Jsi světýlko v mé duši
ohýnek v mém srdci,
jsi smutek, co mi sluší,
úsměv v pláči,
naděje neumírající
Jsi láska, která spasí
3 komentáře:
Anonymní
řekl(a)...
Láska spasí... Dnes, jela jsem s dcerou do Prahy na jednu slavnost do sv. Víta. Ani se mi pak už nechtělo. Je toho tak moc. A pak se cestou tam stala věc, kdy jsem věděla, že proto jsem měla jet..Vlak nahlásil nehodu a že bude mít asi hodinu zpoždění.Venku u okýnka byl pohyb...zanedlouho jsme věděli..na kolejích ležel mladý muž a vlak nestihl zastavit..když zastavil, byl ten muž přímo pode mnou..jen dole..byly vidět jeho nohy..proč ten lidský život někdy tak blbě skončí???..přijeli hasiči, záchranáři, policie, pak i kriminálka. Pohřební službu jsme už neviděli. Zakryli jej plachtou. A mně to šroubovalo v hlavě: Alkohol? Drogy? Deprese? Neštěstí? Mé úvahy mu život nevrátí. Kousek od nás v kupé cestovali lidé, kteří také jeli na stejnou slavnost, jako my. Neznala jsem je. Paní pak navrhla: Pomodlíme se za něj aspoň desátek k Bohu milosrdnému? Tak jo. Pomodlili jsme se- Korunku k Božímu Milosrdenství. Byli jsme tři. A ve chvíli té modlitby jsem věděla, že pro tuto chvíli jsme tam měli být. Láska spasí.. Snad ten jeho krok do Věčnosti byl krásnější.. r.
Děkuji, a to nejen za verše, ale i za Váš včerejší upřímný a klidný pohled na věci kolem nás. Už teď se moc těším na další společnou lekci. Jindra Planková
Nebyla jsem zde strašně dlouho. Stýská se mi v těchto dnes víc než je mým zvykem. Stále platí to, co jsem tu kdysi odepsala jedné nejmenované jmenované.... má milovaná maminko... Vy víte, kdo jsem a proč to takto píši. Dnešní dny jsou opět toho příčinou, ale v kostele bych se zbláznila žalem. Tak strašně moc bych si přála Vy víte co a proč. V životě toto štěstí nepocítím. V životě. Před 10 lety jsem úplně stejně plakala kvůli tomu malému nevinnému v sobě a teď mám naprosto stejný pocit... zase pláču. Ach ti muži. Jsou tak nevděční a nemilující ach ti rodiče jsou tak kritičtí.
Co znamená výraz Tohu vabohu? Tohu vabohu je pojmenování země před stvořením světa. Původně byla tato "nezemě" tvořena třemi pralátkami: vodou, temnotou a větrem. Tato voda, temnota a vítr však byla bez podoby, tedy ničím - tedy tohu vabohu, což je hebrejský opis pojmu Nic.
Dočteme se o tomto nejen v knize Genesis, ale také v Komenského Panaugii, v kapitole druhé.
Buďte tedy vítáni v Tohu vabohu - v propastném Nic současného světa, které sice již má svou podobu, kde však vítr, temnota ani voda stále ještě nemají svůj tvar, protože to jsou živly, které nelze spoutat. Tak jako nelze spoutat ani člověka. Tedy nejen země, ale také člověk je svým způsobem Tohu vabohu. Propastný, nespoutaný, živelný, neustále jakoby ve svém počátku před stvořením světa.
Proto tedy Tohu vabohu - tento blog bude o člověku, o světě - a dost možná také o ničem.
3 komentáře:
Láska spasí...
Dnes, jela jsem s dcerou do Prahy na jednu slavnost do sv. Víta. Ani se mi pak už nechtělo. Je toho tak moc. A pak se cestou tam stala věc, kdy jsem věděla, že proto jsem měla jet..Vlak nahlásil nehodu a že bude mít asi hodinu zpoždění.Venku u okýnka byl pohyb...zanedlouho jsme věděli..na kolejích ležel mladý muž a vlak nestihl zastavit..když zastavil, byl ten muž přímo pode mnou..jen dole..byly vidět jeho nohy..proč ten lidský život někdy tak blbě skončí???..přijeli hasiči, záchranáři, policie, pak i kriminálka. Pohřební službu jsme už neviděli. Zakryli jej plachtou. A mně to šroubovalo v hlavě: Alkohol? Drogy? Deprese? Neštěstí? Mé úvahy mu život nevrátí. Kousek od nás v kupé cestovali lidé, kteří také jeli na stejnou slavnost, jako my. Neznala jsem je. Paní pak navrhla: Pomodlíme se za něj aspoň desátek k Bohu milosrdnému? Tak jo. Pomodlili jsme se- Korunku k Božímu Milosrdenství. Byli jsme tři. A ve chvíli té modlitby jsem věděla, že pro tuto chvíli jsme tam měli být.
Láska spasí.. Snad ten jeho krok do Věčnosti byl krásnější.. r.
Děkuji, a to nejen za verše, ale i za Váš včerejší upřímný a klidný pohled na věci kolem nás. Už teď se moc těším na další společnou lekci. Jindra Planková
Nebyla jsem zde strašně dlouho. Stýská se mi v těchto dnes víc než je mým zvykem. Stále platí to, co jsem tu kdysi odepsala jedné nejmenované jmenované.... má milovaná maminko... Vy víte, kdo jsem a proč to takto píši. Dnešní dny jsou opět toho příčinou, ale v kostele bych se zbláznila žalem. Tak strašně moc bych si přála Vy víte co a proč. V životě toto štěstí nepocítím. V životě. Před 10 lety jsem úplně stejně plakala kvůli tomu malému nevinnému v sobě a teď mám naprosto stejný pocit... zase pláču. Ach ti muži. Jsou tak nevděční a nemilující ach ti rodiče jsou tak kritičtí.
Okomentovat