Všimli jste si, jak pěkný podzim máme?
Měla jsem letos smutné léto. Vlastně také proto jsem sem nepsala. Tak nějak na mne dolehlo, že jsme zůstali doma sami.
A vzpomínala jsem na loňské léto. A na to, jak jsme vodívali koně do ohrady brzy zrána, večer je odváděli do stáje, jak jsem nosívala kýble s vodou a jak jsem se jich kolikrát, ne těch kbelíků, ale koňů, bála a říkala si, že mám sice adrenalin ráda, ale čeho je moc, je příliš.
Ale jednoho dne v květnu syn své koně odvezl a zůstala tady jen sousedovic kobylka, která asi stejně jako já nechápala, proč je najednou sama.
Zahrada byla tichá, opuštěná, smutná - jako celé letošní horké léto.
A já si uvědomila a pocítila ten starý známý fakt - nikdy nevíme, že jsme šťastní, když šťastní jsme. A někdy dokonce i tiše remcáme, co všechno musíme dělat a proč. A pak to najednou není a my pochopíme - ano, tenkrát, tehdy, to bylo štěstí, které už není...
Jednoho dne na podzim se koně vrátili. Opět se pasou na naší zahradě, opět jsou tady.
Nevěřícně na ně koukám, opravdu nevěřícně, protože nevěřím vlastním očím, že je vidím, že jsou zde
a nevěřím smutku, který vyprchal
a nevěřím štěstí, které opět je.
Ale - všimli jste si, jak pěkný podzim to máme?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Dobrý den, velice mě těší číst Vaše zamyšlení nad životem. Taky se v těchto některých větách nacházím.(nikdy nevíme, že jsme šťastní, když šťastní jsme. A někdy dokonce i tiše remcáme, co všechno musíme dělat a proč. A pak to najednou není a my pochopíme - ano, tenkrát, tehdy, to bylo štěstí, které už není...) Na otázku jak se máte píšete děkuji dobře..Ach jak je to krásná slušná fráze a přitom někdy tak klamavá. Člověk něco odpoví a ve vnitř si říká vždyť to tak přece není, ale co už? Lidé když sliší mám se špatně tak se radují a když sliší mám se dobře, tak závidí!No vyberte si.
Okomentovat