4. 11. 2011

noční světýlka

Projíždíme nočním Polskem. Je krátce po půlnoci. Vyjeli jsme z dálnice a auto projíždí liduprázdnými ulicemi mezi setmělými rodinnými domky. Nikde se už nesvítí. Všude tma. Připadá mi, že jsme na světě sami.
Chvíli přemýšlím, než tu myšlenku nahlas vyslovím.
Všichni už spí. Nikdo už není vzhůru. Nikde žádné světlo. Ani v oknech, ani v ulicích.
Je tady nějak mrtvo, prohodím tedy a zatřesu se.
Zrovna v tu chvíli nečekaně projíždíme kolem hřbitova. Je dušičkový týden, takže celý hřbitov doslova světélkuje, září do dálky. V žádném obydlí se už nesvítí, jen tady ano - patrně jen tady jsou všichni ještě vzhůru.
Jediní živí.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Opravdu moc povedený článek, nutí k zamyšlení, jako většina těch Vašich.Hezky vystiženo:))