Zvláštní pocity

Mám zvláštní pocity. Už delší dobou.
Jak víte, starám se mimo jiné o získávání financí na opravy hrušovského kostela.
Je zajímavé stát se "žebrákem.", a to i přesto, že můj otec se jmenuje Žebrák, tudíž i já to jméno kdysi dávno nosívala.
Ale nicméně - sháním ty finance především pomocí dotací. Musím říct, že tady v této oblasti se daří a nebýt dotací, nešlo by opravovat nic. Pak sháním finance pomocí proseb o sponzorské dary. Tady už to je a bylo horší, protože jsem opravdu v pozici prosící, žebrající, vysvětlující a v pozici, do které se dá navážet a občas mi někteří i nadávají. Je to zvláštní pocit.
A pak se snažíme získat finance různými kulturními akcemi a programy. Od roku 2010 jsme jich zorganizovali k dnešnímu dni už dvacet. Akce jsou občas ztrátové, občas naopak výdělečné, např. koncerty zpěvačky paní Marie Rottrové.
A pak jsem si vymyslela v rámci veřejné sbírky možnost zaslání daru pomocí dárcovské DMS. A to je téměř průšvih. Myslela jsem si, že s reklamou nebude potíž, ale je. Tak nějak to nejde dát do novin nebo do televize jako spot. A lidé to asi ani neumí posílat. Měsíčně tam máme tak 10-15 DMS, a to většinou posílám já sama :-), aby tam aspoň něco bylo. Napadlo mne tedy v dobré a naivní víře napsat na farnosti, jejichž kostel je také zasvěcen sv. Františkovi v domnění, že aspoň tady se nějaká účast, pochopení, možná solidarita najde. Ale nic se nestalo. Na prosbu nepřišla ani z jedné takto oslovené farnosti ani odpověď. Když jsem reagovala, a napsala jim, že jsem zklamaná, dostalo se mi (konečně) několik odpovědí s tím, že ...
hmm, raději bez komentáře.
Možná je opravdu hloupé v dnešní době chtít zachraňovat kulturní památku, která je zároveň sakrálního charakteru.
Ach jo...