Pondělní ráno

Krásné podzimní pondělní ráno.
Jdu se svým otcem, kterému na konci tohoto měsíce bude 92 let, na každodenní ranní procházku.
Naše kočka (kočky zbyly) nás doprovází.
Na to, že je 12. listopadu, je skutečně krásný den. Sníh se na Martina nekonal. Nepřijel na svém bílém koni.
Sestra už louská ořechy na vánoční cukroví.
A nad naší zahradou létají vrány (nebo havrani? - nepoznám ten rozdíl) a krákorají v jednom kuse.
U nás totiž po celý podzim a zimu nad zahradou krákorají ti černí ptáci.

Takový je svět.
Jaký?
Podivně, zadumaně, zádumčivě, ukrákoraně
Krá
Krásný...


Otázky již sedmé:
Jak rozumíte pojetí člověka, podle kterého je "křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek"?
A co na to S. Freud?