28. 12. 2015

Den dvacátý druhý

                                                    František Bílek: Poutník v bezčasí

Dobrý večer.
Tak jsme došli do cíle.
Děkuji Vám za Vaše putování, za to, že jste vydrželi, za to, že jste šli a došli.
Moc si Vaší cesty vážím,
A do toho dalšího, životního putování, pro nás (ne jako pro Bílkova Poutníka v bezčasí),                      v našem "počítatelném" čase roku 2016, přeji vše jen dobré. hodně šťastných, úspěšných, spokojených dnů, plných lásky a porozumění a jen takové smutnění (protože bez smutku by život nebyl životem), které budete schopni unést, 
Vaše MP

27. 12. 2015

Den dvacátý prvý

Tak už budeme v cíli.
Nejen tohoto našeho putování, ale také celého roku 2015.
Jaký to byl rok?
Těžko je někdy se loučit, i když jen pomyslně.
Nemám ráda loučení.
Je mi vždy podivně smutno. Z toho, že něco, co je, už bylo a nikdy už ve stejné podobě nebude.
Život prý je o tomto.
Nevkročíš dvakrát do téže řeky. Protože všechno teče, vzniká, a zároveň zaniká..
Hmm, hmm. Je tomu skutečně tak?

Otázky už jen dobrovolné, smuténkově loučivě laděné:
O čem je vlastně filosofie, a filosofie výchovy jako taková? Je vůbec k životu potřebná?

26. 12. 2015

Den dvacátý

Kampak asi zmizel náš Mikuláš?
Byl na počátku našeho putování. Měl by být také na jeho konci? Někde v cíli? Stát a usmívat se?
Kdo ví.
Mikuláš rozdával dárky hodným dětem.
Na konci roku jsme o Vánocích obdarováváni všichni. I ti, kteří žádný "hmatatelný" dárek nedostali.
Na konci putování by měl být dárkem cíl.
Co je cílem putování ve filosofii výchovy?
Pochopení, porozumění?
Hmm, - možná odpuštění druhým lidem, že nejsou dokonalí.
Ani naše cesta nebyla "dokonalá" a kdo ví, jestli jsme se vůbec navzájem na té cestě někde potkali nebo dokonce setkali.
Možná jsme se nechtěně míjeli...
Ale všechno to k putování patří.


Otázky zvídavé:

Jak se Vám putovalo na naší pouti plné otázek?
Která otázka nebo otázky se Vám nejvíce líbily?
A naopak, která otázka Vám připadala nejsložitější?
Byla pro Vás tato pouť přínosná nebo spíše naopak?

25. 12. 2015

Den devatenáctý

Už jsme skoro před cílem naší poutě. Ale ještě musíme ušlapat nějaký kus té cesty, která nám zbývá.
Jaké to je být v cílové rovince?
Asi to je rozdílné podle toho, o "jaký" cíl se jedná.
z některých dosažených cílů je člověku někdy až smutno a vzpomíná, jaké to bylo během cesty. Některé cíle jsou dokonce zklamáním.

Boží Hod vánoční je dnes také už téměř za námi.
U nás doma se během těchto dnů sešlo téměř 17 lidí. Těch nejbližších.
Je mi na konci roku vždycky spíše smutno než veselo. Nemám ráda, když něco končí. Prostě bych chtěla, aby to, co je, bylo napořád.
Krásné chvíle aby zůstávaly.
Ale i ony odchází. Mizí v propadlišti času.

Na vánočně vyzdobeném jídelním stole nám pomalu dohořívá svíčka, která hořela po celé dva dny betlémským světlem.


Otázky komeniologicky laděné:
Komenský tvrdil, že člověk je bytostí tří světel. Víte, která světla měl na mysli a jak je vysvětloval?
Kromě tří světel, oplývá každý člověk také trojími Božími vlastnostmi, které opět každý člověk dostal jako dar k životu. Které tři vlastnosti to jsou a jak se dají vysvětlit?
Komenský radí, jak se má člověk (a tím i celé lidstvo) napravit. Znáte jeho radu? Začíná slovy: Naprav plně sebe tak... jak?

Den devatenáctý

Štědrý večer máme za sebou....teď nás ještě čeká štědrovečerní noc.
Děťátko se nám narodilo...
Přeji vám všem krásné vánoční svátky, plné radosti a dobré pohody.

