22. 9. 2008

Zářijová záře: 22 září - Myš

Dlouho jsem tady nic nenapsala, nějak nebyla ta správná nálada nebo nevím... Ale dneska v noci se mi stala zvláštní věc, tak zvláštní a legrační, a hrozná zároveň, že si ji prostě nemůžu nechat pro sebe.
Jak se tak nějak prudce ochladilo, tak najednou se v našem domě - v tom prastarém, vzpomínáte? - ve stropech objevily myši. Začlo to tím, že kočka britka nějak podivně ťapala packama a podivně tančila po koberci, jako kdyby něco neviditelného chytala. Pak se zdálo, že to skončilo tím, jak nejmladší syn hodinu chatoval na posteli vedle hrající si kočky. Kočky si nevšímal, naštěstí, neboť by asi předčasně zešedivěl, mající z myší a podobné havěti docela trauma. Starší syn přišel a koukal - jeho vzácná kočka si pohrává se živou myšičkou hned vedle člověka, který by to nevydýchal, kdyby jen byl býval o tom věděl... Docela jsme se tím pobavili. Docela jsem se tomu i smála. To jsem ale netušila, co mne čeká.
Protože dnes v noci mne smích přešel. Ze spánku mne probralo podivné štípnutí do levého prostředníčku, téměř náhlá prudká bolest. Vyjekla jsem a probudila se, nebo spíše naopak - probudila se a vyjekla a rozsvítila lampičku. A to nic, to jen myšička maličká šedičká se proběhla po polštáři, jen tak si prostě běžela kolem, a aby se neřeklo, kousla si do mého prstíku, no co by ne, když už si tam tak ležel...
Hmm. Dějí se to na světě ale věci. A dokonce u nás doma.
Jenže, je to docela dilema. Pasti a jed použít odmítám, a kočky taky, protože jejich krutost taky nezná mezí a ty myšky si to nezaslouží.
Co tedy dělat? Okousávat bych se přece taky nechat neměla... A tak náhle nemám kam hlavu složit a kam prstíky schovat...

Žádné komentáře: