Ztichl celý svět. Zahalil se do závoje tajemna. Tajemného příchodu.
Možná to ono přijde. Možná přijde to nepojmenovatelné, záhadné, nezachytitelné. To nevyslovitelné a vymykající se rozumu vezme na sebe podobu člověka. Podobu dítěte.
Lidé se zastaví, zpomalí, nadechnou. Budou v očekávání. V očekávání tajemného příchodu. Všechno se roztočí v tajemném circumambulantio. Hvězdné nebe nad námi a všechny možné i nemožné světy zpomalí svůj dech a tep. A pak se opět rozjedou naplno.
Je advent. Doba čekání. Doba čekání na příchod smyslu všeho. Na čí příchod?
Ano, víme. Jméno toho smyslu je láska.
Sedám si na koště čarodějnic, a prolétávám chaosem
a marně hledám odpověď, kdo jsme my lidé,
kdo vlastně jsem
Žádné komentáře:
Okomentovat