23. 12. 2015

Den osmnáctý

Čekám na to téma stejně jako na Ježíška, tedy na Vánoce.
Můj 89 letý otec našel ve svých "papírech" podivný dvojlist. "Dívej, co jsem našel" - a podával mi, světe zboř se, maminčin těhotenský průkaz. Kdesi kdysi z roku 1959-1960.
Zachvěla jsem se.
A pak jsem si sedla, vzala do rukou to podivné svědectví o mém brzkém narození a neudržela jsem slzy.
Maminku nemám už 30 let.
A tady najednou toto...
Všichni jsme kdysi byli dětmi, všichni jsme nějakým způsobem a někomu přišli na tento podivný svět a všichni z něj jednou odejdeme.
Narození toho zítřejšího maličkého nám říká, slibuje, že to nebude navždy. Že jen procházíme tímto světem, abychom se setkali v nějakém jiném.
Kolikrát se ptám, pokud ano, tak proč? Proč procházet tímto slzavým údolím? K čemu to?

Čekám tedy na toto téma, hádejte jaké? No přeci na téma dítěte.
Dítěte, kterým jsme byli, kterým jsme a kterým i budeme?
Svět patří dítěti - dítěti reálnému i dítěti v nás.


Otázky na dítě zaměřené:
Jak definoval dítě C. G. Jung?
Jak bychom mohli my pojmout pojetí dítěte?
Jak rozumíte výrazu "dítě v nás"? Zůstal ve Vás kousek toho malého dítěte, kterým jste kdysi byli?Když už nikdy, tak aspoň v těchto chvílích, předvánočních?

22. 12. 2015

Den sedmnáctý

Logika srdce. 
Takové pěkné téma, A zároveň děsivé. Protože podle této teorie každé dítě miluje oba své rodiče, ať jsou jacíkoliv. 
Nejen ty rodiče, kteří se starají a pečují, ale také ty, kteří dělají pravý opak. Děti milují i ty rodiče, kteří je zanedbávají, trýzní, týrají, nechtějí, zabíjejí...
Až z toho jde mráz po zádech, když si domyslíte ty důsledky.
Však mnoho hrůzných případů násilí v historii bylo způsobeno vztahy dětí k rodičům, jejich nenaplněním, nesplněnými očekáváními, neláskou těch, kteří lásku dávat měli.
Píše se o tom těžce v době předvánoční, ve které slavíme narození děťátka.
Logika srdce by měla být varovným signálem nejen pro všechny rodiče, ale také pro všechny, kdo vychovávají.

Ach jo,opět takové smutné téma.
(Omlouvám se).


Otázky smutně laděné:
Jak rozumíte pojmu logika srdce? Mohli byste uvést nějaké vlastní příklady, které by tuto teorii potvrzovaly?
Znáte nějaký příklad z historie, myslím nějakého frustrovaného dítěte, které se projevilo negativně vůči celé společnosti?
Jaký je Váš názor na institucionální výchovu? Potřebujeme dětské domovy, klokánky a spol.?

21. 12. 2015

Den šestnáctý

Dnešní příspěvek by měl být slavností, protože tato stránka tohu-vabohu má dnes významné výročí. Založila jsem ji před (už) osmi lety, a představte si, dnešní příspěvek je tisícátý. Napsala jsem sem už tisíc krátkých povídání... či jak to nazvat.
Málokdy, vlastně téměř nikdy, si je sama zpětně neprocházím. Jsou dílem okamžiku, ani jejich obsah nepromýšlím nijak dopředu. Prostě sednu k počítači a píšu...
Tak možná je tady zpětně zaznamenáno cca 8 let mého života. Zvláštní pocit :-))
Za těch osm posledních let se událo v mém životě hodně věcí. Dobrých, i zlých, veselých i smutných, k radosti i k pláči.
Možná to je z některých příspěvků i znatelné.
Asi to všechno k životu patří.
I ten výroční tisícátý příspěvek :-))
Hmm,..  z malého miminka tohuvaboháčka se už vylíhnul tisíci tohu-vabohák :-))
Tak hodně štěstí na jeho další pouti...

