Strojově

Někdy je to s člověkem jako se strojem. Aspoň co se týká práce.

Nějak se toho v poslední době nakulilo trošku moc - a všecko přitom být uděláno musí. Nebo teď už lépe řečeno - uděláno být muselo. Protože něco už, hurá, uděláno je.

Občas člověk přemítá, kdy kde a jak se do nějaké práce pustí. A pak už ani neví, jak ji vlastně udělal.

Jako třeba včera. Hmm. Stála jsem na zastávce u Elektry a potřebovala rozměnit stovku na drobné, na bílou pastelku pro lepší žití ve tmě. A protože tam je informační centrum, zašla jsem tam. Nepřemýšlela jsem, co si koupím - viděla jsem tam svoji vlastní brožurku o lidových tradicích, kterou jsem napsala před několika léty, pomyslela si, že "to by mohlo být dobré" a koupila si to. A v tramvaji se pak začetla.

A marně jsem vzpomínala, kdyže a jak jsem to vlastně napsala...

možná jsem jenom stroj

(i když doufám, že ne)