Nevím, jestli víte, ale jednu dobu jsem se hlouběji zabývala lidovými tradicemi a zvyklostmi u nás na Ostravsku. Tak jen něco málo z těch, které se vztahují k Velikonocům.
Zelený čtvrtek dostal název od svého půstu, kdy se nesmělo jíst maso, ale jen zelenina, k obědu muselo být něco zeleného, např. salát z kopřiv a jiskérek – sedmikrásek (též chudobka nebo širotka nebo též huši kvitko). Víte, že sedmikráska přivolává lásku? Může přivolávat dokonce i ztraceného milence. Ale pozor, když je však sedmikrásek příliš, prý umírají děti – „jak teho je moc, to mřu džeči“.
Na Hlučínsku se vařily kopřivy (pokřyvy) se zelím (na památku Ježíšovy modlitby v Getsemanské zahradě), také se vaří zelený hrách. Na Zelený čtvrtek se chodilo na sv. zpověď a sv. přijímání, a to na památku uctění poslední Večeře Páně, na které bylo sv. přijímání ustanoveno. Zvony odlétají do Říma, a proto děti odklepávají řehtačkami místo zvonů svítání, poledne, svatvečer až do Bílé soboty. Večer se chodívali lidé modlit do zahrady, a připomínali si tak Ježíše, klečícího a modlícího se v zahradě, zatímco apoštolové usnuli.
Dále v tento den bylo zvykem pošlehat podlahu i peřiny proutkem posvěceným na Květnou neděli a vykropit svěcenou vodou z nového hrnečku slámy obilí jako ochranu proti čarodějnicím. Hospodyně vstávaly časně zrána, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se pak odneslo na křižovatku cest. Pověra měla zaručit, aby se v domě nedržely blechy, švábi, pavouci a jiná havěť. Nečisté síly se zaháněly chřestěním klíčů (řehtaček).
A pekly se jidáše, které se měly potřít medem nebo citrónovou polevou a ochránit tak před nemocemi. Jidáše mají tvar stočeného provazce. Jakékoliv jiné pečivo namazané medem a snědené před východem slunce chránilo v tento den před uštknutím hadů a žihadly vos.
Tak vidíte.... a my skoukneme televizi a bude nám dobře i tak...
Někdy mám pocit, že naší předkové s těmi všemi svými tradicemi a rituály, ať byly jakékoliv, prostě žili. Zatímco my jen přežíváme..
Žádné komentáře:
Okomentovat