28. 10. 2016

Dušičky


 Na Dušičky bývá již obyčejně zima a sychravo a mlha padá do kraje – jako kdyby chtěla ukrýt všechen smutek a bolest, který v tento den někdy již jen jako vzpomínka, ale přesto znovu ožívá. Je to takový zvláštní den, zahalený pod rouškou tajemství, rozžatých svící, s vůní přicházející zimy a prokřehlých rukou.
Hořící svíce na hrobech našich zemřelých jsou symbolem světla a zároveň také života. Zapálíme-li svým blízkým na hrobech svíčku, dáváme tím najevo, že ještě pro nás nezemřeli, že „světlo“ jejich života ještě stále prosvětluje i nás samotné, že jsme si neustále, třebaže jen v myslích a v srdci, ale přesto nablízku.
Památka zesnulých je starodávným svátkem, uctívaným v Evropě již od středověku, pravděpodobně od r. 998. S americkým haloweenem nemá nic moc společného a je škoda, že bývá v poslední době touto novou módou překrývána, protože je mnohem závažnější, oduševnělejší a snad i významnější. 1. listopad jako svátek všech svatých předchází památce všech zemřelých a v minulosti bývávalo krásným zvykem v tento den na jejich počest rozhoupat a naplno tak nechat rozeznít všechny zvony kostelů v kraji.
Půlnoc před Dušičkami však byla v představách našich předků poměrně hodně přízračná, možná pro slabší povahy až děsivá. Dušičky totiž mívaly podle starých pověr své vlastní půlnoční mše svaté. Shromáždily se z celého kraje ve svém kostele a každá si údajně zasedla do lavice tam, kde i za živa sedávala. Kněz vystoupil na kazatelnu a učitel usedl za varhany a prapodivná pobožnost dušiček mohla začít.
A nejen to, také každý hřbitov měl vždy svého strážce. Na stráži stál vždy ten, kdo byl naposledy pochován. Tento poslední zemřelý hlídal hřbitov až do té doby, než jej vystřídal nově přicházející nebožtík.
Ale počátek listopadu nebyl jen takto mlhavě a děsivě pochmurný. Dušičky měly kromě rozžatých svící a vyzvánějících zvonů i svou další světlou stránku. Bylo to pečivo, které hospodyně pekly v některých obcích a dědinách ve Slezsku. Zvláštnímu pečivu se říkalo dušičky a rozdávalo se chudým, žebrákům, tulákům a jiným pocestným pro zpříjemnění života.

Nemyslelo se tedy pouze na mrtvé… což je mimo jiné podstatou těchto dvou prvolistopadových svátků. 

1 komentář:

Milada Halesova řekl(a)...

Začátek listopadu, který začíná dnem uctění zesnulých, pro mě neznamená jen bolestnou vzpomínku na ty, kteří odešli a byli mi blízcí. Při zapálené svíčce si připomenu i všechny radostné okamžiky, které jsem s nimi prožila. Vždyť časem se všechno nedobré vytrácí....A stejně. Koho jsme měli rádi a byl nám drahý, ten s námi v naší mysli a vzpomínkách zůstává navždy....