Někdy mám pocit, že jsem ztracená. Ztracená mezi lidmi. Motám se mezi nimi, koukám do jejich tváří, chci se zachytit, ale nic. Těch tváří je tak nějak hodně, nějak moc.
A žádná není až tak blízko...
Možná to je jen pocit.
A pak, umořená z toho davu, si sednu ke stolu s vnoučátkem
a svět je plný krásných dobrých lidí.
"Babičko, my jsme dvě malé holky, že?" Řekne úplně bezelstně. Netuší, neví, jak obrovská, jak velikánská pocta to je
být malou holčičkou,
být s ní znovu a opět tou malou holčičkou
a nebýt tak ztracená v davu světa
Otázky desáté:
1. Když už si tak povídáme o lásce, tak mne napadají další otázky. Hledáme ve svých životech toho druhého, tu svou platonovskou pomyslnou polovičku, nebo nám jde spíše o nás samotné?
2. Oč nám v tomto světě, v životě jde? O nalezení sebe sama, nebo těch druhých?
3. A co na to androgyn?
Žádné komentáře:
Okomentovat