Novoroční

Na co si připít?
Na štěstí, na zdraví,
na lásku,
na život,
na trvání, které nikdy nekončí

připíjím na zář
v tvých očích

Dolce far niente

Tak zase se blíží konec roku.
Tady toto období, přiznám se, vůbec nemám ráda. Myslím to povánoční.
Proč? Protože je smutno - Vánoce tak brzy končí a jou fuč a za chvíli vstup do nového roku, kdy ten starý už je také v nenávratnu. Vždyť to je vlastně úplně smutné období.
A pak tento čas nemám ráda také kvůli tomu, že se mi najednou nic nechce. A nejhorší je to, že se mi nechce zažívat ani to, že se mi nechce. A přitom mám práce nad hlavu. Ale nechce se mi, tak se z donucení nudím a jsem nervózní z toho, že se nudím, když se nudit nemám a že vlastně na nudu nemám čas, tak proč ji mám a proč něco nedělám.
Rozumíte tomu divnému stavu? Naštěstí toto mívám jen o Vánocích a po nich. Mít to pořád, tak jsem v blázinci.
Dolce far niente - sladké nicnedělání - to asi fakt není nic pro mne...

Sny od Vánoc do Tří králů

Prý - říkávali a věřili tomu naši předkové - všechny sny, které se nám zdají v období od Štědrého dne až po Tři krále, jsou prorocké a splní se.
Tak nevím, mně se zatím nic nezdálo. Ach jo. Je toho tolik, tak málo je času? (a to tak nemám ráda tu větu: nemám čas!), až mám pocit, že nemám čas už ani na sny. Nedostávají se. A to ani ty reálně nereálné při plném vědomí, ani ty v bdění a ve spánku. Prostě nejsou.
Ale jak říkají někteří filosofové, bez snů a snění se žít nedá.
Tak je přeji aspoň vám. Snad se vám v noci zdají sny, které stojí za to, aby se splnily,
a snad ve svém bdělém snění je vám na světě fajn.
Protože to stojí za to....

Ježíšek

Již za chvíli, již zítra ráno, to je za několik málo hodin, se probudíme do Štědrého dne.
Kapr je přichystaný, těsto na vánočku kyne, hrách je namočený ve vodě...
Ještě teď zabalit dárky.
Dělávám to tak už dlouhá léta.
Setkávám se při tom balení dárků s Ježíškem.
Přichází, sedne si vedle mne, miminko jedno prťavé, a kouká na mne, jak se plichtím s tím balením....
Jsou to krásné okamžiky a téměř je mám nejradši.
Dlouho a ráda takto s Ježíškemn pobývám.
Chodívám spát v tu předštědrovečerní noc někdy až nad ránem...
Ale je to ta chvíle, na kterou se celý rok těším.

Přeji vám všem také takové chvíle, kdy se těšení naplní skutečností,
která je krásná a nebolí....

a ještě....

A ještě.
Podívala jsem se na statistiky přístupu na tyto stránky. A je to zvláštní - jste tady.
V tom předvánočním shonu, spěchu, najdou se lidé, kteří si otevřou tento blog.
Je to docela milé a je to hezký dárek od vás, co tady jste, pro mne, aniž to víte.
Moc děkuji....

kdo je za dveřmi?

Vánoce.
Už jsou za dveřmi.
Pedstavte si - někdo klepe, zvoní, chce k vám dovnitř, do vašeho bytu, domku, prostě tam, kde jste sami sebou, protože jste tam doma,
a vy to zvonění, klepání, bušení na dveře slyšíte
a tak jdete a beze strachu otevřete.
A ono tam jsou - Vánoce!

Přijdou, ať je čekáte či ne
prostě si zazvoní,
neptají se, jestli jste už připraveni
jsou tady...

Intermezzo jen tak

Někdy je smutno po lidech.
Představuji si, jak někdy možná až smutno je tomu, kdo je sám.
A tak se dívám do tváří,
které jsou samotné,
a srdce mně bolí při pomyšlení,
jak umí bolet svět.

Možná je lepší nevědět...

pozdravení :-))

Dobrý večer, moc děkuji za vaše putování, která mi v posledních dnech přicházejí. A zároveň se omlouvám, v tom časovém presu stresu jsem zatím neměla kdy odpovídat..
Srdečně vás všechny zdravím a  přeji pohodové předvánoční dny,
mp

Zastavení dvacáté šesté: na konci cesty

Tak jsme na konci cesty. Přiznám se, v rekordním - protože za celou tu dobu, kdy různě se studenty putujeme, jsme nikdy nedošli k zastavení 26. Vždy jsme končili už při 24, 25... a teď se přiznám, končit se mi nechce.
Nevím, jak se vám putovalo a jestli otázky byly smysluplné a jestli vám toto putování něco do života i do  studia dalo. Nikdy si tím nejsem jistá. Ale prosím, putujte jen vy, kdo chcete a kdo putujete "dobrovolně." Mrzelo by mne, kdybyste si mysleli, že někoho z vás k něčemu takovému nutím... Ti, kteří putovat nebudou, přijdou normálně k testu a normálně je odzkouším :-))) Prostě - nevnímejte prosím toto putování jako povinnost, ale jen jako radost... z toho, že spolu jdeme... A také, neubírejte si vzácné rodinné chvíle před Vánocemi tím, že byste se stresovali naší poutí. O tom putování není. Jdeme si vlastním tempem, v pohodě, bez stresu. Protože jen tak to má smysl.
Odpovědi na otázky můžete odesílat do 30. 12. 2012 do 24.00 hod....

Otázka dvacátá šestá: ?

Zastavení dvacáté páté: zpoždění

Jejda, jejda, opozdila jsem se.
Sice jen o několik minut, ale čas byl rychlejší než já.
Čas je totiž vždy rychlejší. Nedohoníme ho. Nechytíme.
Protože čas není...

Teď se tomu tak trošku usmívám, ale ono to k tomu úsměvu také zase až tak ani moc není.
Někdy mám pocit, že za tím svým časem jen tak klopýtám.
A bojím se toho okamžiku, kdy to nezvládnu, nedoklopýtnu správně, padnu v čase
a bez něj
do bezčasí


Otázka dvacátá pátá putovní: O čem je naše pouť tímto světem?
Otázka dvacátá pátá vážná: A co je jejím cílem?
Otázka dvacátá pátá nadčasová: A co s tím časem, který máme?

Zastavení dvacáté čtvrté: otázky

Svět je plný otázek.
Na některé jen marně hledáme odpovědi.
U některých otázek mne mrzí, že odpověď nebudu nikdy znát, protože to ani není možné.
A tak se ráda ptám ostatních na věci, kdy odpovědi jakž takž znám.
Ale není jich hodně, není jich moc...


Otázka dvacátá čtvrtá zvídavá. Která otázka se Vám osobně nejvíce líbila?
Otázka dvacátá čtvrtá o něco zvídavější: A která nejméně?Na kterou se Vám osobně odpovídalo nejhůře?
Otázka ponurá: A je něco, na co jsem se měla zeptat a podle Vás nezeptala?

Intermezzo pro komentář:-))

Píšu si, píšu pohádku
o světě bez mráčku
o světě na drátku
kouzelném
třpytivém
kde zlo je pouhým snem

Píšu ti, píšu pohádku
o dobrém úsměvu
které se najde
i v cestě
pozpátku
neskrývá se v pozlátku

je v tobě, ve mně
tiše si zpívejme

pohádku o štěstí

i v bolesti

Zastavení dvacáté třetí: práce

Dolehla na mne práce. Dostihla mne.
A to i přesto, že si to hlídám. Že nikdy nechci, aby zvítězila v tom negativním slova smyslu. Co dělám, to dělám ráda. A ne proto, že musím, ale protože chci.
Ale teď mě zaskočila. Postavila se mi do cesty a nechce mě pustit dál. Zatarasila mi cestu. Nechce mne pustit dál putovat. Stojí s napřaženýma rukama a říká ne.
A já stojím bezbranná a bezradná. Neumím prohrávat a neumím stát na místě.
Nevím, co budu dělat.
Že by dál pracovat? A pomalu a zlehka tu paní překročit a jít dál?


Otázka dvacátá třetí záludná: Kdo řekl: Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci?
Otázka dvacátá třetí ještě více záludnější: Čím se liší člověk od zvířete? A liší se? :-)
Otázka dvacátá třetí nejzáludnější: Kdo napsal Polámal se mraveneček, ví to celá obora? A může se mraveneček polámat?

Intermezzo č. 4: nedělní

Mám v duši zvláštní klid
a mír
a v srdci velké ticho

chci jen tak, jak se má
žít,
najít svou cestu
a pokojně jít

být tou,
kým mne
chceš mít

mít v duši zvláštní klid
Tebe

a v srdci nebe

Zastavení dvacáté druhé: koníci a seno

Vstala jsem do mrazivého rána, posnídala, hodila na sebe svetr a šál a vyšla ven. Ke koním.
Otevřela jsem stodolu, nabrala vidlemi seno do koleček a zajela s tím k ohradě.
Konící přišli zpoza stromů, každý se postavil na své "žrací" místo. Přehodila jsem přes ohradník každému kopku sena
a připadala jsem si jako Popelka s Juráškem. Tedy s Juráškama.
Nemůžu si pomoci, ale koně, sníh a mráz mi připomínají tu pohádku tak silně, že mám pocit, že jsem v ní, mimo tuto realitu.
Jen ten krásný mladý princ, kdyby tady také někde byl....


Otázka dvacátá druhá pohádkově laděná: Proč potřebují děti pohádky? Tedy, nejen děti...
Otázka dvacátá druhá taktéž do pohádky: Kterou pohádku máte Vy samotní nejraději? A proč?
Otázka dvacátá druhá nejpohádkovější: A co život, je to pohádka?
A otázka dvacátá druhá protivně vtíravá: A seno? Souvisí s pojetím lidské duše? A pokud ano, jak?

Zastavení dvacáté první: o darech

Mám za sebou návštěvní den. Rodinnou oslavu. Vydařila se.
Někdy se nám daří, někdy méně.... a mne napadla souvislost slovesa "dařit se" se slovem dar.
Když se nám daří, jsme obdarováni. Prostě dostali jsme dar.
Vše na světě je dárkem. Už samotný  život je dar. Láska je dar. Štěstí je dar.
I bolest je dar.
Ach jo...

Otázka dvacátá první neslušně zvídavá: Cítíte se být obdarováni?
Otázka dvacátá první vtíravá: Co asi myslím tím, že i bolest je dar? Není to nesmysl?
Otázka dvacátá první jen tak: Považujete studium na naši OU jako dar? Nebo spíše jen jako povinnost?

Intermezzo č. 3

Někdy mám pocit, že stojím na místě
zatímco všichni někam jdou
mně stékají jen slzy
jen tak pozvolna

jsem spoutaná láskou
a jsem svobodná

Ke komentářům

Celou dobu přemýšlím, co se stalo, že nemám k příspěvkům na pouti od vás skoro žádné komentáře. A už jsem se chtěla zeptat, co jako to? A teď jsem se najednou náhodou podívala do složky Komentáře, a ony tam jsou.. ale na blogu vidět nejsou, ale u mne  "v chlívečku" ano :-)) Čím asi to? Asi jsem něco zmáčkla, ale nevím co...

