Dnes bylo Třech králů. Mám tento svátek ráda.
Tři králové se přišli poklonit děťátku jako Králi světa.
Oni sami byli králové, vládci - ale za děťátkem přišli v úctě a s pokorou. A s dary.
A s vírou, nadějí a láskou.
Tedy s tím, co bychom všichni měli svým - a nejen svým, ale všem dětem - umět dávat.
Vždy mne tento svátek dojímal. Ne kvůli tomu "černému vzadu", ale kvůli hluboké myšlence, kterou v sobě má.
A kterou si mocní tohoto světa tak málokdy uvědomují.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Skoro jsme se upsali, a na Tři Krále chodíváme s dětmi po domech a uskutečňujeme tříkrálovou sbírku pro charitu. Letos přišlo hodně dětí-malých špuntíků, tak jsme vytvořili hodně skupinek "králíčků".Někdy to chce dost pokory vyjít ven a zaklepat na dveře. Někdy mám obavu z reakcí. Ale líbí se mi na tom,mnohdy uděláme radost lidem-většinou starším a více starším už jen tím, že přijdem, zazpíváme a popřejem si navzájem krásný nový rok. Radost udělá popovídat si na chvíli s lidmi, s kterými bychom si neměli šanci vůbec promluvit.A ti malí špuntíci svým vystoupením způsobili slzy radosti v mnoha unavených očích.Letos jsem zvažovala nejít- zkouškové období, zahanbili mě ti malí, tolik jich bylo. Domů jsem se vracela obohacena. Asi v tom nevidím až tak tu sbírku, jako to setkávání. reva
Dobrý večer Paní Prokešová a zdravím i všechny příznivce tohoto blogu. Poslední dva dny přemýšlím nad hodně smutnou otázkou. A nevím, co si mám o tom myslet. Nevím, zda to tu můžu vůbec psát. Taková nemorální nehoráznost, která se stala nemocnému a starému člověku mě nutí přemýšlet, zda-li došlo k neúmyslné lidské chybě nebo prostě se někomu něco nechtělo. Nedávno proběhla oslava jednoho z nejmenovaných kdysi působicích profesorů na katedře. Nebudu říkat které. Nicméně byl požádán starý a vážený rovněž bývalý "doktor", který rovněž na té katedře vyučoval, aby vytvořil dílo tomu oslavovanému a mělo být předvedeno. Víte, co to znamená slavit 80 let a 86-letý člověk je vyzván tajemnicí té katedry, aby pro svého kamaráda, kolegu něco vymyslel? No, ono na tom nic není. Něco vymyslet. Ono se to dokonce vymyslelo. Dokonce ten poctěný, jež měl to dílo vytvořit, byl osobně pozván na tu oslavu. A víte, co pro něj znamenalo, když to jeho dílo určené pro oslavence nebylo uvedeno?
Pro starého 87 letého člověka, jež znal Václava Havla, a jež zastával názor, že lidé si váží a ctí děl (ať už jsou literární, malířská či hudební, dramatická či jiná.) Každopádně s tím "poctěným" se znám osobně, navštívila jsem jej doma v pondělí podvečer a strávila jsem s tím Panem Doktorem šest hodin, abych poznala, kým je. Ten člověk se rozplakal jak malé neviňátko, poněvadž řekl: že Katedra jde do "háje". Je to ten typ člověka, o kterém hovoří Kohlberg jako o sedmém stupni "duchovního" rádce, jež se obrací k "Bohu". A takových lidí prý je na zeměkouli 15 %. Nevím, co si o tom mám myslet. Snad jen to, že někdo, s kým to studenti měli nacvičit se na to vykašlal.
Tím slovíčkem "to" v poslední větě myslím to dílo. Bůh ví, kde je zakopaný pes. Je možné, že se to "nestihlo"? Sama jsem přečetla a prostudovala to dílo. Není na něm nic tak hrozně těžkého, co by se za 6 týdnů nenacvičilo. Hold, nebýt jiné "instituce", která shodou okolností uvedla jiné dílo toho bývalého Pana "Doktora" na své instituci, znamenalo by to pro něj jistě dvojí rezignaci.
Když si vezmeme v potaz, že mu je 86 let a za rok, kdy by jeho dílo mohlo být uvedeno na "festivalu", který je určen soudobým dílům, by už se taky ten Pan Doktor nemusel své premiéry dočkat.
Prosím, napište, co si myslíte. Ať nejsem sama, komu je to líto. Přijde Vám to "praštěné"? To co tu píši? Nebo se mnou soucítíte?
Jak vidím, tak to tu nikdo nenavštěvuje. Smutné.
Ale navštěvuje, ale co říct na "lidskou hloupost". Ani asi ne lidskou hloupost. Ti lidé asi nedomyslili anebo nepochopili, že stáří je více citlivé a zranitelné. Ono nám to naše jednání dojde,ale většinou už je pozdě. Život nás dotvoří- snad. Je hezké, že v tu chvíli tam byl někdo, kdo tu bolest mohl vyslechnout. Zčásti osušit slzy.
r.
Ano, už jsem tady. Je to hodně smutné, a lidé v tak pokročilém věku jsou velmi citliví na to, jak je vnímá okolí, které jim může hodně ublížit (i tím, že si to neuvědomí). Jsem ráda, že cítíte to, co cítíte a že aspoň někdo s tím pánem byl, a jak píše předchozí příspěvek, pomohl osušit slzy. Ti, co to způsobili, by se měli stydět - ať jsou kýmkoliv... Škoda, že nevím, o koho jde, pokusila bych se taky.
miriam
Děkuji, že se mnou soucítíte. Velmi mne to mrzí. Stále smutním kvůli tomu starému člověku. Ale myslím, že jsem mu zvedla náladu, poněvadž ho navštěvuji a je mu lépe a dokonce jsem se setkala i s jinými současnými vyučujícími, jež mě vyučují na PdF v jeho společnosti. Velmi si to považuji vytvářet si tak významný okruh lidí kolem sebe a pomalu do jejich důvěrného vztahu zapadat jako student. Ne jako pracovník. Ještě jednou všem děkuji.
Dobré nedělní odpoledne, chtěla bych se k oné události vrátit. Nebyla to vina našeho vedoucího, který měl s náma to dílo secvičit. Ani se k němu nedostalo. Byla to vina vedení (pravděp. té tajemnice). Někde se to dílo zaseklo... Už se to vyjasnilo a starý člověk se uklidnil. Bylo mi ho velmi líto. No a teď ten člověk tvoří dál. Přeju Vám pěkný zbytek víkendu.
Okomentovat