31. 12. 2012

Novoroční

Na co si připít?
Na štěstí, na zdraví,
na lásku,
na život,
na trvání, které nikdy nekončí

připíjím na zář
v tvých očích

29. 12. 2012

Dolce far niente

Tak zase se blíží konec roku.
Tady toto období, přiznám se, vůbec nemám ráda. Myslím to povánoční.
Proč? Protože je smutno - Vánoce tak brzy končí a jou fuč a za chvíli vstup do nového roku, kdy ten starý už je také v nenávratnu. Vždyť to je vlastně úplně smutné období.
A pak tento čas nemám ráda také kvůli tomu, že se mi najednou nic nechce. A nejhorší je to, že se mi nechce zažívat ani to, že se mi nechce. A přitom mám práce nad hlavu. Ale nechce se mi, tak se z donucení nudím a jsem nervózní z toho, že se nudím, když se nudit nemám a že vlastně na nudu nemám čas, tak proč ji mám a proč něco nedělám.
Rozumíte tomu divnému stavu? Naštěstí toto mívám jen o Vánocích a po nich. Mít to pořád, tak jsem v blázinci.
Dolce far niente - sladké nicnedělání - to asi fakt není nic pro mne...

26. 12. 2012

Sny od Vánoc do Tří králů

Prý - říkávali a věřili tomu naši předkové - všechny sny, které se nám zdají v období od Štědrého dne až po Tři krále, jsou prorocké a splní se.
Tak nevím, mně se zatím nic nezdálo. Ach jo. Je toho tolik, tak málo je času? (a to tak nemám ráda tu větu: nemám čas!), až mám pocit, že nemám čas už ani na sny. Nedostávají se. A to ani ty reálně nereálné při plném vědomí, ani ty v bdění a ve spánku. Prostě nejsou.
Ale jak říkají někteří filosofové, bez snů a snění se žít nedá.
Tak je přeji aspoň vám. Snad se vám v noci zdají sny, které stojí za to, aby se splnily,
a snad ve svém bdělém snění je vám na světě fajn.
Protože to stojí za to....

23. 12. 2012

Ježíšek

Již za chvíli, již zítra ráno, to je za několik málo hodin, se probudíme do Štědrého dne.
Kapr je přichystaný, těsto na vánočku kyne, hrách je namočený ve vodě...
Ještě teď zabalit dárky.
Dělávám to tak už dlouhá léta.
Setkávám se při tom balení dárků s Ježíškem.
Přichází, sedne si vedle mne, miminko jedno prťavé, a kouká na mne, jak se plichtím s tím balením....
Jsou to krásné okamžiky a téměř je mám nejradši.
Dlouho a ráda takto s Ježíškemn pobývám.
Chodívám spát v tu předštědrovečerní noc někdy až nad ránem...
Ale je to ta chvíle, na kterou se celý rok těším.

Přeji vám všem také takové chvíle, kdy se těšení naplní skutečností,
která je krásná a nebolí....

22. 12. 2012

a ještě....

A ještě.
Podívala jsem se na statistiky přístupu na tyto stránky. A je to zvláštní - jste tady.
V tom předvánočním shonu, spěchu, najdou se lidé, kteří si otevřou tento blog.
Je to docela milé a je to hezký dárek od vás, co tady jste, pro mne, aniž to víte.
Moc děkuji....

kdo je za dveřmi?

Vánoce.
Už jsou za dveřmi.
Pedstavte si - někdo klepe, zvoní, chce k vám dovnitř, do vašeho bytu, domku, prostě tam, kde jste sami sebou, protože jste tam doma,
a vy to zvonění, klepání, bušení na dveře slyšíte
a tak jdete a beze strachu otevřete.
A ono tam jsou - Vánoce!

Přijdou, ať je čekáte či ne
prostě si zazvoní,
neptají se, jestli jste už připraveni
jsou tady...

17. 12. 2012

Intermezzo jen tak

Někdy je smutno po lidech.
Představuji si, jak někdy možná až smutno je tomu, kdo je sám.
A tak se dívám do tváří,
které jsou samotné,
a srdce mně bolí při pomyšlení,
jak umí bolet svět.