Zastavení dvacáté - letnění

Venku krásně mrzne.
Netuším, jak se mi to tentokrát mohlo až tak stát, ale pořád mám pocit, že je něco špatně. Že jsou pořád ještě prázdniny a že je léto.
A ono za chvíli nějakým nedopatřením budou Vánoce.
A ještě něco je podivné.Na Masarykově náměstí už jsou sice vánoční trhy, ale ještě jsem tam letos neslyšela hrát a zpívat Indiány. A přeci každým rokem tam byli. Co se s nimi stalo? Kde jsou?
Ale možná jsem je neslyšela a neviděla, protože jsem tam byla zatím jen jednou a plaším se zbytečně. Jen jsme se možná minuli, nic víc.
Venku krásně mrzne a já mám pocit, že jsem se minula i s celým tímto letošním rokem. Nejen s létem. A že se bojím, až se mne zima zeptá, co jsem v tom létě dělala, protože já v něm ještě jsem. Letním se.
A míjím tak i čas, plynoucí kolem mne...

Otázka dvacátá mírně naivní: Víte, co je dvojí naivita? Jak byste ji vysvětlili?
Otázka dvacátá hravá: Uměli byste napsat krátkou pohádku či básničku o lásce?
Otázka dvacátá zadumaná: A je možné být naivní v lásce?
A otáka dvacátá časově náročná: Také Vám tak "utíká" čas? Pokud ano, čím to asi je?

Zastavení devatenácté: vážno

Tak mám takový podivný pocit, že jsme tentokrát na té předvánoční pouti nějak moc vážní. Nějak se nám těm tématům humor vyhýbá...
Kdo ví, čím to asi je.
A tak bych chtěla působit jako světýlko ve vašich předvánočních duších, a kde nic tu nic.
Tak doufám, že i přesto je vám aspoň trošku na naší pouti příjemně a dobře.
To "vážno" by totiž nemělo být vážnější než je...

Otázka devatenáctá komínková:  Co znamená komínek humoru na Maslowově domečku? A je nutné ho zprostředkovávat dětem?
Otázka devatenáctá pagnolovská: Také si myslíte, slovy Marcela Pagnola, že život je jen několik radostí, velice brzy zamazaných nezapomenutelnými žaly?
Otázka devatenáctá filosofická: A co filosofie a smích? Jdou k sobě?

Zastavení osmnácté: Mikuláš

Pamatuji si to od dětství.

Mohlo mi být tak čtyři, možná pět let. Měli jsme mikulášskou besídku v naší místní školce. Bylo tam plno mých kamarádů - dětí, a maminka a anděl a čert a hlavně - Mikuláš. Takový vysoký, veliký, s bílými vousy... Dodnes ho vidím, dodnes si ho pamatuji, i tu atmosféru toho krásného večera tenkrát ve školce.
K nám domů však ten hodný pán nepřišel nikdy. Jen jsme večer dali talíře na okno. A ráno tam byla od něj nadílka. Mandarinky, banány, pomeranče, ale také perníčky, čokoláda, ořechy, burské oříšky a také uhlí a brambora... Mikuláš chodil v noci, někdy nad ránem, vždy v době, kdy jsme my děti spaly.
Věřím na Mikuláše. Ne na ty potácející se s čerty a s anděly v ulicích, ale na toho opravdového. Teď se už možná snáší odněkud z jiné reality, blíží se k naší zemi a v noci začne nadělovat dárky hodným dětem.
A že má co na práci....
Možná to do rána ani nestihne všechno obejít, celý svět, a tolik dětí v něm.
Ale on to zvládne...tak jako to zvládal a zvládá po celá staletí...


Otázka osmnáctá lehce zvídavá: Vzpomínáte si ještě na svého prvního Mikuláše z dětství?
Otázka osmnáctá křehká: Jak byste vysvětlili myšlenku, že je člověk křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Otázka osmnáctá zvídavější: Může souviset Mikuláš s chutí žít? 

Zastavení sedmnácté: barborky a duše

Dnes měla, vlastně ještě několik posledních minut má, svátek Barborka.
A podle starých zvyklostí se dnes měly nařezat větve třešní a vložit do vázy. Aby na Štědrý večer vykvetly.
Zapomněla jsem na to...
Tak zkusím zítra, možná ten jeden den nebude tak vadit.
Hm.
Jak často zapomínáme na to, co bychom chtěli, co bychom měli, co bychom mohli...?
A je život o tom "bychom?" Nebo je vždy jen o tom, co je?
A co vlastně doopravdy je?
Nevím... ale možná s trochou štěstí budou barborky na stole i o Štědrém dni, i přes mé zapomnění... přece jenom kvést


Otázka sedmnáctá vtíravá? : Také jste zapomněli na barborky - nebo je Vám to vcelku jedno?
Otázka sedmnáctá všetečná: A víte, proč zrovna větve třešní se dnes měly vložit do vázy? Mělo to nějakou symboliku, smysl?
Otázka sedmnáctá poněkud serióznější:  A co na to lidská duše? 
A otázka jen tak: Těšíte se na Mikuláše? Já moc... (příště prozradím proč)

Sedmdesátý tisící návštěvník

Tak. a píšu jen tak - hned po té, co se mi na statistikách blogu ukázalo, že právě "naskočil" sedmdesátý tisící návštěvník, čili shlédnutí. Asi to není totéž, co já vím, ale je to krása. Děkuji všem, kdo navštěvují tyto mé stránky....

Zastavení šestnácté: Bílo

Vstala jsem do nového rána, koukla ven z okna - a viděla tu krásu. Venku je bílo.
Někdy mne napadá, jak krásný je náš svět, a jak málo máme času to vnímat.
Jak se ženeme a staráme a spěcháme a žijeme v poklusu.
A příroda to má jinak, ta odpočívá. Rozumná to holka. Oblékne se do bílého hávu jako nevěsta, řekne si dost, teď je čas na odpočinek, a ještě jí to navíc náramně sluší.
My lidé to tak neumíme.
My tak rozumní nejsme....
Nebo ano?


Otázka šestnáctá k zamyšlení: Jaké jsou příčiny zla podle Teilharda de Chardina?
Otázka šestnáctá hloubavá: A jak rozdělil tentýž autor "chuť žít?"
Otázka šestnáctá zkoumavá: Co víte o dvojí naivitě?

Zastavení patnácté: první adventní

První adventní neděle. Začátek - čekání, že něco, někdo, přijde. Kdo? Ježíšek v jesličkách? Nebo dnes již moderněji Santa Klaus? Děduška Maróz? Nebo coca-cola?
Na co v životě čekáme?
Na štěstí, na úspěch, na peníze, na člověka,
na lásku?
Na smrt?
Na dárky pod stromečkem?
Na rodinnou pohodu?
Na - na co vlastně čekáme v době ad-venio, tedy v době adventní?
Na tyto otázky už ani odpověď nečekám.

Zapálila jsem dnes první svíčku na adventním věnci.
S očekáváním - že přijde ten krásný den, kdy jednou zapálím svíčku poslední
už bez otázek,
protože odpovědi budu znát


Otázka patnáctá dětinská: Co a čím je dítě?
Otázka patnáctá složitější: A jak zní a jak rozumíte definici dítěte podle C. G. Junga?
Otázka patnáctá vzpomínkově laděná: Pamatujete si na svou první říkanku z dětství? (prosím, zkuste ji napsat)
Otázka patnáctá dobrovolná: Na co čekáte v životě vy sami? Tedy, pokud na něco čekáte...

Zastavení čtrnácté: mrazivý večer plný měsíce

Je nádherný večer.
Obloha je plná hvězd a pod nohama lehce praská namrzlá tráva.
A měsíc je jako nebeský balón, plný slunce.
Nabírám vidlemi seno koníkům a vezu je v kolečkách směrem k ohradě. Mezi stromy vidím pouze jejich tmavé stíny.
Pod nohama mi několikrát proběhne náš kocour, kterého naše třínohá kočka patrně vyhnala z teploučkého úkrytu v seně ve stodole.
Koníci mne vítají temným zaržáním a rozvážným krokem se blíží k ohradníku.
Nabírám každému z nich jejich porci a vracím se domů.
Na stole máme již připravený adventní věnec.
Sedám k počítači....
píšu tohu-vabohu
a je mi krásně
šťastně


Otázka čtrnáctá zkoumavě dvojitá: Je štěstí cílem výchovy? Co znamená pojem životní zdatnost?
Otázka čtrnáctá méně zkoumající, avšak rovněž dvojitá: Co je štěstí? Je totožné s Maslowovým (mnou upraveným:-) domečkem potřeb?
Otázka čtrnáctá volná: Uměli byste nakreslit svůj domeček potřeb? Co vše by do něj patřilo?

Zastavení třinácté: oběť

Co to vlastně znamená, obětovat?
Nikdy jsem neviděla obětování např. zvířat. A ani bych to vidět nechtěla.
Starozákonní kněží kladli ruce na hlavu obětovaným zvířatům ve smyslu ztotožnění se. Obětované zvíře ve své podstatě "nahrazovalo" člověka.
Nejen v indickém pojetí lásky, ale také v křesťanském i v řeckém hovoříme o lásce jako o oběti.
Pokud někoho miluji, tak se obětuji?
Ale pokud miluji, není oběť obětí, protože jsem pro druhého jen tím, že jsem...
Žiju, dýchám, pracuji,  snažím se ne proto, že bych se obětovala, ale protože to chci. A slovo oběť mi připadá jako něco, co jde proti naší vůli. Ale láska je svobodná, dobrovolná
obětující se v neobětování
není-liž tak?


Otázka třináctá zamýšlející se: Čím se liší řecká agapé od indického chtění dobra jen pro toho druhého?
Otázka třináctá, někdy zavádějící: Co je logika srdce? 
Otázka třináctá střípečková: A co na to Empedokles?

Zastavení dvanácté: holka pracovitá

Dneska jsem holka pracovitá. Musím se pochválit, abych se nezbláznila.
Sedla jsem si totiž ráno k počítači s tím, že konečně dodělám ten distanční text, který měl být už někdy v září hotový či kdy to vlastně...
A od rána si tak u toho sedím, hledím, píšu, pracuji a mám radost, že to jde.
A pak najednou - někde jsem na něco klikla a ono se mi to celé rozjelo a rozpaprčilo a prostě celá práce v čudu.
Tak nějak bylo Komenskému, když mu hořelo jeho dílo?
Asi ještě hůř...
Tak jsem si s veselou myslí na něj vzpomněla, nenakopla jsem počítač, nezhroutila jsem se
uvařila jsem si kafe
usmažila vajíčko
okoupala se
a začla znovu....
s tím, že: kůň k tahu, pták k letu, člověk ku práci.... dle Komenského. Když podle něj, tož i podle mne :-)
Ale, nezlobte se, byl to asi poděs...


Otázka dvanáctá komeniologická kořenově vznešená: Člověk je bytostí, která v sobě nosí tři kořeny lidské vznešenosti. Dokážete vysvětlit?