Otázka zvídavě zákeřná: 
Víte, co znamená výraz tohu-vabohu?
A líbí se Vám?
Ha, nápad, vzhledem k posledním řádkům příspěvku - uměli byste ho, toho tohu-vaboháčka, nakreslit?

P.S. To se Vám asi zrovna chce, že ano, kreslit nebo malovat nějaké "cosi" zrovna v době, kdy je nejvíce práce před Vánocemi...

20. 12. 2015

Den patnáctý

Měli jsme dnes už čtvrtou adventní neděli.
Je to divné, protože jsem se pořád ještě nevzpamatovala z léta. A ono už zase je zima a Vánoce.
Adventní neděle... a adventní svíce.
Každá má své jméno. Té dnešní svíci se říká několikerými způsoby, třeba andělská, nebo je někdy nazvána přímo láskou. Značí pokoj a mír, tedy klid.
Trošku mi k tomu "nesedí" ta láska, protože láska toho klidu moc nepřináší... A podle sv. Augustina ani ta láska k Bohu ne, protože podle něj: "nepokojná jsou naše srdce", dokud v Bohu nespočinou.
Vánoce jsou ale o lásce, o jejím spočinutí, o tom klidu, míru, pokoji - v duši, v srdci, a dodala bych k tomu, že i v rozumu.
Takže vzhůru k duševnímu - duchovnímu - lidskému - božsskému - nebo jen dětskému? klidu...


Otázky dětinské:
Kde a v čem můžeme najít klid k životu?
A proč?

19. 12. 2015

Den čtrnáctý

Vánoce se blíží.
Byla jsem dnes v Praze, prošla starou královskou cestou, a snažila se "nasát" vánoční atmosféru.
Václavák, Staroměstské náměstí, orloj, Karlův most, Pražský hrad... Jeden z předvánočních zvyků, který jsme s dětmi před Vánocemi vždy dodržovali. Společná návštěva Prahy a tato trasa.
Dnes jsme tam byli s manželem sami. Děti už mají své životy, své partnerky (partnery), své plány a svůj vlastní čas.
Vždycky jsem si myslela, že toto přijde až někdy na stáří, někdy za hodně dlouho - a ono je to tady, ani nevím jak.
Bylo mi dnes divně nostalgicky smutno z toho, co už není, a zároveň radostno, že vůbec ještě něco je. Že žijeme, dýcháme, máme se rádi
a vše je tak, jak být má.

Otázky sváteční, oddechové: 
Znáte - nebo spíše máte - nějaké své životní moudro, které Vám pomáhá ve chvílích, kdy Vám zrovna není nejlíp?
Víte, že dobře bylo, je a bude? :-)) Na čem to záleží?

P.S. Podle statistiky na tomto blogu  vidím, že je vás tady v této chvíli opravdu hodně. Moc děkuji:-))

18. 12. 2015

Den třináctý

Třináctý den.
Třináctka je prý šťastné - nebo nešťastné? - číslo.
Ono vůbec, mé otázky jsou takto položeny schválně, co je štěstí a co neštěstí?
Hmm.
Někde kdesi kdysi jsem četla, že největším štěstím kolikrát v našem životě je to, že nedostáváme vše, po čem toužíme.
Tak vlastně ani nevím, jestli mám, po čem toužím, nebo naopak.

V obývacím pokoji teď hraje televize,  dávají tam nějakou pohádku, v pokoji, kde teď sedím, svítí  světýlko, a na stole hoří tři adventní svíce. Britská snad už tisíciletá kočka klinbá ve svém pelíšku, pejsek maltézáček spí pod stolem,
A v předsíni voní ještě zabalený stromeček.

No není krásně - šťastně - na tomto světě?

Otázky odvážně osobní: 
Po čem jste ve svém dětství nejvíce toužili? A splnilo se Vám to? (Otázka pro Vaše vlastní zamyšlení, nemusíte odpovídat, pokud nebudete chtít).
A po čem nejvíce toužili lidé, kteří Vám byli nejbližší? Víte to? 
Dokázali byste (a nakreslili to nebo jinak umělecky znázornili) postavičku ze své oblíbené dětské knížky? 
Byla to "šťastná" nebo "nešťastná" postavička ?

Omlouvám se, pokud jsou mé dnešní otázky příliš osobní.