Možná je lepší nevědět...

pozdravení :-))

Dobrý večer, moc děkuji za vaše putování, která mi v posledních dnech přicházejí. A zároveň se omlouvám, v tom časovém presu stresu jsem zatím neměla kdy odpovídat..
Srdečně vás všechny zdravím a  přeji pohodové předvánoční dny,
mp

13. 12. 2012

Zastavení dvacáté šesté: na konci cesty

Tak jsme na konci cesty. Přiznám se, v rekordním - protože za celou tu dobu, kdy různě se studenty putujeme, jsme nikdy nedošli k zastavení 26. Vždy jsme končili už při 24, 25... a teď se přiznám, končit se mi nechce.
Nevím, jak se vám putovalo a jestli otázky byly smysluplné a jestli vám toto putování něco do života i do  studia dalo. Nikdy si tím nejsem jistá. Ale prosím, putujte jen vy, kdo chcete a kdo putujete "dobrovolně." Mrzelo by mne, kdybyste si mysleli, že někoho z vás k něčemu takovému nutím... Ti, kteří putovat nebudou, přijdou normálně k testu a normálně je odzkouším :-))) Prostě - nevnímejte prosím toto putování jako povinnost, ale jen jako radost... z toho, že spolu jdeme... A také, neubírejte si vzácné rodinné chvíle před Vánocemi tím, že byste se stresovali naší poutí. O tom putování není. Jdeme si vlastním tempem, v pohodě, bez stresu. Protože jen tak to má smysl.
Odpovědi na otázky můžete odesílat do 30. 12. 2012 do 24.00 hod....

Otázka dvacátá šestá: ?

Zastavení dvacáté páté: zpoždění

Jejda, jejda, opozdila jsem se.
Sice jen o několik minut, ale čas byl rychlejší než já.
Čas je totiž vždy rychlejší. Nedohoníme ho. Nechytíme.
Protože čas není...

Teď se tomu tak trošku usmívám, ale ono to k tomu úsměvu také zase až tak ani moc není.
Někdy mám pocit, že za tím svým časem jen tak klopýtám.
A bojím se toho okamžiku, kdy to nezvládnu, nedoklopýtnu správně, padnu v čase
a bez něj
do bezčasí


Otázka dvacátá pátá putovní: O čem je naše pouť tímto světem?
Otázka dvacátá pátá vážná: A co je jejím cílem?
Otázka dvacátá pátá nadčasová: A co s tím časem, který máme?

11. 12. 2012

Zastavení dvacáté čtvrté: otázky

Svět je plný otázek.
Na některé jen marně hledáme odpovědi.
U některých otázek mne mrzí, že odpověď nebudu nikdy znát, protože to ani není možné.
A tak se ráda ptám ostatních na věci, kdy odpovědi jakž takž znám.
Ale není jich hodně, není jich moc...


Otázka dvacátá čtvrtá zvídavá. Která otázka se Vám osobně nejvíce líbila?
Otázka dvacátá čtvrtá o něco zvídavější: A která nejméně?Na kterou se Vám osobně odpovídalo nejhůře?
Otázka ponurá: A je něco, na co jsem se měla zeptat a podle Vás nezeptala?

10. 12. 2012

Intermezzo pro komentář:-))

Píšu si, píšu pohádku
o světě bez mráčku
o světě na drátku
kouzelném
třpytivém
kde zlo je pouhým snem

Píšu ti, píšu pohádku
o dobrém úsměvu
které se najde
i v cestě
pozpátku
neskrývá se v pozlátku

je v tobě, ve mně
tiše si zpívejme

pohádku o štěstí

i v bolesti






Zastavení dvacáté třetí: práce

Dolehla na mne práce. Dostihla mne.
A to i přesto, že si to hlídám. Že nikdy nechci, aby zvítězila v tom negativním slova smyslu. Co dělám, to dělám ráda. A ne proto, že musím, ale protože chci.
Ale teď mě zaskočila. Postavila se mi do cesty a nechce mě pustit dál. Zatarasila mi cestu. Nechce mne pustit dál putovat. Stojí s napřaženýma rukama a říká ne.
A já stojím bezbranná a bezradná. Neumím prohrávat a neumím stát na místě.
Nevím, co budu dělat.
Že by dál pracovat? A pomalu a zlehka tu paní překročit a jít dál?


