Šestá postní neděle KVĚTNÁ

Dobrý den, tak tuto dnešní, Květnou neděli (Palmare), jsem mívávala nejraději. Představovala jsem si, jak Kristus slavnostně vjíždí na oslíkovi do Jeruzaléma a jak jej lidé vítají palmovými listy a zelenými ratolestmi a provolávají mu slávu. Nic na mé představě nezměnilo, že snad titíž lidé v průběhu několika dalších dnů volali ukřižuj, ukřižuj... jo. Lidem není co věřit. Jednou vás nadšeně vítají, podruhé naopak...

Lidé si však tuto dávnou událost slavnostního vjezdu do Jeruzaléma připomínali po celá další staletí. O Květné neděli hrávali třeba ve Francii potulní muzikanti na dudy, jinde chodívala procesí zasvěcená Panně Marii. Nebo také děvčata chodívala „na krasnu“ s májíčkem, zpívala od domu k domu a byla obdarovávána penězi (krasnou).

Neděle byla často zvána také Palmová. Světily se tzv. palmy a kocanky. Palmy byly kytice, ve kterých byl oves, ječmen, žito a zelené větvičky, někdy také proutky s kočičkami a první jarní květy nebo léčivé byliny. „Kocanky“ pak byly proutky z olší, treskutky (snad Briza media, třeslice prostřední) a klokočí, které se připravovaly už několik dní předem, aby byly „vypukané“. Posvěcené se zastrkávaly do pole, do zahrad nebo doma za svatý obraz. Křížky z nich se zastrkávaly do trávníků a pokládaly na okolníky u vrat, aby Bůh chránil úrodu na poli a domu aby neškodily čarodějnice. Dnes kocanky nahrazují vrbové proutky s jehnědy.

Řekla bych, ať si tedy jdeme "nadělat" palmové kytice nebo kocanky - ale - v přírodě to těm květinám a proutkům sluší lépe. Přece jen. A kde byste je dneska taky hledali, že jo.

Ta dnešní neděle je spíše taková smutná. V podstatě totiž ukazuje, jací my lidé jsme a že světská sláva je skutečně jen polní tráva.

Tak jdu vařit nedělní oběd. Raději.