17. 12. 2015

Den dvanáctý

Dnešní putování bude putování v zimě, ve větru, v mrazu, v bolesti, ve strachu a v utrpení.
Chtělo se mi udělat za tou předchozí větou smajlík, ale zarazila jsem se.
To vše totiž není k smíchu, natož k smajlíku.
Patří to ke zlému. K tomu, co člověku, lidem, životu, neprospívá, ale ubližuje.

Hmm. opravdu?
Ubližuje nám zima, vítr, mráz, bolest, strach, utrpení? Je tomu skutečně tak?
Není to naopak?


Otázky mrazivě bezmocné :
Chtěla jsem napsat k těm svým "zlům" jejich protějšky, opaky, ale nešlo mi to pojmenovat. Dokázali byste to? Co je opakem zimy, větru, mrazu, bolesti, strachu a utrpení? Má to nějaké své protiklady?
Jaké jsou příčiny zlého podle P. Teilharda de Chardina?
Jak by bylo možné definovat zlo?

Nápověda:
Dítě ze 3. třídy ZŠ mi na otázku, co je zlo, odpovědělo:
Zlo je jako bílá mlha nebo černá tma.
Proč? ptám se.
Protože nevidíš světýlko,
odpovědělo dítě, a divilo se, co je na tom nepochopitelného...

16. 12. 2015

den jedenáctý

Mikuláš je už dávno někde za dveřmi,
svatá Lucie taky. Ještě nás čekají nějací svatí do doby, než přijde Ježíšek?
Pokud ano, potkáváme se s nimi na naší pouti.
Chtělo by to možná
na delší chvíli usednout
a zavzpomínat.
Jaké bylo toto období v době, kdy jsme ještě byli dětmi?
Pamatujeme si na to ještě?
Na pečení cukroví
očekávání
těšení se
 znáte - měli  jste - ten krásný pocit
blížících se Vánoc...?

Někde tam nahoře v oblacích
v tiché písni vlastní duše
a v prokřehlých a zkřehlých prstech
od mrazivého sněhu


Otázky náročné:
Jaké jsou Vaše vzpomínky na předvánoční dobu Vašeho dětství?
Vzpomínáte v dobrém?
V čem spočívá zlo jako takové?
Co si myslíte o výroku, že každá facka letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí?
A co na to Rumburak?


15. 12. 2015

Den desátý

Už spolu putujeme desátým dnem.
Je to neuvěřitelné, jak to utíká.
Čas je prostě... hmmm - jaký je čas?
Rychlý, pomalý, nezastavitelný, neúprosný, zběsilý, nemilosrdný
nepochopitelný
neuchopitelný
neustále proudící kdo ví odkud a kam
neskutečný
neexistující

Nikdy jsem moc dobře nepochopila, proč čas podle některých filosofů vlastně není a proč je jako jen výmyslem lidí.
Vy ano?

Dnes bez otázek:-)) kromě otázky poslední v textu :-))
ale přece jen - jak vnímáte nekonečnost a jak věčnost?
A co s tím "nadělají" léta lidského života?

14. 12. 2015

Den devátý

Včera jsme trošku posmutněli s tím vánkem, který prolétá životem, jsouce přeludem. Ale naše cesta, přelud nepřelud, vede dál. A možná může být i veselejší...
Jestli máte v těchto dnech hodně práce, tak si klidně řekněte pro uklidnění Komenského slova:
"Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci."
No, moc jsem tou větou asi nepobavila.
Nebo si zkusme říct jeho další moudro: "Všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest." To už zní humorněji.
A chcete "dorazit?" Pak si řekněte do třetice: "Láska nezná únavu."
Jste unaveni? Už nemůžete? Už máte práce tolik, že z toho klesáte?
Pak tedy dobrá rada: milujte
a není co řešit.


Otázky moudré méně odpočinkové:
Máte (ještě) chuť k životu?
A na jakém stupni chuti jste?
Je láska, která nezná únavu, podobná dvojí naivitě?

13. 12. 2015

Den osmý

Přiznám se vám, - má nejoblíbenější odpověď na to, kdo a kým je člověk, je ze Starého zákona.
"Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud. Hluku nadělá, ten vánek pouhý..."
Provaneme se tímto světem jako přeludy, dělající kolem sebe kravál...:-))
O čem je tento náš život?
Jako vánek, jen zašumí a není...
Měli bychom si vážit každé hodiny, každé minuty, každé vteřiny
ve které jsme, žijeme, milujeme
a jsme skuteční, ne přeludem.
Protože se ani nenadějeme, a třeba už nebudem....