Otázka dvacátá třetí záludná: Kdo řekl: Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci?
Otázka dvacátá třetí ještě více záludnější: Čím se liší člověk od zvířete? A liší se? :-)
Otázka dvacátá třetí nejzáludnější: Kdo napsal Polámal se mraveneček, ví to celá obora? A může se mraveneček polámat?

9. 12. 2012

Intermezzo č. 4: nedělní

Mám v duši zvláštní klid
a mír
a v srdci velké ticho

chci jen tak, jak se má
žít,
najít svou cestu
a pokojně jít

být tou,
kým mne
chceš mít

mít v duši zvláštní klid
Tebe

a v srdci nebe

Zastavení dvacáté druhé: koníci a seno

Vstala jsem do mrazivého rána, posnídala, hodila na sebe svetr a šál a vyšla ven. Ke koním.
Otevřela jsem stodolu, nabrala vidlemi seno do koleček a zajela s tím k ohradě.
Konící přišli zpoza stromů, každý se postavil na své "žrací" místo. Přehodila jsem přes ohradník každému kopku sena
a připadala jsem si jako Popelka s Juráškem. Tedy s Juráškama.
Nemůžu si pomoci, ale koně, sníh a mráz mi připomínají tu pohádku tak silně, že mám pocit, že jsem v ní, mimo tuto realitu.
Jen ten krásný mladý princ, kdyby tady také někde byl....


Otázka dvacátá druhá pohádkově laděná: Proč potřebují děti pohádky? Tedy, nejen děti...
Otázka dvacátá druhá taktéž do pohádky: Kterou pohádku máte Vy samotní nejraději? A proč?
Otázka dvacátá druhá nejpohádkovější: A co život, je to pohádka?
A otázka dvacátá druhá protivně vtíravá: A seno? Souvisí s pojetím lidské duše? A pokud ano, jak?

8. 12. 2012

Zastavení dvacáté první: o darech


Mám za sebou návštěvní den. Rodinnou oslavu. Vydařila se.
Někdy se nám daří, někdy méně.... a mne napadla souvislost slovesa "dařit se" se slovem dar.
Když se nám daří, jsme obdarováni. Prostě dostali jsme dar.
Vše na světě je dárkem. Už samotný  život je dar. Láska je dar. Štěstí je dar.
I bolest je dar.
Ach jo...

Otázka dvacátá první neslušně zvídavá: Cítíte se být obdarováni?
Otázka dvacátá první vtíravá: Co asi myslím tím, že i bolest je dar? Není to nesmysl?
Otázka dvacátá první jen tak: Považujete studium na naši OU jako dar? Nebo spíše jen jako povinnost?

Intermezzo č. 3

Někdy mám pocit, že stojím na místě
zatímco všichni někam jdou
mně stékají jen slzy
jen tak pozvolna

jsem spoutaná láskou
a jsem svobodná

7. 12. 2012

Ke komentářům

Celou dobu přemýšlím, co se stalo, že nemám k příspěvkům na pouti od vás skoro žádné komentáře. A už jsem se chtěla zeptat, co jako to? A teď jsem se najednou náhodou podívala do složky Komentáře, a ony tam jsou.. ale na blogu vidět nejsou, ale u mne  "v chlívečku" ano :-)) Čím asi to? Asi jsem něco zmáčkla, ale nevím co...

Zastavení dvacáté - letnění

Venku krásně mrzne.
Netuším, jak se mi to tentokrát mohlo až tak stát, ale pořád mám pocit, že je něco špatně. Že jsou pořád ještě prázdniny a že je léto.
A ono za chvíli nějakým nedopatřením budou Vánoce.
A ještě něco je podivné.Na Masarykově náměstí už jsou sice vánoční trhy, ale ještě jsem tam letos neslyšela hrát a zpívat Indiány. A přeci každým rokem tam byli. Co se s nimi stalo? Kde jsou?
Ale možná jsem je neslyšela a neviděla, protože jsem tam byla zatím jen jednou a plaším se zbytečně. Jen jsme se možná minuli, nic víc.
Venku krásně mrzne a já mám pocit, že jsem se minula i s celým tímto letošním rokem. Nejen s létem. A že se bojím, až se mne zima zeptá, co jsem v tom létě dělala, protože já v něm ještě jsem. Letním se.
A míjím tak i čas, plynoucí kolem mne...

