a je mi úzko.
Ze života.


Otázky druhé, mírně osobní:
Máte nějakého oblíbeného filosofa, jehož myšlenky vás zaujaly? 
Pokud ano, proč? Jaké a o kterého filosofa jde?
Znáte nějakého "živoucího" filosofa dnešních dnů?
Jak je vám momentálně na tomto světě?Jaký je podle vás tento svět?

2. 11. 2016

Dušičky - vzpomínka na zemřelé

Tak máme dnes ten den. Takový ten zvláštní den, plný smutku, ale zároveň vnitřního klidu a smíru.
Den zemřelých.
Je hezké, že takový den je. Že je den, kdy vzpomínáme...
Asi to bude znít divně, ale pro mne je tento den hodně zarážející - protože se nechci se smrtí jako takovou smířit. Nechápu ji. Bojím se toho neznáma. Kdysi mi naháněla úzkost.
Ale ať chci, či ne - svíčky na hrobech ve večerním soumraku a tmě vypadají poeticky. Svým způsobem je tento svátek krásným svátkem.

Pokud tam na hřbitově nespočívá někdo, koho jste doopravdy milovali
a kdo je s vámi pořád
ale ano, i tak to je krásný svátek

1. 11. 2016

Začátek cesty

Tak vás tedy všechny vítám na začátku našeho putování.
"Sbalíme" si své tlumoky - tlumoky našich vědomostí, zkušeností, zážitků, nazujeme boty, a půjdeme cestou necestou napříč filosofií výchovy.
Filosofie výchovy je takový záhadný předmět. Je nejen o znalostech, ale také o zkušenostech, vlastních prožitcích a o otázkách. Protože přiznejme si - kdybychom znali odpovědi na otázky s výchovou spojené, pak bychom vždy věděli, proč a jak, co kdy, kde ve výchově dělat a jak se chovat.
Ale my to nevíme. Ne vždycky, a nikdy ne stoprocentně.
Takže se budeme spolu touto cestou "prodírat" tím, co pověděli a mínili druzí a tím, co už "jako" i víme a tím, co bychom vědět mohli. A budeme o tom tou cestou přemýšlet.
Budu vás provázet, ale nebudu tou průvodkyní, která všechno zná a všechno ví, a která dává chytálky otázky, aby vás usvědčila z neznalosti. Naopak - bude to naše společné tázání, společné přemýšlení, společná cesta za poznáním doposud nepoznaného.
Takže si přidržme klobouky - aby nám je neodnesl vítr - a s chutí do toho!


Otázky první: 
Co je "podstatou" filosofie?
Je filosofie k životu potřebná?
Co Vy a filosofie - máte se rádi?