Možná by to chtělo na chvíli si oddechnout.
Na každé cestě je přece třeba občas odpočívat, nabrat nový dech. A my jsme již drobet udýchaní, začínáme stoupat do kopečka.
Viděla jsem dnes na naší zahradě srnečka. Stál tam jako vyřezaný ze dřeva, krásně zbarvený, nehybný; oba jsme na sebe v údivu chvíli nehybně hleděli.
Pak se otočil, udělal pár kroků zpět směrem do křovin (původně okrasných) a v naprostém klidu ulehl. Bez okolků mi tak dal najevo, že tady prostě bydlí on.
Tak nevím, je to naše zahrada...
Hmm. A bude po květinkách.
Ale vypadal nádherně...
Otázky již patnácté, zamyšlené:
Co je dobro a co je zlo? Máme nějakou "metodu", jak to bezpečně rozeznáme?
Souvisí, nebo může to nějak souviset se srnečkem a s květinami?
25. 4. 2017
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
...co přináší příroda je zázrak a štěstí pro člověka
Paní doktorko, srneček vám dal najevo důvěru, neměl strach, Vás potěšil a kytičky se zvetí nebo zasadíte nové:-)
Příjemný večer po dešti.
Okomentovat