Čas letí. Vždycky mě to šokovalo a udivovalo.
Koukám na nebe a na mraky, které se někam neustále pohybují. A je mi takových asi pět let. Koukám na ně pořád, i dnes. A je to divné - ty plující mraky jsou stále stejné, možná však nepozorovatelně přeci jen odměřují čas... protože ani nevím jak, ale je mi najednou (a teď se ani neptejte), kolik to vlastně let?
Koukám na lidi a je tomu podobně jako s těma mrakama.
Koukám na práci a také přemýšlím, jak ji stíhat.
A koukám na svůj blog a ani mi nedošlo, jak dlouho jsem nic nenapsala.
Tak je asi potřeba přestat koukat
- a žít
protože čas podobně jako ty mraky letí
nenávratně
do nekonečna
a jen "spící" starodávné hodiny si tiše jen tak pro sebe tikají tik tak.
Ty na mobilu, tedy to něco, co hodiny jen vzdáleně připomíná číslicemi, už netikají vůbec -a proto asi nevnímám(e), jak ten čas letí sám o sobě a samovolně...
plující prostorem a našimi životy
tik tak jen tak
Koukám na nebe a na mraky, které se někam neustále pohybují. A je mi takových asi pět let. Koukám na ně pořád, i dnes. A je to divné - ty plující mraky jsou stále stejné, možná však nepozorovatelně přeci jen odměřují čas... protože ani nevím jak, ale je mi najednou (a teď se ani neptejte), kolik to vlastně let?
Koukám na lidi a je tomu podobně jako s těma mrakama.
Koukám na práci a také přemýšlím, jak ji stíhat.
A koukám na svůj blog a ani mi nedošlo, jak dlouho jsem nic nenapsala.
Tak je asi potřeba přestat koukat
- a žít
protože čas podobně jako ty mraky letí
nenávratně
do nekonečna
a jen "spící" starodávné hodiny si tiše jen tak pro sebe tikají tik tak.
Ty na mobilu, tedy to něco, co hodiny jen vzdáleně připomíná číslicemi, už netikají vůbec -a proto asi nevnímám(e), jak ten čas letí sám o sobě a samovolně...
plující prostorem a našimi životy
tik tak jen tak
Žádné komentáře:
Okomentovat