Otázky odpočinkové, nedělní:
Víte, že svíce na adventním věnci mají svá jména?
Jak se jmenuje ta dnešní?
A co na to Lucie, čeho si upije?
Víte, jaký starodávný zvyk se s dnešním svátkem Lucie pojil a proč?
A má to něco společného s vánkem?

12. 12. 2015

Den sedmý

Když se tak pořád ptám, kdo jsme, co jsme, kým jsme, jak jsme, tak mě napadá to krásné vysvětlení, které znali již staří Hebrejové. Jsme tělo, duše, duch.
Tělo si přitom představuji něco jako "dopravní" prostředek duše.
To to máme dopravních prostředků na tom našem světě, že jo....

A někdy mi to i tak přijde. Že tu svou duši tím tělem pořád někam tahám a nedám jí pokoj.
Nebo je to naopak?
A co ten duch? Kde ten se courá? :-))
Kolikrát to tělo totiž někam táhnu (nebo je taženo) bez duše i bez ducha.
A jen tak koukám
na ten Boží svět

plný podivných dopravních prostředků


Otázky oduševnělé:
Jak rozumíte trojnosti člověka?
Znáte jiné trojnosti než tyto, týkající se člověka?
A co na to lidská nefeš?

A jen tak na okraj otázka bezduchá:  už se zase těšíte na Ježíška?
A otázka vtíravě drzá:  proč mi sem nepíšete žádné komentáře? Nechce se vám? :-))

11. 12. 2015

Den šestý

Dívám se na tebe
a vidím tvou duši
úsměv jí sluší

Dívám se na tebe
a vidím tvou tvář
tuším, co jsi zač

dívám se na tebe
a vidím tvé srdce
tvou bolest
i tvůj jas

dívám se na tebe
znovu
zas a zas


Otázky rozmile smutné:
Jak rozumíte výroku, že člověk je křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Kdo je autorem tohoto výroku?
A co na to Vaše duše?

10. 12. 2015

Den pátý

Láska.
To slovo krásné skloňované ve všech pádech.
Znovu se k němu vracím, vracíme, "vracíváme."
Putujeme k ní? Nebo ji jen pouze - marně - hledáme?
Kdo ví...


Otázky páté bloumavé:
Myslíte si, že se láska skutečně dá rozdělit do několika pojetí, např. indického, řeckého, křesťanského? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
Je bezpodmínečná láska jednoznačně jen láska mateřská?
A co na to Malá mořská víla?

9. 12. 2015

Intermezzo první

Točíme se v kruhu.
V kruhu života a smrti...
a někdy marně hledáme ruku, nebo jen pohled
který nás zachrání
od bloudění

někdy jsou marné cesty,
marná volání

a ani už nestačí
tiše zašeptat
mami


P.S. Věnováno mé mamince, která před 30 lety v této době prožívala poslední dvě hodiny svého života

Den čtvrtý

Ano, často se na to ptám. Na tu včerejší otázku, co my lidé jsme vlastně zač.
A nepřestávám se kolikrát divit. Ne, nebojte, není to jen tím negativním způsobem :-))
I když...
Hmm.
Je hezké mít hezkou představu o lidech.
Ale někdy si z toho sedám "na bobek" a jen tak koukám.
Na mraky, na slunce, na hvězdy, na stromy...
A ptám se: co my lidé jsme vlastně zač?


Otázky čtvrté, člověčí:
Jaká znáte pojetí člověka z hlediska antropologie?
a Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
Jste mýtické, rozumné, Boží nebo myslící bytosti?
Jsme vůbec?

8. 12. 2015

Den třetí - co jsme zač

Tento svět.
Momentálně začíná být takový "předvánoční." Pozoruji lidi kolem sebe, a vidím v jejich tvářích "předvánoční" čas...
Nebo se mi to jen zdá?
Co jsme my lidé vůbec zač?


Otázky třetí zvídavé: 
Moji milí putovníci, 
mohli byste mi napsat, kým jste, čím jste, co jste? :-)))
Moc děkuji.
Co jste si s sebou vzali na naši cestu?

