Kdo miluje

Kdo miluje, letí - řekl prý sv. Tomáš Kempenský.
Dnešním světem a dny a časem prý jen prolétáme.
Letíme. Naplněni prací a starostmi, letíme, aniž víme.
Životem.
Nebo jen proplouváme?
Létání je rychlejší.

Ale tak to asi autor citátu nemyslel.
Kdo miluje, letí
ale jinak než současný svět...

Post-zastaveníčka 2015

Udělám to poprvé :-)))
Vaše odpovědi, tedy odpovědi putujících v poslední pouti, mne opravdu "vybudily" k reakci, tentokrát v té přímé, písemné, tady na blogu.
Ještě čekám na poslední putování, která při přicházejí, protože poslední setkání s poutníky máme až 7. 2. 2015. A tak nechci předvídat, ale na druhou stranu nechci ani dlužit.
A pak, někteří se mne ptáte, kdy post-putování začne. A vidím to také na statistice k blogu, že návštěvnost je pořád poměrně každý den veliká.
Moc za to děkuji...
Pomaloučku, polehoučku začneme.
V čem to bude spočívat?
Budu postupně probírat Vaše odpovědi na otázky, a drobet je rozeberu... Napíšu, která vám dala nejvíce zabrat, na kterou jsem nedostala statisticky správnou odpověď, atd....
Máme se na co těšit.
Aspoň já se těším. Těšte se!!!

Vidět?

Vidět smrt v přímém přenosu.
Policista, neozbrojený, zraněný, ležící na chodníku, se zvednutou rukou proti útočníkovi, který do něj nemilosrdně pálí samopalem.
Možná je o tomto tento náš svět.
Možná se podobné situace na různých místech světa dějí každodenně, jen my to nevidíme.
Nevíme o tom.
Člověk proti člověku.

Jen maně si vzpomínám na jeden slogan na placce, prodávající se v době mého mládí.
Zastavte zeměkouli, chci vystoupit...

Tak nějak

unaveným poutníkům

Všem unaveným, zlehýnka a pomaloučku putujícím poutníkům:

život není o spěchu, ale o umění zastavit se

před horou vysokou

i před údolím

kráčet svou poutí

a vnímat slunce, déšť i oblaka

slunce je radost,
déšť jsou slzy
a oblaka jsou z větru, který nás ovívá

a osvěžuje

na naší pouti

daleké

A další

pondělní ráno.
Za chvíli pozhasínám světla, zamknu domovní dveře a téměř po třech týdnech půjdu do práce.
Uff.
Vánoce byly nádherné, a to se vším všudy. Sešlo se nás u nás doma hodně, 22 lidí dohromady v jeden den.
A najednou ticho, prázdno.
Jen kočka shodila na zem můj futrálek od brýlí, když si usmyslila lehnout si před monitor počítače.
Nezbývá než dopít ranní čaj, vypnout počítač a jít...

Nový rok začal...
A venku sněží. Tak to má být :-)

P.S. 1: Pročítám si průběžně vaše putování a jsou nádherná. Moc děkuji.
P.S. 2: A přemýšlím, že asi udělám to, co jsem ještě nikdy neudělala - na některé otázky a podněty odpovím rovnou sem na blog...