Otázka dvanáctá komeniologická světelná: Člověk je podle něj bytostí tří světel. Dokážete vysvětlit?
Otázka dvanáctá komeniologická rouhající se: Myslíte, že jej mohlo napadnout, že jsme světelné bytosti, při pohledu na požár, který pohlcoval jeho díla? A kde že a kdy že to vlastně bylo?

A pro všechny mi podobné, kteří vše dělají na poslední chvíli, přidávám Komenského větu a radu:
                                        
                      Všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest!!

Zastaveni jedenácté: třesu, třesu bez

V pátek budeme mít svátek Ondřeje.
Prý v minulosti třásly dívky v tento den keřem, stromem nebo plotem.
A prý k tomu říkaly:

Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
kde můj milý dnes.
Třesu, třesu tímto plotem
všecí svatí mým životem.
Kde můj milý dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.

Ale pokud místo psa zakokrhal v tu chvíli třesení kohout, znamenalo to, že se děvče sice vdá, ale mimo svou dědinu. A to nebylo všechno. O půlnoci mohla jít vdavek chtivá děvčata zaklepat na kurník. Ale pozor, ozvala-li se na zaklepání jako první slepice, znamenalo to, že se chuděra nevdá. Ozval-li se kohout, hurá, bude svatba!  
Tak nevím, no. Jak to dělat dneska. Kdybych šla třást keřem, stromem nebo plotem, zavolali by na mne asi měšťáky. A kdybych šla klepat na kurník (kde bych ho tak asi našla?), možná by mi zavolali Chocholouška. No jo, ale proč bych to vlastně dělala...
Vždyť přece vím, kde můj milý dnes. Přece na noční. A v pátek také tak, takže žádný třes, žádné klepání,  

stačí mobil...    
kdepak slepice, kohout či pes


Otázka jedenáctá tak trochu legrační: Věříte nějakým pověrám? Znáte nějaké pověry ve výchově, které prý zaručeně platí? A patří k závoji tanečnice Máji?
Otázka jedenáctá záludná: Mohou čáry máry zastavit prométheovský spád?
Otázka jedenáctá víceméně normální: Co si myslíte o současném panem et circences?

Zastavení desáté: horská dráha

Dny utíkají, jako kdyby je někdo honil :-))) Nepřipadá vám to také tak?
Mám pocit, že semestr teprve začal, a on prý už bude zanedlouho u konce.
Tak nějak se nám vše zrychluje. A je těžké se zastavit.
Vadí mi to. Připadám si jak na horské dráze (i když pravda, nikdy jsem na ní neseděla).
Ale někdy mám strach, že život skutečně jen tak profrčí nahoru dolů, zdola nahoru
a nic...


Otázka desátá nadčasová: Které pojetí "vznešenosti" člověka vám nejvíce vyhovuje? Vyhovuje-li vůbec nějaké?
Otázka desátá počítačová: Je dnešní člověk člověkem počítačovým? A pokud ano, co s tím?
Otázka desátá vzpomínková: A co děti, mají si kde hrát?

Intermezzo č. 2

Jsi mé světýlko v tmách
i v bílé mlze
i když se ztrácíš
nepoznán
nehýčkán
svítíš

mým vesmírem
jsi ty sám

jsi sám

Zastavení deváté: světýlko

"Co je zlo?"
Zeptala jsem se dětí.
"Zlo je jako černá tma nebo bílá mlha", odpovědělo dítě.
"Proč černá tma nebo bílá mlha?"
"Protože ani v bílé mlze ani v černé tmě nevidíš světýlko", odpovědělo dítě a divilo se, co je na tom k nepochopení....


Otázka devátá, že by dětinská: Věříte na zlé duchy?
Otázka devátá vážná: Má zlo podstatu?
Otázka devátá odlehčující: Dokázali byste nakreslit nebo jinak vyjádřit své světýlko v tmách?(pokud ano, prosíím, nakreslete nebo jinak vyjádřete)

Zastavení osmé: Noc

Je noc. Hodina duchů.
Mezi půlnocí a jednou hodinou v noci prý (podle pohádek) mají duchové nejvíce napilno.
A prý v tu dobu podle statistik - ani už nevím, kde jsem to četla - umírá nejvíce lidí.
Noc je vůbec zvláštní. A někdy se jí bojím. Ale ráda v noci pracuji.
Ale opravdu nerada někam cestuji. Hlavně jízda autem v  noci mi nedělá zrovna nejlíp.
Vidím divné věci.
Noc je prý temná pro ty, kdo nemají čisté svědomí. Protože temnota je symbolem zlého.
Tak nevím...
Možná něco veselejšího by se i napsat hodilo.
Ale to by nesměla být noc. Ale ona je.
Musíme počkat na ráno.
To bude veselejší samo sebou, protože už nebude tma ani noc...


Otázka osmá zasmušilá: Je láska spojena s nocí? Pokud ano, může být také tmou?
Otázka osmá tajemně strašidelná: Bojíte se tmy noci?
Otázka osmá normální, zdánlivě nesouvisející: Které pojetí lásky se vám nejvíce zamlouvá?

Zastavení sedmé: "Poklízecí" ráno

Moje maminka tomu říkávala "pokluzat". Vždy, když se ráno probudila, první její práce byla "pokludit."
V dospělosti, tedy v té mé, jsem na to slovo na dlouhou dobu zapomněla. Protože nejen, že už není maminka, ale nebylo proč tuto činnost dělat. Nebylo komu "pokludit."
Co to slovo vlastně znamená?
Pokludit znamená dát potravu zvířatům. V době mého dětství to znamenalo dát seno ovečkám, zrní slepicím, mléko kočkám, maso psům...
Vrátilo se to. Možná se nám v životě vše oklikou vrací, kdo ví. Ale faktem je, že dnes "pokluzam" snad ještě víc, než moje maminka kdysi dávno.
Jak vypadá mé ráno?
Musím vypustit psy, pak jim dát nažrat, to zároveň i kočkám (venku i doma), a pak jdu dát seno našim koním a vodu a někdy i granule, a zrní našim ptákům, a vodičku...
A.... ale, až dnes jsem přišla na to, co to divné maminčino slovo znamená. Když mi ujely nohy na bahně a společně s náručí sena jsem šla k zemi (do toho bahna), tak mi to došlo. Pokluzat znamená sloužit.
A tak sloužím těm kolem nás... někdy i zabahněná, ale šťastná.
A oni zase slouží mně
a je to vyrovnané.



Otázka sedmá "pokluzující": Sloužíme svými životy také ostatním lidem? A pokud ano, proč?
Otázka sedmá poněkud zabahněná: Můžeme být i v blátě životně zdatní? A co to vlastně znamená?
Otázka sedmá milá: Máte ze svého dětství obdobná slova, kterým jste porozuměli až v dospělosti?I bez zabahněného pádu?
Otázka sedmá jen tak navíc vtipná: Souvisí naše poklízení a bahno s Aristotelem? Nebo s Komenským? Pokud ano, jak? :-)

Intermezzo č. 1

Někdy mám v srdci zvláštní klid a mír,
když vím, že jsi, že jsem.
Někdy se mi zdáš jako sen
fascinovaná
tvým pohledem.
Někdy je všude tma
a v duši jen pláč
když nerozumím,
co jsme vlastně zač.

Někdy nechápu vůbec nic
a někdy zase všechno

i hvězdy na obloze
i tvou duši

i mé peklo

Zastavení šesté: jiní, druzí lidé

Na pouti se potkáváme také s jinými lidmi. Jinak to myslím ani nejde - život a putování je vždy spojeno s druhými lidmi. Nežijeme osamoceni, nežijeme sami.
Známe ty druhé lidi, putující zároveň s námi? Jdou s námi, nebo jen vedle nás? Nebo před námi, za námi...
Některé možné dobíháme, někteří dobíhají nás...
Někteří jsou možná pouhými tvářemi, někteří jsou pouze stíny tváří jiných.
A kdo jsme my samotní?
Přiznám se, někdy v tom mívám poněkud chaos.


Otázka šestá, zamyšleně osobní: Dokážete sami sobě odpovědět na otázku, s kým ve svém životě putujete (nebo jste putovali) nejraději?
Otázka šestá, provokující: Je rozdíl mezi druhými a jinými lidmi?
Otázka šestá těžká, zneklidňující: A co na to Herakleitos se Sokratem?

Zastavení páté - na prvním odpočívadle

Jaký je dnešní svět?
Včera jsem psala, že bláznivý.
A dnes nevím. Možná je pustý a prázdný a nesmyslný a k ničemu, a nepochopitelný a vzdálený a...
nádherný.
Nevím.
Někdy bych chtěla znát odpověď.
Je náš svět světem lidí, světem vztahů, lásek, světem emocí, nebo jen světem techniky a práce a civilizace?Nebo světem přírody? Světem štěstí, ze kterého není úniku?

Kdo ví?
Vy to víte?


Otázky páté odpočinkové: Jaký je dnešní svět?
A jaké je Vaše odpočívadlo? Je v přírodě, v lese, na louce, na horách, v údolí, u řeky? Nebo doma v obývacím pokoji? Nebo jen u počítače?

Zastavení čtvrté: Bláznivý svět

Vzpomínám na jeden film, který jsem viděla kdysi dávno (mé děti nebo dokonce někteří mí studenti by řekli- snad v pravěku, ne?:-) ). Jmenoval se: To je ale bláznivý svět...
Od té doby uplynulo už hodně vody, ale mě ten název filmu očarovává pořád.
V bláznivém světě to žijeme, my blázniví lidé, s bláznivými nápady a ještě s bláznivějšími myšlenkami.
A jsou i tací, kdo své bláznivé myšlenky proměňují v činy... Ty bych i chápala.
Ale pak mám také pocit "bláznivosti" z něčeho úplně jiného.
Víte z čeho?
Z toho bláznivého spěchu a množství práce, která nás všechny pohltila. Neznám člověka - opravdu ne - který by se na mne usmál s tím, hele, nespěchejme, máme čas.
Všichni někam letíme.
Já také.
Nevím však přesně kam.
A napadá mne - snad ne přímo tam :-))


Otázka čtvrtá vzlétavá: Myšlení je prý "letem" čarodějnic. Sedáme na svá košťata a proletíme se chaosem a vracíme se se zarudlýma očima... co to koště a let a zarudlé oči podle vás znamenají?
Otázka čtvrtá normální: Kdo že to výše zmiňované řekl?
Otázka čtvrtá k zamyšlení: Kam všichni spěcháme?
A otázka poslední -ehm - rozmařile vlezlá: Co asi myslím tou poslední větou? A máte odvahu odpovědět?

Zastavení třetí: S písničkou jdu

Já s písničkou jdu jak ten ptáček...
Hm. Probudila jsem se do dnešního rána, a v hlavě mi zní tato melodie. Ale s píšničkou jít jako ptáček? Není to nesmysl? Ptáček létá, tak proč s ním jen jdu, proč s ním taky neletím? Ptáček nechodí...
Viděli jste někdy kráčejícího ptáčka? Ptáka - třeba pštrosa - to ano. Ale ptáčka? Ten si, když už, tak jen tak poskakuje.
Takže bych si měla zpívat - já s písničkou si poskakuju jak ten ptáček... ale to nejde do noty a zní to divně.
Každopádně je ráno, nový den už začal, takže s ptáčkem i bez něj vzhůru do práce.
Přeji všem hezký den... s písničkou na rtech.

