Botičky.
Musím se usmívat. Kam se asi ztrácejí?
Usmívat, protože plakat nad vší tou ztrátou nejde. Slovy básníka, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. Ale - jak nepromarnit tento čas nám daný? Své konce a své počátky?
Tak tedy na cestu bereme ještě i své baťůžky. Baťůžky z dětství. Někdo kufry, kabelky, tašky, krosny, malinké příruční kabelky ....jak se jim to jen říká? - psaníčka? Co v nich asi z dětství máme? Vzpomínky, zážitky, bolesti, svá traumata, své radosti, své slzičky i smích, svou úzkost a strachy. To vše si s sebou bereme na cestu. Někdy i ta příruční malá kabelka, i to psaníčko, bývá velice těžké... k neunesení. A je třeba mít někoho, kdo nám pomůže je nést, chceme-li jít dál...
No jo. Kdo tedy jsme? Bytosti obtěžkané baťůžky a obuté do botiček... na cestě.
Otázky sedmé, baťůžkové:
1. Opět velice osobní, k zamyšlení hlavně pro Vás samotné: co se skrývá ve Vašem baťůžku? :-))
2. Po velké radosti bývají starosti. Myslíte si, že toto rčení platí, že je pravdivé?
3. A jen tak pro uvolnění: uměli byste tu obtěžkanou bytůstku nakreslit? (Pokud ano, prosím nakreslete :-))
4. O kterém básníkovi a o kterou báseň v našem povídání jde?
Žádné komentáře:
Okomentovat