Santaclausovsky a v poklusu

Tak dnes bylo ještě veseleji. Ale mohlo být i hůř.
Při tom dnešním nepočasí, větru, zimě a dešti jsme se synem vyvedli naše koně ven jen na chvíli. Aby si protáhli těla a nestáli celý den v boxu jen tak nečinně.
Ne, že by se mi chtělo psát jen o zvířatech, a omlouvám se za to. Ale toto si prostě nemůžu nechat jen tak pro sebe.
Před polednem jsme je tedy chtěli zavést zpět. Ale nějak jsme všichni, my se synem i koně, zabředli do bláta a nejprve vyběhl ten, kterého vždy vodím já. Tak jsem ho odchytla už na cestě, syn vzal toho mladého no a kobylka, ta se nějak šprajcla a tak, jak jde vždy poslušně sama mezi námi, zůstala z ničeho nic v ohradě. Nevěděla jsem to. Synovi se jeho kůň postavil na zadní, tak nechal kobylku kobylou a odvedl raději toho "zlobivého."
Zjistila jsem, že Tarunka zůstala v otevřené ohradě směrem na cestu a rychle pro ni běžela. Ale v tu chvíli jelo po naší ulici auto, a to kobylce dodalo odvahy, a tak blbka vyběhla taky a běžela za tím autem. No a já za nimi.
V červené santoclausovské čepičce, kterou jsem si rychle nasadila, aby mi nebyla zima a která byla po ruce.
Být tím řidičem v tom autě, tak se z té situace asi zvencnu. Najednou za ním běžel nejen kůň, ale i Santa Claus.

Dobře to dopadlo.
Jen toho adrenalinu je někdy až příliš...