Otázka třetí zpívavá: Zpíváte si a chodíte přitom? Nebo se pokoušíte létat?
Otázka třetí podivná: A co člověk mýtický? Zpíval si?
Otázka třetí vážná :-): Vstáváte pravou nebo levou nohou? Ne vážně: jste rádi na tomto světě? Jedno, jestli ráno, v poledne, večer...?

Pozvánka :-)

Zastavení druhé: homo viator

Líbí se mi představa, že jsme putující lidé, homo viator. Putující životem, který vytváří náš jedinečný příběh. Putující světem, láskami, svým osudem, od počátku ke konci a od konce k počátku...
Homo viator a homo adoremus. Člověk putující a adorující, klanící se, vyznávající svou velikost i malost, svou pýchu i pád, slovy B. Pascala: člověk, který je slávou i odpadem Vesmíru.
Nevím, čím jsem. Někdy se cítím být onou "slávou", někdy jen "odpadem"...
Asi jsem - jsme obojím.
A tak jdeme tímto světem, svým příběhem, někdy nahoře, jindy dole, někdy se slávou, jindy se smetím,
ale pořád jsme to my...
se slzami i bez nich

Otázka druhá k zamyšlení: Ke kterému pojetí člověka byste přiřadili sami sebe?
Otázka druhá vědomostní: A ve kterém pardigmatu žijete svůj momentální příběh?
Otázka druhá provokující: A jste spokojeni?

Zastavení první: na začátku

Jsme na začátku.

Není na tom nic zvláštního, vždyť vše na světě má svůj počátek a konec, svůj začátek.

Každý den je jakoby  "nový."  Pořád jsme v něčem "začátečníci." Často je vše poprvé - a zároveň naposled.

Tak i teď stojíme na začátku naší cesty.

Buďte na ní vítáni.

A teď několik nezbytných informací. Ptali jste se, jak dlouho půjdeme. Nevím - na začátku je vždy konec     v nedohlednu. Uvidíme, jak se nám půjde....

Budete odpovídat na dotazy, které se zde obejví každý den, podle toho, jak vy sami budete chtít. Můžete průběžně jednou do týdne, nebo můžete každým dnem, můžete až pak najednou až po ukončení poutě. Nemusíte se bát, nebudete stresováni, že nestihnete odpovídat - dám vám dostatek časového prostoru pro klidné zpracovávání odpovědí.

Zkouška nebo zápočet bude pro ty, kdo se rozhodnou pro naši pouť, formou diskuse nad odpověďmi. Pokud nebude odpověď správná, vyjasníme si to v osobní komunikaci. Ale nestává se, že by "poutníci" nedošli a nesplnili požadavky po tak náročné cestě.

Už ale neslibuji, že budu vždy a okamžitě reagovat, - i když se o to vždy snažím, nedovolí mi to často časové možnosti. Proto se omlouvám předem.

Otázky bývají každým dnem cca tři. Ne všechny jsou míněny vážně, některé mne občas jen tak napadnou - o to více se těším na odpovědi. Vy ale odpovídáte na všechny, není možný výběr :-)))

Otázka č. 1:  rozjezdová: Jak to máte s filosofií? Jste na jejím začátku?

Otázka č. 1: rozverná: A jak filosofii vnímáte? Čím je pro vás? Počátkem moudrosti a lásky nebo spíše jejich koncem?

Otázka č. 1: doplňující: A jak se má k sobě podle vás filosofie a výchova?

PŘEDVÁNOČNÍ POUŤ 2012: Před cestou

Člověk je prý - homo viator - tedy poutník, člověk putující.
Jsme putující na cestě svými životy.
Ale můžeme "putovat" i jinak. Takže vás zvu, již téměř tradičně, na naši zvláštní  předvánoční pouť, na jejímž konci bude buď zápočet nebo zkouška.
Co si vzít na cestu?
Nevím jak vy, ale já si beru na cestu svou chuť do života a do otázek, které si pro vás přichystám.
Tak tedy zítra:
sejdeme se na počátku naší poutě....

Sen

Zdál se mi sen.
Což o to, sny se mi zdají poměrně často a některé si i pamatuji. Tento byl však navíc hodně výjimečný.
Plavala jsem v moři a nějakým podivným placatým štítem jsem rozrážela vlny. Ale věděla jsem, že nedoplavu, nikde totiž nebyla vidět pevnina. Jen moře a slunce vysoko nad hlavou.
Ale pak se najednou odněkud objevila dcera a s ní i vidina pevniny, a dokonce s chodníkem, vedoucím kolem břehu.
A já věděla, že doplavu.
A vysoko na obloze létaly stříbrné rybičky.

Byl to krásný sen.

bez názvu

Svět se někdy otočí vzhůru nohama.
Stačí jediné slovo, jediná věta -
stačí jen mlčení.
A Vesmír utichá
a srdce už nebolí
umřelo
umírá

duše uvnitř mého srdce

Někdy přemýšlím, jak to správně zařadit. Cítím ve své duši, ve svém nitru, ve svém srdci.....Co je správně? Duše? nitro? srdce?
Našla jsem  teď k tomuto krásnou myšlenku, se kterou se chci podělit:

„Tato duše, která je uvnitř mého srdce, jež je menší než zrnko rýže, než zrnko ječmene, než zrnko hořčice, než zrnko prosa – ta stejná duše, která je uvnitř mého srdce, je větší než země, než prostor, větší než nebe, větší než svět.“

Lubac, H. de, Pic de la Mirandole. Études et discussions, s. 164.

Víte, které dílo je zde citováno?

Staré indské Upanišády...

Těšení

Včera jsem někde na Novinkách četla, že v některých obchodních domech už mají Vánoce.
Zarazilo mne to.
Zatím je venku docela teploučko a na zimu to ještě nevypadá.
A pak - vždyť jsme na začátku semestru a že by už končil? To ty obchoďáky nedomýšlejí. Že nám zkracují čas. A že do Vánoc času dost.
Ale když jsem se dnes vracela z práce a obloha potemněla, najednou jsem kdesi v dálce ty Vánoce ucítila...
A někde v hloubi duše se k tomu zároveň přidal ten tajemný pocit "těšení se"....
Jen jestli vydrží až do Vánoc.
Jestli to ty obchodní domy  s tou vánoční atmosférou tak brzy nastavenou nepokazí...
Byla by to škoda.
Protože na něco se těšit dělá svět krásnějším.
I kdyby nebyl.

rýmování v tichu noci

Jsi světýlko v mé duši
ohýnek v mém srdci,
jsi smutek, co mi sluší,
úsměv v pláči,
naděje neumírající

Jsi láska, která spasí

Podzimní štěstí

Všimli jste si, jak pěkný podzim máme?
Měla jsem letos smutné léto. Vlastně také proto jsem sem nepsala. Tak nějak na mne dolehlo, že jsme zůstali doma sami.
A vzpomínala jsem na loňské léto. A na to, jak jsme vodívali koně do ohrady brzy zrána, večer je odváděli do stáje, jak jsem nosívala kýble s vodou a jak jsem se jich kolikrát, ne těch kbelíků, ale koňů, bála a říkala si, že mám sice adrenalin ráda, ale čeho je moc, je příliš.
Ale jednoho dne v květnu syn své koně odvezl a zůstala tady jen sousedovic kobylka, která asi stejně jako já nechápala, proč je najednou sama.
Zahrada byla tichá, opuštěná, smutná - jako celé letošní horké léto.
A já si uvědomila a pocítila ten starý známý fakt - nikdy nevíme, že jsme šťastní, když šťastní jsme. A někdy dokonce i tiše remcáme, co všechno musíme dělat a proč. A pak to najednou není a my pochopíme - ano, tenkrát, tehdy, to bylo štěstí, které už není...
Jednoho dne na podzim se koně vrátili. Opět se pasou na naší zahradě, opět jsou tady.
Nevěřícně na ně koukám, opravdu nevěřícně, protože nevěřím vlastním očím, že je vidím, že jsou zde
 a nevěřím smutku, který vyprchal
 a nevěřím štěstí, které opět je.
Ale - všimli jste si, jak pěkný podzim to máme?

Tak jsem zase tady

Někteří se mne ptáte, co dělám, že nepíšu. Tak hlásím, že jsem zase tady.
Ani nevím, jak odpovědět na to, co dělám, že nepíšu?
Máme krásný podzim. Léto je za námi, prázdniny a dovolené taky.
A já se tak nějak pořád ne a ne probudit.
I když - zorganizovali jsme koncert pana Jaroslava Wykrenta, před tím II. roč. benefiční akce Nostra beata vita, včera jsem křtila svou knihu Dítě v nás v ostravském Librexu. Takže není to o tom, že bych nic nedělala, jen mám dojem, že celkově chodím jako náměsíčná. a že celkově žiju - nežiju... a že pořád přecházím z role do role a vlastně nevím, slovy mé babičky, čija su (čí jsem).
Jako by všechno byl jen sen. A ne vždycky krásný.
Ale život prý o tomto je...

Prázdninově?

Dobré ránko, nebo spíše už dopoledne.

Ptáte se mne někteří, co dělám a jak se mám o prázdninách :-) Děkuji, dobře...

a pak mne ještě někteří prosíte o termíny zkoušek a o zapsání zápočtů.

Sedím u počítače, čtu si to, chystám se  na to, a nechce se mi, přiznávám. Asi nejdříve z toho horka, teď po únavě z toho horka či co, prostě nic se mi nechce. Jo, jen jsem začala psát ještě další blog, na idnes.cz. a tam je to docela zvláštní společnost... Tady mezi vámi mi je podstatně líp.

Musím napsat přes prázdniny dvě publikace, a dnes už je 13. a pátek k tomu. Tak jdu "na to". Vypíšu termíny, dopíšu zápočty, začnu něco dělat. A nadepíšu si názvy těch dvou publikací, co mám napsat, ať mám aspoň něco..., že ano.

Takže co dělám o prázdninách? Hm...

Ono jsou prázdniny? :-)

jéj, děkuji

Náhodou jsem zabrousila tady na tyto své stránky, a vidím, že ani o prázdninách mne neopouštíte a že každý den tady mám  "své" čtenáře. Moc děkuji, potěšilo to.....
Přeji všem krásné léto a opravdu díky, že jste tady,
mp
P.s. pokusím se každý den nebo obden něco pro radost napsat, ať sem nechodíte tak zcela zbytečně...:-))

No jo,

tak máme prázdniny. Ještě dopisuji některé nezapsané studenty, můžete být klidní, vím o vás, dopíšu.
Jinak vás všechny zdravím v tom opravdu parném létě, užijte si to, odpočiňte....

322

Takže jsme u konce hektických dnů. A zkoušení a zápočtů.

