Vítejte na naší Aprílové pouti 2014.
První apríl už je za námi - jak datový, tak aprílový. Slíbila jsem, že vyjdeme na cestu včera, 1. apríla :-)
Kdo všechno se nechal "nachytat" a uvěřil tomu?
Bylo vás více než 150 :-)
Tak tedy vážně. Jsme na začátku.
Ve filosofii spíše raději říkáme: na počátku. Vracet se k počátkům je začátek myšlení a přemýšlení.
Takže půjdeme cestou necestou, vraceje se k počátkům a hledajíce tak směr našeho putování směrem ke vzdálenému cíli.
Šťastné tedy putování vám všem, kdo se rozhodnete jít...
Otázka první aprílová, jen tak:
Proč je apríl aprílem a může souviset s filosofií? (Nápověda - google a první přednáška, kde jsme se snažili vysvětlit, co je filosofie).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Zevrubný komentář na kontext 1. apríla a filozofie (studijní číslo: l12288)
Je vůbec otázka, jak se ztvárnění aprílu promítá v uspokojivé a přirozené akceptaci a v pojetí přijetí jeho esenciálních prvků u adresáta (potažmo adresátů). Posoudí nezkresleně KAŽDÝ příjemce aprílové „vylomeniny“ pozitivně (jako žert)? Nemůže situaci vyhodnotit jako přemrštěný akt, jako zlomyslnost či škodolibost? Opravdu nemůže aprílová „veselohra“ nehezky rozviklat emociální hladiny a navodit negativní nálady a být korunována např. řetězením a kumulováním afektů? Neubližuje apríl (nepravdivým smíchem)? Nemůžeme to primitivně a nehumánně klasifikovat jako vedení k násilí? (Subjektivní formulace je taková, že přínosné bohatství aprílu je ve variabilitě jeho reflexe).
Pozastaví se rozladěný člověk nad filozofickým fenoménem kladného úmyslu (např. podle systému etiky úmyslu P. Abelarda)? Pochopitelně se vyrojí další hromada otázek, konkrétnější i obecnější. Jednu naznačím (a ještě se k ní třeba vrátím): je prospěšné vychovávat člověka přemosťováním afektů, rozvíjet duchovní vývoj člověka namátkovou metodou kvality nesoucího šoku?
Systém didaktiky je v elementární formě prakticky dvojího druhu: světský a nesvětský. Většina náboženských struktur klidně vyloučí aprílové „překvapení“ a spoléhá na odlišně orientované působení. Aprílová „švanda“ se ujímá role především jako světská (aneb potřebuje NUTNĚ Bůh či jiná nezastupitelná transcendentální entita „vystřelit“ si na apríla?). Ale vraťme se (opakovaně) na počátek.
Jak eticky manifestovat zdánlivě všeobecně respektovaný aprílový zvyk? Není to výlev pošramocené oduševnělé svobody (co by tomu řekli filozofové - „existencialisté“ větve náboženské)? Mnohdy mě z mnoha reakcí napadá, že je to událost stereotypu a povinného smíchu. Proč si neučinit 1. Duben v nápaditější „auře“, alternativním stylem? Kladu si otázku: musím opět být „obětí“ konvenční struktury? Možná spočívá vtip v tom zplodit apríl nonkonformně a neotřelým zpracováním dosáhnout zušlechťovacího procesu. 1. Duben je mnohdy 24 hodinovka tragikomického humoru. Kolikrát je ale apríl doprovázený vynuceným smíchem.
Francouzský filozof života H. Bergson v titulu Smích (Praha: Naše vojsko, 1984) uvádí, že: „…necitlivost obyčejně smích provází. Zdá se, že komično může vzniknout jen za podmínky, že dopadne na povrch duše klidné a harmonické. Jeho přirozeným prostředím je lhostejnost. Největším nepřítelem smíchu je cit.“ (str. 16, citačně upraveno). A v tomto kontextu se nabízí: je „šprýmový“ apríl komplexně stylizován jako citlivé (výchovné) účastenství člověka? A dílčím závěrem: Jak se na didaktickém procesu podepisuje necitlivá senzitivita a její korelace v jednání člověka?
(Aneb snad by i Rorty přikývl, že apríl je spontánní i simulovanou ironií).
Ano... nikdy jsem dost dobře nechápala ten Bergsonův výrok, že cit je nepřítelem smíchu. Vaše odpověď je úžasná. Děkuji:-)
1.otázka apríl a filosofie (D12411)
Apríl, je už od 16. století spojován s tím, že si někdo z někoho udělá legraci, nebo si z něj vystřelí. Pokud je to tedy takto bráno, můžeme to považovat buď za formu, kdy se snažíme někomu zlepšit náladu, nebo si na něčí účet udělat "dobrý den". Když to takto podáme pak jde buď o dobrý úmysl (dobro), nebo jde o zlý a pak bychom mohli s nadsázkou a hodně, ale hodně úzkoprse mluvit o zlu.
Dobro kontra zlo, to už je filosofický problém, existuje vlastně něco dobrého, nebo něco zlého, existují tyto pojmy sami o sobě, nebo jeden bez druhého není. Pokud bychom nerozdělovali dobro a zlo, ale existovalo by jen "šedo" nevím jak to popsat, prostě jenom neutralita, jak by pak někdo rozděloval co je co, prostě by to tu bylo, a nemohly bychom určit k čemu je to, nebo ono. Celý svět stojí na tom, že se škatulkuje to je dobré, to je špatné.
Z hlediska výchovy jsou tyto pojmy dle mého názoru velmi důležité, neb dítěti musíme ukázat, že to je špatné, a to je dobré.
Pokud bychom filosofovali nad pojmem apríl (den žertů) můžeme nad tím strávit několik let, a nemuseli bychom dojít konce. Jak jsem výše zmínil může jít vlastně o něčí dobrý či špatný úmysl. Existuje vůbec dobrý úmysl, abychom někomu pomohli. aniž bychom z něj neměli my požitek, minimálně alespoň dobrý pocit na duši?? to je otázka, jak tedy můžu já určit sám dobro a zlo, není to tak jednoduché, vlastně jde jen o to, že si člověk určí bublinu kolem sebe, vše co vpustí do ní je dobré, a zbytek tedy špatné. Ale pak tedy chápání dobra a zla je tedy jen uměle naučeným zvykem a najde se někdo kdo to chápe přeci jen trochu jinak. A dostáváme se k tomu že všichni jsme rozdílní. A to je na světě krásné, vzpomínám si, že jste nám na přednášce říkala, že na světě existuje naše druhá půlka, když nás bůh rozdělil, a možná jde o jednu ze způsobů, jak jí najít. Humor je důležitým prvkem našeho života.
Na závěr bych mohl říct, že apríl je možná vlastně jediný den, kdy se dá povolit i špatný, až nepříjemný humor. Den kdy jde o toleranci chování ostatních, a bere vše s rezervou
Okomentovat