Březnová setkání - 5. neděle postní SMRTNÁ

A máme tady snad nejznámější postní neděli, neděli Smrtnou (Judica). Někde se jí říkávalo také Černá. V tento den se vynášela Smrt, která byla ztotožněna již u starých Slovanů se zimou, jejíž bohyní byla Morena. Tradicí se stalo vynášení zimy, tedy Moreny - smrti, která byla znázorněna slaměnou figurínou ženy (říkalo se jí také smrtka, smrťolka, mařena). Děvčata ji za zpěvu obřadních písní vynesla za ves, kde ji hodila do řeky či potoka. Ve Slezsku bylo zvykem mít figuríny dvě - Mařenu a Mařocha, mužskou podobu smrti. Obě pak byly děvčaty i mládenci za vesnicí spáleny. Do vsi se pak dívky vracely s lítem – zeleným máječkem (mojičkem) ozdobeným výdumky z vajec a různými pentlemi, s kterými obcházely všechna stavení a dostávaly koledy.
Muselo být veselo...

A včera bylo MDŽ. Původně jsem si myslela, že k tomu něco napíšu, ale ztratil se nám kocourek, takový čytřletý, ale drobet nedorostl, zakrslý, takový malínek mazlínek, který by asi sám v přírodě dlouho nepřežil. Hledala jsem ho a volala, ale on nikde. Úplně a zcela mi to vzalo náladu, docela hodně jsem se o něj bála. Až v noci konečně zamňoukal pod oknem, celý ušpiněný a hladový. Takže mi dal nevědomě a nechtěně ten nejkrásnější dárek - vrátil se.

Ale prý jsem se nemusela až tak bát, protože je teď ten kočičí čas, ve kterém jsou kocouři vábeni nejen dálkami, ale především plozením nových koťat a tak hledají své protějšky, - kočičí dámy, které jsou prý teď každému kocourovi k mání.

Asi to všechno spolu tak nějak souvisí - Smrtná neděle, MDŽ i ten čas kočičí...