Dala jsem si tu práci a spočítala to. Kromě studentů u státnic jsem celkově "měla" 322 studentů. To znamená 322 prací, 322 různých seminárek, které musíte projít a přečíst. A vybavit si 322 "tváří".

Mám v té době e-mailové schránky přímo zavalené e-maily. Nestačím je někdy ani otevírat, natož číst a odpovídat. Nevím jak jiné mé kolegy vyučující, ale mne to hodně stresuje. A někdy se stává, že mi student či studentka napíše, že předevčírem psali email a nedočkali se odpovědi... Den má jen 24 hodin, ach jo.

Nebo třeba minulé úterý jsem měla dopoledne 25 studentů, skončila ve tři a už mě čekala várka dalších 20 studentů. Kamarád, který přišel na skok něco domluvit, mne zdržel asi půl hodiny. A pak mi volal, že chodbou slyšel hovor jedné studentky, že jsem kráva, která ještě nezačala... Kráva se od rána přitom nestihla jít ani vyčůrat :-)  Jo, vím, co se o některých vyučujících říká i co se říká o mně. Jsem praštěná, nespolehlivá, atd.... Pokud jsem poslala materiály k dějinám, nikdo vlastně nečekal, že to opravdu udělám. atd. Nebojte se, nám se obyčejně donese, co si studenti povídají.... 

Ne, nestěžuji si. Jen někdy přemýšlím, - smutně přemýšlím - o lidech a o tomto světě. O tom, za čím se všichni ženeme a honíme a proč.

A přiznám se, nechtěla bych být v dnešní době student, honící se za kredity a stávat se pomalu jen číslem.... v množství mnoha.

Bála bych se, že ztratím, že zapomenu na smysl....

Mravoučná říkadla J.Vlastimíra Svobody z r. 1839

Našla jsem Mravoučná říkadla, v díle Školka. Vyučování malých dítek. Protože jsou úžasně nádherná, některá sem vypíšu na ukázku:

Poslušné dítky jsou krásné kvítky.
Kdo pořádku nemiluje, sám si škodu způsobuje.
Pozdravení zdvořilé bývá každému milé.
Kamením kdo hází, hanba ho provází.
V srdci hněv a zlost škodlivý je host!
Kdo se zlobí, svého zdraví, nenadále sám se zbaví.

Nikdy ohněm nehraj sobě, sic na škodu bude tobě.
Dítky, píti nemáte, jste-li právě uhřáté. Uhřátý kdo náhle pije, samý jed do sebe lije.
Nikdy nečiň co je zlého, neujdeť zlé trestu svého.
Nebuďte holčičky mlsavé kočičky. Nebuďte kloučkové mlsní kocourkové.
Čemu zvyknem za mladosti, težko odvyknem v starosti.
Co nezmáme, jíst nemáme.

Kdo jinému nadává, chuti k praní dodává.
Kdo jinému přezdívá, sám cti v těle nemívá.
Kdo na jiné rád žaluje, špatné srdce prozrazuje.
Co ti protivno samému, nikdy nečiň to druhému!
Každému se zalíbíš, učiníš-li, co slíbíš.

Lezení všetečné bývá nebezpečné.
Kdo zvířátkům ubližuje, špatné srdce ukazuje.
Z divoké radosti bývají žalosti.
Nezralé ovoce působí nemoce.
Kdo si dobře radit nedá, pak nadarmo pomoc hledá.

Kdo v jídle hltavý, škodí sobě na zdraví.
Neboj se strašidel nic, není těch strašidel víc.
Bázlivý se straší třeba hrncem s kaší.
Nerozumné radování obrací se v bědování.
Tomu jen se naučíš, v čem se často pocvičíš.

Kdo kořalku pívá, jed do sebe lívá.
Dejte dítky stáří čest, posměváčky čeká trest.
Pozoruj, kde ostrá věc, nebudeš bídný slepec.
Příznivý má přízeň, závistivý trýzeň.
Kdo jiným kazí radosti, sám si způsobí žalosti.


Co dodat?

Svobodný čas

Marie Terezie.

Co nám způsobila?

Kvůli ní všichni musíme povinně do školy. Už žádná svoboda, ale něco, co se musí.

Kolikrát jsem to v životě nechápala. To, že někam musím, že si nemůžu dělat, co chci, že vlastně nejsem svobodná. Vždycky jsem to těžce nesla.

A mohla za to Mařka Terezka, ta divná paní z minulosti. Ta, která mi už jako dítěti vzala můj svobodný čas. A přitom ta, která údajně řekla, že jediné bohatství, které v životě máme, není právě nic jiného, než právě náš čas.

Jaký paradox...

Otázky osmnácté:
Co vše způsobily školské reformy Marie Terezie?
Co vše je s těmito reformami spojeno?
Co si myslíte, byla to hodná paní? :-)

asociace a kázeň

A - další muž-ský na obzoru.

Ale, jak asi víte, s tímto mužem soucítím. Protože měl skvělé názory. Učení se a poznávání nového je založeno na asociaci. Tedy na představách, schopnosti přiřadit neznámé k již známému.

Jen jednu "vadu" měla jeho teorie -  učíme se jen na základě kázně. K asociaci, aby mi mozek pracoval, potřebuji klid a soustředění, tedy ukáznění se, tedy "Zucht".

Jeho následovníci si patrně všimli pouze tohoto a na asociaci zapomněli.

A tak na základě myšlenek tohoto pána se upevnilo konzervativní školství, bez svobody dítěte - žáka, i když bylo na svobodě založeno (asociace je přece vždy svobodná...)

A chudák aby se z toho v hrobě obracel.

Ale posléze mohl otáčky zmírnit - protože paradoxně se přece jen dočkal - na základě odporu k jeho systému, který jeho systémem vůbec nebyl, jen byl takto chápán, vzniká a šíří se celé alternativní školství.

Otázky sedmnácté:
Kterého to pána mám na mysli a co o něm a o jeho "učení se učení" víte?
Kdo je považován za zakladatele pedagogiky jako vědy?

pánové a ženy

Vždy mne překvapovalo postavení žen a mužů ve výchově.
To přeci žena matka je tou, která o dítě a své děti pečuje, stará se o ně, krmí je, přebaluje, zahrnuje láskou, je příčinou či ne-příčinou prvotní vazby a důvěry...
V historii nám však do výchovy většinou kecají muži.
Jeden dokonce tvrdil, že gentlemana může vychovat jen gentleman a ženy vlastně ve výchově dětí - mužů - nemají co dělat.
Druhý zase dal své děti do nalezince, protože křičí, řvou a stojí hodně peněz. A žena může být hloupoučká, neb jen tak to je přirozené a přírodou dané.
Prostě je to tak - my ženy vychováváme, ale teorii tvoří muži.
Hrůza.
Ale nutno přiznat, že někteří byli na to, že to byli "jen" muži :-) docela dobří.
A že občas měli, kupodivu, i pravdu.


Otázky šestnácté: O kterých to pánech píšu a co o nich víte?

pozoruhodný muž

Tak dnes si dáme Komenského.
Je to pán, který mne samotnou po léta fascinuje.
Všechno snad věděl... ať přijdete v pedagogice na cokoliv, a řeknete si juj, nejásejte, nejste první. On už o tom psal. K uzoufání.
Geniální běžec naděje, geniální muž, který svou genialitu zaplatil svým pocitem zodpovědnosti za celý svět. A úzkostí a strachem, že lidé: marné věci konají, po marných věcech touží, dokud na svou marnost nezajdou...
Málo jsou známa jeho slova: dej Bože, aby už bylo ráno a tma noci nepřetrvala i přes den (to necituji přesně, volně parafrázuji, ale tak nějak to je...)
Nebo další jeho nepříliš známá slova: Fascinace člověka je, když se spojuje Duch s Duchem, ve chvíli, kdy tvé oči pronikly očima mýma a vznítily v mém nitru požár...
Musel to být zvláštní, zajímavý, pozoruhodný muž...

Otázky patnácté?
Prosím, ujasněte si, kdy žil J. A. Komenský.
Prosím, znejte jeho stěžejní díla, a to nejen vyjmenovat, ale také o čem jsou.
Znejte jeho Obecnou poradu o nápravě věcí lidských aspoň tak, že budete vědět, co jsou ony věci lidské a jak je napravit a proč.
Co je v pojetí Komenského trojnost? A omnes, omnia, omnino? A jaké bylo jeho pojetí člověka z hlediska tří světel?
Vyhledejte a napište aspoň 5 jeho citací - vět...
A nezlobte se, že vás všechny těmi dějinami tak trápím, ale po tom co jsem slyšela u letošních státnic, a téměř to nepřežila, tak vám prostě jen tak "zadarmo" ten zápočet nedám... je to pro Vaše dobro :-)

lidé zvonkoví

Lidé si pořád sní o lepším světě. A představují si ho různě. Někdo jako naprosto spravedlivý, kde všichni mají stejně všeho, jiní zase jinak...
Marta Kubišová kdysi zpívala píseň o "zemi zvonečků", kde žijí lidé zvonkoví, a když se stane neštěstí, na zvonky zazvoní... "zazvoní, když přijde čas, kde by mlčky stál každý z nás..."
Jsme také my zvonkoví lidé? Ti lidé, kteří nechodí lhostejně kolem těch druhých?
Filosofové, pedagogové, ti většinou takoví byli. A zvonili zvonky tím, že psali knihy (dívejte, dokonce se mi to rýmuje).

krásná představa

Otázky čtrnácté:
Sluneční stát, Utopia, Nové organon - kdo byli nautoři těchto "zvonkových" knih?
A byl jeden mnich, měl hodně knih a nevěděl co v nich. Jste na tom tak stejně? Víte, co v těch knihách bylo?
A ve kterém století se to teď pohybujeme? Co myslíte, už dojdem ke Komenskému?

velikáni s hlavou

Mít hlavu dobře udělanou nebo stačí ji mít dobře naplněnou?

Odvěký spor moudrých mužů.

Mít mozek přeplněný vědomostmi a oplývat jimi, nebo jen vědět, kde ty vědomosti najít?

Trošku mne to vždy udivovalo, o čem ti mužští vlastně - a promiňte ten ruský výraz, protože ten se k tomu nejvíc hodí - měčtají.

Měčtať znamená přemýšlet. Někdy mi to připadá jako mekat, což je podle mne výstižné přirovnání.

Protože mne to mate - hlavu dobře udělanou mohu mít jen tehdy, když ji mám něčím naplněnou. A díky té naplněnosti přece vím, kde, co, proč a jak hledat...

Takže nevím, o co těm pánům středověkým myslitelům vlastně šlo. Že by o myšlenku, kterou tak nějak marně hledali?

Otázky třinácté:
O kterých to pánech hovořím?
Napovím: jmenují se příjmním na M, R a další R.
Napište prosím o nich a jejich názorech více než začáteční písmena jejich příjmení:-)

Někam patřit

Potřebujeme někam patřit. Myslí se tím do určité skupiny lidí. Každý z nás potřebuje vědět, že není na tomto světě sám.

