Někteří se mne ptáte, co dělám, že nepíšu. Tak hlásím, že jsem zase tady.
Ani nevím, jak odpovědět na to, co dělám, že nepíšu?
Máme krásný podzim. Léto je za námi, prázdniny a dovolené taky.
A já se tak nějak pořád ne a ne probudit.
I když - zorganizovali jsme koncert pana Jaroslava Wykrenta, před tím II. roč. benefiční akce Nostra beata vita, včera jsem křtila svou knihu Dítě v nás v ostravském Librexu. Takže není to o tom, že bych nic nedělala, jen mám dojem, že celkově chodím jako náměsíčná. a že celkově žiju - nežiju... a že pořád přecházím z role do role a vlastně nevím, slovy mé babičky, čija su (čí jsem).
Jako by všechno byl jen sen. A ne vždycky krásný.
Ale život prý o tomto je...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Jsem ráda že "jste zpátky". Uložila jsme si Vás do oblíbených i na blogu na idnes, ale některé komentáře mě tak děsily a mrzely,že jsem se těšila až se vrátíte zase tady. Když mám splín, jedu z posledních sil, mám pocit že nevím čí jsem, tak mě čtení Vašich příspěvků vždy pohladí na duši a pomůže mi uvědomit si to hezké a důležité. Díky moc, přeji hezký další školní rok, krásné podzimní dny a těším se až si přečtu Vaši knížku. S pozdravem Gábina J.
dobrý večer, no, na idnes je velmi zvláštní společnost:-) a někdy u těch komentářů jsem měla pocit, že ti lidé snad neumí ani číst a vytrhují věty a slova z kontextu. Ale zase to je i dobrá zkušenost. Nebojte, nedám se..., jen tak to nevzdám
zdravím, miriam prokešová
Přecházení z role do role je ve společnosti nutností, ale člověk pak ztrácí vlastní identitu...
Pak, když se vytrácí barva z přítomnosti, uchylujeme se do minulosti, vzpomínek a zážitků.
Možná je právě toto údělem filosofů. Být poutníkem přítomnosti, avšak na přítomnost hledět z jiné roviny, abyste ji mohla hodnotit. A to z vás dělá člověka, kterým jste. Vidíte ne vždy krásnou realitu, ale právě ono ,, dítě ve vás'' se pokusí onu realitu vybarvit krásnými barvami, které svět prozáří...:-)
Okomentovat