Otázka dvacátá mírně naivní: Víte, co je dvojí naivita? Jak byste ji vysvětlili?
Otázka dvacátá hravá: Uměli byste napsat krátkou pohádku či básničku o lásce?
Otázka dvacátá zadumaná: A je možné být naivní v lásce?
A otáka dvacátá časově náročná: Také Vám tak "utíká" čas? Pokud ano, čím to asi je?

6. 12. 2012

Zastavení devatenácté: vážno

Tak mám takový podivný pocit, že jsme tentokrát na té předvánoční pouti nějak moc vážní. Nějak se nám těm tématům humor vyhýbá...
Kdo ví, čím to asi je.
A tak bych chtěla působit jako světýlko ve vašich předvánočních duších, a kde nic tu nic.
Tak doufám, že i přesto je vám aspoň trošku na naší pouti příjemně a dobře.
To "vážno" by totiž nemělo být vážnější než je...

Otázka devatenáctá komínková Co znamená komínek humoru na Maslowově domečku? A je nutné ho zprostředkovávat dětem?
Otázka devatenáctá pagnolovská: Také si myslíte, slovy Marcela Pagnola, že život je jen několik radostí, velice brzy zamazaných nezapomenutelnými žaly?
Otázka devatenáctá filosofická: A co filosofie a smích? Jdou k sobě?

5. 12. 2012

Zastavení osmnácté: Mikuláš

Pamatuji si to od dětství.

Mohlo mi být tak čtyři, možná pět let. Měli jsme mikulášskou besídku v naší místní školce. Bylo tam plno mých kamarádů - dětí, a maminka a anděl a čert a hlavně - Mikuláš. Takový vysoký, veliký, s bílými vousy... Dodnes ho vidím, dodnes si ho pamatuji, i tu atmosféru toho krásného večera tenkrát ve školce.
K nám domů však ten hodný pán nepřišel nikdy. Jen jsme večer dali talíře na okno. A ráno tam byla od něj nadílka. Mandarinky, banány, pomeranče, ale také perníčky, čokoláda, ořechy, burské oříšky a také uhlí a brambora... Mikuláš chodil v noci, někdy nad ránem, vždy v době, kdy jsme my děti spaly.
Věřím na Mikuláše. Ne na ty potácející se s čerty a s anděly v ulicích, ale na toho opravdového. Teď se už možná snáší odněkud z jiné reality, blíží se k naší zemi a v noci začne nadělovat dárky hodným dětem.
A že má co na práci....
Možná to do rána ani nestihne všechno obejít, celý svět, a tolik dětí v něm.
Ale on to zvládne...tak jako to zvládal a zvládá po celá staletí...


Otázka osmnáctá lehce zvídavá: Vzpomínáte si ještě na svého prvního Mikuláše z dětství?
Otázka osmnáctá křehká: Jak byste vysvětlili myšlenku, že je člověk křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Otázka osmnáctá zvídavější: Může souviset Mikuláš s chutí žít? 

4. 12. 2012

Zastavení sedmnácté: barborky a duše

Dnes měla, vlastně ještě několik posledních minut má, svátek Barborka.
A podle starých zvyklostí se dnes měly nařezat větve třešní a vložit do vázy. Aby na Štědrý večer vykvetly.
Zapomněla jsem na to...
Tak zkusím zítra, možná ten jeden den nebude tak vadit.
Hm.
Jak často zapomínáme na to, co bychom chtěli, co bychom měli, co bychom mohli...?
A je život o tom "bychom?" Nebo je vždy jen o tom, co je?
A co vlastně doopravdy je?
Nevím... ale možná s trochou štěstí budou barborky na stole i o Štědrém dni, i přes mé zapomnění... přece jenom kvést