Potřebovali to lidé snad v každé době. Někdy patrně více, někdy méně, ale patřit "někam" nebo nepatřit nikam, v tom pocitu asi bude celkem i rozdíl.

Proč to tak rozebírám? Protože dějiny jsou ve velké míře také o tom, kam kteří lidé patří a jak je to ovlivní.

My dnes, my patříme kam? Jsme na světě sami, nebo jsme sounáležející s ostatními? A pokud ano, kdo jsou ti "naši" ostatní? Je to má rodina, nebo mí spolužáci, nebo mí přátelé, nebo mí známí, nebo mí kolegové z práce... kdo jsou pro mne ti, ke kterým patřím?

Otázky dvanácté:

Udělejme si pořádek také my v tom "patřit" někam. Ve středověku mnozí lidé patřili k určitým řádům. Víme k jakým? Víme, jaké řády byly a čím se vyznačovaly? Uděljete si pro sebe přehled těchto řádů (mám na mysli benediktíny, dominikány, františkány a další...)

 A pokračujeme dál: co znamnenalo patřit k jezuitským školám a co k bratrským?

A už se dnes přestanu ptát, protože pod tíhou těchto otázek nechci, abyste mne přiřadili k nebožtíkům:-) To bych fakt nerada.

O rytířství

Tak si tak přemýšlím, jestli se mi v životě vůbec poštěstilo potkat nějakého rytíře.

Nemyslím rytíře v brnění, ale rytíře v srdci.

A myslím, že snad ani ne. Asi už vymřeli. Asi už nejsou. Nejen ti obrnění, ale i ti normálně lidští.

Nebo ne, ano, jsou, jen je občas už takto nevnímáne. A přece jen, teď si uvědomuji, několik jich znám....

A jem ráda, že jsem se s nimi potkala.

Otázky jedenácté:
Kdo to byli rytíři? Původně i posléze?
Jak si představujete chování rytíře? Znáte nějakého? Živého, současného? Jen brnění mu nasadit? :-)
Co patřilo (kromě toho brněnú) k základní rytířské výbavě?
Znáte píseň O Rolandovi? Pokud ne, prosím, najděte a napište, o čem je...

Když se řekne...

Když se řekne dějiny, pětku nemá jediný. Tak takový slogan, parafráze na báseň z první třídy, mne napadá.

Snad dopadnete také tak.

Mohla bych dnes možná trochu odpočinkově. Třeba: znáte báseň Podkoní a žák? Nebo nějaké jiné středověké skladby, týkající se studií na tehdejších univerzitách?

Vzpomínám, kdysi jsme měli doma gramofonovou desku s nějakými takovými skladbami, středověkými popěvky a krátkými básněmi, vystihující onu dobu.

Jen si už tak docela přesně nepamatuji, co to vlastně bylo...

No jo, stárneme. Čas je neúprosný a maže stopy. I ty paměťové. A středověk byl dávno, dávno již tomu.

A kdo si to má všechno pamatovat?

Otázky desáté:
Která slavná česká kniha začíná slovy: Dávno, dávno již tomu?
Znáte nějaké jiné středověké písně a básně - popěvky, kromě zmiňovaného Podkoního a žáka?
Kdo napsal dílo Vita Caroli?
A co Jan Hus a školství a výchova?

Homo sapiens

Tak už jste si udělali pořádek v některých pojmech?

Omlouvám se, že jsem byla včera tak vyděšená. 

Ale mějme jasno aspoň v tom základním. Určité období vždy bylo od někdy do někdy, něčím se lišilo od těch ostatních, a něco tam vždy platilo.

Teď to zní asi podivně, ale čas vše mění, i časy.... A v dějinách jdeme po stopách času a změn, které s sebou přináší. A nejdeme po těch stopách jen tak, nahodile a zbytečně, ale asi taky znáte to přísloví - historia magistra vitae. Historie je učitelkou života. A my se ji učíme znát hlavně proto, abychom dokázali pochopit zkušenost jiných a abychom se z toho dokázali trochu i poučit. A nehledali už nalezené a neobjevovali už objevené. Kdo nezná historii, je odsouzen k jejímu opakování - i se všemi chybami, které naši předci udělali.

A jen hlupáci se neumí poučit z vlastních chyb. A člověk přece není hlupák, je homo sapiens sapiens recens...

Otázky deváté:

Jaké znáte významné osobnosti z dějin pedagogiky v období středověku?

Můžete si sami pro sebe vytvořit jednoduchý přehled středověkého školství?

Jak asi vypadaly středověké učebnice?

Co byste se učili, kdybyste byli bývali studovali na nově založené Karlově univerzitě? A kdo by vás učil?Uveďte alespoň dvě konkrétní jména...

Otázky ke státnicím

Byla jsem dnes zkoušet u státnic. Vás bakaláře našeho studia.

A přiznám se, hlavou mi zněla slova písně Tomáše Kluse: Za co, Pane Bože, za co...

A jestli za rok, dva budu zkoušet vás a vy budete vědět jen to, co jsem slyšela dnes (i když výjimky se našly taky), tak nevím....

hmmm.

Prosím vás, zrekapitulujme si prozatím: kdy byla antika, starověké Řecko a Řím, co byla kalokagathia, paidagogos, výchova ve Spartě a v Athénách, škola Platóna a Aristotela, gymnasion, palaestra, jaká byla náplň, a ctnosti... fůůů, a že Quintilianus nebyl Řek.

A pak od kdy do kdy byl středověk, a co je trivium a quadrivium, a rytířské ctnosti, a středověké školy. A u vzniku univerzit nejen vyjmenovat, ale také znát letopočty (hlavně tu našo Karlovou) a jaké existovaly fakulty - technická a vědecká to nebyla...

Pane jo...

Otázky osmé:

Pokuste se shrnout a udělat si vlastní přehled toho, co se kdy a jak vyučovalo (tedy náplň toho, co se studenti učili) - a to v období antiky a středověku.

Pokuste se o shrnutí rytířských ctností, a najděte další různá jiná vymezení. Co to bylo sedmero svobodných umění?

A zakládání univerzit - uveďte prvních 5 i s letopočty... a pokuste se je blíže popsat z hlediska fakult a možností získání titulů.
A pamatujte si: nebudete-li toto znát, budu vás chodit (pravidelně) v noci strašívat!

Čas

Tak zase mi utekl čas. Sedím si tak u počítače, píšu a pracuji a myslím na dnešní otázky, a najednou, jéje, už je zítřek. Omlouvám se...
Tak to je i s dějinami. Vždycky už to bylo včera a najednou je zítra. (Hlubokomyslná myšlenka, že jo).
Včera jsme ještě byli ve středověku a dnes již máme dobu moderní, - vlastně postmoderní. Už v tom názvu máme, že to bylo.
Někdy je mi strašně smutno z toho, že něco bylo, když bych si přála, aby to být nepřestalo.
Třeba školní léta, první třída, první školní den... dětství a vše s ním spojeno.
Už není.


Otázky tuším sedmé:
Jaké to bylo ve středověké škole? Vzpomínáte? Popište (případně můžete i nakreslit, jestli si troufáte).
Kdo napsal spis O učiteli?
Znáte nějaké jiné dílo tohoto filosofa či nějaký jeho citát, vztahující se k učiteli a ke škole?

O učiteli

Učitel byl vždycky tak trochu problém.
Jaký by měl být, co by měl umět, co to znamená být dobrý učitel? To není jen otázka současná, ta trápila lidi odjakživa.
A nejen lidi, především žáky - děti.
A nejen děti, především pak učitele samotné.
O čem a proč a jaký smysl má moje - učitelova - práce?
Jsem vůbec k něčemu?
Odvěká otázka mudrců - mistrů - učitelů - paidagogů, tedy těch, kdo ukazují cestu.
Nebo ukazují, jen zlehounka doprovází...

Otázky šesté:
Odkud známe slovo paidagogos a kdo to byl?
Co znamená pojem dobro a krása a co o něm víte?
Co se vyučovalo ve starověkých řeckých státech? Jaká byla "struktura" výuky?
Které starověké školy znáte a co o nich víte?

Sokratovy otázky

Prý stával na prostranství a lidé se mu vyhýbali, když ho zahlédli, protože je neustále obtěžoval svými otázkami. Takový filosof - podivín...

Možná radši někde stával a divně se tázal, než aby trpěl život prý s příšerně hádavou ženou Xantipou. A tak nebýt jí, přišel by svět možná o velkého filosofa.

Ale kdo ví, jak to bylo. Podle jiných zdrojů prý byla Xantipa naopak milá a hodná a všechny zlé řeči o ní jsou jen povídačky staré Kačky.

Ale ono to vlastně ani tak není podstatné. Podstatné je, že nám něco po Sokratovi zbylo. Kromě velkých myšlenek také tzv. sokratovský rozhovor.

Ale přiznám se, nevím, co bych dělala, kdybych si jen tak šla starověkým městem pod svítivým sluncem a viděla stát před sebou Sokrata, nadechujíc se k otázkám

radost bych z něj asi neměla....

Otázky páté:

Čím je známý Sokrates a proč?

Zkusili byste sami navrhnout - načrtnout, jak asi vypadaly Sokratovy otázky? Prosím, uveďte nejméně dva příklady.

Co víme o Sokratových otázkách a proč je vzpomínáme i v pedagogice?

Quintilianus

Když slyším toto jméno, napadá mne hned číslovka, a to sedm let.
Proč?
Protože podle něj je zrovna sedm let čas k uzrátí toho, aby se zrodila kloudná myšlenka.
Máte-li něco napsat, nebo píšete-li něco, mělo by to ve vás celých sedm dlouhých let dozrávat. Takže žádná diplomka za rok a půl nebo bakalářka za půl roku. Holý nesmysl. Sedm dlouhých let na napsání byste měli mít. Na zrození myšlenky.
Ale nebuďme naivní - jakých rok a půl nebo půl roku? Jsou studenti, co to zmáknou za týden. I tu mylšenku za tak krátký čas vyplodí a zplodí.
Quintilianus se musí v hrobě obracet....

Otázky čtvrté:
Kdo to byl, ten Quintilianus, a kdy žil?
Co napsal? Čím je významný? A myslíte, že se opravdu obrací v hrobě?
Znáte nějaký jeho citát?

Býti ženou

Být tak ženou v minulosti. Jaké to asi bylo?
Když se podíváme na dnešní přefeminizované školství, jéjeje. To v Sumeru, v Číně, v Egyptě kdysi ve starověku, to by se stát nemohlo.
Nebo mohlo?
Školy byly plné mužů. Co škola, to samý chlap. Jeden vedle druhého. Ženu abys špendlíčkem pohledal...
A dnes?
Časy se mění....

Otázky třetí:
Jak to vlastně bylo se "studiem" žen? Ve které ze starověkých zemí mohly být dokonce lékařky a ve kterých si s prominutím ani "neškrtly"?
A co kněžky při chrámech? Byly vzdělané? Jak a v čem? :-)
Víte, co to bylo hieros gamos?

Nic nového pod sluncem?