7. 12. 2015

Den druhý

Filein - milovat.
Napadá vás někdy, jak je to zvláštní, jak často to slovo používáme, jak všude kolem nás je láska,
a jak vlastně ani nevíme, co to je?
Na přednáškách jsme se k "lásce" nedostali. Však víte :-))
Hmm.
A ani k té lásce ve filosofii, tedy k moudrosti, nám nezbyl prostor.
Ono to tak je asi i v životě.
Prostoru na to nejkrásnější nám totiž moc nezbývá.
Protože ani nejde uchopit. Ani v čase, ani v prostoru, ani v rukou, ani v rozumu, ani v srdci, v duši.
Nebo kde vlastně?

Otázky druhé láskově -filosofické:
Jaký je podle vás tento svět? Jak byste ho charakterizovali z hlediska lásky?
Víte, kdo řekl, že:  "V množství moudrých je spása světa?"
Může hlupák milovat moudrost?

upozornění :-)))

Dobrý večer,
malé upozornění pro vnímavé poutníky:-))
Jste-li studenti DPS - a filosofie výchovy k tomu, pak jste zde správně na Mikulášském putování 2015 a putujete se mnou na tohu-vabohu.
Pozor, jste -li studenti speciální pedagogiky, předmět KOBPE, tedy Obecná a srovnávací pedagogika, pak si překlikněte na adresu homoadoremus.blogspot.com, kde Vás čeká homo viator :-) a otázky pod názvem Předvánoční putování 2015.

6. 12. 2015

Na počátku - den první

Vždycky jsme tak nějak na počátku - a zároveň na konci.
Den poslední - a den první.
Vyprávějte to ale někdy lidskému srdci. Srdci, které nechce ani počátek, ani konec.
Chce věčnost, pokud je šťastné.
Je šťastné? Kdo ví, protože nikdy o tom svém štěstí neví, a těší se na to štěstí, které teprve přijde, které bude. A ono kolikrát už prostě jen tak nepozorovaně "je."
Ale to, co bude, co je, vždycky už tak nějak zároveň i "bylo."
O co nám v životě jde?
Hledáme svá srdce,
která stojí na počátku, nebo na konci, nebo v přítomné věčnosti?

Možná to jsou jen slova, slova, slova.
A my vlastně nehledáme nic...

Otázky první "počátkové":
1. Filein znamená milovat. Sofia znamená moudrost. 
2. Je, - může být, - filosofie poutí napříč láskou a moudrostí?Nebo je to jen takové to povídání (bez počátku a konce?)
3. A zeptám se přímo: máte Vy samotní rádi filosofii?Nebo jinak - máte se s ní rádi? :-)
A otázka dnešní odvážná:
4. Co hledáte, pokud něco hledáte? (A co "pohledáváte" u nás na Ostravské univerzitě?:-)

5. 12. 2015

Mikulášské putování 2015 - úvod

Dobrý večer, takže buďte vítáni na počátku naší poutě :-)))
Co si vzít na cestu? Hlavně dobrou náladu, čas a motivaci k putování, které bude lemováno otázkami.
Jaká jsou "pravidla"?
Tak za prvé - odpovídat a posílat odpovědi můžete denně, průběžně, nebo až na samém konci poutě. Nejpozději však tři dny před termínem zkoušky, na který se musíte zapsat, abych měla kam vložit známky.
Odpovědi posílejte na adresu: tohu-vabohu@seznam.cz
Odpovídáme na všechny denní otázky.
Putující pak doputují ke zkoušce, jejíž hlavní náplň bude rozprava nad odpověďmi.
Rozsah odpovědí je libovolný. Nechci však, abyste mi kopírovali skripta, budu se snažit otázky pokládat tak, aby vás přiměly k vlastnímu přemýšlení a k pochopení.
Dnes tedy "zůstaneme" u toho přivítání, jsme na začátku, naberte sílu a dech a zítra už půjdeme :-)

Nebo přece jen si neodpustím nulté otázky: 

Vzpomínáte si, jestli jste v dětství "věřili" na Mikuláše?A pokud ano, do kdy?
Máte v paměti nějakou hezkou vzpomínku na tento den? Mohli byste "povyprávět"?
Je - může být - Mikuláš nějakým způsobem spojen s výchovou?