Otázka sedmnáctá vtíravá? : Také jste zapomněli na barborky - nebo je Vám to vcelku jedno?
Otázka sedmnáctá všetečná: A víte, proč zrovna větve třešní se dnes měly vložit do vázy? Mělo to nějakou symboliku, smysl?
Otázka sedmnáctá poněkud serióznější:  A co na to lidská duše? 
A otázka jen tak: Těšíte se na Mikuláše? Já moc... (příště prozradím proč)

3. 12. 2012

Sedmdesátý tisící návštěvník

Tak. a píšu jen tak - hned po té, co se mi na statistikách blogu ukázalo, že právě "naskočil" sedmdesátý tisící návštěvník, čili shlédnutí. Asi to není totéž, co já vím, ale je to krása. Děkuji všem, kdo navštěvují tyto mé stránky....

Zastavení šestnácté: Bílo

Vstala jsem do nového rána, koukla ven z okna - a viděla tu krásu. Venku je bílo.
Někdy mne napadá, jak krásný je náš svět, a jak málo máme času to vnímat.
Jak se ženeme a staráme a spěcháme a žijeme v poklusu.
A příroda to má jinak, ta odpočívá. Rozumná to holka. Oblékne se do bílého hávu jako nevěsta, řekne si dost, teď je čas na odpočinek, a ještě jí to navíc náramně sluší.
My lidé to tak neumíme.
My tak rozumní nejsme....
Nebo ano?


Otázka šestnáctá k zamyšlení: Jaké jsou příčiny zla podle Teilharda de Chardina?
Otázka šestnáctá hloubavá: A jak rozdělil tentýž autor "chuť žít?"
Otázka šestnáctá zkoumavá: Co víte o dvojí naivitě?

2. 12. 2012

Zastavení patnácté: první adventní

První adventní neděle. Začátek - čekání, že něco, někdo, přijde. Kdo? Ježíšek v jesličkách? Nebo dnes již moderněji Santa Klaus? Děduška Maróz? Nebo coca-cola?
Na co v životě čekáme?
Na štěstí, na úspěch, na peníze, na člověka,
na lásku?
Na smrt?
Na dárky pod stromečkem?
Na rodinnou pohodu?
Na - na co vlastně čekáme v době ad-venio, tedy v době adventní?
Na tyto otázky už ani odpověď nečekám.

Zapálila jsem dnes první svíčku na adventním věnci.
S očekáváním - že přijde ten krásný den, kdy jednou zapálím svíčku poslední
už bez otázek,
protože odpovědi budu znát


Otázka patnáctá dětinskáCo a čím je dítě?
Otázka patnáctá složitější: A jak zní a jak rozumíte definici dítěte podle C. G. Junga?
Otázka patnáctá vzpomínkově laděná: Pamatujete si na svou první říkanku z dětství? (prosím, zkuste ji napsat)
Otázka patnáctá dobrovolná: Na co čekáte v životě vy sami? Tedy, pokud na něco čekáte...







1. 12. 2012

Zastavení čtrnácté: mrazivý večer plný měsíce

Je nádherný večer.
Obloha je plná hvězd a pod nohama lehce praská namrzlá tráva.
A měsíc je jako nebeský balón, plný slunce.
Nabírám vidlemi seno koníkům a vezu je v kolečkách směrem k ohradě. Mezi stromy vidím pouze jejich tmavé stíny.
Pod nohama mi několikrát proběhne náš kocour, kterého naše třínohá kočka patrně vyhnala z teploučkého úkrytu v seně ve stodole.
Koníci mne vítají temným zaržáním a rozvážným krokem se blíží k ohradníku.
Nabírám každému z nich jejich porci a vracím se domů.
Na stole máme již připravený adventní věnec.
Sedám k počítači....
píšu tohu-vabohu
a je mi krásně
šťastně


Otázka čtrnáctá zkoumavě dvojitá: Je štěstí cílem výchovy? Co znamená pojem životní zdatnost?
Otázka čtrnáctá méně zkoumající, avšak rovněž dvojitá: Co je štěstí? Je totožné s Maslowovým (mnou upraveným:-) domečkem potřeb?
Otázka čtrnáctá volná: Uměli byste nakreslit svůj domeček potřeb? Co vše by do něj patřilo?