Dnešní děti jsou prý nezvládnutelné a nezvladatelné.To za našich časů, to to bývalo jinak...
Jak?
Jak to bylo ve školách ve starověké (ne, že by to byl zrovna můj čas, tak stará zase nejsem :-) Číně, Sumeru, Egyptě, v Římě? Vypadalo to jinak než dnes?
Vrátila jsem se z konference v Yorku, na které se probíralo jedno nosné téma - dnešní děti. Ztráta hodnot, šikana, agresivita, nezájem, atd... Počítače. Jedno jestli děti v USA, nebo v Řecku, nebo někde v Litvě. Problém stejný.
Je to něco nového, nebo slovy Šalamouna - nic nového pod sluncem?

Otázky druhé:
Jak vypadala škola ve starověké Číně, v Sumeru a v Egyptě?
Víte, jak se jednotlivým školám říkalo?
Kde měli učitele, který byl "aprobován" pouze na kázeň žáků?

Pozvánky na dvě benefiční akce

Ráda bych vás všechny pozvala na dvě benefiční akce, které pořádáme dne 3. 6. 2012 a 17. 6. 2012 v prostorách novogotického kostela sv. Františka a Viktora v Ostravě - Hrušově. V neděli 3. 6. vás zveme na Koncert pro Klárku, na kterém budou zpívat děti z MŠ Požární ze Slezské Ostravy, pak děti ze Scholy S.M.O. K. v Moravské Ostravě, dále studenti waldorfského lycea, a to na pomoc pro získání financí pro léčbu 11tileté Klárky, která je po mozkové obrně. Vstupné je dobrovolné a prosím, kdo můžete, přijďte. Do hrušovského kostela se dostanete trolejbusem č. 106, směr Koblov, zastávka Riegrova, - také je možnost sjezdu z dálnice. Koncert začíná v 16.00 hod.
V neděli dne 17. 6. pak zazpívá pro kostel paní Marie Rottrová. Koncert je nazván Rodnému Hrušovu, a začíná rovněž v 16.00 hod. Vstupné je 490,- Kč (pro studenty je cena nižší, posílám to v hromadném e-mailu). Výtěžek bude věnován na opravy kostela.
Všichni jste srdečně zváni. Budu se těšit na setkání s vámi, kdo nás přijdete podpořit.
P.S. Máme k tomu pěkné plakátky, ale neumím je sem přiložit...

Tak začínáme :-))

Když se řekne dějiny, je to něco, co se událo. Něco co bylo.
Když se řekne dějiny pedagogiky, pak to bude asi něco, co se událo ve výchově. Budou to asi nejen názory na výchovu, ale také praktické zkušenosti a praktické pokusy, jak vychovávat a vzdělávat.
Máme to zapotřebí? Vždyť přece výchova - žádný problém, každý to víme, jak vychovávat, jak vést, jak žít...
Ano, víme to?
Tak proč je pak na světě tak, jak je?
A dotěrná otázka - jak je vlastně na světě? :-)

Otázky první rozjezdové:
Co víte o počátcích dějin pedagogiky? Do jaké doby byste je datovali?
Jak si představujete "prvotní" výchovu našich pravěkých předků?

Dějiny pedagogiky?

Dobrý večer, zdravím studenty z předmětu dějiny pedagogiky. Slíbila jsem, že dnes začnu, ale sliby se slibují, studenti se radují :-)))
Protože mám pracovní přetlak (i to se může stát), vymyslela jsem to nakonec jinak. Začneme v neděli 27.5. , skončíme 16.6., dne 18. 6. a tuším hned 19. 6. je pak termín zápočtu. Krásně to stihneme.
Takže nabírejte sílu, budete ji potřebovat,
zdravím, mp

zastaveníčka

Tak jsem za minulé dny dostala od vás více než dvěstě e-mailů se zastaveníčky. A fotografie :-) skoro už vím, kdo jste kdo...
Moc, moc vám všem děkuji.
Těším se s vámi se všemi na setkání při termínu zapsání zkoušky.
Mějte se moc krásně. Moc vám všem přeji, ať se vám zápočtový týden a zkouškové vydaří,
miriam prokešová

Zastavení dvacáté páté: čarodějky

A máme tady "čarodějky." Nebo také Valpuržinu noc, nebo filipojakubskou noc. Nebo také starý dobrý krásný keltský Beltain.
Noc ohňů. Proč zrovna oheň? Protože oheň je očistný, zahání zlo, chrání před ním.
V nedávných dobách lidé zapalovali košťata a vyhazovali je vysoko k nebi vzhůru. To aby čarodějky věděly, že tady ne... že tady se zlo neuchytí.
Hm, jak už jsem psala, začali jsme v den tajuplné velkopáteční noci - křesťanského svátku, a končíme v den čarodějnic, který má však podobnou symboliku. Symboliku nového života, plodnosti, čistoty, dobra a lásky. I když v poněkud jiné podobě.
Také my sami jsme takoví. Možná jinými způsoby, jinak, jinými cestami či pěšinkami, avšak všichni kráčíme svou poutí - za tím dobrem a láskou, které někde v nás i mimo nás je.
Tak tedy šťastnou cestu...


Otázka 25 poslední: Měla podle Vás naše cesta smysl? Co si z ní přinesete domů? (tedy do vlastního života)?


P.S. Kdyby vás to někoho zajímalo, pak více k dnešní noci najdete tady na blogu v rubrice Barevný svět - Noc před prvním májem z 30. dubna loňského roku...

Zastavení dvacáté čtvrté: Rozumět své cestě

Všichni prý žijeme svůj životní příběh. A ne vždy vidíme smysl toho dění kolem nás i v nás, - ale jednou se nám prý vše objasní a my pochopíme.
Jsme poutníci na svých cestách životem.
Do naší poutě patří nejen krásná nedělní rána, ale také deštivá všední odpoledne a také temné noci.
Protože ještě máme sílu, tak jdeme každý tou a právě jen tou svou poutí...
A jen občas se zastavíme (pokud máme sílu) a klademe si otázky. Nebo i jinak - jsou nám kladeny.
Odpovídáme na ně svým životem.

Otázka č. 24 otázková: Která z otázek se Vám osobně nejvíce líbila?
Otázka č. 24 zkoumavá: A která z otázek Vám připadala nejvíce náročná a těžká?
Otázka č. 24, kterou dávám vždy a nemůžu si ji odpustit : Jak se Vám šlo naší poutí? Šlo to?

Zastavení dvacáté třetí: hra

Možná je život jenom hra.

Nebo jenom taková "hravá" pouť, pouť odnikud někam.

Učím, že člověk ve středověku byl homo viator - poutník a homo adoremus - kajícník, děkující Bohu za to, že je.

Možná to je vše jen taková hra na schovávanou.

Pak by byl člověk člověkem absconditus, tedy utajeným, skrytým.

A někdy mám pocit, že si hraji na schovku sama se sebou, a ne a ne se najít. Ukryla jsem se tak, že jsem sama ztratila cestu?

A ani ti druzí mne nenajdou?

Proto je dobré putovat - kajícně a skrytě...

Otázka č. 23 hravá: Co myslíte: hrajeme své životy? Nebo je opravdově žijeme, opravdově milujeme, opravdově chceme nalézat cesty?

Otázka č. 23 dotěrná: Proč jste na škole Vy samotní? Hledáte svou cestu? Nebo studujete jen tak?

Otázka č. 23 zvídavě hledající: Moudrý člověk údajně rozumí své cestě. Patříte mezi ty moudré a  rozumíte své cestě? Znáte smysl svého "příběhu"?

P.S. Přiznám se, že já samotná v odpovědi na otázku č. 3 nemám vždy "jasno."

Intermezzo U cesty

Chtěla bych si jen tak někdy sednout na bobek u cesty a koukat na svět kolem.
Sednout si do trávy a nic neřešit.
Jen si tak prostě být.
Nechat plynout. Volně jen tak.
Vnímat krásu kolem a nepřemýšlet, proč krása je krásou, výhra výhrou, věda vědou, život životem, prohra prohrou.
Hm - mám to napsat? Láska láskou.


Jen si tak prostě sedět u cesty, sedět, nechávat plynout - a být si.


Otázka jen tak: Jak rozumíte tomu, že my sami přesahujeme sami sebe? A můžu takto sama sebe "přesáhnout", sedíc si jen tak (na bobku) u cesty? Co je asi myšleno tím "bobkem"?


P.S. Tento text tady "opakuji" z loňského Jarního putování. Podle ohlasů mělo tenkrát téměř největší úspěch... Tak schválně jej zde vkládám jako dárek a těším se na Vaši odpověď...

Zastavení dvacátí druhé: Technika

Omlouvám se všem, ale včera jsem "neselhala" já, ale těchnika balšaja. Přišla jsem večer z práce, pustila potíčač, a ejhle, net nefungoval.... když se nerozjel ani po Krausovi, usla jsem...

A tak vám všem včerejší povídání i otázky dlužím. Stalo se to poprvé.

Ale všechno je prý jednou poprvé.

A čarodějnice se nám blíží.

Začali jsme na den Velkého pátku, skončíme na čarodějnice - hmmm.

Ale ne kvůli čarodějnicím jsem to takto vymyslela, ale kvůl filosofům, kteří myšlení přirovnali k letu čarodějnic.

A my prostě doletíme :-)))
A dopadneme  zpátky na zem.

Otázka č. 22 létavá: Jaký byl váš let? Tedy jinak - jaký je Váš let?

Otázka č. 22 vybídnuvši k tvůrčí činnosti: Tak moc se mi líbily Vaše domečky. Uměli byste nějak nakreslit či jinak umělecky znázornit naše létavá zastaveníčka? Nejen kresbičkou, ale také básničkou, písničkou, či nějak jinak?  :-)))

Otázka č. 22 onluvná: Věříte mi, že včera "vybouchla" technika a nemyslíte si, že se jen vymlouvám, že ne? A vůbec celkově - věříte spíše lidem, nebo spíše ne?

Zastavení dvacáté první: Vteřina světelných let

Někdy přemýšlím, jak asi "utíká" čas.

Jo, víme, že hodně rychle. Ale třeba - stovku za pár vteřin, nebo za vteřinu několik světelných let?

Nebo jedno tohu-vabohu denně, a ejhle, je jich jednadvacet?

Zdá se mi, že to bylo včera, kdy jsem se na přednášce rozmýšlela, jestli otázky na tohu tentokrát ano nebo ne.
Ale kdyby šlo jen o toto.

Zdá se mi , že to bylo včera, kdy jsem:

skákala se švihadlem venku na dvorku,

vracela se ze školky,

šla do první třídy,

šla k maturitě,

vdávala se a promovala,

rodila své první dítě i to poslední...

Hmm.

Byla to stovka za pár vteřin nebo vteřina za několik světelných let?

Otázka č. 21 lehce vzpomínková: Proč je dítě: "bytost budoucího smutku a vzpomínek"?

Otázka č. 21 školní vzpomínková: Máte nějakou nezapomenutelnou vzpomínku na svá školní léta? Takovou, která by se dala vyprávět?

Otázka č. 21 jen tak do počtu: Jak vám utíká Váš čas?

