Tak máme za sebou Vánoce, nový rok, zkouškové období a před námi celý další semestr.
Utíká to jako voda.
Někdy si v čase jako "voda" i sama připadám. Vše plyne, a ani se neví, jak, den za dnem, hodiny za hodinou...
A nejde se zastavit.
A zimní počasí, které není vždy bílé, také radosti nepřidá.
Ale jak říká jedna stará (čínská?) básnička: vysoko nad mraky jaro je, lidičky!
Tak asi ano.
Někde vysoko nad mraky
je krásně
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Dobrý den,
souhlasím, stále se člověk někam žene a to i s vědomím, že by se rád zastavil, porozhlédl, odpočinul. Nejde to, vše pořád spěje a utíká. Tak snad i my najdeme "ono" místo nad mraky, kde klid...
Původní změní básně:
Kiowara no Fukajabu: Zimní květiny
Zima- a přece
Padají shůry
Sněžinek bílé kytičky:
Možná, že, možná vysoko nad mraky
Jaro je, lidičky!
Srdečně zdravím
Jindra Planková
Okomentovat