24. 3. 2014

Hoď na to mrkec :-)

Ach jo.
Přišel mi e-mail od syna.
A prý: Mami, hoď na to prosím mrkec, jestli tam nemáš ňáký bejkoviny.
Chvíli jsem seděla a tupě hleděla. Nerozuměla jsem. Mozkové spoje hned nezafungovaly.
Až po chvíli.
Mrkec jsem měla hodit na jeho seminární práci.
Což o to, házím ráda. Jen jsem nevěděla, co to vlastně házím. Už to vím.
Zrovna v těchto dnech, kdy jsem zavalena končícími bakalářkami a diplomkami.
Mrkec bych tedy možná i chápala.
Ale nevím, co jsou "bejkoviny"  a proč bych je měla v jeho práci mít zrovna já.
Až mi to došlo - možná jen tak nechtěně krásně vyjádřil přenos jedné bytosti na druhou, intersubjektivitu, a pokračování života v jiné podobě. Podstatu mateřství. Fakt, že naše životy a myšlenky zůstávají zde na světě v našich dětech.
Potěšil mne.
Už i tím, že bejkoviny jsem v jeho práci nikde neměla...

Snad tak dopadne i mrkec na práce mých studentů :-)

2 komentáře:

Jindra Planková řekl(a)...

Musím příznat, že je krásné, jak nám naše děti dokáží zamotat hlavu. Nezávislo na tom, zda je jim pět, osm, dvacet pět či padesát. Máme velké štěstí, že je máme. Posouvají nás i naše myšlení dál, až za hranice vlastní představivosti! Děkuji za krásný příběh a hodně dlaších takových....

Unknown řekl(a)...

Vlastní děti sice nemám, ale na tréninku jich mám 35 ve věku 4 až 14 let, všechno holčičky. A přiznám se, že i přes ten skoro nepatrný věkový rozdíl (je mi pětadvacet) už teď kolikrát nerozumím řeči "jejich kmene". :)