Neporučíme větru, ani dešti.
Ani slunci.
V podstatě jsme proti vodě, vzduchu, ohni a zemi bezmocní.
Zcela nepřístojně k povodňové situaci mne však napadají slova ze Starého zákona o lásce, kterou nezastaví ani velké vody a řeky ji nezaplaví...
Při pohledu na rozvodněné řeky
a jejich ničivý proud
a v úzkosti
to je zvláštní přirovnání...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Opravdu hluboce lituji lidi, kterých se velká voda týká. Je to neštěstí, které je poznamená na duši na celý život a někteří tuto hrůzu neprožívají poprvé. Na druhou stranu se všichni chováme tak, že jsme pány světa a moc se divíme, že tomu tak není. Co není v pořádku? Příroda nebo lidské chování? M.Š.
hned po přečtení názvu Vašeho příspěvku, mi píseň hlavou proletěla.
http://www.youtube.com/watch?v=s7W-gqlP7Lk
A.Ch.
Mně v minulém týdnu přicházela na mysl slova písně z těchto chval:
/:Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedám i já, Hospodine, zvedám i já svůj hlas.:/
Povodně jsem viděla "jen" z televize.Naštěstí. V minulých letech jsme si tím také prošli. Chudáci lidé.
A tak jsem si říkala, že ať raději já, člověk, pozvedám svůj hlas, aby jej nemusely pozvedat řeky.
Okomentovat