Zastavení dvacáté: Tady a teď

Krásné ráno.
Zapomenout na počítače :-), práci, starosti, to nutné, co být uděláno musí
a projít se rozkvetlou zahradou.
Načerpat nové síly?
Ne, jen si uvědomit, že ty síly v sobě máme. Jen je občas - někdy - hodně - často - potlačujeme.
Žijeme, a nevíme, že žijeme.
Vychutnávat každou hodinu, minutu a vteřinu
a vědět, že věčnost je zde, tady a teď



Otázka č. 20 lehká: Je rozdíl mezi věčností a nekonečností?
Otázka č. 20 je ještě lehčí: Znáte Kantovy tři nutné postuláty k životu?
Otázka č. 20 úplně nejlehčí: A co na to náš dávný moudrý velký muž Gilgameš?

Ha, dneska se potutelně směju, protože jestli jste došli v pohodě až sem, tak možná pod vrcholkem mých otázek vám bude "lehká zem"! :-)) A vzkaz pro paní L. : ani toto andělé nedělají, natož aby se jen nervovali :-)))

Zastavení devatenácté: Portál

Už to vím.

Chcete-li si procvičit a vyzkoušet, jak pevné máte nervy, najeďte si na Portál Ostravské univerzity.

Pokud vydržíte ten následující nápor nervů, který vás tam čeká, pak už vydržíte možná skoro všecko.

Chyba prý sice není v tom systému, jak mi bylo řečeno, ale v člověku, který u něj sedí. Ale to mi nijak nevadí v tom, že tělo, tedy spíše mozko, tedy nervocvik to je perfektní.

Tak třeba - najedu na Portál a chci (musím) na VŠKP, čili na Vysokoškolské kvalifikační práce. A nastane záhada. V práci s tím kolikrát bojuji, než se mi otevře ta správná kolonka. Často mi tam jak u blbých najíždí Akros nebo kdo ví co... Doma mi to sice najede hnedle, i když zase pomaloučku, pomalu (porodila bych možná rychleji). A když už konečně jo! pak se neotevře ta práce, na kterou klikám, nebo ten posudek, který chci vložit a klidně mě to vrátí na hlavní panel.

A co mne vytočí úplně je to, když se mi spojení zruší pro údajnou "nečinnost". To by mě fakt možná i šlak trefil. Jak ten přístroj ví, že nejsem činná? Když se činím až až? Co si to vůbec dovoluje? Nebo že by věděl, že má mozková činnost vlastně ani činnost není?

A úplně nejhorší je, když vám hoří termín, do kterého cosi má být hotové, ale brána - portál - je mlčící, nebo pomalá tak, že... že se to ani vydržet nedá.

A tak si (nevím jak Vy, ale já určitě) cvičím nervy, snad ne na horší časy.

Ale někdy tak přemýšlím, když už u toho přístroje zbytečně hodinu prosedím, k čemu vlastně kromě toho cviku nervů to slouží? A kolik práce bych bývala měla hotové, kdyby mě ten přístroj, prý "šetřič" času, tolik nezdržoval....

Otázka č. 19, na kterou jsem málem zapomněla: Co je životní zdatnost?

Otázka č. 19 další v pořadí, na kterou jsem téměř zapomněla: Co nabízíme v současnosti dětem?

Otázka č. 19 pro mne velice milá: Jaké znáte potřeby ve výchově dítěte podle J. Prekopové?
P.S. Odpovědi spolehlivě najdete ve skriptech, ale prosím, odpovídejte pokud možno vlastními slovy:-)

Zastavení osmnácté: O pravdě

Chtěla bych někdy opravdu umět chápat a vnímat. Trápí mě, že svět vidíme většinou jen svýma očima a ze svých úhlů pohledů. Jednou bych chtěla vyjít ze sebe sama a nebýt tak omezena sama sebou a svou pravdou, která může být jen domněnkou.

Mít tak "ducha poznání" a nechat si jím prosvětlovat svět... to by bylo něco. Už nic by se nemuselo odkrývat, protože vše už by odkryto bylo.

Ale možná by to zase bylo někdy až příliš jednoduché. Všechno vnímat a chápat a vlastně ani pravdu nehledat, protože už by to ani nebylo potřeba.

Život takto jasný by asi nebyl moc bolestivý, ale už by také nebyl životem.

Ne vždy tomu ale rozumím...

Otázka č. 18 udivená: Co si myslíte o pravdě?Existuje vůbec nějaká opravdová pravda?

Otázka č. 18 nedůležitá: Je věda pravdivá? A co je vlastně věda?

Otázka č. 18 zvídavá: Kdo řekl, že: "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého" a co si o tom Vy sami myslíte? 

výroční šestistý :-)

Musím se pochlubit. Předešlý příspěvěk je v pořadí - tedy byl - už šestistý. Napsala jsem sem už celkem 600 příspěvků!

Což je celkem pěkné číslo..., že jo.

A jak jsem si našla ve statistikách, blog navštívilo už více než 50 000 lidí. A teď v této chvíli je vás tady celkem 89.

Ale co vůbec nechápu je to, kde všude je čten - nejvíce tedy u nás, ale hned na druhém místě je s počtem navštívení stránek USA. Což mě docela překvapuje - kdo si tak asi v Americe zabloudí na nějaké naše vabohu? A pak taky i jiné země, třeba i Izrael... a Rusko a Finsko, a další.

Je to takové zvláštní....

Zastavení sedmnácté: A juz že ano

Tak jo, řekla jsem si, když máte všichni tak dobrou náladu, budu ji mít taky :-)

Ale byla dnes neděle a to se nedělá, aby se něco dělalo. Takže ani dobrá nálada nemůže přijít z dělání, co všechny smutky zahání, když se dělat nemá.

Že ano.

Takže v neděli není možné mít dobrou náladu, pokud nejste dobře naladěni již z minulých dnů.

K něčemu se přiznám - už od svých školních let nemám neděle zrovinka moc ráda. Ne kvůli nedělání, ale kvůli odpolednímu stresu z učení do pondělní školy. A jak jsem se těšila, že jednou budu dospělá!

A to učení a povinnosti z neděle na pondělí mě už pak v dospělosti trápit nebudou.

A juz že ano, a dodnes... nic se z dob školního dětství nezměnilo.

Jen ty "úkoly" jsou občas drobet trošku jiné...

Otázka č. 17 zvláštní odpočinková: Učíte se rádi? A co vás motivuje k tomu, abyste něco "takového" vůbec dělali?

Otázka č. 17 navazující na Aristotela i na Komenského a hodně těžká: Jak můžeme chápat zoon logon echon, přecházející v politicon? A v souvislosti s tím nápravu věcí lidských podle Komenského?

Otázka č. 17 opravdu zamyšleně složitá (ale ve skriptech při troše dobré vůle k nalezení): Jak toto obojí vyjádřil Šalamoun?

Písnička

Píšete mi v odpovědích na ot. č. 16, které písně máte rádi a někteří se ptáte, která "pomáhá" mi. tak tedy, pro mne je v poslední době naprosto pohodová píseň Billy Curringtona People are crazy. Nejen pro ta slova, ale i pro jeho úsměv :-)))
http://www.youtube.com/watch?v=PKpQRjj_WbU

Pozvánka na 1. žákovské sympozium

VŠECHNY ZDRAVÍM, PŘIKLÁDÁM POZVÁNKU: (koresponduje s naším zastavením o počítačových lidech).
Nezapomeňte se hlavně podívat na doporučené webové stránky www.nebudobet.cz, jejichž krásný plakátek se mi sem nepodařil umístit :-)))

Dobrý den,

rádi bychom Vás oslovili s nabídkou prezentace, či jen pasivní účastí Vašich žáků, studentů, preventistů sociálně-patologických jevů a výchovných poradců, učitelů na

1. žákovském sympoziu v Ostravě s názvem NEBEZPEČÍ VIRTUÁLNÍ SÍTĚ dne 11. 5. 2012 (1. v ČR svého druhu!). ÚČAST JE ZDARMA.

Náš program je následující:

Sympozium je rozděleno na dvě části. Nejprve jako hosté vystoupí

zástupci Městské i státní policie, dětský psycholog, odborníci na rizika

internetu a komunikačních technologií (např. Mgr. Kateřina Ciklová-metodik

prevence v Pedagogicko psychologické poradně, Ing. Michal Hrotík-vedoucí odboru

Statutární město Ostrava kultura a zdravotnictví), členové sdružení Safer

Internet - Narodni centrum bezpečnějšího internetu (Praha)

http://www.saferinternet.cz/ a E-bezpečí (Olomouc) http://www.e-bezpeci.cz/ .

Druhá část je koncipovaná jako řetězec žákovských příspěvků na volné téma

Nebezpečí virtuální sítě (max. doba příspěvku 10 minut, po domluvě možno delší i kratší).

Žáci si připraví vlastní powerpointovou, či jinou prezentaci, v níž přiblíží

nebezpečí z vlastní perspektivy, pokud se například setkali s kyberšikanou,

zesměšňováním na sociální síti atd. Mohou prezentovat i vlastní akce školy na

toto téma, vítány jsou jakékoli příspěvky týkající se témat - kyberšikana,

sexting, netholismus, kybrgrooming, hoaxy, spam, stalking aj.

Pro účastníky je zajištěno občerstvení formou rautu a pro přednášející i

originální triko Nebuď oběť (viz. příloha) a také certifikát sympozia.

Jako posluchači, či přednášející se mohou zapojit i školní metodisté sociálně-patologických jevů, třídní učitelé a výchovní poradci.

O akci je informována Česká televize, Český rozhlas i regionální deníky.

POZOR! Pro omezený počet účastníků je nutno svou účast i téma příspěvku nahlásit

předem na našich webových stránkách http://www.nebudobet.cz/! Zároveň připojte i název a téma příspěvku a také počet účastníků z Vaší školy včetně doprovodu.

Těšíme se na Vaši odpověď i účast na našem sympoziu! Pro jakékoli informace

neváhejte využít náš email nebudobet@email.cz, stránky http://www.nebudobet.cz/ nebo

skupinu sociální sítě Facebook http://www.facebook.com/groups/163782553639459/

Plakát a předpokládaný program sympozia přikládám v příloze.

Za tým Nebuď oběť o. s. Mgr. Lukáš Látal

Na realizaci akce se spolupodílí žáci Základní školy Ostrava-Hrabůvka.

NEBUĎ OBĚŤ o. s.

http://www.nebudobet.cz/

http://www.youtube.com/user/nebudobet?feature=watch

http://www.youtube.com/watch?v=8lHseYFWvXs&list=UUHtsVYXILxNMS3ewKBnm9JA&index=10&feature=plcp

http://www.youtube.com/watch?v=gScG9RVFIJE&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=5oaej0z1D4k&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=VKyn0fEXFhk&list=UUHtsVYXILxNMS3ewKBnm9JA&index=8&feature=plcp

http://www.youtube.com/user/nebudobet?feature=watch

Mgr. Lukáš Látal

ZŠ a MŠ Ostrava-Hrabůvka

A. Kučery 20

A. Kučery 1276/20

700 30 Ostrava-Hrabůvka

NEBUĎ OBĚŤ o. s.

http://www.nebudobet.cz/